autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Ach bože…
Nedokážu se ani hnout. Vyjeveně hledím před sebe s ukazováčkem, ještě pořád přitisknutým na mých rtech. On to udělal?! Opravdu udělal to co myslím?! Nebo mi už hráblo natolik, že mám nějaké halucinace?!
Můj bratr mě políbil! Já tomu nedokážu věřit! On byl vždycky tím křehkým, vždycky byl tím nesmělejším, ale zase musím uznat, že alkohol dělá s lidma divy. A to také vím se svých vlastních zkušeností. Nejednou jsem skončil v posteli cizí holky a ráno, když jsem se pak vzbudil, jsem se málem poblil, s kým jsem se to vyspal.
Ale tak tenhle Tom už je dávno pryč. Tenhle Tom odešel v den našeho prvního milování. Já to Billovi neřekl, ale od té doby jsem s jinou nespal. Polibky sice byly, i flirty, ale kdo by přece neflirtoval, že? A ještě k tomu, když se vám ty fanynky samy cpou do postele. Ale sám jim nerozumím. Co mají z toho, že se vyspí s nějakou star?!
No já osobně bych si přišel malinko využitej. I když, já jsem taky ten, kdo využívá. Využívám Billa.
Ano a dokážu si to přiznat. A on, hlupáček, mě poslouchá. Kolikrát jsem si jej bral tak tvrdě, až mu tekly slzy, ale on ani nepípl. Jenom se mě pevně držel a tiše vydechoval.
Byl jsem idiot! Jak jsem se k němu mohl takhle chovat?! Bože a teď, když vím, jak neskutečně dokonalé jsou jeho rty… nechápu se. Měl jsem ten nejcennější poklad na dosah ruky,ale já jej přesto nedokázal využít.Až teď,při pholedu na něj zjisťuji,jak moc mi opětoval.A já mu přitom nedával nic…já jenom sobecky bral.Ale tohle už nedokážu.
Bill je prostě něco tak krásnýho, že by si zasloužil jenom líbání, hlazení a mazlení… něžné doteky a sladká slova… A co jsem mu dal já?! Nic. Jenom hrubost, dravost, bolest… Nevím, proč jsem to dělal tak… Nevím proč, když u ostatních holek jsem bral na ně ohled – aspoň tedy malinko.
A přitom žádná nebyla tak přitažlivá…
Tohle budu muset napravit! Nevím jak, ale… nejlepší by asi bylo, kdybych to všechno skončil. Jednou pro vždy!
„Bille, nespi,“ jemně jsem ním zatřásl a za tichýho brumlání jsem mu pomohl vstát.
„Co děláš?“ přitulil se ke mně a ruce mi omotal kolem krku.
„Půjdeme zpátky, hmm?“ navrhl jsem a raději jsem brnknul Sakymu, protože bych jej asi do hotelu po svých neutáhl. Ten tady byl za pět minut jako pejsek a pomohl mi dostat jej do auta.
„Co děláš?“ přitulil se ke mně a ruce mi omotal kolem krku.
„Půjdeme zpátky, hmm?“ navrhl jsem a raději jsem brnknul Sakymu, protože bych jej asi do hotelu po svých neutáhl. Ten tady byl za pět minut jako pejsek a pomohl mi dostat jej do auta.
„David by vám dal,“ kroutil hlavou nespokojeně náš bodyguard a ve zpětném zrcátku sledoval, jak se ke mně Bill tulil a dokonce se mi snažil narvat i pod mikinu. A když jsem jej od sebe rázně odsunul, ukořistil si jeden můj dred a s chutí se do něj zakousl. S pusou dokořán jsem sledoval, jak v jeho puse mizí další a další z mých dredů. Tohle mě jednou zabije!
„Děkuju, Saky, myslím, že už to zvládnu,“ vydechl jsem tiše a u výtahu jsem si vyhoupl zpívajícího Billa do náruče. Saky mi tedy kývnul, ještě naposled se ohlédl, jestli jsme v pořádku, ale když mu Bill rozverně zamával, zasmál se a spokojeně odešel.
„Víš, že nejseš až tak lehkej, jak vypadáš?“ vydechl jsem zničeně, když jsem konečně zastavil u jeho pokoje.
„Jsem tlustej?“ vykvíkl a vyhrnul si triko, aby si mohl pečlivě očíhnout svoje ploché bříško.
„Nejsi tlustej, ale těžkej,“ uvedl jsem na správnou míru a poté jsem jej vtlačil do pokoje.
„Jsem tlustej?“ vykvíkl a vyhrnul si triko, aby si mohl pečlivě očíhnout svoje ploché bříško.
„Nejsi tlustej, ale těžkej,“ uvedl jsem na správnou míru a poté jsem jej vtlačil do pokoje.
Tohle tedy byla noc. Nejdříve ty blbý barbíny, pak ta trapná kráva, jak se s ním líbala, pak jsem to byl zase já, koho líbal a nakonec tohle! Pro dnešek mám už opravdu dost!
„No tak, svlíkni se a do postele,“ poručil jsem přísně a s nevěřícným pohledem jsem sledoval, jak se můj bráška zmítá v hromadě peřin, až nakonec přistál na zemi.
To, že to asi nebylo bezbolestný, jsem se přesvědčil tehdy, když bolestně zaskučel. Rychle jsem se k němu sklonil a podíval jsem se na něj zblízka.
„Kruci!“ zaklel jsem, když jsem zjistil, že si hezky narazil místo pod okem, které pomalu fialovělo a také si pořádně rozsekl ret.
To, že to asi nebylo bezbolestný, jsem se přesvědčil tehdy, když bolestně zaskučel. Rychle jsem se k němu sklonil a podíval jsem se na něj zblízka.
„Kruci!“ zaklel jsem, když jsem zjistil, že si hezky narazil místo pod okem, které pomalu fialovělo a také si pořádně rozsekl ret.
„Au,au.“ pištěl jako malý dítě, když jsem mu opatrně setřel krev, která mu stékala až někde k bradě.
„Ty seš takový pako, Bille! David mě zítra zabije! A ty taky, když se koukneš do zrcadla!“ křičel jsem po něm, ale jeho uslzenej pohled mi řekl, že jej to hezky bolelo. Asi jsem neměl tak křičet…
Ale když zítra měl mít focení a s takovouhle pusou tam jít nemůže… Je po mě. Davidovy kecy si už vím živě představit: „Ale ty seš starší, měls dávat pozor,“ anebo „Na co ste tam vůbec chodili?!“
„Bolí to?“ zeptal jsem se tiše a pomohl jsem mu nahoru na postel. Ta rána jakoby jej malinko probrala a on aspoň trošku vystřízlivěl…
„Bolí to?“ zeptal jsem se tiše a pomohl jsem mu nahoru na postel. Ta rána jakoby jej malinko probrala a on aspoň trošku vystřízlivěl…
Bill:
Ani nevím proč a jak, ale najednou jsem ucítil strašlivou bolest a ocitnul jsem se někde na zemi. Hlava se mi ošklivě motala a před sebou jsem dokázal vnímat jenom Toma, kterej na mě křičel.
Provinile jsem sklonil tvář a tiše jsem vzlyknul.
To i teď na mě musí hučet?!
Nakonec se však sehnul a pomohl mi vylézt na postel.
„Ukaž,“ šeptl a na chvilku odběhl do koupelny. Po chvilce jsem zase ucítil, jak se postel pod tíhou dalšího těla malinko prohnula a na tváři jsem ucítil ledový ručník.
„Ukaž,“ šeptl a na chvilku odběhl do koupelny. Po chvilce jsem zase ucítil, jak se postel pod tíhou dalšího těla malinko prohnula a na tváři jsem ucítil ledový ručník.
Tom:
„J-je mi zima,“ tiše pípnul a začal drkotat zoubky. Bože, byl tak roztomilej.
„Vydrž. Tohle ti pomůže, Bille,“ rychle jsem mu ručník přiložil také ke krvácejícímu rtu.
„Vydrž. Tohle ti pomůže, Bille,“ rychle jsem mu ručník přiložil také ke krvácejícímu rtu.
Po asi půlhodině byl konečně v posteli, pusa už nekrvácela, ale zato monokl byl více než viditelný. Ráno mě dorazí, až se podívá do zrcadla. Ale je to jeho chyba. Neměl se tak zlít!
„Tak, dobrý?“ opatrně jsem se posadil vedle a díval jsem se na jeho smutnou tvář. Asi mu ty obklady pomohly, protože už nebylo žádný zpívání ani žužlání mých vlasů.
„Přinesu ti kafe? Nebo čaj? Lék na bolest hlavy?“ nabídl jsem se a chtěl jsem odejít, jenomže mě zastavil.
„Ty ani nechceš vědět, proč jsem to udělal?“ vyřkl najednou a opatrně se posadil.
„Ty ani nechceš vědět, proč jsem to udělal?“ vyřkl najednou a opatrně se posadil.
Tohle mě zaujalo!
Třeba se konečně pohneme dál. I když, ještě pořád byl malinko opilej.
„A proč? Prostě sis chtěl malinko užít! To se stává,“ pousmál jsem se, aniž bych si všimnul jeho zdrcenýho pohledu. Ach bože… jeho rty byly hodně nateklé, ale už mi zakázal se k nim přiblížit, protože to prý štípalo, takže jsem už nemohl nic udělat.
„To není pravda! Je to kvůli tobě,“ bezmocně zakňučel a připlazil se ke mně.
S hněvem v očích se na mě díval, a přitom ze sebe strhával oblečení.
„B-bille, co to?“ nestihl jsem už ani domluvit a najednou klečel přede mnou nahý.
Bill:
Ten alkohol mi přidal odvahy vzepřít se mu! I když mě celá tvář pálila od toho nárazu na noční stolek, stejně jsem věděl, co chci udělat!
„Tak co, chceš mě?! Jako každej večer?!“ sykl jsem mu do tváře, když už všechno moje oblečení leželo na zemi. Jeho pohled zmateně bloudil po mém těle, až se zastavil u očí.
„Nechci,“ řekl klidně, až mi to vyrazilo dech.
„Nechci,“ řekl klidně, až mi to vyrazilo dech.
„Cože?!“ nechápal jsem. Tohle mi ještě neřekl! Ještě nikdy mě neodmítl.
„Ne, nechci se s tebou milovat!“ řekl ještě jednou, vzal mé oblečení a hodil jej po mě.
„Já tomu nerozumím,“ vydechl jsem smutně s kalhotama na hlavě. On si ke mně kleknul a jemně mě pohladil po tváři. Bylo to tak krásný, když se mě dotknul. Nevědomky jsem se do doteku opřel a něžně jsem mu políbil ruku, kterou mě hladil.
„Já tomu nerozumím,“ vydechl jsem smutně s kalhotama na hlavě. On si ke mně kleknul a jemně mě pohladil po tváři. Bylo to tak krásný, když se mě dotknul. Nevědomky jsem se do doteku opřel a něžně jsem mu políbil ruku, kterou mě hladil.
A najednou jsem byl zase malinkej a nezmohl jsem se na nic.
Tom:
Byl tak krásnej. Celej se třásl a chvěl a já na tom nebyl o nic lépe. Ale musel jsem jej odmítnout! Už se s ním nechci milovat, dokud se to nějak nevyřeší! A v tomhle stavu se ani nic řešit nedá.
Proto jsem si k němu kleknul a jemně jsem jej pohladil po tváři. Dorážela mě jeho odevzdanost a mazlivost, se kterou mé dlaně políbil.
Chtěl mě… a já to cítil. Chtěl mě stejně, jako já jeho. Ale zítra si stejně na nic nevzpomene,a proto jsem nemohl.
„Proč si na mě takovej, Tome?! Proč mě nechceš skutečně? Proč mě vůbec nemáš rád?“ tiše šeptal otázky, kterým jsem jen stěží rozuměl.
„Bille, ty si strašně krásnej… ale já nedokážu bejt jinej,“ řekl jsem tiše a ucítil jsem, jak si mou tvář přiblížil k té své.
„Bille, ty si strašně krásnej… ale já nedokážu bejt jinej,“ řekl jsem tiše a ucítil jsem, jak si mou tvář přiblížil k té své.
„Ani nevíš, jak moc jsem se chtěl s tebou líbat,“ vzlykl. „Chtěl jsem, abys byl jemný… ale tys pořád tvrdě přirážel a já-j-já jen držel… tolik to bolelo,“ pípl a až tady mi došlo, že má pravdu! Ve všem, co řekl. Ublížil jsem tomu nejkrásnějšímu stvoření… jsem debil! Všechno jsem zkazil.
Opatrně jsem jej zabalil do deky a položil jsem se vedle něj. Už nic neříkal… ani neplakal… jenom se díval… a já také…
autor: B-kay
to je dojemny :'( *fňuk*
to bylo fakt krasny
jsem zvědava co na toho modraka řekne david
dal!dal! juuuu sup:)
to je nádherný :* miluju tuhle povídku X) prej ,ublížil jsem tomu nejkrásnějšímu stvoření na světě' …smutný ale nádherný nebo jak Bill žužlá Tomovi dredy XDDDD to kdyby to někde fakt udělal XD asi by mě to zabilo XDDD
jasně by mu je mohl cucat před kamerama xD. Ale jinak nádhernej díl!!! No a bude tanec až David zjistí jak se Bill zřídil xD
to je tak nádherné, až je mi líto, že žiju a nejsem jen postava z tvé povídky… překrásné je to, překrásné… zbožuji tvé psaní asi hlavně proto, že taková nejsem a tohle napsat nedokáži… píši to asi po stopadesáté, že miluji tvé povídky :DDD snad to přežiješ x))
David ať jde do pr…! Na toho teď nemám náladu… jen vše devastuje, Kazisvět jeden, z Boží vůle manager… pche x((
nejvíc se mi líbílo, když se mu v autě chtěl zachumlat pod mikunu :DD v tom opilém stavu to muselo být so cute x))
honem dááááál
*fňuuk* to je nádherné !! dyť ty nás tím napětím trápíš víc než toho Billa 🙁
Tak som dúfala, že keď je opitý, tak už nebude mať zábrany a keď to Tomovi povie, tak už bude dobre, ale Tom len stále melie svoje, o nejakom konci. Mne je to tak ľúto. Ale píšeš tak krásne, že občas je pekné trochu si užiť aj smútku 🙂