autor: Michelle M.
Tom seděl na bílé lavici ve studené nemocniční chodbě a neklidně prsty poklepával v rychlém rytmu do svého stehna. Uplynulo asi půl hodiny, co muži v reflexních červenožlutých kombinézách zmizeli s jeho bratrem za prosklenými dveřmi.
Ta nejistota byla nesnesitelná. Naproti němu vzlykala matka, podpíraná svým manželem. Nikdo z nich vlastně pořádně netušil, co se stalo. Když Tom kleknul na zem doma v kuchyni a začal hystericky křičet bratrovo jméno, zatřepetaly se dlouhé řasy a Bill se probral. Nebyl ale schopný říct vůbec nic. Jen mumlal Tomovo jméno a široce rozevřenýma očima sledoval bez jediného mrknutí stopy krve na svém těle.
Konečně se dveře otevřely, muž v bílém plášti vytrhnul Toma ze zamyšlení. Pokynul mu rukou, aby šel k němu.
„Můžeš dovnitř,“ řekl. Neutrálně se podíval na Simone a Gordona. „Chce mluvit jen s Tomem,“ dodal na vysvětlenou.
Matka se hlasitě vysmrkala do zmuchlaného kapesníku a přikývla. Její kluci si odjakživa byli hodně blízcí, nebylo to nic divného, že Bill po takovém zážitku chtěl být se svým bratrem. „Tak běž,“ kývla na Toma. „Bude v pořádku?“ stočila se její pozornost k muži v bílém, zatímco Tom proklouzl dovnitř.
Lékař přikývl. „Kromě pár pohmožděnin je fyzicky zcela v pořádku. Je ale v šoku. Jediné, co řekl, bylo, že chce Toma. Uvidíme, co dál.“
Simone se v slzách zhroutila na lavici a nechala se obejmout manželem. „Proč zrovna Bill?“ zeptala se nechápavě.
Gordon pokrčil rameny. „Já nevím,“ přiznal po pravdě.
*
Harrymu se zdálo, že se snad přeslechl. Nechápal přesně, co se stalo, ale z Narcissiných slov to celé vyznělo, jako kdyby snad Draco měl zásluhu na smrti svého otce. Zamračil se. Tomu by nikdy neuvěřil. Draco otce slepě respektoval. Neudělal by nic, co by ho postavilo proti Luciusovi. Neuměl si představit, co by mohlo spustit takovou reakci.
Zoufale si přál, aby Narcissa odešla z pokoje pryč. Aby se mohl Draca zeptat, co se vlastně stalo a proč, ale evidentně to tak být nemělo.
„Co se přesně stalo, Draco?“ ozval se po chvíli Narcissin tichý hlas.
Šedé oči byly úplně prázdné. „Otec…“ řekl Draco po chvíli téměř neslyšně. „On… moje hůlka…“
Narcissa uchopila do dlaní jeho studenou ruku. „Musíš mi říct všechno, co víš. Jedině tak ti můžu pomoci.“
Narcissa uchopila do dlaní jeho studenou ruku. „Musíš mi říct všechno, co víš. Jedině tak ti můžu pomoci.“
„Nenávidíš mě?“
„Nemůžu tě nenávidět, jsi můj syn.“
„On byl tvůj manžel… a můj otec. Zabil jsem ho.“
Potřásla hlavou. „Oba máme svou vinu.“ Pokorně sklonila hrdé čelo. „Věděla jsem, že tě potrestá, když jsi odmítl tu dívku, kterou ti vybral. Slyšela jsem, jak jsi na něj křičel, Draco.“ Pozorně se mu zadívala do očí. „Takhle jsi s otcem nikdy nemluvil. Měla jsem vědět, že ti nedovolí s ním takhle jednat…“ Smutně se pousmála. „Měla jsem ho zarazit… dokud byl ještě čas.“ Zavřela oči a zhluboka vydechla. „Jenomže copak mě mohlo napadnout, že proti otci zdvihneš hůlku? Něco se muselo stát. Lucius byl velmi silný, nemohl jsi ho porazit. Navíc ne tak zesláblý, jaký jsi byl.“
„Nechtěl jsem to…“
„Já vím, Draco… vím, žes nechtěl ublížit. Ale ani on ti nechtěl ublížit.“
„Tak proč mi ubližoval, mami? Proč?“
Žena se zamyslela. „To nebylo ubližování. Miloval tě. Tohle byl jeho způsob, jak ti předat svou lásku. Chtěl z tebe vychovat silného muže, kterého nic nezlomí. Tohle je malfoyovská výchova. I tvůj dědeček vychovával tvého otce podobně. Lucius mi vysvětlil, že je to jediný způsob, jak mladého muže naučit sebeovládání, osobní statečnosti a tvrdosti. Tohle je metoda, která se dědí z generace na generaci. Je to způsob, jakým se Malfoyové zocelují… a ty jsi Malfoy.“
Draco zamrkal, aby zahnal slzy. „Nikdy si to neodpustím.“
Narcissa si povzdechla. „Je to úděl, který s sebou poneseš až do konce života.“
*
Harryho zuby se zahryzly do ruky. Musel to udělat, protože jinak by musel vyskočit, strhnout ze sebe neviditelný plášť a zatřást s Narcissou i s Dracem. Celý jejich rozhovor, který vyslechnul, mu přišel vyšinutý. Nechápal, jak může otec synovi ubližovat ve jménu lásky; nechápal, jak může matka souhlasit s tak krutým zacházením, zejména když se jedná o její dítě; nechápal vůbec nic.
Když do pokoje vstoupila vysoká černá postava, téměř vydechl úlevou. Snape. Nikdy by si nepomyslel, že ho uvidí tak rád. Jako by snad doufal, že svojí neúprosnou logikou Snape ukončí ten zvrácený rozhovor a vnese trochu světla do beznadějné tmy, do níž se celý pokoj začínal propadat.
„Draco,“ pronesl krátce a Harry v jeho očích zahlédl záblesk hněvu. Nebo to nebyl hněv? „Vidím, že se vám daří lépe. Moje přítomnost zde již není třeba, vracím se zpět do Bradavic.“ Konec věty patřil bezpochyby Narcisse.
Žena rychle vstala z postele. „Už? Tak brzy? Proč se ještě nezdržíš? Mohl bys třeba zůstat na večeři…“
Muž potřásl těžkými vlasy. „Odjíždím,“ zopakoval. „Přesto děkuji za pozvání.“
Narcissa lehce sklonila hlavu v děkovném gestu. „Vděčím ti za Dracovu záchranu. Kdyby bylo něco, co pro tebe můžeme udělat…“
Snape se na vteřinu zarazil a pak pomalu řekl. „Možná je něco…“
„Ano?“ zeptala se se zájmem Narcissa. Vykročila blíž k němu. „Pojď se mnou, prosím, do salonu… necháme Draca ještě odpočinout.“
*
Jakmile se za nimi zaklaply dveře, Harry vyskočil ze svého úkrytu. Ani si neuvědomoval, co dělá, že drtí Dracova ramena ve svých dlaních a netrpělivě s ním třese. „Musíš mi říct, co se vlastně stalo, slyšíš? Musím to vědět.“
„Jdi pryč,“ vydechl Draco téměř neslyšně.
„Cože?“
„Jdi pryč, potřebuju být sám,“ unaveně se vykroutil z Harryho sevření.
„To nemyslíš vážně, že ne? Vždyť jsem sem přijel kvůli tobě! Chci ti pomoct, chci tě vzít sebou zpátky do Bradavic. Co je to s tebou?“
Po několika měsících před sebou zas Harry uviděl Draca tak, jak ho znával. Chladného a arogantního.
„Nic,“ ušklíbl se blonďák. „Kromě toho, že jsem zabil svého otce, se mnou vůbec nic není.“
„Přestaň! Takhle nemůžeš mluvit.“
„A proč ne? Je to pravda, tak co…“
„Ale tys ho nemohl zabít. Když jsi pod kletbou cruciatus, tak se nemůžeš přece bránit. Navíc když na tebe předtím použil mučící kouzla.“
„Děkuju za rozbor,“ ušklíbl se znovu Draco a jeho oči najednou připomínaly ten nejčistší led. „Ale zřejmě je to i tvoje zásluha.“
„Moje?“ vytáhl Harry udiveně obočí.
„Představ si že ano. Nějaká neznámá síla mi pomohla i v tom stavu, v jakém jsem byl, abych zdvihl hůlku a nějaká neznámá síla taky vytryskla z mé hůlky a spojila se s otcovou. Proti ní. Nepřipomíná ti to nic? Neviděl jsi to už někdy? Mám ti připomenout, že v celé kouzelnické historii se stalo jen jednou, že dvě hůlky se spojily proti sobě. Sakra!“ vykřikl Draco najednou. „Já nevím, nechápu to. Nerozumím tomu… ale viděl jsem něco podobnýho, co jsi popisoval, že se přihodilo, když ses setkal s Pánem zla tehdy, když se vrátil.“ Chladná maska náhle začínala sklouzávat z Dracovy tváře. Najednou vypadal jak nešťastné dítě. „Já to sám nechápu, Harry. Myslel jsem na tebe. Na to, že tě už možná nikdy neuvidím. Na to, že si nechci vzít žádnou cizí holku, že chci jen a jen tebe. Myslel jsem na to, že jsme se ještě ani nemilovali a už tě ztrácím… Harry. Byl jsi to ty, kdo vedl moji ruku? Byla to naše láska, která otce zabila?“
Harry na něj zíral s očima široce otevřenýma a najednou nevěděl, co říct. „Láska přece nezabíjí…“ vydechl neslyšně po dlouhé chvíli.
*
„Chtěl bych… chci mít na Luciuse památku,“ vyslovil Snape pomalu, když se za ním a za Narcissou zavřely dveře salonu.
Smutně se usmála. „Samozřejmě… promiň, měla jsem ti to sama nabídnout. Byl jsi přece jeho nejbližší přítel.“
Vztáhl ruku, aby umlčel její omluvy.
„Vezmi si cokoli z jeho osobních věcí. Nebo už víš, co bys chtěl?“
„Vím,“ řekl tlumeně a zhluboka se nadechl, aby pokračoval..
„Bude mi chybět,“ řekla tiše, aniž by čekala na to, až Snape dokončí větu. „Žili jsme spolu osmnáct let… celých osmnáct let. Když jsem ho poznala, byla jsem jím okouzlená na první pohled. Byl tak krásný, chytrý, dobře vychovaný… prostě dokonalý. Přišla jsem si téměř nepatřičně, když se na mě poprvé podíval. Náš sňatek byl dohodnutý našimi rodiči. Nechtěla jsem věřit tomu, že ten úžasný muž bude můj.“ Pomalu zdvihla hlavu a modré oči se pronikavě zabodly do černých duhovek. „Ale víš, co je zvláštní? I když jsme se vzali, měli jsme spolu dítě, žili jsme spolu… nikdy vlastně ´můj´ doopravdy nebyl.“ Na okamžik, který se zdál být věčností, se odmlčela, než pokračovala. „Mohla jsem se snažit sebevíc, abych k němu pronikla… nikdy to nedovolil. Nikdy mi nedovolil vstoupit do jeho srdce. Není to zvláštní, Severusi?“
Snape ztěžka polknul. „Lucius neuměl projevovat své city. Určitě tě miloval,“ řekl váhavě.
„Ale možná tu byl někdo, koho miloval ještě víc, nemyslíš?“Její oči byly v té chvíli tvrdé jako kámen. Ani stopa po smutku, jen ledový chlad.
„Byl to tvůj manžel, ne můj,“ pronesl černovlasý muž úsečně.
„Samozřejmě,“ Narcissin výraz se okamžitě změnil a chlad v jejích očích vystřídala lítost.
*
Opatrně vstoupil do místnosti. Starší žena v sesterském oblečení mu ukázala, že má jít do vedlejšího pokoje. Zmáčkl kliku a vstoupil. Byl to normální nemocničního pokoj. Okna byla zastíněná bílými žaluziemi, zřejmě aby ostré denní světlo nepronikalo dovnitř tak intenzivně, i když už byl podvečer a stmívalo se. Napadlo ho, že to není tak dávno, kdy byl za Billem naposledy v nemocnici v podobném pokoji.
„Ahoj,“ zašeptal směrem ke svému černovlasému dvojčeti. Opatrně se posadil k němu na postel a sevřel jeho ruku ve své dlani. Byla jako kus ledu. Jemně začal třít Billovy prsty, aby rozproudil krev a vlil do jeho těla trochu života.
Bill k němu stočil prázdné oči. „Tome,“ zašeptal a po jeho tvářích se spustily slzy. Vztáhl ruce. Tom se pousmál a sklonil se, aby ho bratr mohl obejmout. Zabořil prsty do jemných vlasů. Křehké tělo se roztřáslo a neovladatelné vzlykání bylo jediným zvukem, který v pokoji bylo slyšet. Tom mlčel. Jen držel Billovo chvějící se tělo v náruči. Bill je živý, není zraněný. To bylo to nejdůležitější.
Pořád mu ale nebylo jasné, co se vlastně přihodilo. Napadl ho snad někdo? Proč by jinak Bill ležel na zemi v kuchyni se zakrváceným nožem vedle sebe? Všude byly stopy po zápasu, Billovo oblečení bylo potrhané… ale nikdo jiný v domě nebyl. Krev, která pokrývala Billovo břicho a stehna, evidentně nebyla jeho, jeho zranění neodpovídala tak masivnímu krvácení. Chtěl se zeptat, ale neměl odvahu. Bál se toho, co by mohl zjistit.
Dlouhé minuty jen seděl s Billem v náruči a konejšivě ho hladil po vlasech a po ramenou. Všiml si, že lékař nahlédl dovnitř, ale Tom zavrtěl zamítavě hlavou. Nechtěl, aby je někdo rušil. Muž tiše zavřel dveře a odešel.
„Jsem u tebe,“ zašeptal Tom, když si všiml, že se Billovo tělo uklidňuje. „Už ti nikdo neublíží, neboj se.“
Bill zdvihl hlavu. Tomovi se úplně sevřelo srdce, když viděl jeho výraz. Nikdy neviděl bratra tak smutného a nešťastného. „Udělal jsem něco strašného,“ promluvil konečně Bill slabým hlasem.
„Co se stalo?“ zamračil se lehce Tom. „Víš, že mně můžeš říct všechno.“
Bill zatřásl hlavou a sklopil oči. „… lhal jsem ti… a možná jsem zabil člověka.“
Tomovy oči se nevěřicně rozevřely doširoka. „Co tím myslíš?“
Bill se nepatrně odtáhl. Provinile, jako kdyby měl pocit, že si nezaslouží být v Tomově náruči. Jeho oči se zalily slzami a Bill se naplno rozbrečel.
„Řekneš mi tedy, co se stalo?“ zeptal se Tom a snažil se skrýt své obavy. Vzal Billovy ruce do svých a upřeně se mu zadíval do očí. „Musím to vědět, Bille,“ řekl vážně.
Bill stiskl vděčně jeho prsty. „Možná jsem ho zabil,“ zašeptal zděšeně. „Chtěl mi ublížit, chtěl mě… znásilnit, říkal, že mi nepomůžeš.“ Jeho hlas Tomovi připomínal jejich dětská léta, tak tence a nešťastně zněl. „A já věděl, že má pravdu. Že nepřijdeš, abys mně zachránil.“ Celý se roztřásl. Nebo to byl Tom, kdo se začal neovladatelně třást? „Dotýkal se mě, všude… trhal moje oblečení, kousal mě… a přitom se pořád smál. Měl jsem takový strach. Ve dřezu byl špinavý nůž. Vzal jsem ho a bodnul jsem ho… do břicha.“ Z Billových vyděšených očí stékaly slzy. Byl bílý jako stěna. „On… se zapotácel… a pustil mě.“ Uhnul pohledem, jeho oči se stočily někam ke dveřím. „Pak… šel ke dveřím…“ Zarudlé oči se znovu vrátily k Tomově tváři. Tentokrát zněl Billův hlas velmi naléhavě. „Rekl, že si mě najde, Tomi… že mě stejně dostane. Mám strach… nechci, aby byl mrtvý, nechtěl jsem ho zabít… ale mám strach, že žije a že mě opravdu najde.“
„Kdo?“ bylo jediné slovo, které opustilo Tomovy strnulé rty. Odpověď znal, přesto ji chtěl slyšet.
„Dorian.“
autor: Michelle M.
och božéééé…ty foe…ufff tak toe malej mazec totok….hehe Billda ho bodnul..já prej upe nahlas " to máš za to ty hajzle" mno co já za to nemůžu že to tak požívám…jen doufám že Billa nijak neobvini sakra to by tak ještě scházelo…jinak hooooooooooonem daaaal…..
ha sem první :p to poprvééé
Tak takový zvrat jsem nečekala. Uf, úplně jsem zapoměla dýchat, když jsem to hltala, jak to bylo napínavé. Zajíma mě, co teda řeknou rodičům, snad i policistům, když to vypadalo jako nějaké napadení… nebo že by sebevražda? Je mi neskutečně líto Simone, která musela takový strach o jediného syna zažít už podruhé. A do toho ještě Snape… co asi může chtít? napadá mě pouze Luciusova hůlka, ale na co by ji měl? … otázek mám šíleně moc, ale odpovědi mi na ně dá jen další pokračování… je to nádherný příběh, mám ho šíííleně ráda a nemůžu se dočkat dalšího dílu!!!
oh zajímavý!!!!!!!!!§rychle dááááááááááál
První reakce: Ty vole!
od 34 do 36 sem to přečetla dneska na jeden zátah a pak sem si hned vypočítávala, kdy by tu tak mohl být další díl. A vyšlo mi to 🙂
Ale k příběhu…upřímně, úplně hltám části s dvojčaty a na Harryho a Draca trochu kašlu…jak to bylo napínavé, nemohla sem moc vnímat nic jinýho. Ale samozřejmě je to taky zajímavý…podezřívám toho Snapea, že měl něco s Luciusem a divím se, že na to Harry nepřišel O_o vždyť by to byl podobný vztah jako mají on a Draco 🙂
"Láska přece nezabíjí…" tak ta mě vážně dostala. Jak naivně to řekl…
A Bill a Tom, no prostě no comment! Vážně naprostá bomba…tak nějak sem ráda že si Bill konečně uvědomil, jakej je ten Dorian hajzl, ale zase teďka budou mít spoustu problémů…ale Tom je prostě největší machr, takže to zvládne ;D
A zapoměla sem napsat, že je to nádherný, jako všechno tvoje ♥
Jen tak dál ^^
Osm hodin v práci Billa zachraňuju na operačním sále a přemýšlím, co mu to vlastně je… A mu nic není O_o Já se zblázním… Co se týče Doriana… Dobrý… Bzetak to přežije… a když ne, takový lidi si uměj někoho najít i po smrti… Asi bych se bála.
Ale takovýhle šoky, tohleto! Ještě jednou něco někdo… Njelépe Dorian udělá Billovi a osobně se přenesou strojem času k Wildovi a zdrbu ho, co to vymyslel, za stvůru… A následuješ ty, Michelle 😀 Dobře… Já sem hodné děvče, to bych asi neudělala.
No a Severus a Lucius sou jasný… Skoro jak Harry a Draco, i když ti sou víc… A mně se olíbilo "ještě sme se ani nemilovali"… na co to nemyslí, v posledních chvílích života? O_o dneska mě všichni udivujete, chlapci 😀
nejužasnější povídka :O bože. Bille co jsi to udělal????.. :O…bože muj…….nejak me zacina víc brát ale draco x harry nez bill x tom. al presto musk.. a jak se…. vllastne… odehrva ten jejich dej podobne…. nevim jak to popsat… vzdávám ti poklonu.. jsi úžasná…nepřestávej psát.. prostě úžasné …potlesk
Nevím, proč ale mám radost, že to Bill Dorianovi nandal!xDxD..Ovšem, začínají nové obavy a to..aby si ho Dorian nepodal znova..nebo aby Bill nemusel do vězení za vraždu…ehm..to by byla asi ta nejhorší varianta!…Už netrpělivě čekám na pokračování…snad ,Michelle, už toho Bille nebudeš tolik trápit!xD
áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá!
moje slzné kanáliky su uplne hrabnuté ! no ja im poviem : nie ! a oni ano x´O ! ….takže , treba sa ukludniť , z hlboka dýchať , ideme pekne krásne od začiatku …Draco zakilleroval otca …možno kôli Harrymu , Bill možno zakilleroval Doriana , v sebeobrane ….. omg ….prosím prosím prosím ďalej !!!!! ♥♥♥♥
Ano!Ano!Ano!Jooooo!!Konečně.Tak jsem se na to nemohla dočkat!!Když jsem prohledávala tuhle stránku a našla jsem tu nový díleček,málem jsem se neudržela a začala skandovat radostí,jak malé dítě.(to možná ještě,jsem..) 😉 Teď jsem se nechala unést,pocity.
Každopádně k povídce(Musím začít ten svůj román).Začínám mít,silné podezdření že Snape a Lucius nebyli ,jen dobrými kamarády,ale i něco Víc s velkým "V". Chudáček Draco,je mi ho líto.Žít s pocitem viny,že zabil svého otce. Ikdyž..kdo mu to pomoh?..Další záhada.Harry a Draco to jsem velmi zvědavá,jak si ti dva poradí a jak to vlastně vůbec bude s Dracem. Jsem velmi na vážkách z Doriana.Je to padouch.To už je jisté všem,ale co má v plánu udělat Billovi?Jsem na sto procent jistá,že to přežil a že se bude chtít velmi intenzivě pomstít.Ikdyž teď mě napadla taková pitomost.Mohl by to prokouknou mezi twins a pomstít se Billovi tak,že udělá něco Tomimu.Jsem ,jak na trní!Co se z toho vyvine,je mi skryto a tím pádem má fantazie pracuje na plné obrátky;)
"Michi" nepřestávám vycházet z údivu.Smekám kloboukem a klaním se až k zemi! Je to galakticky,úžasně, krásné a napínavé.Prosím šupky dupky (né dopostýlky) ,ale Pokračováníčko!!!Už se nemůžu dočkat!!
ty potvoro! řekla bych, že můj názor moc dobře znáš – Tom nesmí trpět a tohle ho určitě hodně ranilo. Jsi na něj prostě zlá. Dobře, Bill si to tak trochu vykoledoval sám, kdyby ODG četl pořádně, zřejmě by se stranil lidí, co nesou jméno "Dorian Grey". A jak předpokládám, Doriana jsi nenechala zemřít..? Nu, zasloužil by si to, zvrhlík odporný, ale ještě zřejmě bude mít své místo… Ah, málem bych zapomněla – už pěkně dlouho to vím, že Draco není první Malfoy, co si začal se spolužákem ;)). A šíleně se mi líbí, jak Dracovi tolik záleží na milování s Harrym, jak s ním chce být tolik propojený! Ach, ten albínský anděl…
Uf, to jsem si oddechla, hlavně že Bill žije!!!!! Sice jsem se o něj bála, ale ve skrytu duše jsem doufala, že ty, jako ´ortodoxní tomíkovec´, nemůžeš přece svého miláčka připravit o jeho miláčka :-)) Ale na druhou stranu, čert ti věř!!!! Pamatuju si, že se v povídce vyskytuje jakási Michelle, tak aby náhodou nechtěla v nějakém tom třiašedesátém díle, po Billově tragickém skonu, Toma utěšovat. Tak tahle tedy rozhodně ne!!!!
No a když už jsem se trošičku uklidnila, co se týče Billa, můžu se věnovat i druhé dvojici:-) I když k tomu, co se s nimi děje, nemám vůbec co podotknout, já jsem jen hrozně zvědavá, jak to s nimi bude dál :-)))
Michelle, já se tak těším na další díl!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Bože,MichelleM.to mi nedělej ,jsem astmatyk :D…Nádherný,dál :-*
Ufff… vím že jsem si oddychla, když jsem to četla prvně, jsem ráda, že je Bill v pořádku. Pevně doufám, že je ten hnusnej Dorian tuhej, protože špinavá Kaulitzovic kudla v břiše, to asi nejde přežít bez zánětu pohrudnice, tudíž, jestli s tím nikam nešel… o čemž pochybuju, mělo by bejt brzy po něm. Hajzl jeden psychopatickej. Nechápu, co tím chtěl dosáhnout, musel tušit, že ho chytěj a zavřou za znásilnění, takže musí bejt regulérní Magor, asi mu cvaklo v hlavě. Teď je ovšem ještě otázka, co na to Tom… jestli se to všechno provalí, tak se mu to asi nebude líbit, co? 😀 Budu doufat, že ne… Teda ale v těch Bradavicích je nějak teplo… Lucius a Snape… chudák Narcissa, nechtěla bych bejt v její kůži. Žít celej život s chlapem, co miluje jinýho chlapa… to je skoro očistec. Doufám, že Draca za otcovraždu nezavřou do nějakýho kouzelnýho žaláře, neznám jejich zákony, ale snad ne… J. :o)
NO toto O_o
Naci byt zla ale kdyby Dorian umřel tak ta povídka skončí ne??? ale doufam že se dlouho neobjeví…. chuďatko Billin…
A mám takej pocit, že Luciuss byl krabet přiteplenej a Snape…. o chudak….
Daraco…. Jeho chladna maska mě děsila… bylo mi líto Harryho… snad bude všechno dobre….
Chudák Tommi…Jaký o něj musel mít strach.Už podruhé je kvůli tomu hnusnýmu parchantovi v nemocnici.Musí to být hrozné vidět takhle své milované dvojčátko…a ještě navíc,když jsou něco víc….
Bože…chci aby byl Dorian mrtvý!!!Chci a chci a chci.Jak si jen mohl dovolit mu něco takového udělat??Grázl jeden.FUUUUUUJ!Ale nechci hlavně aby z oho měl Billí problémy…i když tohle je jasná sebeobranna.
to je rodina…Draco je zamilovaný do Harryho….a Lucius byl zase zamilovaný do Severuse…drsný no xDDDD