Plakáty 3.

autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
,,Zlatíčko?“ Bill na mně tázavě pohlédl.
,,Eh… jo, zlatíčko! Jseš přece můj milovaný bráška, ne?“ Scheiße, jak to zakecat? A proč jsem to vůbec řekl?
,,No… jo… Jo jsem! A jedinej! A jsem tvůj život a roztomilé dvojčátko! Vykřikl pyšně a se zářivým úsměvem se napřímil.
,,Tak vidíš! Jseš moje zlatíčko!“ Hele tak to vyjde.
,,Fakt?! Jupííí!“ Billík s pištěním něčeho, čemu jsem rozuměl jen něco jako ‚Já jsem Tomovo zlatíčko‘ začal skákat po posteli.
Heh, vyšlo to. Ale proč jsem to řekl? Že bych…
Ale né! Prostě jsme se týden neviděli, což je pro nás dva šíleně dlouhá doba. Stýskalo se mi po něm! Proto se mi líbilo ho líbat.
Čeče jsem chytrej! Na to by nepřišel ani Einstein! Ok, ten by na to nepřišel na sto péro, ale stejně jsem na to kápl!
Proto mi připadal Bill tak děsně rajcovně, že je děsně nádhernej a sexy, že nádherně líbá a že bych děsně rád zjistil, jaké to je, se ho intimně dotýkat a milovat se s ním…
Krucinál to je blbost! Tohle není normální, ani když jsme se dlouho neviděli! Do háje! Z té jeho zaostalosti se jednou zblázním!

,,Tommi, co je s tebou? Není ti něco? Něco tě trápí?“ Bill na mě smutně vejral a přitulil si mě k sobě. Krásně voněl!
Oprava… jednou zblázním?… né… já už jsem se dávno zbláznil!
Bože, co to se mnou je? Děsně mi buší srdce, asi omdlím! Před očima se mi dělají fleky, rozblikalo se mi tam miliony světýlek. Potí se mi ruce. Nevnímám nic než jen Billovu vůni… a jeho utěšující hlas…
,,BILLÉÉÉ!!!“ Vrhnul jsem se mu kolem krku a vášnivě jsem ho políbil.
Bill sebou překvapeně trhl, pak mi omotal ruce kolem pasu a nadšeně spolupracoval.
Nevím co mě to popadlo, bylo to tak náhlé. Zatoužil jsem po svém bratrovi… a asi jsem se do něj fakt zbláznil.
Hladil jsem Billa po heboučkém bříšku. Strašně se mi líbilo dotýkat se ho.
Co by se stalo, kdybych s Billem chodil?
A měl by vůbec Bill zájem?
No, má mě rád. Jsem pro něj něco jako opatrovník, od doby, co jsme se odstěhovali od rodičů. A on první přišel s tím líbáním! I když od něho to nemuselo nic znamenat, páč je totálně zaostalej, tak chtěl prostě jen velkou pusinku no.
Pomalu jsem jeho tvářičku oddálil od mých rtů.
,,Bille, chtěl bys se mnou chodit?“ Počkat, počkat! OK, chtěl jsem se ho na to zeptat, ale takhle rychle?!… Fajn, už jsem se zeptal, tak to nebudu odvolávat… to bych byl pěknej deBill, že?
Ani jsem se nebál, že by se mi vysmál. Co to je incest, to nevěděl, tak mě mohl akorát tak maximálně odmítnout, ale pořád by mě měl šíleně rád.
Teď zrovna tu seděl, se svraštělým čelíčkem od přemýšlení a drbal se na hlavičce.
,,A… to jako budeme spolu?“ zeptal se Bill a pořád přemýšlel.
,,Ano.“
,,A ty mě jako miluješ?“
OK, konec rozumu, nechám mluvit srdíčko, které křičí, aby dostalo slovo.
,,Ano, miluju… a dokonce doopravdy!“
,,Tak to je mi jasné, že mě miluješ… to je samozřejmost!“ sprdl mě hned, pak se ale začervenal ,,Ale myslím jako… jako… m-m-milence?“
,,Ano, miluju tě jako milence!“ nedočkavostí jsem poskakoval na posteli. V tu chvíli jsem si připadal jako Bill, když ode mně loudí, abych se s ním díval na Mickey Mouse.
,,A to se spolu budem muset i… milovat?…“
,,Eh… no… to záleží na tom, jestli budeš chtít ty.“
,,A ty bys chtěl?“
,,Strašně moc!“
,,Ale… já se bojím, Tommi! Já ještě ještě s nikým nechodil, ani se s nikým nemiloval!… Ani nevím jak se to dělá, ani jedno, ani druhé!“ No jo, to jsem čekal.
,,Neboj se, zlatíčko. Na všechno časem přijdeš, není to těžké.“
,,Ale… to znamená, že už nebudeme bráškové?“ zeptal se smutně a tázavě mi pohlédl do očí. Vždycky mě fascinovaly. Byly tak stejné a zároveň tak jiné než ty moje.
,,Budeme bráškové. Na tom se nikdy nic nezmění! Jen si budeme ještě blíže, než jsme! Líbí se ti přece, když tě objímám a dávám ti pusinky. Tak to teď budeš mít ve velkém!“ si připadám jako nějaký pedofil, co láká dítě na bonbón.
Billíkovi se rozzářila očička a zatleskal.
,,Jó! Tommí! Chci s tebou chodit!“ Zapištěl a vrhnul se mi kolem krku. Uááá, miminečko moje malé!
Skákali jsme jako malí.
,,Jo, ale nesmíš mě podvádět, to by nebylo hezké!“ vykřikl ještě svou podmínku.
,,No to je přeci samozřejmé. Teďka jsem zadaný a přeci nebudu podvádět svoji lásku!“ Sakra, to šlo hezky rychle.
,,Jé! Láska, láska, láska! Tomísku… mlask… já tě… mlask… miluju!… mlááááásk!“ téda! To šlo jak po másle! No tak uvidíme. S holkama mi vztah nikdy moc dlouho nevydržel. Nu což, snad mi to vydrží z bráškou. I když… nerad bych se s ním rozešel. Má moc citlivé srdíčko a rozchod by ho jistě zlomil. Nechci ho nikdy ranit!
,,Už zase přemýšlíš?“ dloubl do mě Bill. Otočil jsem se k němu, objal jsem ho a Bill mi položil svou krásnou hlavinku na rameno.
,,Nad náma dvěma, milášku. Dneska máš povolení spát v mojí postýlce,“ pohladil jsem ho po jeho malém ňufáčku.
,,Jé… tak jó. A půjdeme už teďka? Jšem móóóc unafený,“ zašišlal, zívl a unaveně zamrkal.
,,OK, bráško.“ Vzal jsem jeho křehoučké, unavené tělíčko do své náruče a přenesl ho do mého pokoje. Položil jsem ho na postel, zapnul jsem mu knoflíčky na pyžamku a přikryl ho dekou. Ještě jsem mu dal pusinku na čelíčko a šel jsem do sprchy. Stáhnul jsem si dready do gumky a rychle se sprchnul. Dával jsem si přitom bacha, abych si ty dready nenamočil. Čekat, než mi uschnou se mi nechtělo, na to jsem byl poměrně unavený.
Pak jsem se usušil, natáhl si čisté spací trenky, které jsem mimochodem dostal od Billa… byly černé a byly na nich souložící kostlivci.
Zalezl jsem zpátky do svého pokoje, až do postýlky ke spícímu Billíkovi.
Bill se ke mně otočil, zamlaskal a zafuněl a spokojeně nininkal dále. Byl slaďoučký jako cukrový cukr.
Na tváři se mi rozhostil úsměv. Líbnul jsem ho na ňufánka a přitulil si ho k sobě.
,,Blou noc, mulášku.“

autor: Adella Kaulitz

11 thoughts on “Plakáty 3.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics