autor: Mary
betaread: Janule
betaread: Janule
Štíhlý chlapec se lokty opíral o okenní parapet a nehybně upíral pohled k nebesům. Dlouhé blonďaté vlasy mu v tlustých pramenech spadaly na záda a slzy se v měsíčním světle třpytily jako malé diamanty… nebo perly.
Muselo být už dávno po půlnoci, nevěděl, už mu nezáleželo na čase, nebyl pro něj důležitý. Nic už pro něj nebylo důležité, ani rodina. Nevšímal si jejich starostlivých pohledů, jejich strachu o něj, nevšímal si ničeho. Nikdo pro něj neznamenal tolik jako Bill. Jeho milovaný bratr, dvojče, druhé já. Jeho krev. A teď byl Bill pryč. A Tom si přál zemřít.
Otřásl se pod náporem chladného vánku, který otevřeným oknem pronikl do pokoje. Ale ani ho nenapadlo zavřít, nebo si obléct mikinu. Až příliš soustředěně zíral do tmy. Měl pocit, že něco zahlédl. Pohyb, snad zavíření pláště. Mihnutí příliš rychlé na to, aby si mohl být jistý, že se mu to nezdálo.
Zajel si rukama do rozpuštěných vlasů. Bylo to jen další mámení smyslů, pouhý výplod jeho fantazie, ne první a určitě ani poslední. Klesl na kolena s pohledem prosebně upřeným k úplňku.
„Bille… Vrať se pro mě, prosím… Vrať se a vem mě s sebou…“
Modlitba, která byla po nocích jeho hlasem šeptaná tak často, že téměř ztrácela na významu. Modlitba za smrt. Za rychlou smrt ve společnosti ztraceného bratra.
Netušil, že Bill je mnohem blíž, než by si myslel, že ho má téměř na dosah ruky…
Jen se natáhnout.
***
Bill ztuhnul na místě. Doufal, věřil, že bude mít trochu víc času, že stihne bratra vyhledat, že ho uvidí… Marně. Stejně marně, jako když doufal, že dokáže překonat sám sebe a svěří se bratrovi se svým citem, zakázaným a přece tolik čistým… Nedokázal to, nikdy to nedokázal a teď už nebude mít možnost, jeho poslední zoufalá naděje mizela v rudých očích jeho pronásledovatele.
„Myslel jsi, že se přede mnou můžeš schovat? Že můžeš utéct? Že tě nenajdu?“ Jeho hlas byl sametový, Bill něco takového nikdy dříve neslyšel, znělo to jako nebeská hudba. Jaká ironie se v těch dvou slovech skrývala!
Chlapec, pouze zdánlivě živý, spustil ruku podél těla. „Ne,“ zavrtěl hlavou. „Věděl jsem, že se to stane. Jen jsem nevěděl, že to bude tak brzy.“ Zvedl pohled ke hvězdám. „Kdybych jen měl trochu víc času…“
„Čas?“ Stín se téměř něžně zasmál. „Všichni tolik toužíte mít více času. Ale čas sám je tak pomíjivý… Mnohé zakleté duše bloudí ve světě, aby dokončily něco, co za života nestihly, nikdy nebudou mít klid… Ale málokteré se podaří utéci ze samotného pekla jako tobě…“
„Dovol mi tady zůstat.“
„Hloupé přání,“ prohodil jeho společník konverzačně.
„Ne, jen lidské,“ opravil ho Bill. „Jen lidské.“
„Nejsi už člověk. Jsi pouhý otisk, jen přelud, bloudíš a cestu nenalézáš. Copak sis nevšiml, že světlo tebou projde a stopy nezanechá? Že živého se dotknout nemůžeš?“
Stín hladce klouzal směrem k Billovi. Vznášel se sotva pár centimetrů nad chodníčkem a jeho splývavý černý plášť se vánkem jemně vlnil. Bill o krok ustoupil, ale zarazil se, když zaslechl, jak někdo do tmy šeptá jeho jméno. Tom…
„Volá mě,“ oznámil Hlídce. „Pusť mě za ním, prosím. Je to jediné, co mám.“
„Nic nemáš, zatracenče.“ Mile se usmál. Nebylo to vidět, ale Bill to cítil. „Ani sebe nemáš. Peklu jsi svou duši zůstavil…“
Bill se zachvěl. Byl už tak daleko a teď má být ztraceno všechno, o co usiloval? Má snad Tom jeho chybou zemřít? Má taky skončit v pekle? Nepatří tam! Je nevinný, jeho duše je neposkvrněná, nepoznamenaná hříchy. Ne, Bill to nedovolí, zachrání ho.
„Musím k němu, pochop to! Snaží se zemřít a to já nemůžu dovolit. Nesmí zahodit svůj život kvůli mé slabosti. Nenechám ho! Šel by -„
„Šel by s námi, ano. Šel by tam, kde je i tvé místo, tam, kam oba patříte… Jedné krve a jednoho masa, tolik rozdílní a přece stejní… Spolu být nemůžou a bez sebe žít nedokáží…“ Pohledem se pohroužil do Billových očí, rudá se spojila s hnědou a slily se v jedinou, snoubíc v sobě lásku, strach, odhodlání a povinnost. „Byli by jste spolu… Po tom jsi přece toužil, nebo ne?“
„To ano, ale…“ Bill silou vůle potlačil představu, která se mu drala na mysl. On a Tom společně v… Byl si jistý, že už by to nebylo peklo, pro žádného z nich. Ne pokud by byli spolu, měli jeden druhého.
„Ale?“
„Ne takhle. Ještě není jeho čas. Je mladý, čeká ho dlouhý život… A já jsem tady, protože to tak mělo být. Musíš mě nechat za ním jít, nikdo nemůže vzdorovat Osudu. Ani ty ne, dobře to víš.“
„Vím,“ stín téměř neslyšně přitakal. „Nuže, dovolím ti jít k němu a zabránit tomu, aby on šel k tobě. Ale pamatuj, zatracenče, až první paprsky slunce protnou noc a hvězdy se ke spánku uloží, přijdu si pro tebe a odvedu tě zpátky tam, odkud jsi tak bláhově utekl…“
***
Tom zničeně klečel na podlaze, ramena se mu chvěla pláčem. Hlavu měl složenou v dlaních a mezi prsty mu protékaly horké bolestné slzy, stejně jako rudé kapky krve, které bez ustání prýštily z jeho zlomeného srdce. Bolelo to, tak strašně moc to bolelo, že musel zatínat zuby, aby nekřičel nahlas. Nebyl celý, byla ho sotva polovina, pouhé střípky rozsypané po zemi. Jak si jen Bill mohl myslet, že na to má právo, zabil je oba… Jediným pohybem, bez zaváhání.
Jak jen mohl, copak na něj vůbec nemyslel?
Ani si neuvědomoval, že ta slova šeptá příliš hlasitě a ona se, zesílena ozvěnou holých stěn jeho pokoje, vracejí zpět k jeho uším a unikají do noci jako volání zraněné zvěře. Chtěl ze sebe dostat tu bolest, vykřičet ji do světa, aby už nikdy nenašla cestu zpátky a jeho už netrápily myšlenky na to ohromné zklamání a svědomí, které mu našeptávalo, že to on všechno zavinil, že měl něco udělat…
„Řekni mi, proč se to stalo, Bille! Co bylo špatně? Proč jsi musel zemřít? Proč, Bille, proč?!?“ Hlas se mu zlomil.
„Pro lásku…“
autor: Mary
no a Tom zemře šokem ne? xDDD….néé musí to bejt všeco v poho…a tamten ošklivej černej si pro něj nepřijde…..a nebo přijde ale Tom se bude pravidelně zabíjet, ale tak aby ho vždycky někdo našel, aby mohl být s Billem……..no já mám teda představy to je hrozný…xDDD
jen do rána? to nestihne 🙁
"Pro lásku.." uslyšel hlas za zády. Otočil se a uviděl bratra, jak se na něj smutně dívá. Tom se lekl a klepla ho pepka… Eh…. Tag tohohle se bojím.. Rychle dááááááááááááál!!!!! ((=
Tohle určitě neskonči dobře.