autor: Lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Bill)
Před dveřmi stál jen Michael. Pozdravili jsme se prostým ahoj a vyrazili jsme.
,,Kde máš Toma?“ Promluvil Michael.
,,Nechtělo se mu. Nebylo mu dobře.“ Vymyslel jsem si hloupou a otřepanou výmluvu, ale stále lepší něž říct ,,Žárlí.“.
,,Kde máš Toma?“ Promluvil Michael.
,,Nechtělo se mu. Nebylo mu dobře.“ Vymyslel jsem si hloupou a otřepanou výmluvu, ale stále lepší něž říct ,,Žárlí.“.
,,Aha. Tak to jo.“
,,A kde je Chris?“
,,Už by tam měl být.“ Pokrčil rameny Michael.
Celá cesta tam byla v pohodě. S Michaelem se dalo skvěle mluvit. Zjistil jsem, že je mu čerstvých devatenáct a Chrisovi jednadvacet. Nebyli sourozenci. Ale bratranci. Normálně bydleli v Berlíně. Tady měli za lesem podobnou chatu jako my. Patřila Chrisovi. Trávili tady většinu času. Chris už měl práci a Michael se později chystal na vysokou. Byl to naprosto normální kluk. Ten jejich klub byl hned za tím kinem, kde neustále dávali toho ztřeštěného Pottera. Když jsme dorazili, bylo tu už docela dost lidí. Kolem bylo hodně kouře. Neviděl jsem jediného člověka, kterej by nedržel mezi prsty retko. Michael na mě povzbudivě mrknul a táhnul mě dál k baru. Na jedné z židliček seděl Chris.
,,Čau, Chrisi. Koukej koho vedu.“ Poplácal ho po rameni Michael. Chris se otočil a přivítal mě výrazem, který dokazoval, že už něco málo v sobě přece jenom má. Po jeho boku postávala vysoká blondýnka v minisukni. Docela hezká holka, ale dobrá tak akorát do postele. Nějak víc jsem nad ní nepřemýšlel. Měl jsem Toma a miloval jsem ho.
,,Bille, tohle je Dona.“ Seznámil mě s tou blondýnou Chris a strčil mi do ruky sklenku něčeho silně zapáchajícího alkoholem. ,,Neměl bych začít něčím lehčím?“ Pozvedl jsem obočí, ale Chris se mi jen zasmál.
,,Není to tak hrozný. Dělej pij.“ Popostrčil mě Michael a já poslechl. Bylo to odporné. Nechutně ostré, ale když se mi do ruky dostala druhá sklenka, neodmítl jsem ji. Po chvíli jsem si musel sednout, jak se mi motaly nohy. Ani nevím jak, ale nějakým zázrakem se mi do ruky dostala krabička cigaret, kterou se mi jen Michaelovou pomocí podařilo otevřít. Dostal jsem se do nálady a bylo mi nějak jedno, že ta Dona nebo jak se to jmenovala, se na mě začala podezřele lepit. Posadil jsem si ji na klín a objednal jsem oběma něco na způsob Mojita. Ať jsem řekl cokoli, ta holka se pořád chichotala a několikrát se mě pokusila políbit. Všichni okolo nás tančili a hlasitou hudbu se mi dařilo překřičet jen stěží.
,,Není to tak hrozný. Dělej pij.“ Popostrčil mě Michael a já poslechl. Bylo to odporné. Nechutně ostré, ale když se mi do ruky dostala druhá sklenka, neodmítl jsem ji. Po chvíli jsem si musel sednout, jak se mi motaly nohy. Ani nevím jak, ale nějakým zázrakem se mi do ruky dostala krabička cigaret, kterou se mi jen Michaelovou pomocí podařilo otevřít. Dostal jsem se do nálady a bylo mi nějak jedno, že ta Dona nebo jak se to jmenovala, se na mě začala podezřele lepit. Posadil jsem si ji na klín a objednal jsem oběma něco na způsob Mojita. Ať jsem řekl cokoli, ta holka se pořád chichotala a několikrát se mě pokusila políbit. Všichni okolo nás tančili a hlasitou hudbu se mi dařilo překřičet jen stěží.
,,Máš vůbec holku?“ Drcnul do mě Chris, až jsem si polil triko.
,,Jednu na klíně.“ Oznámil jsem mu trochu přiopilým tónem.
,,Ty vole! Nejsi ty ještě panic?“ Vyjevil se Michael a hodil po Doně zajímavý pohled. Ta jen chápavě kývla a zakousla se mi do krku. Podobně jako to dělal Tom.
,,Já? Ani ti nevím hele.“ Zamyslel jsem se. ,,Nějak si to nevybavuju.“ Škytl jsem a zapálil jsem si další retko. Několikrát jsem si potáhl a zapil jsem odpornou chuť tabáku ještě odpornější vodkou. Dona se mi na klíně zavrtěla a já začal pomalu ale jistě reagovat. Nebylo v tom nic víc, než přirozenost. To bylo všechno.
,,A co tady Dona? S tou bys nešel?“ Zeptal se Chris a Dona se jen stydlivě usmála. Byla tak umělá, ale já nadrženej. Jen jsem si ji prohlédnul a jednou rukou jsem si ji přitáhl blíž k sobě. Jen vypískla a vrhla se na mé rty. Neuměla se ani líbat. Ani zdaleka v tom nebyla tak skvělá jako… Tom! Do háje! Já na něj úplně zapomněl. Odstrčil jsem Donu a típnul jsem nedopalek jen tak o desku stolu. Vyskočil jsem na nohy, ale dlouho mi ta ráznost nevydržela. Zamotala se mi hlava a já se opět rychle posadil.
,,Co plašíš, vole?“ Vytřeštil se Michael.
,,Hele já už budu muset jít.“ Zakroutil jsem hlavou a už jsem se zase sbíral k odchodu.
,,Tě doma čeká stará, ne?“ Pustil se do konverzace i Chris a znovu mě usadil na židli. ,,Tady Dona ti klidně dá.“ Ujišťoval mě honem a postrčil Donu blíž ke mně. Ona už na nic nečekala a znovu se uvelebila na mém klíně. Měl jsem toho v sobě až moc na to, abych si ujasnil priority. Chytl jsem Donu za boky a přirazil jsem si ji na svůj klín.
,,Co plašíš, vole?“ Vytřeštil se Michael.
,,Hele já už budu muset jít.“ Zakroutil jsem hlavou a už jsem se zase sbíral k odchodu.
,,Tě doma čeká stará, ne?“ Pustil se do konverzace i Chris a znovu mě usadil na židli. ,,Tady Dona ti klidně dá.“ Ujišťoval mě honem a postrčil Donu blíž ke mně. Ona už na nic nečekala a znovu se uvelebila na mém klíně. Měl jsem toho v sobě až moc na to, abych si ujasnil priority. Chytl jsem Donu za boky a přirazil jsem si ji na svůj klín.
,,Nahoře je pokoj.“ Oznámil mi jen tak Michael a mávnul na barmana. Ten mu hodil klíče, se kterýma mi pak zamával před očima. ,,S postelí.“ Doplnil přihlouplým hlasem a Dona skočila po klíčích. Pak se zvedla začala mě tahat ke schodům.
,,Ne… Já nechci.“ Snažil jsem se vykroutit, ale nedařilo se mi.
,,Máš strach!“ Vypadlo z Chrise a Michael jen přikývnul.
,,Co to kecáš?!“ Rozčílil jsem se a ohnal jsem se po něm. Jen se mi zasmál.
,,Tak s ní běž… Nebo si snad teplej?“ Pokračoval.
,,Blbče.“ Zaprskal jsem a sám jsem dotlačil Donu ke dveřím toho pokoje. Přidržoval jsem se všeho možného, jen abych neupadl. Všechno se mi motalo a moje mysl byla plná alkoholu. Toma jsem nějakým záhadným způsobem úplně vymazal. Nedocházelo mi nic. Musel jsem jim dokázat, že nemám strach. Co je na tom? Vyspím se s ní a hotovo.
Dotlačil jsem jí k posteli a shodil jsem ji do peřin. Jen zvonivě vypískla, když jsem si na ní lehal. Chtěl jsem to mít rychle za sebou. Nelíbila se mi a ani mi nebyla ničím sympatická. Necítil jsem potřebu být k ní milý.
……………………….
(Tom)
Tak jít pěšky byl můj nejpitomější nápad za posledních deset let. Poslední kus cesty už jsem se jen plazil. Neměl jsem si s kým povídat, takže jsem myslel jenom na svoje utahaný nohy. Když jsem dorazil k vesnici, potkal jsem pár lidí. Neznal jsem je, ale pokusil jsem se jich zeptat, jestli je tady nějaký klub. Všichni byli totálně namol a dalo jim dost práce shodnout se na směru, kterým bych měl jít.
Kdyby byla nějaká soutěž o největší zapadákov, překvapivě by ji nevyhrála Loitche, ale tenhle překouřenej bar. Jak jsem tam tak stál a rozhlížel jsem se, z davu se vynořil Chris.
,,Čau Tome. Co ty tu?“ Měl jsem sto chutí mu do pusy strčit celý balení žvýkaček.
,,Hledám Billa. Nevíš kde je?“
,,Teď je momentálně asi v nejlepším.“
,,Cože?“
,,No… S Donou.“
,,S jakou Donou?“ Chytl jsem ho za ramena a trochu jsem ním zatřásl, aby se probral a odtrhl pohled ode dna sklenice. Pomalu jsem začínal na sebe mít vztek, že jsem Billovi nějakým způsobem nedokázal zabránit, aby sem šel.
,,Nahoře.“ Ukázal směrem ke schodům. Nechal jsem ho být a protlačil jsem se davem až k nim. ,,První dveře vlevo.“ Křik za mnou, když jsem mizel v horním patře.
Zastavil jsem se před dveřmi a chvilku jsem jen stál. Nebyl jsem si jistý, jestli chci vědět, co se tam dělo nebo právě děje. Nechtělo se mi věřit tomu, že se tam zavřel s nějakou holkou. Bill neuměl pít. Nebo spíš neuměl odmítat pití. Stačilo mu málo a dostal se do nálady, kdy si s ním mohl každý dělat co chtěl. Doufal jsem, že Chris to nemyslel vážně. Možná se splet a Bill postával někde u baru a čekal na mě. Ale proč by na mě měl čekat? Vždyť jsem sem jít nechtěl. Nevěděl, že přijdu. Možná toho využil… Ne. Bill takový není. Určitě ty dveře otevřu a bude tam úplně cizí kluk. Snažil jsem se přesvědčit o něčem, co i mně připadalo absurdní. Nechal jsem toho blbnutí a chytl jsem za kliku.
,,Bille!“
Stál jsem mezi dveřmi, totálně zklamaný tím, co jsem viděl. Na chvilku jsem měl pocit, že se mi to jenom zdá. Chtěl jsem se honem rychle probudit, ale Billův výraz mluvil za vše.
,,Tomi.“ Šeptl překvapeně a vyskočil z postel. Neměl triko a ta holka už si zjevně dělala zálusk i na jeho kalhoty, protože pásek měl rozepnutý. Ona se jen posadila na posteli a navlíkla se do tílka, co víc odhalovalo než krylo. Nevěděl jsem, co bych měl říct. Nevěděl jsem, co bych měl udělat. Otočil jsem se a seběhl jsem schody. Bill se rozběhl za mnou, ale nevnímal jsem ho. Byl mi jedno. Cestou jsem neurvale odstrčil Michaela, který absolutně nevěděl co se děje. Vyběhl jsem ven a rázným krokem jsem se vydal zpátky. Bylo mi jedno, že na mě Bill volá. Běžel za mnou, ale neměl jsem na něj náladu. Ani jsem si pořádně neuvědomoval, co jsem to tam vlastně viděl. Když mi došlo, že v těch peřinách vážně ležel bráška s nějakou holkou… Že jí líbal a ona se ho mohla dotýkat. Stejně jako já. Co kdybych nepřišel? Vyspal by se s ní? Ukončil by to? Vzpomněl by si na mě? Vytáčela mě představa, jak mu ta Dona dělá to co já a jemu se to líbí. Jak se na ní vděčně usmívá a vzdychá.
,,Tome!“ Zakřičel a chytl mě rameno. ,,Počkej přece. Já ti to vysvětlím.“
,,Není co.“ Zakroutil jsem hlavou. Nezastavoval jsem. Nezajímalo mě, že on skoro běží, aby udržel moje tempo.
,,Ale ano je.“ Protestoval a znovu se mě pokusil chytit. Otočil jsem se k němu a chytl jsem ho za ruce, které jsem mu přitiskl k bokům.
,,Viděl jsem dost.“ Zasyčel jsem a nechal jsem ho být. Šel jsem dál a on za mnou. Nic neříkal, ale plakal. Slyšel jsem to, ale nevadilo mi to. Sám jsem měl co dělat, abych nepustil slzu. ,,Prosím, počkej.“ Zkusil to znovu a já opravdu zastavil. Neotočil jsem se na něj. Čekal jsem, co řekne nebo co udělá. Skousával jsem si rty, abych na něj nezačal křičet, protože právě na to jsem měl chuť. Seřvat ho. Říct mu, jak moc ho nenávidím a jak bych si přál, aby zmizel a nikdy se neukázal.
,,Viděl jsem dost.“ Zasyčel jsem a nechal jsem ho být. Šel jsem dál a on za mnou. Nic neříkal, ale plakal. Slyšel jsem to, ale nevadilo mi to. Sám jsem měl co dělat, abych nepustil slzu. ,,Prosím, počkej.“ Zkusil to znovu a já opravdu zastavil. Neotočil jsem se na něj. Čekal jsem, co řekne nebo co udělá. Skousával jsem si rty, abych na něj nezačal křičet, protože právě na to jsem měl chuť. Seřvat ho. Říct mu, jak moc ho nenávidím a jak bych si přál, aby zmizel a nikdy se neukázal.
,,Neudělal bych to.“ Pípl.
,,Choval ses jak děvka. Vlastně bych ti měl děkovat, že jsem měl možnost nachytat tě tam s holkou co? Mohl to být třeba Michael nebo ten, jak jsi to říkal, milý Chris.“ Zamračil jsem se a šel jsem dál. On tam zůstal stát. Nic neříkal a já si ho nevšímal.
Domů jsem přišel řádně naštvaný. Vyběhl jsem nahoru do ložnice, vyhodil jsem Billovu deku a polštář před dveře a zamknul jsem. Lehl jsem si do postele a zavřel jsem oči. Slzy mi tekly po tvářích a pocit bezmoci plnil celé mé tělo. Třásl jsem se zimou, ale nepřikryl jsem se. Byl jsem zpocený, ale nepřevlékl jsem se. V mysli jsem měl jen Billa. Ten jeho překvapený výraz, když se sbíral z postele. Proč mi to udělal?
…………………………….
(Bill)
Dlouho do noci jsem seděl venku a zády se opíral o Tomovo auto. Nevěděl jsem, co dělat dřív. Jestli brečet a nebo si nadávat. Hodně rychle jsem vystřízvěl a taky jsem si hodně rychle uvědomil, co jsem udělal. Nechápal jsem to. Nelíbila se mi a přesto jsem s ní skončil v jedné posteli. Proč vlastně? Abych těm idiotům dokázal, že nejsem teplej? Ale já přece teplej jsem. Proč tam musel přijít? Proč za mnou chodil? Chtěl mi udělat radost? Pobavit se? Zkontrolovat mě? Co by se stalo, kdyby nepřišel? Vyspal bych se s ní?
Tiskl jsem si kolena k bradě a začínala mi být trochu zima. Ač byla teplá letní noc, třásl jsem se. Na obloze zářily hvězdy. Přesně jak říkal Tom. Byla to nádhera. Co bych dal za to, aby tu seděl se mnou. Aby mě objímal okolo ramen a oba jsme se jen mlčky dívali na nebe. Spal už? Možná, že taky nemůže spát. Nenávidí mě? Nechá mě? Včera jsme přijeli a měli jsme tu prožít nejkrásnějších čtrnáct dní. Chtěl jsem se tu s ním poprvé opravdu milovat a doufal jsem, že všechno bude perfektní. A co se děje teď? Odpustí mi? A co když ne?
Hlavou se mi honily tisíce myšlenek, ale nad žádnou jsem se nedokázal pozastavit. Neustále jsem viděl ten jeho výraz. To zklamání a možná i vinu. Ale co by si měl vlastně vyčítat? Celé je to moje chyba. Můj bráška, nejdůležitější osoba v mém životě a já jí tak moc ublížil. Stálo mi to za to? Proč jsem ho neposlechl a nezůstal jsem raději s ním…
Zvedl jsem se ze země a šel jsem domů. Všude bylo ticho. Tom už asi vážně spal. Před dveřmi do ložnice ležela má deka a můj polštář. Když jsem to viděl, nová vlna slz se rozlila po mých tvářích. Posbíral jsem ty věci do svých rozklepaných rukou a vrátil jsem se dolů. Stáhl jsem si džíny a ustal jsem si na gauči. Cítil jsem všude Toma. Viděl jsem ho tu sedět před tím, než jsem odešel. Než jsem to všechno pokazil. Přitáhl jsem si peřinu až k bradě a snažil jsem se usnout. Nešlo mi to. Hodiny jsem se jen bezvýsledně převracel. Když mě konečně přemohl spánek, alespoň na chvíli jsem zapomněl na problémy. Nechal jsem všechno za sebou a možná jsem měl strach z probuzení. Bál jsem se zítřka. Co bude a jak to bude. Co Tom udělá a co udělám já.
autor: Lostmickey
Oh no!:(..Teda pěkně se jim to posr*lo…Jen doufám, že ho Tom natolik miluje, aby mu odpustil. Snad ho přejde první vlna rozčílení a nechá si to od Billa odpustit a nebo mu dá kopačky a pojedou domů..to je druhá možnostxD
jee,to je smutnyyy..:((
jo možná by se ještě mohl pro jistotu s někým vyspat TomxD
ou bože tohle je druhá ff co Bill zahnul Tomovy…a čtu je hned po sobe =( to je moc na mne =(=(
Claire: jistě aby si byli qit že? xD
ach jo…ty si fakt mačo Bille…….kdybys tolik nechlastal tak by to bylo celkem v klidu! No jo….aspoň se bude mít proč udobřovat a udobřování je přece to nejhezčí ne? xDDD
Tak nejradši bych kopla Billa někam… no je tohle možný ?!… předvádět se před lidmi, které nezná a na kterých mu nezáleží?! No jen doufám spolu se Sauriel, že teď se budou s Tomem usmiřovat 🙂 Ale já být Tomem, tak by to Billovi neprošlo jen tak lehce :-)))
No to je ale kus vola… S nějakou blonckou… Ja bych ho proliskala… bylo by to lepší kdyby byl třeba s Michaelem… Jako jsem zvědava na pokračko… Zajíma mě jak se k sobě budou rano chovat
bezva sup dal.. chudak tom
No od Billa bych to nečekala.