Můj zlobivej model 39.

autor: B-kay
betaread: Janule
Tom se se sladkým úsměvem pořád víc a víc přibližoval bráškovi, který na něj svůdně mrkal výraznými řasami, zpod kterých vykukovala dvě bláznivě roztomilá kukadla.
„Ještě blíž?“ vydechl tiše Tom a dětsky našpulil rty, čímž Billa provokoval k nepříčetnosti. „Ještě,“ zasténal a už nedokázal ani vrtět zadečkem, jak byl chudáček nervózní a celý strnulý. Tomovi to v tom obleku neskutečně slušelo, ale jedině on nejlépe věděl, že daleko hezčí je bez něj. Bill miloval jeho krásné tělo.
Už jako malinkej se cítil v jeho objetí tak nějak v bezpečí. Vždy, když mu bylo nejhůř, nebo se cítil sám, stačilo jediné objetí a on se najednou cítil daleko víc jistější a klidnější. A ani po těch dvanácti letech se tahle stránka jejich života nezměnila. Bill byl pořád Tomovým mladším bráškou, tím blázínkem, o kterého se je, i když mu je osmnáct, třeba pořád starat. A Bill se to prostě nesnažil změnit. Byl spokojený s tím jak to šlo. Miloval ty chvilky, kdy se Tom o něj strachoval nebo se o něj bál. Už jako malé dítě bylo pro něj strašně hezké vidět, že mu na něm záleží. Takhle to prostě mezi nima bylo a jim to tak vyhovovalo. Bill si nikdy nepřišel nějak méněcenný jenom kvůli tomu, že byl tím slabším a křehčím. Právě naopak! Celých 12 let se cítil neskutečně osaměle a bezbranně. Teď… až když je konečně zpátky u Toma, znovu získal svou jistotu. V jeho náručí, chráněn jeho milujícím tělem si byl jist, že se mu nic nestane.

„Neměls mít nějaký proslov?“ zašeptal Tom tiše, jak se Billovy dlaně konečně zachytily o okraj jeho trika, za který jej pomalu vtáhly do kabinky.
„To počká… vůbec se mi do té reklamy nechce. Už mě to nějak přestává bavit. A ještě když vidím, jak ošklivě se k tobě chovají, nelíbí se mi to,“ vydechl a vzpurně našpulil rtíky na kterých mu hned přistál vřelý polibek. Bill nadšeně zvednul svůj vášní podkreslený pohled k Tomovým očím, ve kterých se pomalounku ztrácel.
„Já ani nevím,čím jsem si tě zasloužil,“ vydechl bezmocně Tom a jemnými doteky přejížděl Billovou hebkou tváří.
„Já ale vím,“ pípl Bill rychle a vesele pohodil hřívou, jak se jeho rty něžně položily do koutku Tomových rtů a jeho zoubky si začaly jemně pohrávat s jeho kovovou ozdobou. „Zasloužil sis mě tím, žes mi ukázal něco, čeho jsem se pořád bál. Díky tobě vím, jak krásné to může být,“ vydechl a vášnivě zajel bráškovi do dredů, za které si jej k sobě přitáhnul a rozehrál něžné mazlení jazyků… Nevěděli ani, jak se jejich polibky staly náhle zoufalými. Tom divoce drtil Billovy poddajné rty, zatímco poslepu soupeřil s páskem jeho kalhot. Jeho ouška byla zatím sladce drážděna Billovými obratnými prsty, které však po chvilce také sklouzli až k Tomovým černým džínům…
„Tome,“ zasténal tiše Bill a nevědomky tlačil svou pánev blíž a blíž k Tomově dlani, která jej něžně hladila se stejnou intenzitou, s jakou jej jeho rty líbaly.
„N-ne,“ vydechl táhle, když cítil, že jeho vyvrcholení už není daleko. „Lásko, prosím, tady ne,“ pípl, protože skutečně pochyboval, že by se udržel naprosto zticha.
„Bille, prosím… prosím. Budeš mi vzdychat do úst, ano? Nikdo to neuslyší,“ zanaříkal Tom jako malý chlapeček, kterému právě vzali nejoblíbenější hračku.
„T-t-tak dobře,“ vykvíkl nakonec Bill tiše a dovolil Tomově dlani, aby znovu vklouzla pod jeho upnuté černé boxerky a jemně jej začala třít. Billovy rty dopadly tvrdě na svůj měkký protějšek a zoufale sténaly, zatímco opětovávaly roztoužené polibky těch Tomových. Tom cítil, jak se pomalounku i jeho vzrušení hlásí o pozornost, ale nechtěl, aby si toho Bill všimnul, protože pak by to asi zase stopnul, a to už by Tom nezvládl vůbec.
„T-ty jsi vzrušený,“ vydechl Bill tiše sténajíc a neobratně sklonil svou hlavinku dolů, aby se mohl ujistit o tom krásném zjištění.
„To nevadí,“ pípl rychle a zoufale zakníkal, když se Billova ručka dotkla jeho vzrušení přes vrstvu černé džínoviny.
„Tome, prosím, pojedeme domů,“ zaprosil Bill tiše. Tom chtěl nejdřív malinko odporovat, ale když uviděl vášní ztmavlé duhovky jeho brášky, hned si to rozmyslel.
„Tak dobře. Ale nejdřív se musím převléknout,“ vydechl rychle, pomohl Billovi se zapínáním kalhot, a pak jej prudce chytil za ručku. Za necelých pět minut se už tajně vytráceli na parkoviště, kde stálo Billovo autíčko. K jejich výhodě hustě pršelo, takže si jich nikdo ani nevšiml.
Všichni se totiž tlačili v teploučku agentury a jediný, kdo si všimnul dvou chybějících lidiček, byl ředitel a k Tomovu neštěstí i Monika.
Oba dva rychle utíkali k autu. Jejich prsty byly propletené a jejich těla vzrušená. Oba dva se třásli a věděli, že domů by to nestihli – explodovali by. Jejich exploze však skončila na zadním sedadle Billova auta, kde se zahřívaní zapnutým motorem a jemným pohupováním, vášnivě oddávali vytouženému spojení…
autor: B-kay

12 thoughts on “Můj zlobivej model 39.

  1. omg… jak zajece :))) takže to nemá 39 dílů, jak tady někdo psal??? a jsem z toho úpa šílená, že to tak rychle najednou skončí!!! no ředitel a Monika určo ještě předvedou co umí x((( jo jo jo… jsou jak nadržené veverky… a spokojeně spolu chroupali šisky až do smrti :DD

  2. a načape je tam Monika nebo ředitel.. ou to doufám ne, já já ty dva nesbáším!:(.. pořád dvojčátka jen opruzujou, chudáčky malinké nevinné zamilované uaa a já ještě nevím co všechno prostě dokonalé…:-*

  3. o jeeee xD ta monika je nafoti hey neeein x( oni nemužou byt někdy spolu bez nějakych techtle mechtle xD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics