autor: Anett483
betaread: Janule
betaread: Janule
Mezitím, co Bill svůj čas trávil v ředitelně, Tom už netrpělivě čekal ve své lavici na nového spolužáka. Tom seděl sám, protože jeho spolusedící a zároveň kamarád, ležel v nemocnici, dalo by se říct, že tam skončil kvůli Tomovi. To je tak, když chce někdo dokázat, že na skejtu je lepší než Tom… Tom seděl sám a tak nějak čekal, že si ten rozmazlenej fracek sedne právě za ním… Za kým taky jiným, když Tom je nejlepší.
Ozvalo se klepání na dveře. Tom zbystřil… Do třídy vešel jejich ředitel a v závěsu za ním snad o tři hlavy větší Bill. Všichni ve třídě utichli. Bill se nervózně rozhlížel po třídě.
„Takže… Tohle je Bill Trümper a je vašim novým spolužákem. Doufám, že ho mezi sebe přijmete a vše bude v pořádku…“ promluvil ředitel a učitelka, která právě vyučovala, jen souhlasně kývala hlavou a prohlížela si Billa. Bill z jejího pohledu hned mohl poznat, že nebude patřit mezi její oblíbené studenty.
„No… Takže, Bille… Sedni si vedle Toma. Aspoň než se vrátí Patrik,“ mávla rukou k Tomovi a Bill si pomalu šel sednout k Tomovi. Všichni se na něj tak divně dívali… Bill si sedl vedle Toma. Tom se napřáhl a „kamarádsky“ Billa bouchl do zad.
„Čau, kámo!“ řekl, tak nahlas, aby to slyšela celá třída, která se na ně samozřejmě dívala. Bill se poté ráně jen těžce nadechl, a zbytek třídy se válel smíchy. To se dalo od Toma čekat, když je to největší machr ve třídě, ba možná na celý škole. Učitelka si toho nevšímala a dál vykládala látku a zapisovala poznámky na tabuli. Tom se opřel a jednu nohu si dal na lavici. Co by taky ne, je to přece Tom a tyhle hodiny dějepisu jsou v pohodě. Spíš je v pohodě učitelka, která třídě na začátku roku řekla něco v tom smyslu, že jí je jedno jak se budou učit, ale chce hodiny s nimi přežít a „odkecat si“ to, co podle osnov musí. Bill se rozhlížel po třídě. Připadal si tu jako vetřelec… Doufal, že to tady přežije… aspoň dneska…
„Čau, kámo!“ řekl, tak nahlas, aby to slyšela celá třída, která se na ně samozřejmě dívala. Bill se poté ráně jen těžce nadechl, a zbytek třídy se válel smíchy. To se dalo od Toma čekat, když je to největší machr ve třídě, ba možná na celý škole. Učitelka si toho nevšímala a dál vykládala látku a zapisovala poznámky na tabuli. Tom se opřel a jednu nohu si dal na lavici. Co by taky ne, je to přece Tom a tyhle hodiny dějepisu jsou v pohodě. Spíš je v pohodě učitelka, která třídě na začátku roku řekla něco v tom smyslu, že jí je jedno jak se budou učit, ale chce hodiny s nimi přežít a „odkecat si“ to, co podle osnov musí. Bill se rozhlížel po třídě. Připadal si tu jako vetřelec… Doufal, že to tady přežije… aspoň dneska…
-*-*-*- o pár dní později-*-*-*-
Pátek a poslední hodina je chemie… Billovi to připadalo, jako za trest. Sice mu chemie šla, ale zrovna jeho oblíbený předmět to nebyl. A ještě k tomu musí sedět s Tomem…
BILL
„Kurva!“ ani nevim po kolikátý ten debil vedle mě takhle zařval. Má důvod… Dostal z písemky za pět. Uf… Mám za jedna… A to sem se na tu písu vůbec neučil. Už sem myslel, že budu mít za pět.
„Takhle brzo propadnete, pane Kaulitzi…“ řekne učitelka, když prochází kolem naší lavice. Prohlížim si jeho písemku… Tak takovýhle chyby může udělat jen debil, ale Tom je jiná kategorie, tomu se hned všechno promine… Dál sem zakoukanej do jeho písemky, dokud s ní vztekle neškubne a neroztrhá ji.
Konečně zvoní! Nějak si začínám zvykat na přezdívky typu: šprt, buzík, holka atd… Čekal sem, že to bude horší, zatím to přežívám. Vyjdu rychle ze třídy a ještě si schovávám pár věcí do tašky. Už abych byl doma!
„Hej! Buz-, teda Bille! Počkej!“ Ale ne, už z toho hlasu mám husí kůži. Otočím se za hlasem a to už ke mě dobíhá Tom. No… dobíhá, v těch jeho kalhotách to ani jako běh moc nevypadá… Co mi chce udělat teď?
TOM
„Hej! Buz-, teda Bille! Počkej!“ zakřičím a běžim za Billem. Myslel sem, že ho odchytim ještě před třídou, ale nějak moc rychle se vypařil. Asi si chvátá domů udělat manikúru. Zastaví se a otočí se ke mně. Konečně k němu dojdu… Dostrkávám ho trochu dál, až za roh, mám strach, že by nás někdo mohl vidět. To bych pak těžko vysvětloval, že se s nim bavim. No, tady nás snad nikdo neuvidí…
Konečně se na něj podívám pořádně. Hm, teda hrdej a nafoukanej výraz má pořád, ale to je mi teď jedno.
„Co chceš?! Nemám na tebe celej den…“ zavrčí na mě a já mu dám rychle ruku na pusu.
„Nekřič tak…“ zasyčím. On mi ruku odtrhne a mluví dál, ale tišeji.
„Copak? Kdyby tě někdo viděl jak se se mnou bavíš, tak bys u nich klesl, co?! Dej mi pokoj…“ vytrhl se mi a šel dál.
„Tak to není! Počkej, sakra!“ chytnu ho a otočím si ho k sobě. U něj aby si člověk dával bacha na pusu.
„Něco od tebe potřebuju…“ vážně se na něj podívám. On jen zvedne jedno obočí a zkoumavě se na mě dívá…
„A… a co by to jako mělo být?“ zeptá se mě a opře se o zeď.
„A… a co by to jako mělo být?“ zeptá se mě a opře se o zeď.
„Víš, ty rozumíš chemii a já z ní propadám…“
„No a co?“ nechápavě se na mě podívá. Bože, to je debil! Jen prokroutim očima.
„Potřebuju doučování…“ řeknu mu to narovinu a čekám jeho reakci. On se jen otočí a jde pomalu dál… Jdu za nim..
„No… a proč si neřekneš třeba Martinovi?“ podívá se na mě s úsměvem.
„Ty moc dobře víš, že on je na chemii stejně blbej jako já, ba možná ještě blbější. A ty si v ní dobrej… nejlepší ve třídě…“ Bill se zastaví a vypadá to, že přemýšlí…
„Hm… dobře… Tak kde a kdy?“ prohlíží si nehty a čeká, co řeknu.
„No… v pondělí píšeme písemku, takže buďto dneska nebo zítra… Spíš ale dneska… V sobotu se mi do učení moc chtít nebude… No a můžeme jít k nám… Máma není doma…“ zvedne pohled od svých nehtů a zadívá se na mě.
„Jo… myslim, že to bude lepší zítra – v sobotu, a přijdeš ty k nám.“ Tohle určitě udělal schválně! Kdybych řekl, že se mi dneska nechce učit, tak by to dal na dnešek. Zatnu pěsti… Tome, uklidni se… potřebuješ doučování…
„Fajn…“ řeknu s úsměvem. „Takže zítra, tak kolem čtvrtý, jo? Dáš mi adresu?“
„Jo, to by šlo…“ vytáhne si z báglu růžovej bloček se srdíčkama a načmárá mi na papír svoji adresu… No, jen doufám, že nemá pokoj vymalovanej na růžovo…
„No a co?“ nechápavě se na mě podívá. Bože, to je debil! Jen prokroutim očima.
„Potřebuju doučování…“ řeknu mu to narovinu a čekám jeho reakci. On se jen otočí a jde pomalu dál… Jdu za nim..
„No… a proč si neřekneš třeba Martinovi?“ podívá se na mě s úsměvem.
„Ty moc dobře víš, že on je na chemii stejně blbej jako já, ba možná ještě blbější. A ty si v ní dobrej… nejlepší ve třídě…“ Bill se zastaví a vypadá to, že přemýšlí…
„Hm… dobře… Tak kde a kdy?“ prohlíží si nehty a čeká, co řeknu.
„No… v pondělí píšeme písemku, takže buďto dneska nebo zítra… Spíš ale dneska… V sobotu se mi do učení moc chtít nebude… No a můžeme jít k nám… Máma není doma…“ zvedne pohled od svých nehtů a zadívá se na mě.
„Jo… myslim, že to bude lepší zítra – v sobotu, a přijdeš ty k nám.“ Tohle určitě udělal schválně! Kdybych řekl, že se mi dneska nechce učit, tak by to dal na dnešek. Zatnu pěsti… Tome, uklidni se… potřebuješ doučování…
„Fajn…“ řeknu s úsměvem. „Takže zítra, tak kolem čtvrtý, jo? Dáš mi adresu?“
„Jo, to by šlo…“ vytáhne si z báglu růžovej bloček se srdíčkama a načmárá mi na papír svoji adresu… No, jen doufám, že nemá pokoj vymalovanej na růžovo…
autor: Anett483
to se mi líbí :-)))) joo chcu další dílek .-)))
a ja doufam že má ať si to tomik pořadně užije
hej sup dalk !:D:D ruzovej blocek omg supky!
xD to je krásnýýýý
růžový blog se srdíčkama….to se k Billovi moc nehodí….xDDD ale do povídky se to hodilo….xDDD
*umírá smíchy připředstavě Billa a růžovýho bloku se srdíčkama*
skv+ělej díl, dál 🙂
tak a ted budou na pokoji u billa upe dosti welke orgie….wsak co je to chemie????………..Je…..mno tak ….uz to widim…
ten bloček..to bylo drsný xDDDD ale jinak super povídka:)těším se na pokračování:)
Jé, doučováníčko, no to se těším 🙂
Zvláštní…proč je Bill Trümper??Divné….když jejich pravý táta je Kaulitz?ALe toe jedno…hustě.A proč ho Tom podle jména nepoznal?
Ale jinak goood..ten konec mě dostal!!!