PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 12.

autor: ZoE
betaread: Janule
(Jsi-li TWINCESTNÍ fans z ČR, potom se tahle povídka týká i TEBE, jsi její součástí :DD )
Neonka 1. – Rybka statečně bojovala o svůj rušný život v Billově podivném akvárku, avšak když si ryba uvědomila, cože jí to zalepilo tlamičku, dostala infarkt a utopila se.
Neonka 2. – Žel bohu se honili tak dlouho, až Neonce došel kyslík.
Bill plakal. Nikdy to neřekl nahlas, ale tyhle Neonky miloval. Další zakázaný vztah, který nespatřil světlo světa.
Umíte si představit napěchovaného Billa v akvárku a ryby páchající sebevraždu při pohledu na jeho vznášející se vzrušení, kolem kterého se vlní chomáče jeho neupraveného tříselného ochlupení?

(Tom)
Představa, že by mou nejcitlivější erotickou zónu zpracovával stejně jako ten banán, ve mně vyvolává smíšené pocity a řadu otázek, zda jsou Billova ústa tím pravým místem, do kterých bych jej chtěl svěřit. Raději jej požádám, aby tentokrát vynesl odpadky on. Kdybych toho žlutého zoufalce viděl ještě jednou, mohl bych na Billa změnit názor a nejspíš bych mu koupil náhubek.
* ° * ° *
Já už se ho snad ani nebudu dál ptát, co všechno má ještě za sebou. Prý ‚já když jsem v tom, tak se neznám‘. No, to jsem viděl na vlastní oči. Ale né, že se nezná. On nezná slitování!!! Bože, pořád před očima vidím ten rozcupovaný banán. „Jau!“ až mě přitom škublo v levé kouli. Kdyby všichni ti, co jakmile spatří Billa a hned spustí… ‚to je tak milý chlapec‘ nebo ‚ten je tááák roztomilý, jako panenka‘ a blá blá blá, věděli to, co Bill dokáže, tak by se mu obloukem vyhýbali. Možná by měl na oblečení nosit nějakou výstražnou značku, něco ve smyslu „udržujte odstup“ nebo „pozor, koušu“. Vždyť to nedokáže ani Terminátor!!! A že to je nějaká mašina. Ještě někdo o mém mladším bráchovi do komentů napíšete, že je roztomilý a já vám osobně přijdu ukázat výsledek jeho nekonečné roztomilosti. Je vám to jasné?! Vždyť on je vlastně něco jako nekrofilní zoofil a banánokanibal! A přitom na pohled působí tak křehce, nevině, stačilo by jen více fouknout „fííííííííí…“ a roznesl by se po místnosti jako odkvetlá pampeliška.
Sednu si na sedačku a čekám, než se vrátí s prázdným odpadkáčem. Doufám, že ho nenapadlo ten banán přefiknout ještě jednou. Hodný… nenapadlo. Už je zpátky. Prohlížím si jeho ladné pohyby, půvabnou chůzi, při které se mu malý zadeček houpe ze strany na stranu, došlapujíc lehce jako kočka a celý ten pohyb působí zatraceně sexy. A určitě za to může i ta suký. Bill v ní má nekonečně dlouhé nohy, které vedou až… až… ups, se začínám potit při představě, kam až vedou Billovy nohy.
Dobrá, dám mu ještě jednu šanci, možná vlastně spíše sobě. I když je to nekrofilní zoofil, banánokanibal a sukničkář (páč nosí sukně)… přesto mě přitahuje.
Takže sečteno podtrženo, Bill nemá strach ze sexu nebo ze vtahu, ne, on se bojí, že by té vášni mohl propadnout a jeho závislost nebo raději závislosti, by se mohly naplno rozběhnout. Kašlu na ryby, kašlu na banány… musím se mrknout na puzzle a uvědomit si, proč tohle všechno začalo.
Nejprve se se skládáním trápil Billí, pak jsem u toho zuřil já, když jsem viděl ty nechutné variace, co z toho vychází. Nakonec na správné místo zapadl i poslední dílek a já jsem začal vidět svět jinýma očima.
Najednou jsem spoustu věcí pochopil. Např. v naší ulici je jeden gay club. Nikdy jsem gaye neodsuzoval, to ne, jen jsem nechápal, jak může chlap chlapovi strkat péro… víte kam. Nebo to bych ještě možná pochopil, ale nastavit svůj vlastní hrdý zadek a nechat se nabodnout jako nějaká blondýna??? Tak to jsem fakt nechápal. Ale teď mi začíná svítat. Není to v díře, tedy je to v díře, ale není to „o díře“. Ne, je to o citech, vzrušení, napětí, lásce, no to je neuvěřitelné slovo, láska. Láááska a jde to přímo ze mě. Nevěřím na magii, nevěřím na nadpřirozeno, ale věřím, že puzzle kouzelné jsou. Mě teda rozhodně očarovaly. Bill tam ztvárňuje všechnu něžnost a jemnost tohoto světa. Nikdo by neřekl, že vlastní rybí hřbitov. Zároveň z něj sálá neskutečné množství sex-apealu, dráždivých vibrací… každý by si do něj chtěl přirazit. Každý! Mmmm… musí to být maximálně vzrušující. Dotýkat se jeho jemně opálené pokožky, drtit útlé boky a poslouchat jak slastně křičí…
„Billééé…!“ z ničeho nic zaječím. Vůbec jsem si nevšiml, že mi po celou dobu stojí za zády. Chudáček šokem nadskočil.
„Ano, Tomi?“ něžně špitne.
„Co pro tebe znamenám?“ ani nevím, jak jsem na tu otázku přišel.
„Jsi pro mě všechno, Tomi, všechno! Jsi pro mě máma i táta, babička i děda, nejlepší bráška i přítel, jsi můj učitel i velký vzor a taky…“
„A takýýý???“ nějak mi to nedochází.
„A taky můj kluk.“ Řekne se zářivým úsměvem a rychle zamrká.
„Pravda, vždyť spolu už asi hodinu chodíme…“ uvědomím si a jedním koutkem se uculím.
„No právě, Tomi a za tu dobu jsem byl akorát vynést koš a jinak se nic neděje.“
„A co by se mělo dít?“ zase nechápu.
„Mno, když spolu teď chodíme, tak se můžeme držet za ruce, mohl bych si ti sednou třeba na klín, můžeme se pusinkovat nebo třeba lechtat a tak…“
„A tak…“ zopakuji. „Všechno to beru, až na tu babičku. Myslím, že bude stačit, když budu dělat dědečka, přece jen se v té roli budu cítit líp než v roli naší babičky.“ Ta měla myslím patnáctky. Teda dioptrie, co jiného. Prostě byla slepá jak patrona! Naštěstí já vidím skvěle. Vidím i ten Billův nepatrný a nesmělý pohyb, kterým mi dává najevo, že by chtěl, abych si jej k sobě přitiskl, políbil mu ouško a jemně masíroval zadeček. Natáhnu ruku…
„Pojď ke mně, ty K L U K U!“ Billovi zajiskří očička a okamžitě se mi schoulí do náruče. Ruce mi obmotá nad pasem, hlavu nakloní tak, abych se rty mohl dotýkat jeho ouška a nadšeně se třese.
„Klid, Billíku, klid, miláčku, tohle je teprve začátek.“ Řeknu vyrovnaným a šťastným hlasem. Majetnicky si obtočím ruce kolem jeho drobného těla, ze kterého sálá neuvěřitelná horkost. Tváří a nosíkem se otírám o jeho ouško a spokojeně oddechuji. Bill mi packama mačká kůži na zádech, nohama se milimetr za milimetrem nenápadně posouvá stále blíž a blíž, až zůstane dokonale zaklíněn mezi těma mýma. Snaží se do mě vpít, abychom opět byli jeden, tak jako u maminky v bříšku, když jsme byli jedno vajíčko. „Billí…“ směji se, „dál už to nepůjde.“ Bill se jen spokojeně zatřese, jako pokladnička plná neplatných desetníků. Zašeptám mu do ucha: „Bille, proč si tomu banánu tak ublížil? Určitě si nezasloužil, aby si ho tak sešrotoval.“ Cítím, jak sebou mírně trhl a několikrát si odfrkl. Jeho napjaté tělo, se rázem otráveně uvolnilo.
„Mno… něco mě lechtalo na patře, a tak jsem se tím banánem chtěl poškrábat a přitom jsem asi sssskousl…“ popisuje Bill útrapy banánového lusku.
„Ne, Bille, ty jsi skousl nejméně desetkrát!!!“ podotknu.
„To spíš dvacetkrát, Tomi.“ A zakousne se mi do ramene. „Au!“ Můj Bože, dvacetkrát, ještěže to nejdříve vyzkoušel na něčem méně citlivém. Nevím, jak bych u doktora vysvětloval, že se můj bratr chtěl poškrábat mým přirozením ve své ústní dutině, a přitom si trochu zažvýkal.
autor: ZoE

24 thoughts on “PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 12.

  1. Terminátor!!! A že to je nějaká mašina. Ještě někdo o mém mladším bráchovi do komentů napíšete, že je roztomilý a já vám osobně přijdu ukázat výsledek jeho nekonečné roztomilosti. Je vám to jasné?! Vždyť on je vlastně něco jako nekrofilní zoofil a banánokanibal! A přitom na pohled působí tak křehce, nevině, stačilo by jen více fouknout "fííííííííí…" a roznesl by se po místnosti jako odkvetlá pampeliška.

    *ja nemozem *

  2. ještě jsem se u žádný povídky takhle nepobavila:D:D:D umííííráááááám:D:D:D "až mě přitom škublo v levé kouli" :D:D:D to jsem dostala záchvat:D a "Nevím, jak bych u doktora vysvětloval, že se můj bratr chtěl poškrábat mým přirozením ve své ústní dutině, a přitom si trochu zažvýkal." :D:D:D no ZOE, tohle mi neděleeeeeeej:D

  3. Yeah 😀 Zní to fakt ujetě. Celé je to ujeté a my máme ujetosti rády, takže se těším na další díl, jak na Vánoce 😀

  4. Tak nekrofilního zoofila jsem zvládla, překonala i banánokanibala, přežila jsem rybí hřbitov, ale když jsem se dostala k větě "vždyť spolu už asi hodinu chodíme", musela jsem na chvilku opustit místnost, abych se pořádně vysmála, prostě to nešlo zastavit :-)). A když jsem se konečně uklidnila, tak jsem se dozvěděla, že za tu dobu, co spolu choděj,  Bill akorát tak stačil vynést koš. Takže další záchvat, myslela jsem, že to snad nedočtu:-)))

    Zouííí, tohle se ti moc a moc povedlo, už dlouho jsem se takhle nebavila :-)))

    Jo a abych nezapomněla. Bill je v tohle dílku táááák roztomilej!!! Mám rovnou napsat adresu, aby mě Tomi snáze našel ?!?!?!  :-)))))

  5. ZoE, ty mě dostáváš a to jako fakt…..tahle povídka je výborná a já nevim co k ní jinýho říct!!!

  6. xD Jestliže jsem před tímhle měla skvělou náladu tak teď fakt umírám smíchy xD chudák bratříček, jsem ho svým šíleným smíchem probudila xD xD prostě super, Bill je roztomilej xD xD xD prostě perfektní, ještě jeden takovej díl a nepřežiju to xD xD

  7. Já jsem to objevila až dnes !!!!!!

    ZoUško, nezbývá mi než napsat, že je to opět, úžasné, čtivé, vtipné – nádhera. Strašně se mi líbí ta pasáž, jak popisuješ Billovu ladnou sexy chůzi, sakra úplně ho vidím … Těším se na další 🙂 🙂 🙂

  8. já jsem spadla ze židle… oni dva jsou totálně na hlavičku oba a né, že né… ale tak krásně praštění, že více a krásně praštění už být nemůžou, dokonalost… a až se konečně dostanou k sexu tak já budu nejšťastnější člověk na světě:)))

  9. Je to božské! Až mi z toho začalo pískat v uších… 😀 Bože, odedneska koukám na bratrovy rybičky (:-D) a na banány jinýma očima 😀

  10. Jau!" až mě přitom škublo v levé kouli.xDDDDDDDD

    "Bille, proč si tomu banánu tak ublížil? Určitě si nezasloužil, aby si ho tak sešrotoval."xDDDDDDDDDDDDD

    umřela jsem je to prostě dokonalost každý díl tu jen směji a brečím smíchy xDDDDD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics