autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
betaread: Janule
… BILL …
,,Andy? Jo, tady Bill… Nevíš, kde je Tom?… U tebe?… A… Aha… Prosím, můžeš přijít alespoň ty?… Jo?… Díky… Díky moc… OK… Tak zatím!“
Zavěsil jsem a dal tvář do dlaní.
Týden se mi ani neozval… Měl jsem o Toma děsný strach! Uff, alespoň že je u Andrease a né u nějaké holky.
Potřeboval jsem se nějak probrat. Vešel jsem do koupelny a po dlouhých dnech se podíval do zrcadla.
,,ÁÁÁ!“ Byl jsem vděčný za svůj hladovej žaludek, jinak bych se nejspíš posral!
Díval jsem se na svůj obraz v zrcadle. Splihlé havraní vlasy mi lemovaly obličej bledší než jindy. Kruhy pod očima by mi nezamaskoval ani nevím jakej make-up. A i když jsem docela hubenej, vypadám snad ještě hubeněji.
,,Do prdele, Bille, vzpamatuj se!“ křikl sem sám sobě a umyl si obličej. Moc mi to sice nepomohlo, ale alespoň jsem se cítil líp. I když… o moc ne. Bez Toma mi není nikdy dobře… Chci ho zpátky… Celou tu dobu jsem buď probrečel a proseděl na parapetě, když jsem jej vyhlížel, nebo jsem hleděl do prázdna. Vůbec jsem o sebe nedbal. Proč taky… jediný, komu jsem se vždy chtěl líbit, je teď u Andyho… a asi se jen tak nevrátí…
Řekl jsem si, že trochu poklidím, než přijde Andreas. Netrvalo mi to nijak dlouho, jelikož jsem celej ten týden strávil u sebe v pokoji, takže jsem neměl jak udělat bordel. Aspoň nějaké pozitivum to mělo. Nemusel jsem se nijak moc namáhat uklízením.
Po chvilce někdo zazvonil u dveří.
,,Ahoj, Andy…“ přivítal jsem kamaráda a pozval ho dovnitř.
,,Bože, Bille, ty vypadáš…“ kroutil Andy hlavou a pozorně si mě prohlédl. Přešel jsem to mávnutím ruky… dobře, tak tenké ruky… a vybídl ho, aby se posadil do obýváku.
,,Nechceš něco na pití?“
,,Jo, jestli máš Red Bull.“
,,Že se ptáš, ten tady nesmí chybět!“ a hele, poprvé za ten týden jsem se usmál. No asi mi fakt chyběla nějaká společnost.
Přinesl jsem nám nápoj a pohodlně jsem se rozvalil na gauči. Poprvé za týden trocha pohodlí. Po sezení na parapetě mi to přišlo docela vhod.
,,Tak… jak se máš?“ zeptal jsem se po chvíli ticha.
,,No, já se mám docela fajn, což se o Tomovi říct nedá…“ řekl Andy, který začal přesně to, o čem jsem s ním chtěl mluvit.
,,Co je s Tomem?“
,,Vypadá stejně, jako ty teď… hrozně!“ Andy upil z plechovky a pokračoval.
,,Málo mluví, což je u něj divné… a taky málo jí, což je ještě divnější!… Vlastně je celý takový jiný… a jen tak mezi náma… i když to teď sem nepatří, tak na tenhle vzhled by nesbalil už ani nejzoufalejší holku na světě.“ Mě by jeho vzhled nevadil, hlavně aby byl se mnou!
,,Řeknu ti… měli byste být spolu. Vždyť oba vypadáte, jakoby ste žili jen napůl!
,,Taky to tak je… Andy… já… no… nevím jestli ti to… jestli ti to říkal, ale my…“
,,Hele tak za prvé: říkal mi to, za druhé: i kdyby mi to neřekl, tak jsem to na vás stejně dávno poznal a to i tak dávno, že jsem to poznal už předtím, než ste o tom druhém věděli vy dva. A za třetí: jestli se chceš zeptat, jestli to nikomu neřeknu tak né, nikomu to neřeknu, páč jste mý přátelé a to přátelé přeci nedělají, že na sebe prásknou něco takového.“ Andy dokončil svůj proslov a povzbudivě mě objal kolem ramen. Docela mě dojal, do oči se mi nahrnuly slzy, ale zahnal jsem je mrkáním.
,,Andy, jseš ten nejlepší kámoš, jakého si kdo může přát!“
,,Já vím! To samé jsem se dozvěděl i od Toma,“ usmál se a dopil plechovku… teda ten její obsah samozřejmě.
,,No, hele, rád jsem tě viděl, ale musím ještě něco zařídit, vyřídit atd. No prostě spěch.“
,,OK. Taky jsem tě rád viděl, Andreasi.“ Objal jsem se s ním a šel ho doprovodit ke dveřím.
,,Taky jsem tě rád viděl, Bille… a… nechceš něco vzkázat Tomovi?“ Chvíli jsem přemýšlel. No, ale když on nevzkázal nic mně, tak co já bych se měl obtěžovat. I když…
,,No… řekni mu… řekni mu, že mi chybí…“ sklopil jsem pohled. Už zase mi slzely oči. Andreas mě chytl za rameno a vzdychl si.
,,Bille… bude to dobré… znáš Toma, všechno si potřebuje promyslet. V tomhle jste jiní. Ty jednáš hned a ze srdce… on používá hlavně rozum. Neboj… Jestli tě miluje… vrátí se.“ Andy měl pravdu…
,,Asi máš pravdu… Tak se měj fajn, Andy. A jsem rád, že jsi přišel…“
,,Taky se měj… a dělej se sebou něco, ať vypadáš jako člověk,“ usmál se, zamával a šel.
Zase sám… no bylo už dost pozdě, tak jsem se jen sprchnul a zase na mé místo… na parapet. I když vím, že nepřijde… pořád jsem tam seděl a doufal… až jsem nakonec usnul.
… TOM …
,,Ahoj, Andy…“ křikl jsem ke dveřím, když jsem slyšel zavřít vchodové dveře.
,,Nazdar… hele, byl jsem za Billem…“ Za Billem?… v obýváku se rozprostřelo ticho. Andreas se na mě zkoumavě díval a házel si klíčema. Já seděl u okna a díval jsem se ven. Což jsem dělal často, ani nevím proč. Třeba jsem si myslel, že uvidím Billa.
,,A… jak se mu daří?…“ podívám se na něj od okna. Andy si mezitím sedl na sedačku.
,,Špatně… a… chybíš mu… vypadá hrozně…“
,,Ale on mi taky chybí!“ vyskočil jsem na nohy a zoufale si zatahal za dready. Tolik mi chyběl! Já už vím, že ho miluju! Vím to! Ale pořád ještě mám strach… ano strach… vrátit se a říct mu to… počkat… mám?… né, už né… MĚL jsem strach.
,,Já… já musím za ním…“
,,Dobře Tome… ale být tebou tak…“
autor: Adella Kaulitz
Páááni, honem Tomíí utíkej za nííím! :-*
omg..omg..to nééééééééé už to bude končit x'((a mě to tak baví číst x((
nu jo… ještě jeden dílek a ende:(
jaký ale, jaký ale Andy???? žádný ale!!! Honem utíkej Tome……
Krásný, krásný, krásný – ať už jsou spolu, tohle je trápení, ale zase je potom smutné, že už bude konec ….
no jasně dělej běž za ním!!!!!
JJ Tome honem za Billíkem!!!!!!!!!!!!
Super, som rada, že Tom to už má ujasnené, teraz rýchlo za Bráškom a odprosiť ho 🙂