Můj zlobivej model 41.

autor: B-kay
betaread: Janule
Všechno se zdálo být dokonalé. Dvojčátka se spolu nahá mazlila v autě a připravovala se na dokonalé milování, zatímco jejich táta měl pro ně už jiné překvápko. Tedy více méně pro Toma.
Protože od té doby, co se Jorgen rozešel se svou poslední přítelkyní, uběhly sice asi dva měsíce, ale on si už stihl nadělat hezké potíže. Svůj žal utápěl v alkoholu, a tak si nadělal hromadu dluhů a přišel skoro o všechny peníze.
A tak se tedy vrátil k Tomovi, aby mu řekl to nejtěžší, co by v téhle chvíli asi dokázal unést…
Venku řádila pořádná bouře a v agentuře to už hezky žilo.
Někteří se už stihli dokonce opít, jiní zase spokojeně tančili nebo si jenom tak povídali s ostatními.
Tom s Billem se k sobě naléhavě tiskli a snažili se vzájemnou blízkostí nějak zahřát svá zkřehlá tělíčka, která se třásla jak narůstajícím chladem, tak i pořád zvětšujícím se vzrušením.
Oba dva se těšili na nádherné spojení, když najednou se odněkud zepředu ozvalo vibrování Tomova mobilu.
„Kruci,“ zaklel tiše, jakmile musel jeho jazyk opustit Billovy rty a přerušit tím krásnou mazlivou hru, kterou spolu prováděli. Neobratně se natáhnul přes Billovo nadmíru vzrušené tělo, a přitom, jak bral do rukou telefon, se jej nezapomněl něžně dotýkat. Bill se na Toma díval pohledem zamilované osoby a na jeho tváři pohrával jemný úsměv, jak jeho ukazováček projel po naběhlých rtech.

„Ano?“ ozval se Tom mírně sklesle a jeho dlaně pořád uličnicky bloudily po Billově bříšku. Ten se snažil jeho prstíky chytit a líbat, takže tahle hra vcelku vypadala hodně zajímavě xD.
Avšak hned, jak Tom poznal hlas na druhém konci telefonu, jeho tvář náhle zbledla. „Tati?!“ vydechl překvapeně a jeho pohled se zavrtal přímo do Billova obličeje, který nedokázal skrývat zděšení. „Co děláš u mě?… Problém?! Co zase?!… Dobře,“ vydechl a zklamaně hovor típnul.
Bill si kleknul vedle něj a pozorně sledoval výraz jeho obličeje.
Moc veselý tedy nebyl!
„Co se stalo, hmm?“ zeptal se tiše a náhle překvapeně vydechl, když se mu Tom zavěsil kolem boků a zoufale se přitulil k jeho bříšku.
„Táta zas něco provedl… mám strach jít domů… víš, on se v poslední době dost zadlužil a já mám strach, aby mi třeba nevzal byt. Nevzal a neprodal…“ vydechl tiše a po tvářích mu začaly stékat slzy.
Hořké slzy strachu, bolesti a zklamání…
Nikdy v otci neměl oporu.
Nikdy v jeho náručí necítil to hřejivé pouto lásky, které by mělo rodinu držet pohromadě.
Tom byl odmala spíše samorost. Mohl se spolehnout jenom sám na sebe. U táty nikdy nenašel jistotu. Akorát tak strach a soužení. A také hlubokou samotu.
V bytě sice bydlel sám, ale cítil se daleko jistější a jeho život byl lehčí. Tátu měl sice moc rád, ale jenom jako rodiče. Dobrého přítele, nebo někoho, komu se může svěřit, v něm nikdy nenašel. Tak dlouho se snažil, ale po několika letech to vzdal…
„Miláčku, to n,“ pípl Bill tiše a začal Toma něžně hladit po holých zádech. „Lásko, prosím, neplakej. Všechno se nějak vyřeší,“ Bill se na Toma chápavě zahleděl a poté mu setřel slzy, které mu skropily dokonale hebkou tvář.
„Nechci o tebe přijít, Bille,“ vzlykl a svou tvář zvedl do úrovně Billovy tváře.
„Seš blázen, Tome. Ty o mě nikdy nepřijdeš, rozumíš?! Nikdy,“ naléhavě jej objal a pevně si jej k sobě tisknul. Jako raněné zvířátko, které nutně potřebuje lásku. A Bill byl ochoten mu ji dát. Dal by mu i celé své srdce, kdyby bylo třeba.
„Půjdeš tam se mnou?“ Tomovy řasy se lehce zatřepotaly a nejistě se podíval do Billovy tváře.
„Samozřejmě, že ano,“ slíbil a ještě naposled jej dlouze políbil, než mu pomohl se obléknout.
Netrvalo ani patnáct minut a Billovo auto tiše vklouzlo na příjezdovou cestu.
Tom vystoupil jako první. Rozpačitě se zadíval na své okno, ve kterém se svítilo. „Jsem s tebou,“ ozval se jistý hlásek u jeho ucha a Billovy prsty se automaticky propletly s těmi jeho. I když byl i on děsně nervózní, musel Toma podržet. Věděl, že teď uvidí svého tátu… Naposled jej viděl před dvanácti lety…
Pamatoval si jej sice jenom matně, ale přeci. Vždy nosil obrovské brýle se silnýma dioptriema a Bill tuhle vadu zdědil nejspíš po něm. Ale jako slavný model si prostě musel navyknout na kontaktní čočky, dokonce ani Tom o tom nevěděl.
Tátu si pamatoval jako člověka pokaždé veselého. Život bral spíš jako veliký optimista, vždycky s nimi rád bláznil. Ještě když byli kluci malí, tak všichni spolu vyváděli na zahrádce před domem a Simone z toho pak mohla zešílet. Jorgen své děti miloval. A nikdy nepřestal. Dokázal by pro ně obětovat i svůj život. I když se on změnil od základů, tak jeho srdíčko pořád tlouklo láskou ke svým chlapcům. Akorát ji už tolik nedokázal projevit a dokonce si ani neuvědomil, že svým chováním neubližuje jenom sobě, ale oběma klukům. A hlavně tedy Tomovi… tomu ublížil úplně nejvíc.
Tom rozhodným pohybem odemkl dveře a roztržitě pustil Billovu dlaň, kterou do té doby pevně držel v té své. Náhle se cítil on tím zranitelnějším… najednou to byl on, kdo potřeboval chránit.
Hned, jak uviděl otce, tiše sedícího na gauči s tváří v dlaních věděl, že tohle není dobré znamení.
„Ahoj, tati,“ vydechl tiše, čímž upozornil nejen na sebe, ale také na Billa, který stál hned vedle něj se šokovaným výrazem ve tváři. Tohle byl jeho táta?!
Vypadal spíše jako troska… neměl ani špetičku z té energie, která z něj kdysi vyzařovala. Bill jej nepoznával. Ale naneštěstí, ani on jeho.
Jeho oči, průsvitné jako oceán, se nechápavě zahleděly na přitažlivého černovlasého kluka, který stál vedle Toma.
„T-tati, tohle je Bill!“ vydechl a nedokázal v sobě potlačit ten hněv, který v sobě dusil!!
Měl chuť mu všechno oplatit!
Všechny ty lži, proplakané noci, samotu, úzkost…
Chtěl, aby trpěl stejně jako on!
Jorgen se šokovaně zapotácel, když se pomalu postavil a zamyšleně se snažil uvědomit si, co to právě Tom řekl.
„Bill! Tvůj syn… přesně ten, který mě nenávidí! Pamatuješ?! Nesnáší mě, zapomněl na mě, ale přesto stojí vedle mě, protože jsem jeho bratr! A ty nejsi nic jinýho než odporný lhář!!“ vykřikl náhle a v jeho očích se znovu zatřpytily slzy.
„Tome,“ špitl tiše Bill a plaše sklonil pohled nad otcovýma očima.
„T-to nemůže být-,“ chudák Jorgen ze sebe nedokázal vydat jediné slůvko. Bill vypadal tak jinak… tohohle kluka vídal na obalech časopisů… proto mu byl tolik povědomý!
Jeho syn je model! Teď už to věděl jistě. Ale byl tak jiný… úplně jiýj než Tom… ale přesto věděl, že je to on. Ta neskonalá něha a plachost v jeho očích jej prozradila.
Vypadal sice malinko nervózně, ale vcelku spokojeně. Měl přeci svou lásku a víc přeci nepotřeboval.
autor: B-kay

11 thoughts on “Můj zlobivej model 41.

  1. Uz som pisala ze toto je najlepsia TWC FFka co som citala ?? 😀

    Ked ne, tak teraz uz hej …. :D:D <33333333333

    A nejaki reziseri by si to mohli zobrat k srdcu a spravit z toho telenovelu… s pravymi postavami… 😀 tj. Bill a Tom..:D a bolo by to trochu taka pornovela…:D:D:D

  2. no jak tohle asi bude pokračovat…..jestli náhodou nebude chtít jejich otec prachy po Billovi…..

  3. Dneska sem přečetla všech 41 dílů a rychle potřebuju další díl.. tohle je neskutečně úžasná povídka…rychle dáál !!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics