autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
„N-n-ne, Tomi, počkej,“ vydechl tiše Bill, jak se jeho nahé, chvějící se tělo najednou ocitlo rozvaleno na prostorném zadním sedadle a Tomovy dlaně jej naléhavě hladily a nedokázaly se té nádhery vzdát.
(Tom)
„Copak?“ zašeptal jsem jemně a nepřestával jsem v líbání toho nádherně plochého bříška. Byl tak krásný. Když jsem někdy toužil po nějaký holce, tak jsem byl blázen. Bill je to, po čem toužím… Jeho tělo je ta nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděl a já ještě pořád nemůžu uvěřit, že je právě můj. I když sám nevím, na jak dlouho, ale v tuhle chvíli se tím ani nechci zabývat. Chci jej líbat, dotýkat se jej a poslouchat to nádherné sténání, které jeho pusinka tiše vydávala. Já nikdy moc dobře neuměl vyjádřit své pocity slovy. V tomhle jsem byl prostě nezkušenější. Neuměl jsem popsat, co k němu cítím slovy, protože to působilo spíš jako otřepaná fráze. Co jsem však věděl jistě bylo, že to, co se mnou dělal, se dalo dokázat i jinými způsoby.
Stačil mi tehdy jenom jediný pohled do jeho podmanivých očí, aby si mě kompletně omotal kolem prstu. Čekal jsem tehdy nějakou trapnou modelku, ale místo toho se tady zjevil on. Ani nevím, co jsem v té chvíli cítil, ale byl jsem úplně mimo. Stejně jako právě teď. Sedět vedle něj a dívat se na jeho nahé tělo, je snad to nejkrásnější na světe. A on se vůbec nestydí. Právě naopak. Je mu jedno, že jej možná vyhodí stejně jako mě a zatrhnou mu reklamu. Stejně se vůbec nesnaží zahalit a vesele přímá můj hladový pohled, kterým sjíždím tu nádheru snad tisíckrát… Na jeho tváři se mísí jemný úsměv nesmělého dítěte se smyslností, kterou vyzařují jeho oči. A tenhle výraz žádná jiná holka na tváři nevykouzlí.
On ano. Je to prostě něco, co je v něm. Jsou chvilky, kdy vám přijde nevinnější než malé miminko, ale jenom já vím, že ze sebe dokáže udělat něco mnohem mnohem divočejšího. A tohle na něm prostě miluji. Hledím na jeho krásně vzrušené tělo a nedokážu ze své tváře dostat jemný úsměv.
„Copak?“ zeptal se tiše, natahujíc ke mně dlaně.
Hrubé kapky deště zběsile bubnovaly na okna a spolu s tmou vytvářely divokou atmosféru, kterou jsme právě potřebovali. Ještě nikdy jsem se s nikým nemiloval takhle u bouře. Je to zvláštní, ale už jenom pomyšlení na to, že si jej beru právě tady a teď, ve mně vyvolává zvláštní pocity. Jakoby se mi nějaká divý žár rozléval celým tělem. Já vlastně vůbec nechápu, co to se mnou udělal… Nejdřív mě úplně omámila ta drzost a panovačnost, s jakou ke mně vzhlížel, ale teď, když drzost vystřídala něžnost a panovačnost vášeň, je to mnohem krásnější.
(Bill)
S milým úsměvem jsem se na Toma díval, a z každého pohledu jsem cítil tu krásnou touhu. Ano! Toužil… a toužil právě po mně. A to mě úplně dostalo. Možná právě proto jsem se vůbec nestyděl a v klidu jsem ležel nahý, zatímco on se na mě díval. Sledoval každičký milimetr mého těla a občas se mě něžně dotknul. Dokonce jednou jemně pohladil i můj podbřišek, ale níž se neodvážil – tedy zatím ne. Už jsem dál nesnesl být v klidu a musel jsem se jej prostě zeptat.
„Copak?“ pípl jsem jemně a očima jsem bloudil po jeho tváři.
Byl tak krásně červenej. Možná že se styděl, ale já ne. Nevadilo mi, být tady jediný, kdo na sobě nemá nic. Věděl jsem totiž, že za chvilku už jediný nebudu. Asi jej má tichá otázka probudila, protože se na mě dlouze zahleděl, a poté si stáhl promočenou kšiltku dolů a nechal své dredy volně sjet na záda. Nikdy jsem si nevšiml, jak moc dlouhé jsou. Ale byly moc krásné – a Tomovy neskutečně slušely. Jeho triko po chvilce přistálo někde vepředu, kam se skutálela i jeho kšiltka a vlastně i většina mých věcí, které ze mě za vášnivého líbání strhnul. Teď se nade mnou skláněl do půl pasu nahý a jeho dredy mě šimraly na tváři. Neubránil jsem se jemnému smíchu.
„Čemu se směješ?“ zašeptal s milým výrazem a jedním pohybem si mě překulil na sebe.
(Tom)
Já se celý třásl a on se najednou začal smát jako sluníčko. Nechápal jsem to, ale musel jsem se na něj usmívat taky. Byl neskutečně rozkošný. Tohle byla jedna z těch chvil, kdy mi přišel jako malé miminko.
„Čemu se směješ?“ zeptal jsem se tiše a rychle jsem si jej překulil na sebe.
„Čemu se směješ?“ zeptal jsem se tiše a rychle jsem si jej překulil na sebe.
Hned, jak se na mě uvelebil, si začal hrát s mýma dredma.
„Já vlastně ani nevím,“ pípl tiše a sklonil se, aby mě mohl jemně políbit. „Tomi?“ zašeptal mi tiše do ouška a následně jej začal zasypávat polibky.
„Hmm?“ vydechl jsem stěží a hned jsem ucítil, jak se mé vzrušení snaží dostat skrz barieru spodního prádla a džín. Bill si skousl spodní ret a poté se opět nahnul k mému uchu. Věta, kterou zašeptal, mě však úplně dorazila.
„Já vlastně ani nevím,“ pípl tiše a sklonil se, aby mě mohl jemně políbit. „Tomi?“ zašeptal mi tiše do ouška a následně jej začal zasypávat polibky.
„Hmm?“ vydechl jsem stěží a hned jsem ucítil, jak se mé vzrušení snaží dostat skrz barieru spodního prádla a džín. Bill si skousl spodní ret a poté se opět nahnul k mému uchu. Věta, kterou zašeptal, mě však úplně dorazila.
„Dneska v noci chci být jenom tvůj. Chci, aby ses se mnou miloval tak, jak to cítíš. Chci, aby sis mě bral tvrdě i divoce, jak jen budeš chtít. Potřebuju tě, Tome. Tak moc tě potřebuju,“ vydechl a mně se pod tou prosbou málem podlomila kolena. Milovali jsme se spolu sice jenom dvakrát, ale já se snažil být k němu něžný a pozorný. Chtěl jsem, aby jej to moc nebolelo a nechtěl jsem mu tím nějak ublížit. Tohle jsem nečekal. Ještě nikdy jsem nedal naplno průchod své vášni a emocím, které ve mně vyvolal.
Ale ani jsem to nepotřeboval. I při tom pomalém něžném milování jsem se cítil nádherně. Tahle prosba však byla tak krásně žádoucí, že jsem jej nedokázal zastavit, když mi jeho prsty opatrně rozepínaly pásek džín, a po chvilce je i s boxerkami odhodily někam dopředu k ostatnímu oblečení. Bylo to zvláštní. Měl jsem jej u sebe. Krásně, nahého a vzrušeného a já najednou nevěděl jak začít. Bože, tenhle model mě jednou připraví o život.
……
Dveře Tomova bytu se opatrně otevřely a dovnitř vešla štíhlá mužská postava.
„Tome?“ ozval se bytem chraplavý hlas a když rozsvítil světlo, dvě hnědé oči se rozhlédly kolem. „Pšššt, tiše, Bene,“ vydechl Jorgen na překvapeně štěkajícího psa, kterýmu se oslovení Ben nelíbilo. Jorgen totiž odmítal oslovovat pejska pravým jménem. „Tome, seš tady?“ zeptal se tiše a pomalými kroky našlapoval po chodbě. Co jej překvapilo, byly boty, které ležely vedle Tomových. Měly malinko vystouplý podpatek. Že by si našel holku?- problesklo mu hlavou a zamyšleně vešel do obýváku.
„Tome?“ ozval se bytem chraplavý hlas a když rozsvítil světlo, dvě hnědé oči se rozhlédly kolem. „Pšššt, tiše, Bene,“ vydechl Jorgen na překvapeně štěkajícího psa, kterýmu se oslovení Ben nelíbilo. Jorgen totiž odmítal oslovovat pejska pravým jménem. „Tome, seš tady?“ zeptal se tiše a pomalými kroky našlapoval po chodbě. Co jej překvapilo, byly boty, které ležely vedle Tomových. Měly malinko vystouplý podpatek. Že by si našel holku?- problesklo mu hlavou a zamyšleně vešel do obýváku.
Na stolku uviděl dva hrníčky a misku s čokoládovýma sušenkama. Na Toma tady byl až moc veliký pořádek. Jorgen chtěl totiž synka pozdravit a také si mu malinko postěžovat, jelikož jej nechala další holka, která nesnesla jeho chování. Věděl, že Tom má podobný trable a tak si s ním chtěl popovídat. Jenomže ani netušil, že jeho syn už dávno tyhle problémy nemá, a že konečně našel tu pravou osobu.
„Co to je?“ šeptl do ticha útulného bytu a opatrně zvedl do rukou Billovu oranžovou mikinu, která ležela na gauči. Ta mikina mu moc holčičí nepřišla. Vlastně tady všechno nějak nesedělo…
„Co to je?“ šeptl do ticha útulného bytu a opatrně zvedl do rukou Billovu oranžovou mikinu, která ležela na gauči. Ta mikina mu moc holčičí nepřišla. Vlastně tady všechno nějak nesedělo…
autor: B-kay
ojej…co se stane?xDD..mnu hnem dál xDkráásny xD
no tohle bude hodně zajímavý a napínavý…xDDD dál, dál
omg ! som napetá ako struna x) krásny diel , no škoda , Jorgen na konci ma trochu ..vyplašil? 😀 ďaleeej x)
jeeeeeeeeej 😀 ja nwm co mam na to powedat…… 😀
teda viem…. DALEEEEEEEEEJ !! 😀
užoooo aaach láááf sem zfědafááá xDD
yeah:D mikinka a Billdova 😀
B-kay,já z tý povídky jednou zešílím!!! Naprosto mě do dostává…každý nádherný slovo,který v povídce zazní…každá věta,kterou dvojčátka vypustí z pusy…! Je to tak kouzelný,že prostě…ach,umírám z toho!!! Nikdy sem nečetla tak dokonale procítěnou povídku! Když to někdo čte,ty city prostě cítí s nima,nevím jak to děláš,ale je to dokonalý…po přečtení mám vždycky tak hezkej odlehčující pocit,že na světě snad ještě pořád existuje láska 🙂 Prostě ten příběh dělá divy,je naprosto skvělej,bez chybičky! Nádhernej…
nebude mít jorgen infarkt že ne???
😀 náš model Billí neměl holčičí mikinu??Záhadné…. 😀 superní díl
kurde a mají po ptákách xDxDxDxD