autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
„Jak si mohl?“ vydechl Tom sklíčeně a z jeho očí už dávno stékaly slzy proudem. „Jak si jenom mohl takhle sprostě lhát?! Ty ani nevíš, jak tě nesnáším,“ křičel po něm a vysíleně dopadnul na gauč vedle. Tak moc jej v tuhle chvíli nenáviděl. Všechna ta bolest se v něm najednou nahromadila a tolik tlumená zlost musela vyjít ven. Už by nedokázal jinak. Tvář automaticky ukryl do rukou a tiše plakal. Jediným štěstíčkem byl jeho miláček, který si k němu pohotově kleknul a navzdory otcovu skelnému pohledu jej k sobě naléhavě přitulil.
„Neplakej, miláčku, prosím, neplakej,“ tiše mu pípal Bill do ouška a cítil, jak si jej Tomovy dlaně přivíjejí pořád víc a víc.
„Bille, jdi na chvilku nahoru. Já si tady promluvím s tátou,“ vydechl tiše Tom a při slově táta nenávistně propálil pohledem svého otce, který se nemohl na své dva synky vynadívat. Působili tak křehce spolu… nedokázal si odpustit, že to byli právě oni se Simone, co jim tak moc ublížili. A ve snaze rozdělit je a ulehčit hojení ran, si vymýšleli hlouposti. Ale až tady viděl, že žádná sebereálnější lež by ty dva od sebe nedostala. Oni prostě k sobě patřili. Vypadali spolu naprosto kouzelně. Při pohledu na jejich hluboké objetí nedokázal věřit, že je to 12 let, co se kluci takhle objímali naposled. Bylo mu do pláče. A ještě k tomu se chystal udělat něco, co Toma složí už nadobro.
„Jsi si jistej?“ zeptal se ještě Bill tichounce a malinko se od Toma odtáhnul. Tom se na něj dlouze zadíval a poté mu z očí stekla další slza. Teď to však už nebyla slza zlosti či hněvu, ale strachu. Strachu, že se mu tohle krásné stvoření naprosto odcizí a on o něj přijde. Protože už tušil, co asi bude otec chtít.
„Bille, jdi na chvilku nahoru. Já si tady promluvím s tátou,“ vydechl tiše Tom a při slově táta nenávistně propálil pohledem svého otce, který se nemohl na své dva synky vynadívat. Působili tak křehce spolu… nedokázal si odpustit, že to byli právě oni se Simone, co jim tak moc ublížili. A ve snaze rozdělit je a ulehčit hojení ran, si vymýšleli hlouposti. Ale až tady viděl, že žádná sebereálnější lež by ty dva od sebe nedostala. Oni prostě k sobě patřili. Vypadali spolu naprosto kouzelně. Při pohledu na jejich hluboké objetí nedokázal věřit, že je to 12 let, co se kluci takhle objímali naposled. Bylo mu do pláče. A ještě k tomu se chystal udělat něco, co Toma složí už nadobro.
„Jsi si jistej?“ zeptal se ještě Bill tichounce a malinko se od Toma odtáhnul. Tom se na něj dlouze zadíval a poté mu z očí stekla další slza. Teď to však už nebyla slza zlosti či hněvu, ale strachu. Strachu, že se mu tohle krásné stvoření naprosto odcizí a on o něj přijde. Protože už tušil, co asi bude otec chtít.
„J-jo, jdi,“ chtěl se nahnout k jeho rtům a vlíbat mu do nich všechnu tu lásku, kterou cítil, ale věděl, že teď nemůže.
„Tak dobře,“ souhlasil tiše Bill a jedním gestem naznačil pejskovi, aby jej následoval nahoru. Ten si vzal ještě svého králíčka a poslušně tlapal za Billem. Zatímco zůstal Tom dole i s tátou, Bill nedočkavě seděl na posteli se srdcem až někde v krku, jak se chudáček bál, že se tam ti dva pobijou. Čekal asi deset minut, nic se nedělo, takže to zatím vypadalo celkem dobře. Až najednou uslyšel prudké bouchnutí vchodovýma dveřma.
„Tak dobře,“ souhlasil tiše Bill a jedním gestem naznačil pejskovi, aby jej následoval nahoru. Ten si vzal ještě svého králíčka a poslušně tlapal za Billem. Zatímco zůstal Tom dole i s tátou, Bill nedočkavě seděl na posteli se srdcem až někde v krku, jak se chudáček bál, že se tam ti dva pobijou. Čekal asi deset minut, nic se nedělo, takže to zatím vypadalo celkem dobře. Až najednou uslyšel prudké bouchnutí vchodovýma dveřma.
Jeho oči se automaticky stočily ke schodům a on věděl, že tohle není dobré znamení. Určitě se pohádali a Tom jej vykopnul! Nebo se jenom prostě pohádali a pak jejich táta odešel… Schody bral raději po dvou, aby byl dole co nejdříve. Chtěl být teď s Tomem. Jejich táta pro něj nic neznamenal. Dvanáct let jej přeci neviděl a jeho táta se o něj také nějak nestaral. Přišel mu prostě jako cizí člověk, nikoli jeho biologický otec. Jaké však bylo jeho překvápko, když v obýváku uviděl na pohovce sedět místo své lásky právě svého otce.
„Kde je Tom?“ zeptal se rozhodným hlasem a popošel malinko blíž. Jorgen, sklesle sedící na židli, se na něj dlouze zahleděl a pak mávnul směrem ke dveřím.Y
„Odešel… nenávidí mě… ale za tohle si můžu sám,“ šeptl tiše a zklamaně sklonil svůj pohled k zemi. Tak moc se styděl.
„Kde je Tom?“ zeptal se rozhodným hlasem a popošel malinko blíž. Jorgen, sklesle sedící na židli, se na něj dlouze zahleděl a pak mávnul směrem ke dveřím.Y
„Odešel… nenávidí mě… ale za tohle si můžu sám,“ šeptl tiše a zklamaně sklonil svůj pohled k zemi. Tak moc se styděl.
„To tedy můžete. Máte ten nejcennější poklad na světě a takhle mu ubližujete… proč mu nedáte pokoj a nenecháte jej spokojeně žít?“ zeptal se jej Bill vyčítavým tónem a vůbec mu nevadil Jorgenův překvapený pohled, že mu jeho vlastní dítě vyká.
„Bille, podívej… já vím, že jsem pro tebe úplně cizí… ale já vás oba dva moc miluju… akorát mám veliký problémy a potřebuju peníze… hodně peněz. Potřebuju, aby Tom tenhle byt prodal, jinak skončím špatně,“ vydechl sklíčeně a připadal si děsně uboze. Zatímco jeho syn vydělává miliony, on tady musí vyhánět svého syna a prodávat mu dům.
„Lžete. Stejně jako mamka lhala. Nevěřím vám jediný slovo. Oba dva milujete jenom sebe. Nic jiného. Jenom sebe. Vůbec vám nezáleží na tom, co je s náma. Jste oba dva tolik sobecký. Jorgene, nechte Toma už na pokoji. Já vám ty peníze dám, ale tenhle byt je jediný, na co je pyšnej. Já vás prosím, neberte mu jej,“ tiše šeptl a po tváři mu stekla jedna veliká slza. „Prosím… tati,“ dodal Bill neslyšně, čímž Jorgena úplně šokoval. Přesně takhle jej prosil před dvanácti lety, aby zůstali. A on neposlechl a bylo mu to jedno. Tehdy si říkal, hloupé dítě, co o tom může vědět, až tady pochopil, že málem zničil něco naprosto nádherného.
„Já to od tebe nepřijmu, Bille. Mrzí mě to, ale tohle se prodá a Tom se bude muset najít něco novýho… já taky bydlím u přítelkyně,“ řekl najednou s otřesným klidem, který Billovi nahnal husí kůži. Až teď se v něm zvednula vlna odporu.
„Vy jej chcete vyhodit na ulici jako nějakýho psa?? A to si říkáte otec? Jsou to přeci vaše problémy! Tom si na tenhle byt tvrdě vydělal a teď mu tohle všechno neshrábnete! To já nedovolím! A když to jste schopnej udělat, tak jste hezkej srab,“ řekl rozhodně, poté se otočil, vzal si svou mikinu a vyběhl do ulic Berlína.
„Bille, podívej… já vím, že jsem pro tebe úplně cizí… ale já vás oba dva moc miluju… akorát mám veliký problémy a potřebuju peníze… hodně peněz. Potřebuju, aby Tom tenhle byt prodal, jinak skončím špatně,“ vydechl sklíčeně a připadal si děsně uboze. Zatímco jeho syn vydělává miliony, on tady musí vyhánět svého syna a prodávat mu dům.
„Lžete. Stejně jako mamka lhala. Nevěřím vám jediný slovo. Oba dva milujete jenom sebe. Nic jiného. Jenom sebe. Vůbec vám nezáleží na tom, co je s náma. Jste oba dva tolik sobecký. Jorgene, nechte Toma už na pokoji. Já vám ty peníze dám, ale tenhle byt je jediný, na co je pyšnej. Já vás prosím, neberte mu jej,“ tiše šeptl a po tváři mu stekla jedna veliká slza. „Prosím… tati,“ dodal Bill neslyšně, čímž Jorgena úplně šokoval. Přesně takhle jej prosil před dvanácti lety, aby zůstali. A on neposlechl a bylo mu to jedno. Tehdy si říkal, hloupé dítě, co o tom může vědět, až tady pochopil, že málem zničil něco naprosto nádherného.
„Já to od tebe nepřijmu, Bille. Mrzí mě to, ale tohle se prodá a Tom se bude muset najít něco novýho… já taky bydlím u přítelkyně,“ řekl najednou s otřesným klidem, který Billovi nahnal husí kůži. Až teď se v něm zvednula vlna odporu.
„Vy jej chcete vyhodit na ulici jako nějakýho psa?? A to si říkáte otec? Jsou to přeci vaše problémy! Tom si na tenhle byt tvrdě vydělal a teď mu tohle všechno neshrábnete! To já nedovolím! A když to jste schopnej udělat, tak jste hezkej srab,“ řekl rozhodně, poté se otočil, vzal si svou mikinu a vyběhl do ulic Berlína.
Přes slzy, hořce tlačící se do jeho očí, skoro ani neviděl na cestu… vlastně ani nevnímal, kam se jeho auto řítilo. Vůbec nevěděl, kde jej má hledat. Strach jej celého sžíral a on cítil, že je Tomovi špatně. Moc špatně. Přesto mu však v téhle situaci nepomohl jeho instinkt dvojčete a jeho srdce neumělo udát směr, kterým se Tom vydal. Nakonec jej však napadl jeden bar, kam jej Tom vzal hned první den, co sem Bill přišel. Bylo to jenom kousíček od agentury, takže přesně věděl cestu, jinak by se v tmavých ulicích Berlína možná ztratil.
Urychleně zaparkoval kousek od vchodu a nejistým výrazem nahlédl dovnitř.
„Ach bože,“ vydechl tiše, jak se protloukal přes stoly a několikrát do něj vrazil nejeden opilec, až nakonec konečně došel ke stvořeníčku, které sem vůbec nepatřilo. Tom měl před sebou snad pět prázdných sklenek a ještě jednu nedopitou. Už už po ní natahoval ruce, když jej najednou jemná dlaň chytla za zápěstí.
„Myslím, žes už jich měl dost,“ řekl Bill klidným hláskem a konečně se na jeho tváři zračil jemný úsměv. I když byl Tom opilý namol, přišel mu roztomilý a vlastně byl neskutečně rád, že jej našel ještě ve stádiu, kdy jej aspoň celkem vnímal. „Pojď, pomalounku se postav,“ řekl Bill a opatrně pomohl bráškovi na nohy.
„Ach bože,“ vydechl tiše, jak se protloukal přes stoly a několikrát do něj vrazil nejeden opilec, až nakonec konečně došel ke stvořeníčku, které sem vůbec nepatřilo. Tom měl před sebou snad pět prázdných sklenek a ještě jednu nedopitou. Už už po ní natahoval ruce, když jej najednou jemná dlaň chytla za zápěstí.
„Myslím, žes už jich měl dost,“ řekl Bill klidným hláskem a konečně se na jeho tváři zračil jemný úsměv. I když byl Tom opilý namol, přišel mu roztomilý a vlastně byl neskutečně rád, že jej našel ještě ve stádiu, kdy jej aspoň celkem vnímal. „Pojď, pomalounku se postav,“ řekl Bill a opatrně pomohl bráškovi na nohy.
„Chcete pomoct?“ zeptal se mladý barman, který Tomovi všechny ty sklenky nalíval a bylo mu jej od začátku líto. Teď však cítil větší lítost k Billovi, který jej svým hubeným tělíčkem jenom stěží mohl unést.
„To byste byl hodnej. Já to totiž jaksi sám nezvládám,“ zasupěl Bill přidušeným hláskem, jak se mu Tom uvelebil v náručí a začal se mu prohrabávat vlásky.
Za pomoci barmana Bill konečně dostal Toma do auta, jenomže když za ním zavřel dveře a konečně se posadil vedle něj, čekala tady na něj další překážka.
„Já nechci domů,“ zabrumlal Tom zpola při vědomí a neobratným pohybem si stáhnul Billa na sebe.
„Tomi, no tak, lásko,“ pípl Bill tiše a nedokázal odmítat Tomovy neurvalé polibky, kterými mu líbal klíční kosti.
„Krásně líbáš,“ zaštkal Tom a začal Billovi kůži jemně sát. Bill se něžně zasmál. „To ty taky, miláčku, akorát rty mám malinko výš, ale to nevadí.“
„To byste byl hodnej. Já to totiž jaksi sám nezvládám,“ zasupěl Bill přidušeným hláskem, jak se mu Tom uvelebil v náručí a začal se mu prohrabávat vlásky.
Za pomoci barmana Bill konečně dostal Toma do auta, jenomže když za ním zavřel dveře a konečně se posadil vedle něj, čekala tady na něj další překážka.
„Já nechci domů,“ zabrumlal Tom zpola při vědomí a neobratným pohybem si stáhnul Billa na sebe.
„Tomi, no tak, lásko,“ pípl Bill tiše a nedokázal odmítat Tomovy neurvalé polibky, kterými mu líbal klíční kosti.
„Krásně líbáš,“ zaštkal Tom a začal Billovi kůži jemně sát. Bill se něžně zasmál. „To ty taky, miláčku, akorát rty mám malinko výš, ale to nevadí.“
Po více než pětiminutovém boji s Tomovými polibky, se jim přece jen podařilo nastartovat. Jenomže přejeli zhruba několik metrů, a už musel Bill stavět na nejbližším parkovišti, které se nacházelo trošičku dále od rušného centra.
„Tomi, prosím tě. Když mě budeš pořád takhle zlobit, nedojedeme domů,“ zaprosil Bill a snažil se vyprostit z Tomových dlaní, které mu neohrabaně trhaly s knoflíčky kalhot.
„Tak jo, dělej si co chceš,“ vzdal svůj boj a nechal Toma, aby mu s lišáckým culením jemně líbal bříško, a přitom pomalu rozepínal zip u kalhot.
„Tomi, prosím tě. Když mě budeš pořád takhle zlobit, nedojedeme domů,“ zaprosil Bill a snažil se vyprostit z Tomových dlaní, které mu neohrabaně trhaly s knoflíčky kalhot.
„Tak jo, dělej si co chceš,“ vzdal svůj boj a nechal Toma, aby mu s lišáckým culením jemně líbal bříško, a přitom pomalu rozepínal zip u kalhot.
Billovi to zas tak nepříjemné nebylo, a tak se po chvilce malinko uvolnil, a dokonce i jemně vydechl. A když se konečně Tomovy prstíky probojovaly až k lemu boxerek, najednou ztuhnul.
„Tomi?“ vydechl tiše Bill a poplašeně mrkal po bráškovi, který se mu spokojeně rozvaloval na klíně a tiše spinkal. „Tak snad to zvládnu,“ povzdechl si tiše a opatrně nastartoval. Jízda s Tomem mezi nohama byla malinko složitější než myslel, ale stejně se mu podařilo ve zdraví dojít až k Tomovu paneláku.
„Miláčku… vstávej,“ zašeptal a jemně se sklonil, aby jej mohl dlouze políbit. I když Tomem vlála vůně alkoholu, Billovi to na něm nepřekáželo. Chápal jej, a kupodivu mu to nevadilo. Tom se však nehnul a přitulil si k sobě Billovy boky ještě více.
„Dobrou noc,“ pípl tiše a rozhodl se, že přes noc zůstanou tady. Stejně by jej nedostal až nahoru. A tak si svou lásku ještě chviličku střežil a cítil, že Tom je osoba, bez které by nedokázal přežít. Byl mu vším – bratrem, spřízněnou duší, nej kamarádem, milencem, ale hlavně láskou života, a to se nezmění, i kdyby se dělo cokoliv…
„Miláčku… vstávej,“ zašeptal a jemně se sklonil, aby jej mohl dlouze políbit. I když Tomem vlála vůně alkoholu, Billovi to na něm nepřekáželo. Chápal jej, a kupodivu mu to nevadilo. Tom se však nehnul a přitulil si k sobě Billovy boky ještě více.
„Dobrou noc,“ pípl tiše a rozhodl se, že přes noc zůstanou tady. Stejně by jej nedostal až nahoru. A tak si svou lásku ještě chviličku střežil a cítil, že Tom je osoba, bez které by nedokázal přežít. Byl mu vším – bratrem, spřízněnou duší, nej kamarádem, milencem, ale hlavně láskou života, a to se nezmění, i kdyby se dělo cokoliv…
autor: B-kay
ja uz neviem co mam na to povedat… =) kazde slovo tejto FF hltam.
Proste je to najkrajsia FF co som citala…
A citala by som ju snad aj cely zivot…
Len keby neskoncila… =))) <3
Ten Jorgen je takovej debil! Tom si našetří na byt a on mu ho ce vzít? tak na to ať zapomene hošanek…problemy si sám nadělal tak ať si je sám vyřeší
souhlasím s kikhou !!! nejkrásnější povídka co sem kdy v životě četla!!! okamžitě další dílek xD
aww x) teším sa moc moc na 43 x) dokonalé .. x)
to bylo dokonalé!… usnul mu v klíně.. nininkal.. uaa to je tak roztomiléé.. a jako Jorgen je pěkněj hajzl jako… i když je třeba miluje ale prostě Tomovi bzt brát nebude!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
pekny :-))
Chjo…toe tak kráááásný…Moc moc moc povedaná povídka.Prostě jí žeru.Bill pěkně vymetl s Jorgenem…patřilo mu to.Rozdělil dva duše(ne úplně,jen dálkou,ale přece),které k sobě patří prostě navždy.Ten konec se mi taky moc líbil.To musí být nádherný pohled,jak Billí řídí s Tomem v klíně….Hmmmmm….
:-* *IN LOVEEEEEEEEEEE*
jj nádherná povídka!!! je tak dál…a Jorgena se musíme nějak zbavit…xDDD
no to si snad ten jejich fotr dělá srandu ne ???…….on udělá nějakej průser a pak nutí Toma aby prodal byt na kterej si tvrdě vydělal ??? Sakra to mu nestačilo že mu celej život lhal ?? a že je od sebe oddělil??……kretén….ale oni to s Billem zvládnou viď?? řekni že jo….ou jee skvělá představa řídícího Billa se spinkajícím Tomem v klíně *in love*
jeeee kwasny!!! Jorgen je hajzl to se ví!!! ale Tom p§jde bydlet k Billímu že jo??