„Tomi,“ vydechnu, když jazykem zajede do prohlubně na mém krku.
„Ano?“ zeptá se tlumeně a neustále v ní krouží jazykem.
„Myslím, že tady nahoře už to stačí,“ zamumlám potichu a neubráním se vyjeknutí, když najednou vyjede jazykem nahoru po celé délce mého krku a políbí mě zlehka na rty. Konečně… ale doufal jsem marně.
„Nestačí…“ Zadívá se mi dlouze do očí a usměje se. Pomalu zvedne naše spojené ruce, pustí je, ale jednu z nich zase hned chytí a začne se rty jemně dotýkat mé horké dlaně, která byla celou dobu ukrytá v těch jeho. „Chci tě vzrušovat dlouho,“ zašeptá mezi polibky a s přivřenýma očima se pomalu posunuje od dlaně k zápěstí. Na tom nejcitlivějším místě se zastaví a hladí jazykem tepny, které pulzují pod jemnou kůží čím dál rychleji v rytmu mého splašeného srdce. Používá všechno, o čem ví, že mě dokáže vzrušit na maximální možnou míru… Dýchám a soustředím se na jeho jemné šimravě vlhké doteky… už dlouho jsme si takhle krásně nehráli, chybělo mi to, ale teď když mám volnou ruku, nevydržím to, chytím ho kolem pasu a přitáhnu si ho blíž, abych konečně cítil jeho vzrušený penis na svém těle. Trošku se lekl, ale když se dotkl mé horké kůže, šibalsky se usmál a zašeptal: „Nespěchej, dočkáš se… brzo.“ Přitiskl se znovu na moje břicho a jemně zapohyboval pánví, abych cítil jeho tvrdost. Jak mám tohle vydržet?
„Chci tě hned, nechci čekat,“ vydechnu, přitáhnu si ho za krk a vpiju se konečně nenasytně do jeho úst. Hladím jazykem jeho horké rty, po kterých mě nechal tak dlouho toužit, vychutnávám si je a vnímám jen tlumené vzdychání, kterým doprovází náš hluboký polibek. Jeho dlouhé prsty sjedou dolů a rozepínají zip mých kalhot. Povolí na chvilku stisk svých stehen, nadzvedne se, abych mohl stáhnout kalhoty i s boxerkami. Roztřeseně se snažím, dokud nesjedou dolů ke kotníkům a stále ho při tom líbám. Konečně… můžu ho cítit, být volný a dotýkat se ho stejně jako on mě. Neváhá a znovu mě stehny pevně přitiskne k sedačce, ale teď už cítím, jak se dotýkají naše horké klíny, kůže na kůži, připravené a stejně tvrdé. Oba zároveň sjedeme rukama dolů a naše prsty se dotknou citlivých míst toho druhého téměř současně. Jemně jej stisknu v dlani a z hrdla mi unikne sten, když cítím, jak palcem krouží a roztírá po vrcholku mého penisu kapku vzrušení, která už se nedočkavě těšila na jeho doteky. Pevně mě sevře v dlani a několikrát líně a pomalu přejede… moje boky mu automaticky chtějí vyjít vstříc, ale váha jeho těla mi nedovolí skoro žádný výrazný pohyb… přesně ví, jak mě dostat do stavu, kdy začnu prosit… jsem závislý na tom, co udělá, nemám možnost to nijak ovlivnit. Stisknu jeho penis a zkusím zvýšit tempo svých pohybů. „Rychleji, prosím,“ vydechnu, když mě jeho ústa opustí a začne mě líbat na krku. Cítím nesnesitelné napětí, chci ho konečně uvolnit, ale Tom mi nedá šanci… ne mně, musí všechno řídit sám…
„Dívej se,“ zašeptá důrazný rozkaz, když mě přestane líbat a narovná se do sedu. Poslechnu a sklopím zastřený pohled dolů a jako v mlze sleduju jeho obratné ruce, které jemně odstrčily moji dlaň. Zatnu prsty do sedačky a odevzdaně čekám, co se mnou bude dělat… Tom pevně uchopí jednou rukou obě horká vzrušení a ve stejném rytmu nás začne společně uspokojovat v těsném dotyku. Ukazováčkem druhé ruky soustředěně přejíždí po mých rtech, dokud jeho prst neolíznu. „Tak je to správně,“ zašeptá a sjede rukou k mé levé bradavce. Chvilku krouží kolem jejího vzrušením tvrdého vrcholku a zase se vrátí zpátky pro další olíznutí. Tentokrát sleduju, jak krouží kolem druhé bradavky a na čele mi pomalu ale jistě perlí jemný pot. Snažím se vydržet ten pohled a zrychlující se tempo Tomových pohybů a cítím, že už to nebude dlouho trvat a dosáhne svého. Tlumím své vzdechy, abych nebyl hlasitý, ale moc se mi to nedaří. Konečně vzal svůj penis do levé ruky a můj do pravé. Jejich vrcholky se neustále setkávají při každém dalším pohybu a já jen sténám, dívám se na to smyslné divadlo a cítím první vlnu silného pocitu prostupujícího celým mým tělem, jak se rozlévá do poslední buňky, abych mohl vyvrcholit do Tomových rukou. Zvedne pohled k mé vzrušením zkřivené tváři, aby viděl, jak se mu daří mě dovést na vrchol, a když sám zasténá pod náporem vzrušení, odpoutám pohled od našich klínů a zadívám se do jeho temných očí. Zaklesneme se vzájemně do svých hnědých duhovek a sténáme naprosto stejně podle zrychlujícího se rytmu Tomových rukou…
„Tak pojď,“ zašeptá naléhavě a propaluje mě vzrušeným pohledem, „… udělej se…“ zasténá a chvilinku zakloní hlavu, ale hned se vrátí k mým dychtivým očím. „Chci tě vidět… jak je ti krásně… jak jsi můj… jak jsi na vrcholu díky mně…“ slyším zdálky jeho slova, ale už nejsem schopen nechat oči otevřené… další vlna mnou projela jako blesk a už jen cítím, jak plním bez protestů Tomův naléhavý rozkaz a vyvrcholím do jeho sevřené ruky tak, jak si přál. Mráz a horko mnou intenzivně proudí a setkávají se v mém klíně, aby tam způsobily nádherné uvolnění a nejkrásnější pocity, které znám… celé mé tělo je napjaté, než se konečně zhroutí v absolutním pocitu uvolnění. Pomalu se probírám z jiného světa a otvírám oči… Tom se stále ještě pomalu a líně uspokojuje na mém klíně, s pohledem zabodnutým do mé tváře, kterou sledoval po celou dobu mého orgasmu. Dýchá krátce, oči zamlžené, poznám, kdy se začíná blížit ke svému vrcholu. Soustředím se, abych viděl jeho vyvrcholení, až bude zkrápět mé napjaté břicho, ale nejsem schopen se jenom dívat… nevydržím to. Chci ho. Uchopím Toma za ramena a naznačím mu pohybem, aby se svezl vedle mě na sedačku. Usměje se a ochotně to udělá… neprotestuje… ví, že jsem připravený ho přivést k vrcholu jeho nejmilejším způsobem, hluboko ve svých nenasytných ústech.
Během chviličky už klečím před ním a kroužím jazykem po vrcholku jeho naběhlého penisu, dráždím ho svou kovovou kuličkou, saju a laskám a poslouchám Tomovo sténání. Zmítá se pode mnou, hlavu zakloněnou, vlasy rozházené po sedačce, ruce zaklesnuté v těch mých, boky snažící se přirážet co nejhlouběji do mých úst. Cítím, že se blíží jeho vrchol, slyším, jak sténá stále naléhavěji, a konečně cítím, jak v několika rychlých dávkách zaplňuje moje ústa. Ještě chvíli sebou háže a já se jen snažím ho hladit a uklidňovat jeho tělo, chvějící se stále ještě po prožitém orgasmu. Hlavu mám položenou na jeho pevném břiše a vnímám jen jeho prsty proplétající se bezmyšlenkovitě mými vlasy. Konečně cítím, že se uklidňuje a propustím jeho penis ze svých úst. Skloní se ke mně a naléhavě mě políbí…
„Jsi můj kocourek,“ zašeptá něžně, když si mě usadí obkročmo k sobě na klín a obejme mě pevně kolem pasu. Miluju, když mi tak říká a moc dobře to ví. Hlavu mu položím na rameno a zašeptám mu do ucha: „A ty jsi můj gepard…“
„Vrrrrrrrr…“ zavrčí mi do ucha a jemně skousne. „Gepardi jsou rychlý a nebezpečný šelmy, dej si ně mě pozor,“ usmívá se a hladí mi záda.
„Kocouři jsou taky pěkně ostrý, když se brání,“ odpovím vzdorovitě, narovnám se a přejedu mu svým drápem po kůži na hrudi. Zanechá za sebou jemný červený šrám.
„Nononono…“ směje se pobaveně mojí troufalosti a chytí mi ruku, která mu před chvilkou hrozila rozpárat kůži dlouhým černým nehtem. „Moc neprskej, kocourku, nebo ti ty drápky okoušu natošup,“ přiblíží můj krásný dlouhý nehtík ke svým ostrým zubům.
„Ale to by se ze mě stala stará líná kočka,“ ušklíbnu se.
„Tak to ne, musíš zůstat divokej mladej kocourek,“ usměje se a pohrozí mi prstem. Pomalu mi s ním přejede po rtech. Rychle po něm chňapnu, až zmizí v mé puse. Já ti ukážu divokýho kocourka, to budeš zírat… Jemně jeho dlouhý prst olizuju, saju a kroužím kolem něj jazykem a napodobuju přesně to, co jsem před chvílí dokončil v jeho klíně. Přivře oči a vidím na něm, že se mi ho pomalu daří znovu vzrušit. Cítím, jak tvrdne… sedím na něm tak šikovně, že by stačilo jen pár pohybů a mohl bych ho za chvíli mít hluboko v sobě. Usměje se a zavrčí: „Kocourek je dneska nějak nenasytnej.“ Už pochopil, že se pomalu ale jistě posouvám tak, abych za chvíli nasedl na jeho horký penis. Zavrtám hlavu mezi jeho rameno a krk a začnu mu pomalu a líně olizovat krk… až bude dokonale připravený, udělám to… nemůžu se dočkat, až ho v sobě zase ucítím. „Takhle se mi líbíš,“ zamumlá Tom spokojeně a nechá mě, abych si s ním dělal, co chci… teď to budu já, kdo diktuje tempo…
„Uáááá, nechte měěěěě,“ ozve se z reproduktoru vyděšený hlásek Davídka. Trhne to se mnou tak, že z Toma málem sletím na zadek. Sakra… zase jsme riskovali v obýváku, jednou na to doplatíme. Ještě že nestojí ve dveřích, ale křičí ze spaní. Takovou rychlost, s jakou jsem vyskočil ze sedačky, jsem snad ještě nikdy nevyvinul. Ta tam je únava a lenost, se kterou jsme se ještě před chvílí mrouskali na sedačce… teď na sebe musím naházet první, co najdu na zemi, a jít utěšit šmudlíka, kterýho ve snu nejspíš někdo honí po lese… ach jo… tak příště, Tomi… tak jsem se těšil, ale teď nemůžu… tvůj divokej kocourek jde dělat zase chvilku tatínka. Ale až se vrátím, dokončím, co jsem začal… počkej na mě…
Show must go on…
KONEC
Janule 30.5.2008
I když je tu napsáno slovíčko konec… je tu taky větička o tom, že show musí pokračovat 🙂 Doufám, že se mi to povede, že se nestane nic nepředvídatelného a jednoho dne sednu a začnu sepisovat třetí řadu. Věřím vám a doufám, že mě včas zastavíte, až to bude nuda… Při psaní druhé řady téhle povídky se stalo tolik neuvěřitelných věcí… začala jsem ji psát 17. listopadu 2007 a skončila 30.května 2008… mezitím zmizel celý twincestblog jedním kliknutím do horoucích pekel, nastala jeho horečná obnova, pak, než jsem se nadechla, ocitla jsem se uvnitř blogu jako jeho spoluadminka 😀 Prostě hektická doba. 🙂 Teď někdy to bude rok od chvíle, kdy jsem napsala první písmenka „Povídky“… ano, tehdy ještě neměla jméno, dostala ho až při patnáctém dílu, až když jsem si jím byla jistá. Je vidět, že se osvědčilo.
Vděčím za to vám, kteří ji čtete a dáváte mi svými komentáři najevo, že to nepíšu zbytečně, že to píšu pro vás… moje čtenáře. Je to neuvěřitelně hezkej pocit, kdo to nezažil, těžko si to představí.
Chtěla bych tuhle povídku věnovat Michellce, mé spřízněné dušičce :-*, která byla vždy prvním čtenářem nových dílů a která mi svým úžasným způsobem dokáže vždycky zvednout náladu a dodat novou energii.
Děkuji Helushce, která první přišla s nápadem, že by se hodila druhá řada, a já o tom vůbec začala uvažovat jako o možnosti :o)
Děkuju Janikovi, mé betareaderce, která stále znovu a znovu doplňuje čárky před to prokleté „a když“, na což při psaní zásadně zapomínám :o)
Děkuju Ketty za to, že je skvělá kamarádka, a taky za to, že měla nápad založit tenhle úžasnej blog, a nevzdala to, když už to vypadalo, že se ho někomu podařilo zničit. :-*
Děkuju Nicky za důvěru a přátelství, a taky za to, že mi věřila a všechno mě naučila.
A na konec děkuju vám všem, kteří jste mi kdy zanechali pod povídkou komentář, vážím si toho, že jste se mi zviditelnili, a já tak vím, že existujete. Díky za to, že jste. Vaše Janule :o)
ko…nec?ko-ko-nec?? konec??? KONEC?:((((
A já ti taky děkuji, že jsi!!! Panebože Janulko naše, co bychom si bez tebe počali??? A cobychom si počali bez třetí řady NEJÚÚÚŽASNĚJŠÍ POWÍDKY??? Prostě Časoprostor není jen powídka. Je to prostě ŽIWOT. Jo přesně tag. To, co ty píšeš, je jako, kdybych do toho Berlína jela a díwala jsem se do toho welikýho francouzskýho okna na to, jak si strejda Tom hraje s Dawídkem na indiány a jak přiwazujou náčelníka Praštěnou Wewerku k totemu!! ((= Mno já ani newim, co napísat.. Jak jsi pod… tedˇ ani newím, pod jaký díl to bylo… Jak si napísala, že bude prostě konec, tag jsem brečela jak želwa.. Prostě mi připdalo, že umřel někdo blízký.. Mno bylo to hrůůůza, ale když si nám pak slíbila třetí řadu, tag jsem w sobě znowa našla ten elán, který mi dokázala dát jen tahle powídka!!! Miluju twinsátka, Dawídka, Filípka.. Mno prostě wšechny, kteří w téhle powídce wy´twářwjí nádjerný a neopakowatelný děj, který je každým dílem krásnější a krásnější!!!! ((=
Mocinky tě obdiwuju a posílám ti wéééélký dík, že toho pro nás tolik děláš!!!! ((= Děkuji, twá wěrná a nedočkawá čtenářka, Jitaaaaaaaaaaaa ((=
Mám skvelý pocit z toho , že som túto poviedku začala čítať x) . Vedela som , alebo aspoň podvedome tušila , že 2. rada neskončí tým , čím začala prvá . Moje rečové schopnosti sú dosť omedzené , ale tu netreba toho veľa , stačí slovo Dokonalosť . Myslím , že pokial autor nepíše poviedku , čo najdokonalejšie , najpríťažlivejšie , najobsiahlejšie a najneprekonatelnejšie , ako len vie , skrátka pokial nepíše celým srdcom , každým nervom v tele , ako ty , nemal poviedku , román , knihu , príbeh alebo rozprávku ani písať . Ty , to dokážeš x) Neuveriteľne ma teší , že píšeš práve twincest !! Všetky tie pikantnosti , noci plné sexu , problémy a radosti …vyjadríš to tak úžasne , že uverí úplne každý , aj keby neviem ako nechcel =) Viem , že hovorím za každého , ak napíšem : Prosíme si 3. radu !!!! ….neviem , či si to uvedomuješ , ale ty a tvoje poviedky pre ma veľa znamenajú . Teším sa na každý druhý deň , lebo viem , že tu ten časoprostor nájdem , a naisto ma pri jeho čítaní bude hriať u srdca x) !! Ďakujem ti za to , že si .
Jejda a další nostalgie… Včera jsem se musela loučit s Rychle a Zběsile a dnes se mi vypaří i Časoprostor… No nevím nevím, jak tohle budu zvládat…:o)
Ale k věci. Nevím jestli je úplně nutný tady začít pět ódy o tom, jak je tahle povídka bezkonkurečně jedinečná a hlavně zábavná a skvěle se čte – to už určitě víš. Každopádně na tebe apeluji, aby si si našla chvilku na napsání třetí řady co možná nejdříve, protože je silně návyková a já nevím jak dlouho bez téhle drogy vydržím :o)
všechno co jsem chtěla napsat, už vyjádřila Jitaaaaa, takže jen jedno: Děkuju. Děkuju za to, že ses rozhodla tuhle povídku napsat… Hlavně doufám, že teď neskončíš a napíšeš tu třetí řadu, protože takhle to skončit nemůže. Musí pokračovat. Časoprostor je Neverending story… A my se prostě musíme dozvědět, jak dopadnou ty testy, kam pošlou Dejva do školy a jestli mu o svém vztahu někdy řeknou… Když na to tak koukám, napsala jsem víc než jen díky 😀
Tak a je to tady, zazvonil zvonec a všeho je konec! Nevím, co napsat, je mi z toho nějak smutno. Musím jen říct, že mi tahle rodinka bude neskutečně chybět a budu netrpělivě čekat na třetí řadu. 😉 Janulko, chtěla bych ti poděkovat za tohle dílko, protože mi přineslo krásné momenty, při kterých sem se mohla dostat do jiného světa, světa "časoprostoru". Strašně na té povídce oceňuji její originalitu a jednotlivé zápletky, rodinnou pohodu..je toho ještě mnohem víc…prostě DOKONALOST. Myslím, že si skvělá spisovatelka a kdyby vyšla kniha, dveře knihkupectví by se netrhly. Ještě jednou ti moc děkuji a těším se na další příběhy z tvojí dílny. Doufám, že nebudu muset čekat moc dlouho!;)
A je to tady Konec :(………celou dobu jsem doufala že to bude neverending story :D…..ale uklidnila jsi mě tím že uvažuješ o třetí řadě:)……U téhle povdky jsem strávila strašně moc času a vůbec toho nelituju….stala sem se závislou na téhle povídce….prostě nejlepší povídka kterou sem kdy četla…..obdivuju že si dokázala něco takového napsat. Některé povídky které jsou moc dlouhé a mají druhé řady už bývají nudné a pořád o tom stejným ale ta tvoje ne pořád bylo o čem psát….ani v jedné části sem se nenudila….obdivuji tvoji fantazii stroj času…nevím, mě by to třeba nenapadlo……prostě tahle povídka je naprosto dokonalá, tak jako i autorka :)….Když už je konec,konečně se vrhnu na další rozečtené povídky které sem k vůli časoprostoru nebyla schopná číst protože sem pořád myslela na časoprostor, kdy už bude nový díl a co se tam stane…..no prostě závislost….moooc se mi to líbilo a jestli bude i třetí řada budu nejšťastnější člověk na světě….Janule patříš teď do skupiny mých nejoblíbenějších autorek….dokonce sem uvažovala že by se to dalo vydat i jako kniha:)…..No prostě jedním slovem famóznídechberoucíokouzlujícíkrásnánapínaváoriginálnídokonalá povídka :D….
A jestli se dočkáme třetí řady tak tam rozhodně chci aby Tom s Billem vysvětlily Davídkovi jak to mezi nima je….a taky aby s Davídka byl kytarista 😀
Ještě jeden dodatek…Jak tady čtu o přátelství mezi Michelle a Januli.. Jani a Michelle, nenapadlo vás někdy, že by jste sepsaly něco dohromady?….Myslím, že by to byla dokonalost…Představa, jak moje dvě nejoblíběnější autorky spojí svou fantazii, mě nutí přemýšlet, co by z toho asi vzniklo… Doufám, že se moje tajné přání někdy vyplní!;)
Dovolím si malú pozornosť x) Od nás všetkých ♥ :
http://www.acapela-group.com/Greetings/fish-1-4-b9d1b02834cef
Ježiš.. ((= Jag teď přemýšlím nad NESMRTELNOSTÍ ČASOPROSTORU, tag jsem do sebe narwala dva chleby a teď tu na mě čumí rajče, paprika a salám… Chjo.. Janíííí!!! Já cíí třetí řadu!! Abych se mohla wrátit o nějakou hodinu dozadu.. Abych si celej tenhle příběh mohla prožít po stý a pořád poprwí!!! ((=
tak tohle je nej povídka.Hodne me zamrzelo ze koncí a proto si myslím ze by opravdu mela byt tretí rada…
Víš co jsi ze mě asi před půl rokem udělala, Janulko ???
Fanatickou čtenářku Čaroprostoru.
A víš co jsi ze mě udělala teď ?
Naprosto smutnou Daniellu, která má pocit, že jestli se v příštích dnech neobjeví třetí řada … stane se z ní stín.
Já … nevím co mám říct, touhle povídkou žiju … promiň, nemám sílu se zde rozepisovat o kráse, kterou si vytvořila.
Pláču … a nemůžu popadlout dech …
Oh kruci… Už to… Už to na mě dolehlo.. Chvilinku jsem jen tak mlčky seděla a pak jsem se rozbrečela.. ))´= achjo… ale fuckt jsem se nikdy netěšila na konec prázdnin, jako teď!!! Wim, že jsem toho nakecala už spoustu, ale stejně jsem pořád newyjádřila wšechno, co bych chtěla… Slowa prostě nestačí… Jen se jednoduše modlím, aby třetí řada pořád dál rozkwétala a aby byl její konec w nedohlednu… ((=
Ale teď se konečně pustím do toho, do čeho jsem se už dáwno pustit chtěla. Přečtu si tenhle nádhernej příběh od prwní řady a budu si znowa užíwat tu radost, když Dawídek poprwí spatřil vánoční stromeček.. Bože.. Při týhle kapitole jsem brečela úplně strašně a přitom jsem si ji četla pořád dokola.. Se pak diwim, kam mizí kapesníčky.. ((= Jo.. už radši mlčim.. To stejně prostě a jednoduše nejde wyjádřit ((=
Janulko…myslím, že tohle vystihne jedno krátké, velmi pěkné slůvko a to DÍKY!!!Díky za to, že mi Časoprostor zvedl vždycky aspon o trošilinku náladu, když už se to ostatním nedařilo, za to, že jsi nás nenechala čekat, a s železnou pravidelností jsi nám podávala každé dva dny naši drogu, za to, že jsi tu drogu vůbec stvořila, že jsi s námi o ní podelila….Věř mi, že mám přečtené snad všechny povídky, které byly na blogu před smazáním, i na tom znovuzrozeném, a opravdu nelžu, když tvrdím, že tohle je ffka, která nemá obdoby a je naprosto ta nejlepší!Nejen, i ty, i ty jsi nejlepší!U žádné z povídek, jsem nikdy necítila tolik tolik emocí, jako u časoprostoru….Cítila jsem z ní všechno, neskutečnej strach, pak tu vášeň, to vzrušení, ten smích, legraci…ale především lásku…Teď tu tak sedím, brečím, teda nebrečím, já bulím a přemítám, nad celou tou dobou, kterou jsem nad časoprostorem strávila…jak jsem si nejdřív říkala, že to číst nebudu, že je to nějaký scifi(podle názvu;), a to se mi číst nechce, ale pak jsem zachytila zmínku o koupání davídka a Toma, tak jsem četla a četla, pak jsem zpětně četla čp I., zamilovala se a fanaticky čekala na další díl…taky si pamatuju, jak jsem byla v zoo s th fanklubem, a naráz jsme se tak nějak všechny začaly bavit, co čteme za twc povídky, a pak jsme naprosto nadšené diskutovali asi hodinu o časoprostoru…Už ani nevím, co bych tak mohla napsat, snad jen to, že ti opravdu patří DÍKY!!!Přidávám se k modlitbě za třetí řadu, nejde totiž, abych byla bez časporostoru, neber mi mou oblíbenou drogu…
Už?? když sem viděla ten nápis konec tak sem se divila proč tak brzo až pak mmi došlo že to je už 68. díl… to se čte tak ůžasně, že si člověk ani neuvědomí kolik toho už bylo….. Krásný 🙂
a ta poslední věta je pravdivá… show MUST go on… tahle povídka si zaslouží klidně 15 řad a pořád bude mít svoje čtenáře, protože i kdyby to četli celej život tak to prostě nemá šanci někoho omrzet..
prostě ůžasná povídka od ůžasný autorky 🙂
já.. nevím co říct.. jestli tahle povídka někdy skončí, tak nevím co budu celé dny dělat.. Je to to nejlepší zpříjemění dne, které mě kdy potkalo. A pokud bude třetí řada, tak věř, že ji budu se stejným nadšením číst. I když jen o výkendech, ale věř že jo. Miluju časoprostor. Tahle povídka se vryje do historie twincestu. To mi věř. Protože je to ta nejdokonalejší povídka povídek, který jsem kdy četla. Věřím, že další řada bude.
Ne.TuhLE POVÍDKU SEM NIKDY NEPOCHOPILA A NIKDY NEPOCHOPÍM.AŤ JI ČTU OD PRVNÍ ŘADY VŽŘDY PO NĚKOLIKA DÍLECH DENNĚ,PROSTĚ TO NECHÁPU.NE VÁŽNĚ JÁ TO NEPOCHOPÍM…ACHJOU
To se může stát fakt jenom mě. V půlce posledního dílu, na který se už od rána klepu nedočkavostí, mě vyruší zvonek a musím jít na brusle. Sice jsem to slíbila, ale vypadlo mi to z hlavy. Tak jsem si skoro hodinku pobruslila, pročistila jsem si hlavu a sotva jsem shodila brusle, hnala jsem se sem, abych to dočetla a pokusila se vyjádřit svoje dojmy.
Přiznávám, že jsem nečetla komentáře nade mnou, to přenechám tobě:-) A nemyslím si, že ze sebe dokážu dostat něco víc než už tady jistě bylo řečeno. Rozhodně ne teď.
Časoprostor jsem objevila trochu později a přečetla jsem si první a část druhé řady najednou. Už od začátku jsem tím byla okouzlená. Celá tahle povídka je výjimečná, je něčím zvláštní a bezesporu je to moje nejoblíbenější twincestní povídka. Tvůj styl je nezaměnitelný a pro mě perfektní.
Nedokážu si představit, že teď budu nějakou dobu bez pravidelné dávky, ale jsem přesvědčená, že se tady objeví povídka s názvem Časoprostor III. Nezáleží na tom, jestli to bude za dva měsíce nebo třeba za půl roku. Na tohle si ráda počkám klidně i rok, protože vím, že to bude stát za to.
Co víc říct? Nerada se opakuju, už jsem kolikrát psala, jak je to skvělé, prožívala jsem všechno s nimi, bála jsem se o ně, radovala jsem se, když byli šťastní a měla jsem slzy v očích, když se něco pokazilo. Ty moc dobře víš, co pro nás všechny tvoje povídka znamená.
Jsem moc ráda, že když jsi mi tehdy napsala komentář k mé povídce, šla jsem zvědavě pátrat po tom, které že povídky jsi napsala a dostala jsem se k Časoprostoru;-) Vypěstovala jsi ve mně závislost. Nemám jich moc, vlastně mě teď nenapadá žádná jiná kromě psaní… takže mám dvě závislosti, to není tak špatný:-)
Zní to trochu zvláštně, ale je to tak – díky, že jsem mohla číst. Radši toho nechám, nebo začnu být sentimentální:-)
Děkuju Jani! Děkuju za všechno! za první řadu, za tuhle druhou a samozřejmě i zatu třetí, který se určitě všichni brzo dočkáme! (nezbývá mi než tomu věřit, jinak bych asi nebyla schopná vidět na monitor) Já se s Časoprostorem neloučím, jenom si od něj (a on ode mě xD) na chvíli oddechnu, abych si ho potom mohla zase užívat plnejma douškama =)
bez týhle povídky by ten svět byl stejnak nějakej divnej, víš?
Přeju hodně dalších úspěchů, minimálně tak obřích jako s touhle řadou!
Těším se na další písmenka vyťukaná do klávesnice a podepsaná naším známým "Jaňule".
…si zlá… žádný sex nebute v ZM… ='( To je neféér. a já se tak těšila. holka moje, ty mi dáváš zabrat. ale krásný… jako vždycky… sice mě mrzí, že to skončilo, ale… já se budu těšit dál… ♥__♥
Tak co psát než další ódu, prostě jsme dneska všechny trapně monotematické, je to krásná děkovačka :o)
A když jsme v tom děkování, já bych ti chtěla poděkovat, žes mě zatáhla hlouběji do světa twincestu, že jsi mi ukázala, jak můžou být spolu dvojčata dokonalý jako rodinka s bezvadným klukem. Díky, díky, že jsem se naučila pravidelně navštěvovat další blog a že můj spánkový deficit roste:D
Konec bez sexu by nebyl konec, viď? Ono se tím smršťuje hodnocení posledního dílu na 'sakra, ty dva jsou vážně žhavý'
Na třetí řadu jsme nachystaný bezchybně, protože nástrahy neobyčejně obyčejného života číhají na každém kroku a oni je zvládají s humorem a elegancí sobě vlastní za pomoci dalších božích postav. Těším se, jak budou v Časoprostoru 11 schvalovat dvojčata Davídkovi holky a jak budou v Časoprostoru 59 chodit s vnoučaty houbařit. To už nejpíš budeme my všechny zasloužený maminy s jednou drobnou zálibou v čase a prostoru.
Tak pac a pusu a mnoho sil do další tvorby Jojo :-*
ked som si v zatvorke precitala slovo koniec zovrelo mi srdce… tato poviedka sa stala neodlucitelnou sucastou mojho zivota a preto dufa, ze tretia seria bude, ze bude co najskor a ze bude aspon dva krat taka dlha ako tato….. =) uz teraz sa tesim na pokracovanie….
myslim ze tato poviedka nema konkurenciu…nema….ja to proste to najlepsie co som ekdy citala..a ze som toho precitala dost….vystihuje ju jedno slovo…DOKONALOST…..tak ako postavy v nej….aj mne sa neuveritelne paci ked Tom Billa vola Kocoukek…..je to tak zlate…a tak doverne…intimne=)….dokonale…..dufam ze ten cas kedy sa opat odhodlas otvorit pribeh "Časoprostor" pride velmi skoro pretoze ja uz bez "tatínka Billa", "stríčka Toma" a "synáčka Davídka" proste nedokazem zit….ani neviem ciby bolo, keby som to nezacala citat….preto ta velmi velmi PROSIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIM zacni co najskor, aby sme mali co citat, bo sa zblaznim a neviem ci maju v blazinci internet=) *heh* ako vravis….pises…..SHOW MUST GO ON!!!!!
Janulko, to my děkujeme Tobě, za tuhle úžasnou povídku. Nemůžu uvěřit, že už je konec. Když se koukám na to hrozitánsky vysoký číslo tohohle dílu, musím tě obdivovat. Tohle už není povídka, to je sága, která jednou vejde do dějin. A co mi víme, třeba jednou budeme svým dětem říkat, že se s tou brilantní paní spisovatelkou známe 🙂
Osudy tvých postav jsou uchvacující. Ať jsou dvojčata jakkoli slavná, mají běžné problémy běžných lidí. Ale jejich láska je jedinečná. Ty jsi dokázala vytořit nádherně laskavou a láskyplnou atmosféru. Z každého slova, písmenka… bylo cítit, jak se ti dva milují. A je pravda, že to nedokáže jenom tak někdo.
Tvůj osobitý a rozmanitý popis věcí dokázal udělat zajímavým i třeba jenom mytí nádobí. V Tvém podání ano. Za to a nejenom za to tě neskutečně obdivuju.
Já nevím, co mám ještě říct… Co se takhle říká závěrem? Počkat, ale… vždyť tohle přece není konec. Jak řekl Freddie Mercury – "Show must go on!" – a já nevěřím, že ta tvá někdy ztratí na zajímavosti nebo poutavosti. Jsi prostě kouzelná, stejně jako tvé příběhy, drahá Janulko.
Tvá uchvácená Helushka ♥
Přesně tak Show musí pokračovat! A tehle povídka si pokračování rozhodně zaslouží!!! Musím se přiznat, že sem tuhle povídku dřív nečetla a ani sem nějak neměla chuť když sem viděla kolik dílů to má. Holky se ale na blogu často o týhle povídce bavili a tak sem si jednou řekla že zkusím aspoň prvních pár dílů a skončim. No a jak to dopadlo? Sedím tady a čekám na další řadu protože mě tahle povídka naprosto okouzlila!!! Je to jedinečná povídka, které se málokterá vyrovná. V podstatě skoro žádná. Tuhle povídku mám šíleně moc ráda a nikdy bych se jí už nevzdala. Věrnou čtenářkou zůstanu!!! Protože tahle povídka mě umí rozesmát když je mi nejhůř! Za to sem vděčná Tobě Janule a Tvé dokonalé povídce!!! Díky!!!
K poslednímu dílu časoprostoru by se asi hodil nějaký slušný, krásně dlouhý a aspoň trochu chytrý komentář.. bohužel, díky tomu, že jsi do posledního dílu vložila twincestní sex, mám trochu zatemněnou mysl a kdyby moje srdce bylo slabší, potřebovala bych kabinu podobnou té, co mají v povídce.. Každopádně mě časoprostor provází už dlouho a snad vždycky to bude moje nejoblíbenější twc povídka, ke které se s nadšením a chutí vrátím… přeju ti hodně štěstí při dalším psaní, Janičko… :*
Janule si uzasna..najlepsia autorka twincest poviedok!! Normalne sa mi hrnu slzy…asi som divna 😀
V tvojich poviedkach som vzdy nasla to co som hladala…bola som s nimi zzita. Nebolo to ako pri inych poviedkach ze som si ich precitala a po piatich minutach som nevedela o com boli. Pri tvojich poviedkach, teda pri Casoprostore a Dare som bola ako v inej realite, akoby som bola ich sucastou.
Si najlepsia a neviem sa dockat dalsich casti 🙂
Navzdy ostanem tvoja verna citatelka :*
achjo…mám strašně zvláštní pocit, když jsem dočetla časoprostor II.,bože,cítím se divně…prostě prázdně…těžko říct,co cítím,ale určitě to není radost…nad vodou mě drží maximálně jen to, že bude III.řada,jinak bych tady seděla uprostřed pokoje s třema balíčkama papírovejch kapesníčků…Jaňulko, já nevím,jestli to má cenu říkat, protože ty to prakticky čteš po každým novým díle znova a znova,ale časoprostorem jsi dokázala něco novýho…Máš úžasnej talent na psaní, pořád vymýšlíš něco originálního a neokoukanýho a já si Billa, Toma a Dejva v téhle povídce tak moc oblíbila, že se mi je vůbec nechce opouštět. V téhle povídce je prostě všechno tak, jak má být, mezi Billem a Tomem je cítit ta ohromná láska a všichni jsou tak neskutečně sehraní, že je to radost číst:-) Strašně moc děkuju za Časoprostor a vůbec si nedokážeš představit,jak moc se těším na třeté řadu. Časoprostor bude rozhodně patřit k mým nejoblíbenějším povídkám…navždy…<333
na konci posledních dvou řad je vyruší davídek ts :-/ chudaci xD xD ale šou bude pokračovat *dance* xD xD Janule miluju tě :-* skvělý povídky….
a Bude už Dar? *zvědava*
fakt svělý 🙂
Uáááá :''( To néé :''( Bylo to šecko strašně krásný a doufám že to vydržím do další řady 😉
Já se tu rozplývám v slzách… Časoprostor je věnovaný mně?? Janinko moje zlatá, nevím co na to říct, protože ´děkuju´ je tak strašně obyčejný… přesto to řeknu, nic lepšího v tuhle chvíli nedokážu vymyslet, jsem v koncích se slovy a to se nestává tak často 😉 … děkuju ti. Děkuju za to krásné věnování, moc si toho vážím 🙂
Tak a je to tady… mé oblíbené sudé číslo končí druhou řadu téhle neuvěřitelně nádherné povídky. Je mi smutno. Je mi úplně stejně smutno, jako mi bylo u konce první řady, i když jsem věděla, že příběh bude pokračovat. A vím to i teď. I teď to slovo ´konec´ neznamená, že si budu muset domyslet, jak to s nimi nakonec asi dopadlo … jak se vypořádali s tím, jak Dejvovi říct, že prostě táta a strejda se mají rádi tak, jak se mají mít rádi táta a máma… jak sledovali, jak Dejv roste a dospívá a přestává je potřebovat… jestli jim ta obrovská láska vydržela až do konce života… jestli vůbec ten konec někdy přišel, protože láska přece dává lidem nesmrtelnost… vidíš, předbíhám strašně moc dopředu a vlastně ti prozrazuju, co bych se v dalších řadách chtěla dovědět. Nevím, jestli mi to splníš, můžu jen doufat 🙂
Oblíbila jsem si tuhle neobyčejnou povídku, je jednou z nejlepších, jaké jsem kdy četla a mám své oblíbené pasáže, ke kterým se pořád vracím. Tuhle jsem si dokonce otevřela první řadu a začala číst znovu od začátku a nepřestala jsem, dokud jsem nezjistila, že jsem nad Časoprostorem strávila celý večer… Mám jen pár povídek, které si s chutí přečtu x-krát a tahle k nim bezpochyby patří. 🙂 Děkuju, žes ji pro nás napsala; děkuju za všechny ty hodiny, které jsi jejímu napsání věnovala; děkuju, žes pro nás tenhle nádhernej svět vytvořila. Ve tvé povídce jsou všichni tři naprosto perfektní, tak moc perfektní, že si až říkám, že je velká škoda, že takoví třeba ve skutečnosti nejsou a je dobře, že je osobně neznám, protože bych asi byla zklamaná… Mám je tady tolik ráda a moc bych si přála, aby v tom opravdovém životě byli tak šťastní, jako v tomhle tvém světě. Jsem naměkko a to jsem vůbec nechtěla. Vidíš? Zase jsi mě dostala, dneska už potřetí (když počítám nesex :D) … vždycky se ti to povede.
Mám tě moc ráda, Jani
Tvá M. :-*
Milá Jaňulko, zamilovala jsem si tvého Billa a Toma, jejich přátele, rodinu, známé. S napětím jsem sledovala jejich osudy, tak jak jsi je ve své povídce vykreslila. Billa, milujícího partnera a pečlivého otce, občas roztomile žárlivého na své drahé dvojče, citlivého a vnímavého Toma, který svého bratra vytáhne ze všech malérů. Je to krásná představa, že by takoví mohli být i ve skutečnosti. Ale vlastně na tom zas tak nezáleží, protože v tvém světě přece funguje všechno tak jak má. A když mám pocit, že se mi nedaří, že nic nevychází podle mých představ, je tu vždycky můj milovaný Časoprostor a já si můžu číst, jak Gustav dělal číšníka o Valentýnu, jak Melanie marně usilovala o Toma, jak Frank vždycky vyhrál svou partii šachu, jak Davídek vyzvídal, co je to šlapka, jak Tom miloval pálivá jídla, jak Bill vypadal jako černý kocourek… prostě je mi v tvém světě dobře. I kdybys už nic dalšího nenapsala, mám se vždycky kam vracet…
Milá Jaňulko a tenhle závěr jsem ti kdysi, jako poměrně čerstvá komentátorka, slíbila a já svoje sliby plním… "Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!" :-)))))
Tvoje K.
Přemýšlím už hezky dlouhou dobu, čím bych měla tenhle komentář začít, ale pořád se nemůžu k tomu něčemu dopracovat. Ty dva a půl roku, co jsou v mém životě Tokio Hotel se toho taky mnoho událo. Období, kdy ty dvě slova naplňovala sama můj život netrvalo nijak dlouho, ale bylo tam. Jenže potom přišel ten okamžik, kdy jsem zjistila, že ty roztomilé upravené obrázky, kde se Bill s Tomem objímají mají jistý záměr… od té doby každodenně, pokud je to možné, kliknu na svojí nejoblíbenější záložku a s radostí se ponořím do tohohle světa. V životě se člověku můžou dít různé zvraty, ale každý má to svoje něco, co vždycky udělá, když se chce uklidnit nebo jen tak potěšit… a já vím spolehlivě, že postavy z tvých povídek jsou lék zapomnění na všechno. Když začnu číst o tatínkovi, strejdovi a Dejvovi, nekoukám napravo ani nalevo, nemám žízeň ani hlad, a kdyby mě v takových chvílích občas nepřišel někdo zkontrolovat jestli ještě vůbec žiju, asi by se mohlo stát neštěstí 😀 Miluju každý flashback, který jsi tam zakomponovala, protože vždycky, když vidím, že je něco psáno kurzívou, už vím, že to bude zase prvotřídní kousek. A je to vlastně tenhle příběh, co mě nutí k zamyšlení, jak by mohla vypadat jejich budoucnost a napadají mě pozoruhodné případy. Já se neobávám, že by mohla nastat v tomto story chvíle, kdyby se stal neatraktivním! Tvoje fantazie umí kouzlit nádherné slovní obraty a já ti za ně děkuji 🙂 vždycky dokážeš překvapit! Časoprostor u mě bude mít vždycky svoje speciální místo. Jsi úžasný člověk s úžasnými nápady, a proto budu navždy tvůj věrný čtenář :-*
krásný ale konec bejt nemůže.tohle je přece nekonečná povídky
tohle je zatím ta nejúžasnější povídka co jsem kdy dočetla a věřím ž i kdyby tě pokračování nenapadlo pořád bude protože máš nejlepší smysl pro psaní. díky tobě a tvé povídce jsem se dostala k twincestu a an to nikdy nezapomenu =) jsi šikulka tak at to tak zůstane =)
A yá už se tááák těšila xD -krása x))
🙂 ten twůj proslov byl teda super xD a souhlas Show must go on !! :-* 😀
konec neeee to nesmíš
Na to neni co napsat.. Snad jen že škoda, že Časoprostor II končí, ale na druhou starnu je příjemný pomyšlení, že může být třetí řada.. Tahle ff-ka mě nikdy neomrzí, a to jen díky tvýmu úžasnýmu stylu psaní.. Jen tak dál.. 🙂
néé konec nééé..co teď budu číst 3 hodiny v kuse? xD Janulko,děkuji ti strašně moc za tuhle úžasnou povídku..je nejlepší na světě!Až jednou definitivně skončí tak wím,že mi bude upe moc chybět..pže mi ''Malý péro,Velký péro a táta Bill'' nějak přirostli k srdci..xD pstě tohle mě NIKDY neomrzí ani ve třiceti ne jko..xD jo a Januli tobě ''Merci za to že jsi!'' xD <3
Ani newím jak začít, snad jen že kdybych měla klobouk tak smeknu :)…opravdu 1.řadu jsem začala číst minlý týden a dnes jsem dočetla poslední díl 2.řady…Tahle powídka je prostě BEST a myslím že by byla škoda kdyby nepokračovala takže prosíííííím napiš 3. řadu!!!!
Tak jsem to konečně dočetla. Né, že bych byla ráda, že to končí, ale sem ráda, že už to maj kluci za sebou a v nejbližší době jim nehrozí žádný časoprostorový nebezpečí. Krásnej konec, přesně takovej, jaký je umíš, Janulko :-*
S druhou řadu Časoprostoru končí část toho napjatýho života, kdy sem si odpočítávala, kdy budou přibívat díly, aktualizovala blog, četla a nebo, v poslední době spíš dočítala. Byl to krásnej čas a ta věta na konci "Show must go on" mě trochu uklidnila. Tak snad. Každopádně zase poletím do Micosu a budu tisknout… A myslím, že si nechám vytisknout aj Dar… Dostanu výplatu z brigády 😛
Každopádně… Janim dufám, že ti ta povídka dala tolik, co nám. Já se z ní naučila hodně. Především, nevymlouvat se na čas. A to je u mě velkej pokrok. Byla napínavá, vzrušující, skvělá… Co byla, je! Víš že na tvých povídkách ulítávám. A hlavně flashbacky…. Áááá, ty mi budou asi nejví chybět. Miluju je, i když si pořád nepamatuju, jak blbě se to slovo píše 😀 Ty mi budou táááák chybět… Stejně jako celej Časoprostor… Ta sranda, kterou sem s ním zažila… A vůbec… Malý a Velký péro, Praštěná veverka… To může vymyslet jenom praštěná Janulka, co?
Jani, přeju, ať se ti psaní daří dál. Už takhle je tady po tobě strašně moc historie…
Mám tě ráda :-* a tvoje povídky miluju 😀 <33
Proboha Janule!!NEDĚKUJ!To my bysme měli děkovat tobě, děkovat Ti ,klanět se, a prosit o další řadu..My – nevím proč nemluvím za sebe, je to asi přesvědčením, poněvadž nevěřím že by si Časoprostor mohl někdo přečíst a zhodnotit ho jako né dost dobrý, nebo pouze dobrý .Ale myslím že MY VŠICHNI, co jsme si ho přečetli, my všichni co pro nás znamenal dočasnou novou realitu , budeme věrně čekat na každý nový díl třetí řady.
Děkuju Ti nejen já ,ale i všichni ostatní úchyláci z tohohle blogu =)
Show must go on !!
Ahoj Jani, tak jsem se konečně dostala k tomu, napsat ti kometář k Č2 🙂 Já opravdu měla za to, že jsem to už udělala, ale jak vidíš, neudělala. Jsem sklerotik 🙂
Tak, myslím, že můj názor na tvoje povídky znáš, nejednou jsem ti psala, jak je zbožňuju a co si myslím o tobě jako o spisovatelce. Tahle povídka patří ke špičce české twincestní tvorby, takže už jen tohle je známkou toho, že jsi prostě spisovatelka s velkým S. Nevím, jestli se nakonec rozhodneš psát i Časoprostor s pořadovým číslem 3, ale pokud ano, budu dychtivě čekat na každý nový díl.
Strašně moc oceňuju i tvůj komdiální talent. Ono to není vůbec snadné, napsat scénu tak, aby vyzněla vtipně. A pokud si dobře pamatuju, téměř v každém díle taková pasáž byla. Kolikrát mi tekly i slzy smíchu. Davídek ti posloužil opravdu prvotřídně 😀 A když se vytvořil ještě tandem David – Tom, nemělo to chybu!!!
No a Bill jako starostlivý taťka? Upřimně, nevím, jestli taková situace někdy nastane, nedovedu si jej představit v roli otce. Možná je to tím, že je ještě stále strašně mladej, třeba se to časem změní.
Tak, doufám, že si přečtu ještě spoustu tvých povídek, strašně se těším na Dar II. a vlastně na jakoukoliv další povídku z tvé dílny.
PS: Sexuální hrátky dvojčat v tvém podání jsou opravdu rajcovní 😀
tak toto teda nemoze skoncit ! bola to ta njalepsia poviedka na svete a proste to nemoze skoncit ! rychle sem s tretiou radou ! 🙂
JANÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!
NEWÍŠ KDY PŘIBLIŽNĚ TU BUDE TŘETÍ ŘADA??
JAKO JESTLI W ZÁŘÍ, BO W ŘÍJNU…
SE ZBLÁZNÍÍÍM… ))´=
POŘÁD SE NEMŮŽU DOČKAT NA DALŠÍ DEN, PÁČ WIM, ŽE AŽ SKONČÍ PRÁZKY, TAG JEDNOHO DNE AKTUALIZUJU TENHLE BLOG A UWIDIM TAM ČASOPROSTOR III.
PJOSÍÍM PJOSÍÍÍM.. JENOM PŘIBLIŽNĚĚĚĚ…. ((=
Jíťo, já nikde neslíbila, že bude Č3 v září nebo v říjnu, to nebude určitě. V září začne na blogu DarII, kterej píšu už od června, takže jestli neznáš jedničku, skoč do ní. Hlavně to prosímtě nezačni číst jako Časoprostor až od druhý řady, nechápu, jak jsi tomu mohla rozumět, když jsi četla jen prvních 14 dílů, jak jsi někde psala… 🙂 Č3 můžu začít psát až když dodělám DarII, tudíž počítám, že až tak v lednu a pak bude ještě trvat, než něco napíšu, dřív to slibovat nebudu, protože netuším, jak dlouho mi to ještě bude trvat. Já musím mít spoustu dílů napsanejch dopředu, než začnu uveřejňovat, abych měla šanci cokoliv měnit, mám složitější děje, takže je to potřeba, jinak by to nestálo za nic. Pa J. :o)
Janule – Děkuju!! ((= To wydržim ((= Já jsem Časoprostor četla od začátku, ale to jsem ještě neměla net. On mi ho Grep skopírowal do wordu a odtud jsem ho četla poctiwě od začátku ((= Takže chápu, o co go ((=
To wíš, že si přečtu Dar, páč musí bejt stejně úžasnej, jako ČPR ((=
Neodolala jsem, musím napsat 50. koment ;))
Povídka byla celá úplně úžasná. Začala jsem ji číst až když tady byla celá, ve volných chvílích a proto jsem se na ně vždycky tak těšila 🙂
Fascinuje mě, že máš pořád a pořád nějaké nové nápady. Navíc, píšeš moc krásně, takže tahle kombinace dohromady, to se rozhodně rovná skvělá povídka 🙂 Jinak moc se těším na teřtí řadu, tentokrát ji budu číst rovnou, hned jak se tu objeví první díl. Vždycky mě baví to čekání na další díl a hádání, co asi bude příště. Teď mě nejvíc láká představa scény, jak bude David větší. Jo jasně, jako takovej malej prcek je roztomilej, ale co až mu bude 10, 12 nebo třeba klidně ještě víc…? Jsem zvědavá, doufám, že to nějak sepíšeš…
A nakonec, děkuju za krásný sen x* ;)) Ty víš, četla si to u mě, a já si vážně myslím, že to bylo díky Časoprostoru, protože to je prostě obrovská dávka twincestu v jednom 🙂
Jsi opravdu výborná autorka 🙂 A teď, jestli mě omluvíš, du číst celý Dar I. a podle komentáře vidim, že s můžu těšit na dvojku 🙂 Tak to mám co dohánět…
pokračování pokračování pokračování chci třetí řadu třetí řadu mě zo začalo bavit císt tohle je super povídka to je ta nej co sem kdy četla
moc krásný.. du číst 3 řadu
Oh to bylo úžasný … Tyjoo upúa sem happy že sem začala číst tvoji povídku "Jednou budeš můj" 😀 heh ta mě omráčila a pak sem se "zbláznila" do tvýho psaní … myslím že povídka DAR by měla mít taky třetí řadu o Billovím žákovi 😀 Heh ale zpět k časoprostoru.
Se mi do toho nechtělo když sem věděla že to má ještě 3tí řadu a ta není dopsaná -> Nesnáším čekání :-D.
Ale tahle povídka mě upa dostala, nekomentovala sem v průběhu čtení protože to nemá cenu, stejně už tam je děj dopsanej … Upa miluju davídka je strašně rostomilej a už se těším na 3tí řadu (až ji začnu číst) jestli se mu kluci přiznaj .. Jeej už abych se začetla 😀
Heh zezačátku mě vyděsilo to že Tom umřel (I když to bylo v první řadě) xD Heh a pak taky když sem si rozklikla "časoprostor II" a zjistila že je tu neskutečných 68 dílů … Pomyslela sem si že to budu číst ještě na Vánoce 😀 Ale zmálka sem to xD.
+Sem ráda za Filipa že to má s Vall dobře, naokamžik sem se bála že to bude pořád albín s růžovejma očičkama 😀 -> Chtěla bych ho tak potkat xD
-Sklamal mě Andy, takhle hnusně tam Billa namáčknout na zeť – že se nestydí ALKOHOLIK !!!
+Strašně se mi líbí když se Bill a Tom provokujou 😀 umíš to tak krásně napsat …
Achjoooo budu muset končit nebo se tady taky rozepíšu !!! Si báječná pisatelka a snad si někdy tenhle koment přečteš :-))
[53]: :o)Díky KaTHulle za hezkej komentář, to víš, že jsem si ho přečetla… jako admin blogu se to dozvím vždycky, když mi přibyde k povídce novej koment. :o) Jsem moc ráda, že se ti to líbilo a přežilas to ve zdraví, je mi jasný, že když někdo vidí, jak je to dlouhý, moc se mu do toho nechce. 🙂 Díky za chválu, vždycky mi to udělá velkou radost.:o) Pa J. :o)
ou máj gád, nejdokonalejší, nejúžasnější, nejvícsexuální a nejgeniálnější povídka co sem kdy četla
[54]: ale právě mě se líbí jak je to dlouhý, i když ve škole musim furt přemýšlet jak to dopadne xD
moc děkuju za tuhle povídku
Prostě paráda…Miluju všechny práce od Janulky…miluju její styl psaní…miluju Davídka 🙂 prostě tahle povídka mi vždycky dá něco nového 🙂 Děkuji moc Janulko 🙂
A zase to skončilo…druhá řada za mnou a mě je líto, že už mě čeká jen jedna. Ani se mi s ní nechce začínat, protože potom bude koneec…:( Tak moc jsem se do toho příběhu ponořila,že mi bude strašně moc chybět. Máš to napsané tam moc reálně, až mám chvilkama pocit, jako by to byla skutečnost. Nádhera, úžasný příběh!!!!
(ano, opravdu jsem celých 68 dílů přečetla za dva dny. Mám přikázáno hooodn odpočívat a moc se nehýbat, tak proč toho nevyužít, že jo 😀 )
Neskutočne som vďačná za tretiu radu, za to, že aj keď je tu to slovíčko koniec, tak stále ešte pokračujeme.
Toto je jedna z najlepších twincestných poviedok ktoré som čítala. Je úplne taká akú by som dokázala čítať veky. Aj keď občas stresujúca, ale stále je po ruke riešenie. Ďakujem, že si ma nenechávala trpieť dlho a že som si mohla vychutnávať ten krásny vzťah Toma a Billa a ešte ďakujem za Davídka. Keď sa objavil, mrazilo a a bála som sa, že sa pekné chvíle pri poviedke končia, ale opak bol pravdou, od vtedy je to ešte krajšie. Tak píšem ešte raz veľké ĎAKUJEM a zajtra pokračujem 🙂 veľmi sa na to teším.
[58]: Díky, Zuzano, za všechny krásné komentáře, cos mi zatím nechala, doufám, že si to snad ještě přečteš. Jsem ráda, že je povídka stále živá a objevují ji noví a noví čtenáři, a líbí se jim. Takže moc díky za to, žes mě tak pravidelně informovala o svých pocitech. 😀 J. :o)
[59]: To ja ďakujem za to že si stvorila niečo tak krásne a idem na trojku 🙂
Ahoj Janule, před pěti minutami se mi konečně podařilo dočíst tuto druhou sérii. Hrozně mě mrzí, že to nebylo dřív, víš, co se do toho všechno přihodilo… ale zvládla jsem to a můžu se pustit hned do další série!
Bylo to úžasný, spoustu skvělých zápletek, které se naštěstí dobře vyřešily, jen mi ještě chybí vyhodnocení toho jejich testu, nebo rozhovor s Mandy, ale něco mi říká, že se o tom dočtu právě ve trojce.
Hlavně tě ale obdivuju, že dokážeš něco takovýho stvořit. 68 dílů úžasnýho čtení, sexu, napětí, vtipu a lásky! A to ještě třikrát. Vždycky jsem trnula hrůzou, když se začalo mluvit o stroji času, hrozně jsem si přála, aby už nikam necestovali, protože jsem podvědomě tušila, že se něco pokazí, ale tys to vyřešila takhle.. naprosto geniální… a přitom to neztratilo to správný napětí. Ani se nedivím, žes napsala i trojku, tenhle příběh by mohl pokračovat donekonečna, protože právě ten jejich tajný vztah je skvělou motivací pro nejrůznější zápletky a tys toho dokonale využila.
Vím, že mě třetí série znovu vtáhne, tak se do ní co nejdřív pustím, ať vím, co ti tři (nebo vlastně čtyři, počítám i Scottyho, že:-)) zase budou vyvádět:-D
Moc díky za tuhle povídku, užila jsem si to!
[61]: Díky moc, Extasy, jsem ráda, žes to celý přežila ve zdraví :-)a líbilo se ti to.
Kdybys mě viděla… sedim tady, tlamu rozšklebenou od ucha k uchu.. zabrousila jsem totiž myší na komentáře vejš, a když jsem si jich pár přečetla, úplně mi to vyrazilo dech. Už si nepamatuju, jak moc měli lidi tuhle povídku rádi. Byla to krásná doba… kde je jim všem konec.
Takže díky moc za komentář i za vzpomínku. 🙂 J. :o)
Takže i tahle řada skončila nejlíp, jak mohla! 🙂 Kluci si spolu skvěle zařídili a ještě je na konci i zmínka o Davídkovi! Lepší konec jsem si prostě nemohla ani přát! ♥
Tuhle povídku jsem si vážně oblíbila. Je naprosto skvělá. Všechny postavy v ní hnedka od začátku miluju, i když se přiznávám, že ten ´starý´ Bill se mi nikdy moc nelíbil 😀 Než jej vystřídal ten ´nový´, tak byl na Toma skutečně hnusný, a to mu asi nikdy neodpustím. U téhle povídky se vyloženě bavím! Číst si byť jen o obyčejném dni, který spolu Tom, Bill a malý Davídek tráví, je pro ně nádherně strávený čas a něco takového bych mohla číst stále a stále dokola! To, jak oba s Dejvem řádí, mě naprosto dostává! Oba jsou při tom strašně roztomilí..a to nemluvím o samotném Davídkovi. Toho jsem si oblíbila tak moc, že bych ho chtěla doma 😀 Přesně takovéhle dítě chci!! 😀 A k tomu i takového strejdu nebo taťku. To by se mi žilo 😀
No, každopádně jsem strašně ráda, že je tady i třetí řada. Nějak se mi ještě nechce s touhle povídkou loučit. Poslední dobou mi zpříjemňuje všechny dny, ráda se k ní vracím a snažím se si na ni najít co nejvíc času. Už tak mě trochu deptá vědomí, že ta třetí řada je poslední a nějak nevím, jestli se do ní po hlavě vrhat, protože se taky může stát, že ji budu mít za pár dní přečtenou a bude se mi po ní stýskat. Ještě že se ní budu moci kdykoli vrátit 😉 Teď jsem šťastná, že se opět budu moct zahloubat do příběhu Toma a Billa a i kdyby ve třetí řadě neměla být žádná akce, tak mě by to rozhodně nevadilo. Jenom doufám, že se to nějak moc neposune v času. Davídka mám ráda takhle malého a asi by se mi těžko zvykalo na to, že by třeba ve třetí řadě byl puberťák a nemohl tak s Tomem blbnout a vymýšlet hry 😉
Tak jako tak, tuhle povídku jsem si oblíbila a na další řadu se těším ať mě v ní čeká cokoli! 🙂
Vážně za tuhle povídku děkuji! ♥♥♥
Porad stejne husta povidka. 🙂 vratila jsem se do meho teen ja. Dekuju ti za to. Nejspis se… teda az po precteni treti rady.. vrhnu i na tvoje ostatni povidky… znovu…
dohaje co sem to tu psala v roce 2008 za heh koment?
No nic, nejspis to tenkrat letelo. 😀