autor: ZoE
betaread: Janule
betaread: Janule
(Hojec lidi xD takže jsem děj nezvládla nacpat do pouhých třech dílů, což byl můj původní záměr x(( z čehož vyplývá, že vás čeká ještě nejméně jedno pokráčko, téhle i pro mě, zvláštní povídky.
Jak už jsem psala na začátku, kdo se v ní neorientuje, ten vyhrál x)))
* * *
Jeho chtíč je teď obrovský. Řekl bych, že nepřestane, dokud se z jeho závaží pod penisem nedostane i ta poslední kapička plná milionu spermií, které netrpělivě čekají na svou cestu, a to i přesto, že je tam čeká jistá smrt. Vzduch, který nás drží při životě, naopak tyto splašené živočichy zabíjí. Jaký paradox.
„A… a… ale já jsem ti nic neudělal… Bille!“ začnu kňučet, když Bill svůj stisk ještě zesílí.
„No právě, neudělal si mi… TO! A já ti teď ukážu, jak se to dělá! Příště mě buď budeš kontrolovat pořádně, a to až dokonce nebo si běž zkontrolovat třeba záchodovou mísu, jestli nepotřebuje vyčistit!“
* ° * ° *
„A klidně ji tam můžeš na zkoušku lechtat štětkou co to půjde! Ona to vydrží! Na rozdíl ode mne má totiž taky plnou nádrž a kompletně se vypustí vždy, když se do ní někdo udělá, ale já se potřebuji vypustit, i když se do mě nikdo neudělá! Její nádrž má rysku, chápeš, neleze ji voda deklem, neplaší se jí hormony, nemá rudo před očima, necítí, že se rozletí na milion kousků, když ji někdo nevypustí… já tohle všechno, Tome, zatraceně cítím, já jsem totiž živý a né nějaký kus hajzlového porcelánu!“
„Pro… pro… promiň, Bille, neudělal jsem to schválně!“ snažím se bráchovi omluvit a doufám, že konečně přestane drtit můj rozkrok.
„Tak ty si ‚TO‘ ke všemu neudělal schválně?! Takže SCHVÁLNĚ si ‚TO‘ NEUDĚLAL?!“ křičí mi Bill přímo do ucha a prská po mně už dobré dvě minuty. Díky jeho předkusu nebudu muset ani do sprchy. A vždy při slově ‚TO‘ impulzivně ruku sevře. Už nemám koule. Cítím, jak se v Billově dlani mění na kuličky. Měl jsem je moc rád, byly krásně souměrné. Když jsem byl hodně vzrušený, byly příjemně krabaté na dotek a byla radost, si s nimi hrát. Teda pro mě. Ano, byl jsem hrdý na své koule.
„Ale to byla omluva, Bille! Né že jsem ti ‚TO‘ schválně neudělal, ale naopak jsem se omlouval za to, že jsem ‚TO‘ nedotáhl dokonce.“ Proč to nechce pochopit?
Konečně uvolní křečovité sevření své ruky, ve které pomaličku odumíralo mé mužství. S hlasitým výdechem a bouchnutím se hlavy do týlu o dveře, dopadnu zase na celá chodidla. Už jsem se začínal i mírně třást, za tu dobu, co jsem musel stát na špičkách. Cítil jsem únavu ve svalech. A znova má hlava tvrdě dopadla na dveře v okamžiku, kdy mě Bill pevně uchopil palcem a ukazováčkem za tváře a vytlačil mi do nich otisk svých nehtů. Bolestivě jsem stáhl obočí a chytil Billa za zápěstí. Ten mou tvář však pustit nehodlal. Protože jsem nechtěl mít do krve poškrábaný obličej, nic jsem nedělal, jen jsem jej dál držel za zápěstí. Pomalu přibližoval svůj obličej k mému, až se jakoby náznakem špičkou nosu dotýkal toho mého. Ten dotyk byl téměř neznatelný, jen takové lehké zašimrání. Chladně se mi zadíval do očí a zašeptal: „Zvedni ruce.“ Obočí mi samým údivem vyletělo vzhůru, ústa se jemně pootevřela a já jsem na Billa nechápavě zíral.
„Ty si mi nerozuměl? Zvedni… ruce!“ zopakoval tiše. Místností se rozléhalo jen mé hlasité dýchání. Než jsem stačil zareagovat, Bill v mžiku pustil mou tvář, pěvně mě uchopil za obě zápěstí a prudce mi zlomil ruce nad hlavu.
„Řekl jsem… zvednout!“ křikl mi do ucha a olízl mi pravou tvář.
„Ani se nehni!“
Nechápu, co chce dělat. Ruce držím nad hlavou a Bill mi po nich lehce klouže dolů přes napnutá ramena, téměř neviditelně se zvedající hrudník i přes břicho stále níž, až uchopí lem mého trička na spaní, které jsem si na sebe oblékl poté, co jsem chtěl opustit Billův pokoj. Dřív jsem to nestihl. Jakmile jsem vyletěl z postele, jen jsem ho drapl do ruky a běžel za ním.
Nezapomene mne přitom škrábnout svýma drápama do stehen a pomalu jej začne vytahovat nahoru. Hřbety rukou se mi sotva dotkne kůže na břiše, zato konečky prstů mi drásavě přejede po bradavkách. Můj výraz se zatím nikterak nezměnil. Nechápavě na něj hledím a zjišťuji, že tuhle stránku bratra jsem ještě neměl tu čest poznat. Nikdy nebývá agresivní… Nikdy nebývá cynický… Nikdy z něj nejde strach… Ještě nikdy mi neublížil… Všechna tahle NIKDY dnešním dnem ztrácí význam. Bill JE agresivní, JE cynický, JDE z něj strach a UBLÍŽIL mi.
Upřeně se mi dívá do očí a neuhne ani o píď. Přetáhne mi tričko přes ruce, sevře ho v dlani a pozvedne si jej k nosu. Zhluboka nasaje mou vůni a lehce, jako kočka, přimhouří oči. Vzájemně si do nich zíráme. Od sebe nás dělí jen pár centimetrů. Ano, role se obrátily. Už jsem to pochopil. Bill dělá přesně to, co já dnes brzo ráno, když jsem vletěl do jeho pokoje. Je to stejné a přesto jiné. Já chtěl vidět Billa šťastného, funkčního a v pořádku, ale on mne chce vidět… jak mne vlastně chce vidět? Ubližuje mi? Mstí se? Nebo mě jen dráždí?
V každém případě se mu povedlo mě dokonale zmást. Levou rukou uchopí mé ruce, které se mi kříží nad hlavou a silně je tlačí do dveří. Pravou rukou mě začne škrábat svými drápy po odhalené hrudi i na bříšku. Pálí to jako čert, ale přiznávám, že mě to lehce vzrušuje. Jeho svůdně pootevřené rty se letmo dotýkají mých. Jen sem tam. Nelíbá mne, jen se občas přiblíží na minimální vzdálenost a já pocítím ten nepatrný dotek. Chtěl bych jej políbit, ale neudělám nic. Nechci ho zbytečně dráždit. „Au,“ kousl mne do tváře a škodolibě se přitom usměje. On chtěl, aby to bolelo. Tak moc jsem mu ublížil? Jednou jsem ho nedodělal a on se z toho snad zbláznil.
„Na postel!“ chladně zavelí. Pustí mi ruce a ustoupí krok stranou. Promnu si nejdříve jedno zápěstí, pak druhé, jak mě tvrdě tlačil na dveře. Pohledem sklouznu na tričko, pohozené vzadu pod oknem. Jakmile se opět spojím s Billovými neukojenými čokoládovými panenkami, nic neříkám a jdu směrem k jeho lůžku. „Ssss…“ zasyčím, když mě Bill zezadu pevně uchopí za rameno a hbitě si mě natočí čelem k sobě. Smyslně si olízne rty a ruce mi položí na boky, přímo je vsune pod gumu mého pyžama. Jsou to takové lehké pohodlné boxerky na spaní. Cítím jeho horké dlaně, jak mi stále dokola opisují vystouplé kyčelní kosti. Z hrdla se mi dere nepatrný sten, ale nedovolím mu vyjít ven. Bill je už mnohem klidnější. Je lepší, když nemluvím, nekladu žádný odpor a na nic se neptám. Udělá se a zase to bude můj křehký Bill. Tento Bill je příliš impulzivní a nevypočitatelný. „Áách…“ uteče mi z hrdla menší výkřik, když mi Bill prudce strhne pyžamo a povalí mne na postel. Dopadnu do lehu, ale okamžitě se reflexivně posadím. Ruce dám za sebe, nohy mám spuštěné dolů na podlahu. Bill odkopne pryč i druhou část mého nočního úboru. Doširoka mi roztáhne stehna a pomalu si mezi ně klekne. Hlavu má v úrovni mých ramen, nehty se mi zarývá, jak jinak než do stehen a snaží se mě políbit. Nijak mu jeho prapodivné počínání neusnadňuji. Neskloním se k němu, aby mě mohl políbit… „Ááááh… sss,“ zakňučím, když mě hryzne do brady.
„Tak ty odmítáš spolupracovat, Tomíčku? Děláš si to jen horší. Chtěl jsem být jemný, ale když jinak nedáš, jak si zmínil před chvílí, vezmu si to sám… po svém!“ a opět mi bolestivě přejede nehty po stehnech, tlačíc je od sebe, co to jen jde. Hlavu dám na stranu, když se mi Bill zakousne do krku a začne dlouze sát. Ježíš to bude cucák! A Bill stále saje dál. Saje a kouše. Štiplavá bolest, která se mi rozlívá po krku je téměř nesnesitelná. Mám ruce v pěst i zatnuté zuby, abych to vydržel.
„Mmmm…“ bolestně skučím přes zavřená ústa. „Přestaň!“ vykřiknu v okamžiku, kdy se bolest už nedá dál vydržet. Bill se na mě podívá a já se zděsím. Na rtech má krev! Moji krev!
„Bille, co si to udělal!“ šokovaně vykoktám. Ten se jen uculí jedním koutkem a bez varování se mi přisaje na druhou stranu krku. „Né, Bille… dost!“ začnu se různě ošívat a Billa od sebe odstrkovat. Tohle přehnal. Tohle přece není láska. Vědomě mi ubližuje. „Bille, prober se, co je to s tebou?“ hladový ironický úsměv na jeho rtech mi nahání strach.
„Ještě se pohneš a zpracuji tvůj klín stejně jako tvůj krk!“ vyjde z něj pomalu slovo za slovem, zraňující stejně jako jedovaté hadí uštknutí. Vyděšeně si jej prohlížím a nemohu uvěřit tomu, co právě řekl.
„A… ale to bys neudělal?“ nevěřícně zakroutím hlavou.
„Myslíš? Stačí jeden tvůj pohyb a budeš mít jistotu.“ Zírám na něj s otevřenou pusou a bojím se i nadechnout. Za boky si mě přitáhne k sobě a vpije se do mé bradavky. Bojím se i cokoliv cítit. Tohle je zatím příjemné. Párkrát polknu, abych se uklidnil. „Jau,“ už zase mě kousl. Jeho ruce silně svírají mé tělo, abych sebou tolik neházel. Druhou bradavku mám celou ztuhlou strachy, ale i vzrušením. Bolí to, Bill je velmi surový, ale na konci té bolesti vždy pocítím mírné vzrušení. Nechápu to. Nikdy bych do toho znova nešel, ale i přesto můj klín mluví za vše. Ano, cítím, že se prokrvuje stále víc a víc a za chvíli to začne být i vidět. Bill na mě zatlačí, takže povolím ruce a lehnu si. Nohy mám stále spuštěny z postele, rozevřené, jako bych chtěl rodit a mezi nimi klečí nevyzpytatelný Bill s krvavými ústy. Zavřu oči a snažím se nemyslet. Bill začne mé tělo zasypávat drobnými polibky. Hladí mě. Je něžný, jemný, jako můj Bill. Hraje si s mou kůži na bříšku a párkrát mě i pohladí po tváři. Prsty mi vklouzne do pusy a nechá si je dlouze sát. Že by se už uklidil? Už mi nebude ubližovat? Nene… nebudu na to myslet. Miluji, když mohu cokoliv sát, hlavně cokoliv, co se týká Billa. Ať už jeho prsty na rukou, na nohou nebo jeho penis, nikdy nemám dost. Jsem jako malá vakuová pumpička. Pomalu vytáhne prsty z mé pusy a navlhčenými bříšky mi jezdí po rtech. A znova si je nechá dlouze sát a znova si hraje s mými rty. Dlaněmi mi klouže po celém těle, tedy po bříšku a výš až mě pevně uchopí někde kolem pasu a začne si o mé bříško třít obličej. „Áááách… ano Bille,“ zcela spontánně ze mě vyjde. Není nic krásnějšího, než se třít kůži o kůži. Bill zakašle, když se mu můj topořící se penis zapíchne do ohryzku. Ou, nějak na sebe upozornit musel. Bill ho uchopí opatrně do ruky a začne jí jemně pohybovat nahoru a dolů. Hlasitě zavzdychám… druhou rukou se věnuje mému příslušenství, které k penisu neodmyslitelně patří. Cítím, jak mě polívá horkost. A to přesně v okamžiku, kdy se Bill poprvé dotkl jazykem špičky mého, ještě ne zcela ztopořeného, údu. Horkým jazykem po něm klouže sem a tam a svým piercem mě neskutečně dráždí přímo na uzdičce.
„Áááách… Bille… udělej mi tóóó!“ slastně zavzdychám. Bill mi nehty přejede přes bříško a já snad samým vzrušením zešílím. Zrovna mě vzal do pusy a začal dlouze sát… dech se mi začíná zrychlovat, hrudník se trhaně zvedá nahoru a hned zase dolů, prsty svírám peřinu pod sebou a užívám si tu příjemnou změnu. Bill je najednou krotký jako beránek a pomaličku mě přivádí na samý vrchol blaha. Začínám tuhnout a to značí jen jedno. Orgasmus tady bude co nevidět… „Už budu… Bille!“ sotva z mých úst dozní jeho jméno, necítím na sobě žádnou Billovu ruku, jazýček ani pusu. Divoce oddechuji a nechápu, co se děje. Zvednu hlavu, abych viděl, o co jde. Vidím, jak se Bill zvedl ze země, bere si židli od stolu, postaví si ji přímo naproti mně a sedne si na ni. Po celou dobu je stále nahý. Dá si nohu přes nohu, ruce založí na prsou a opět do mě nepříjemně zabodne svůj pohled. Já na něj nechápavě zírám, stejně jako mé téměř zpracované vzrušení…
„No tak Tome, nestyď se a vezmi si ho do ruky… ty děláš, jakobys to nikdy nedělal, přitom máš každou chvíli ruku samý mozol od ustavičného honění. Ale ale… co ten pohled? Mhmmm… to víš, že jsem si toho všiml. To, že mi nad hlavou svítí svatozář neznamená, že jsem slepý. Dokonce nejsem ani hluchý. Tvé nářky skrz stěnu se nedají přeslechnout… vzrušuje mě to!!! Poslouchám je od začátku až do úplného konce. Je to jako velmi rajcovní ukolébavka, která mne nejdříve vyprovokuje k vlastnímu ukojení chtíče a poté mne převeze na druhý břeh do snové říše. Tome, nenech se pobízet, pevně jej uchop a dodělej se… nebo chceš abych to udělal já? Chceš aby tě to bolelo? Protože pokud mě donutíš si teď stoupnout a nedopřeješ mi vidět tě, jak si ho tady vyhoníš, bude tě to bolet! Budu hrubý! Velmi hrubý! Nebudu brát ohledy na tvé pocity, prosby ani bolest. Udělám si tě po svém!“ monotónně dořekne, olízne si mou krev ze rtu a slastně přivře oči.
autor: ZoE
wooow…jké bude pokračování XD
áááá erotika, mírně brutální, prskající předkusek, zase povedené, jak jinak u ZoE :))))
pěkný rychle dáááááááááááál!:-)
dááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál
raf…ten se rozjel
teda to si mě dostala…..až takové bych to nečekala…
mno to som zvedava ako sa to bude vyvyjat dalej….Billl si daco slahol ze mu tak siblo ci co??..mno to uz je jedno…len nech je tu rychlo dalsi dielik=)
kaska upozorňuje, že tento komentář není vhodný pro psychicky labilní osoby se sklony k sebepoškozování a autorku této povídky :o)
Tak tohle už je na mě moc … promiň, tvůj styl psaní je stejně skvělý jako vždy, ale ten děj, lépe řečeno události tohodle dílu, není dle mého gusta, rozhryzaný krk, zakrvácená ústa, … prostě je to moc brutální. Napadlo mě, že to možná je jenom jeden z Tomových špatných snů, ale stejně je to síla, málem jsem nedočetla, několikrát jsem se musela zastavit a vydýchat, než jsem pokračovala v čtení, povedlo se ti šokovat mě … GRATULUJU.
kasna-pssst xD neprezradzaj tu dej lebo aj mne presne to iste napadlo 😀
kazdopadne je to mno wooooow 😀 mno akose taketo mam najradcej x)) us sa nenormalne tesim na dalsi diel x))
moooooc hezké, takový Bill se mi líbí, nadržený a trochu násilnický, i když ta krev už byla na mě trochu moc. Povídečka se mi líbí, je tam hodně erotiky a to mám ráda. Každopádně se už těším na další díleček a jsem napnutá jak se Tomí zachová … doufám, že bude hodně sexíku!
Tohle je zatím to nejlepší co jsem od Tebe četla! tehle díl je tak rajcovní, že se to nedá ani popsat! Takový Bill je přesně to, co miluju! Touhle povídkou jsi mě naprosto dostala! Chválím až do nebe a čekám na další díl jako na smilování!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Jenom žádný krotký Bill!!! A Tome, ty makej, děláš, že nevíš wo co gou:)
A zrovna te´d to ukončíš??? xDD *grrr*