autor: Jitáááááááá
betaread: Helushka
betaread: Helushka
„Pojď, Billi, chytni se mě a já si tě odnesu… Do postele, tam už jsi byl…“ špital Tom a při té vzpomínce se mu vybavilo to nádherné vzrušení, co zažil.
„Můžeš to zažít znova, Tome…“ špitl Billi. Tom se jen pořád nepřestával divit tomu, jak mu vůbec může číst myšlenky. Ale měl výhodu v tom, že mu to nemusel nijak vysvětlovat. A také měl jistotu, že ho matka při takovým rozhovoru nenachytá.
„Můžeš to zažít znova, Tome…“ špitl Billi. Tom se jen pořád nepřestával divit tomu, jak mu vůbec může číst myšlenky. Ale měl výhodu v tom, že mu to nemusel nijak vysvětlovat. A také měl jistotu, že ho matka při takovým rozhovoru nenachytá.
„Oh, Billi, a budu tě moci zase pomilovat?“ šeptl Tom a před ním se odehrávalo vše, co by se mohlo stát.
„Ano, ale pak… pak budu moc slabý, víš? Musím se vrátit tam nahoru. Ale jsem slabý. Ale mně je už všechno jedno. Udělej to, Tome. Chci to.“ Tomovi se nejprve rozsvítily oči, ale pak hned zase posmutněl.
„Billi… Ale… Co potom? Co když se na nebesa nevrátíš?“ Billi moc dobře věděl, co nastane, ale nechtěl se o tom bavit. Chtěl být zase chvíli šťastný.
„Tomeeeee… prosím…“ S lehkostí si sundal plášť z ramen a v tu ránu se před Tomem ocitl nahý. Tom jej začal líbat po celém těle, ale hned přestal, když uslyšel protest. „Nééé… Tome… Pronikni do mě… prosím… rychle…“ Tom si jen udiveně otočil jeho tvář k té své a zadíval se mu do očí. Pořád tak nádherně zářily, ale po vteřince se mu z nich vydrala slza. Tom vůbec nic nechápal. Raději mu splnil jeho naléhavé přání. Chytl Billiho za boky a donutil ho tím se položit na bříško.
„Billí… Proč tak spěcháš? Chci si tě užít…“ Billi jen bolestně přivřel oči a snažil se neplakat. Kdyby to jen Tom tušil…
„Ano, ale pak… pak budu moc slabý, víš? Musím se vrátit tam nahoru. Ale jsem slabý. Ale mně je už všechno jedno. Udělej to, Tome. Chci to.“ Tomovi se nejprve rozsvítily oči, ale pak hned zase posmutněl.
„Billi… Ale… Co potom? Co když se na nebesa nevrátíš?“ Billi moc dobře věděl, co nastane, ale nechtěl se o tom bavit. Chtěl být zase chvíli šťastný.
„Tomeeeee… prosím…“ S lehkostí si sundal plášť z ramen a v tu ránu se před Tomem ocitl nahý. Tom jej začal líbat po celém těle, ale hned přestal, když uslyšel protest. „Nééé… Tome… Pronikni do mě… prosím… rychle…“ Tom si jen udiveně otočil jeho tvář k té své a zadíval se mu do očí. Pořád tak nádherně zářily, ale po vteřince se mu z nich vydrala slza. Tom vůbec nic nechápal. Raději mu splnil jeho naléhavé přání. Chytl Billiho za boky a donutil ho tím se položit na bříško.
„Billí… Proč tak spěcháš? Chci si tě užít…“ Billi jen bolestně přivřel oči a snažil se neplakat. Kdyby to jen Tom tušil…
Nechtěl mu ale ublížit. Ještě by mohl provést nějakou kravinu. Tom se také se rychle svlékl a hned zjistil, že je připravený se do Billiho ponořit.
„Billi… Ale nebude tě to bolet?“ zeptal se tiše a chytl jeho křehkou, třesoucí se ruku. „Billi… Proč se tak moc chvěješ? A proč… proč tvé oči nezáří a proč se nesměješ? Proč?“ Tom se začal bát, vycítil, že se děje něco, co by se dít nemělo. Billi se lehce usmál, ale v jeho očích nebyla radost, ale bolest. „Tomi… prosím… Já nevím… proč… Je to jen obyčejná a zbytečná otázka, na kterou nedokáže nikdo odpovědět… Nikdo…“ Tom měl sice obavy, ale nechtěl, aby byl Billi ještě více smutný.
„Billi… Ale nebude tě to bolet?“ zeptal se tiše a chytl jeho křehkou, třesoucí se ruku. „Billi… Proč se tak moc chvěješ? A proč… proč tvé oči nezáří a proč se nesměješ? Proč?“ Tom se začal bát, vycítil, že se děje něco, co by se dít nemělo. Billi se lehce usmál, ale v jeho očích nebyla radost, ale bolest. „Tomi… prosím… Já nevím… proč… Je to jen obyčejná a zbytečná otázka, na kterou nedokáže nikdo odpovědět… Nikdo…“ Tom měl sice obavy, ale nechtěl, aby byl Billi ještě více smutný.
Něžně ho hladil po bocích, a když otočil hlavu a upřel na něj svoje oči, ve kterých se leskly slzy, přestal se konečně rozmýšlet a prudce do něj pronikl. Ozval se výkřik, který se rozléhal do tiché noci a odrážel se od okolních domů. Oba tiše vzdychali. Ale mlčeli. Tom měl ještě hromadu otázek, ale nechtěl se Billiho už na nic ptát. Jen si užíval to, že se může spojit s jeho nádherným tělem. „Tomiiiii…“ šeptal do těžkých výdechů Billi… Chtěl, aby tenhle okamžik trval navěky, ale sám dobře věděl, že vše skončí. „Billi… jsi nádherný… Miluji tě… Miluji, lásko…“ vydechl s každým přírazem a přestával vnímat okolní svět. Vnímal jen Billiho tělo, které se třáslo pořád čím dál víc.
„Billi… Pořád se třeseš… Oh… Billi…“ Billi se chvěl vzrušením, které si snažil užít co nejdéle. Nechtěl, aby to skončilo, ale jeho myšlenky ho v tom jen utvrzovaly. „Tomiii… ještě… Rychleji prosíííím! Ano, Tome!“ Už nemohl dál udržovat svoje výkřiky a nechal se spalovat tím nádherným pocitem naplnění. Měl pevně zavřená víčka a pootevřené rty. I ty překrásné rty se chvěly. Stejně jako jeho dlouhé řasy. Tom si jej smutně prohlížel, ale ve svých pohybech neustával a jen je každou chvilinku stále zrychloval. Billi nahlas zasténal jeho jméno a pak zase těžce oddechoval. Tom slyšel, jak mu hlasitě buší srdce, které každým svým úderem chřadlo.
Ještě několikrát zopakoval přírazy pánví a při jeho bouřlivém vrcholu se zastavil hluboko v Billiho těle. Na svých prstech ucítil i jeho vrchol. Usmál se, ale když z něj pomalu vyklouzl a podíval se mu do tváře. Zhrozil se. „Billi! Ty krvácíš! Jak je to možné? Billi!“ Tom myslel, že je to jen sen. Díval se do té andělské tváře, po které stékala slza. Nebyla ale průzračná. Zděsil se a ihned mu ji setřel bílým kapesníkem. Billi nemluvil, pohled měl sklopený a ústa jen rozechvěle pootevíral náporem němých vzlyků. Už z jeho hrdla nevyšel žádný sten. Nic. Jen co mu Tom setřel další temně rudou slzu z tváře, objal jej a snažil se ho zahřívat. Teď teplo potřeboval. Jeho tělo bylo ledovější, než okolní vzduch.
Rychle se zvedl a zavřel okno. Přehodil přes Billiho tělo svou peřinu, po které se svezla další slza. Tom se také naplno rozplakal. „Co se to s tebou děje… Co se to jen děje…“ špitl a jen mu znova stíral další a další slzy. „Tomi…“ vyšlo z jeho rtů téměř neslyšně. „Ano, Billi… Jsem pořád s tebou…“ Billi se snažil zhluboka nadechnout, ale něco, co jej strašně bolelo, mu to znemožňovalo. „Tome… Já… umírám…“ Tom jen vykulil očka a neustále plakal. „Ne… Billi. To přeci nemůžeš… Vždyť jsi už jednou zemřel… To nejde… Já tě nechci ztratit…“ Billi se jen rozvzlykal a ani nedokázal Tomovi něco vysvětlovat. Chtěl, aby s Tomem mohl naposledy spojit tělo a už si nic jiného nepřál. Jen aby mohl zastavit čas. Nebál se smrti. Měl strach z toho, že nechá Toma samotného. Kdo ho teď ochrání?
Poslepu vyhledal jeho rty a hned je se svými spojil ve vášnivém polibku. Líbali se rychle, zuřivě a dlouho. Tom se pak něžně odtáhl a zhluboka oddechoval. Hned Billiho objal a něžně jej hladil po dlouhých vlasech. Billi se stulil do jeho náruče a s posledním hlubokým pohledem oči zavřel. „Ne… Billi, ne! Nesmíš mi odejít! Nesmíš!“ Tom s jeho tělem zatřásl, ale dál spočíval na jeho rameni. „Billí!“ zakřičel a znova, ještě silněji, s ním zatřásl. Když už si myslel, že je konec, Billi otevřel své oči. Ne… To už nebyly jeho oči. Ty bývaly zářivě čokoládové a plné lásky. Ale v těhle očích byla jen ta bolest a beznaděj. Už neměl ani bělmo. Na jeho místě byla kalná rudá. Tomovi došly i slzy. Zbystřil hned, jak uslyšel znova jeho tichý hlas.
„Tomi… Kvůli mně zemřeš… Jsme doopravdy propojení… Nevím proč…“ Poslední slova vyřkl tak potichu, že by je přehlušil i padající sníh. „Miluji tě… Tome…“ špitl do ticha a jeho srdce, které celé daroval Tomovi, navěky utichlo. „Miluji tě, Billi,“ pípl ještě Tom a pak se poddal neutichajícímu pláči. Stále si k sobě tiskl jeho tělo, které se náhle rozzářilo a změnilo se v paprsek světla, který osvětlil celý pokoj. Tom vyskočil, otevřel okno a paprsek jako blesk vyletěl k obloze. Narazil do nebes a změnil se v tu nejzářivější hvězdu.
Tom se slzami v očích hypnotizoval oblohu a pomalu přemýšlel nad tím, jestli to všechno nebyl jen sen. Existují vážně takové bytosti? Nebo žijí jen z výplodů naší fantazie? Tom měl teď v hlavě absolutní prázdno. Jakoby celý svět zhasl. Cítil kolem sebe jen to ohavné prázdno. Ale ne to prázdno, jako když vystěhujete dům. Ale prázdno, jako když ztratíte někoho vám velmi blízkého. Zavřel oči a v mžiku se mu zobrazila obě milování, která s tím nebeským poslem zažil. „Ne… To nebyl sen…“ špitl a zahrabal se do peřin. „Miluji tě, Billi… miluji…“ pípl a ponořil se do říše spánku.
KONEC
Ahoj ((= Nejprve bych se chtěla omluvit za konec. Jinak by to v téhle FFce nešlo udělat… Jsem mocinky ráda, že jste ji četli a ikdyž jsem si také představovala více dílů, tak jsem ráda, že jsem jí vůbec nějak ukončila =D Nikdy mi žádná povídka nepřipadala tak těžká, jako tato. Psala jsem ji po odstavcích… Vždycky mě něco napadlo… Ale pokaždé už bylo po půlnoci (jako teď je přesně 0:35=)) a prostě jsem sem sepisovala moje blbý myšlenky… ((= Tak snad to není moc depresivní, bo tag něco…
Jak by to pokračovalo po Tomově smrti, si domyslete sami, už NIKOHO nehodlám zabíjet! Hm.. A Billíška jsem nezabila! On umřel podruhý… Mno… Už mlčim… Kdybyste nechápaly, tak… Máte smůlu… =D já to vysvětlit neumím… Tak snad se to dobře četlo a děkuji za všechny vaše komentáře, které jste mi pod touhle FFkou zanechaly! Děkuji, Jitaaaaaaaaaaaa ((=
…………………………………..fňuk………. krása…..
ale příště už žádnou smrt….. jasný?:'(
krásne si napísala velmi krásne a hlavne píííííííííííš dalej!
jo mimochodem…. takhle jsem nebrečela hodně dlouho:(:'(….ale kráásně napsané takže….. fňuk…:'(
to je užasny a konec se mi líbil…
Juh… Tag to jsem ráda ((= Tahle, sice krátká, FFka mě stála hoooodně přemáhání, abych napísala nowej řádek bo wětu =D nwm, ale furt mi připadá diwná a takowá, pro někoho nepochopitelná ((=
Když jsem ji nechala "uležet" asi na dwa tejdny, trwalo mi další tejden, než jsem se pustila do pokračowání ((= Pstě na pytel, mno ((= Takowý šílenosti si nechám raději na jednodílky ((= Danke, že se wám moje FFky líbí ((= JitA ((=
fakt to bylo strasne nádherný, procíteny, proste užasny, zatim me snad zadna povidka nerozbrecela, ale u tyhle jsem mela fakt skleneny oči, hlavne teda na tom konci, kdy Billi umíral.. ale prist už prosím, žádnou smrt!!! fakt seš talent!!!!!!! moc se tesim na dalsi!!!!:-*
já už zas bulim..:'( a pochopila jsem to dobře že Tomi nakonec taky umřel?
Billinka x) – Ahoj.. Tomi žil a umřel až stářím. Ale když se pak s Billíškem setkal, tag wypadal tag, jako když se spolu setkali ((= Billí tag úplně neumřel. Musel se wrátit na nebesa, ale už to sám nezwládl, tag mu w tom pomohl ten paprsek a podepsal se na nebe tou hwězdou, mno ((= Snad jsem to alespon trochu wyswětlila ((= Papa ((=