autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Proč mi to udělal?!
Proč… když se ke mně včera choval tak nádherně…
Snad úplně poprvé jsem se v jeho náručí cítil krásně a bez pocitu bolesti jsem dokázal vnímat každý jeho opatrný pohyb uvnitř mě… Líbal mě… dotýkal se mě… cítil jsem jeho chvějící se tělo a on mohl vnímat to mé… Bylo to tak nádherný…
Jenomže co bylo,to bylo. Asi si prostě nejsme souzeni.
Tahle naše dohoda byla asi opravdu jenom hloupostí … Vztah mezi dvěma sourozenci, to prostě nemohlo vyjít… ale já hlupák jsem si slepě nalhával, že bychom mohli tvořit tu výjimku… Že právě my dva bychom dokázali, že i zakázaná láska může být krásná…
A vidíte mě teď?! Jak jsem dopadl?!
Brečím tady na posteli nahatej a nejsem schopen vstát a jít se alespoň oblíknout. Nemám sílu se ani pořádně nadechnout. Srdce mám někde v krku a žaludek mi dělá kotrmelce.
Nechápu se… Přeci mi to řekl na rovinu! Nelhal mi… řekl mi, že mezi náma to nemá budoucnost a že mi nikdy nebude moci dát lásku. Ale já si i přesto všechno vybral tu druhou možnost a tudíž, zůstat s ním.
Dokonce i při tom tvrdém zacházení jsem aspoň trošičku cítil, že mě potřebuje…
Nechci, aby to takhle skončilo…
Dva měsíce se mnou promiluje a pak si jenom tak řekne, že do toho padáme hlouběji a zalekne se… Jenomže, co když jsem já už na to samé dno padnul?! Co když se na Toma už nedívám očima bráchy, ale už jej vnímám celkem jinak?
Je to směšné, ale sám sebe se bojím, že je to pravda.
Nechci holky a kluka už vůbec ne. Nejsem teplej, ale… Tom mě naprosto dostal…
Já vlastně ani nevím, proč jsem mu to tehdy dovolil. Moc dobře si pamatuju, jak se to stalo poprvé…
Přišel smutnej a rozladěnej… a já se cítil úplně stejně.
Chtěl jsem mu nějak pomoct, poradit mu… ale jak?… Nedokázal jsem to… Jenom jsme vedle sebe tiše seděli a vzájemně jsme si hleděli do očí. Nic víc…
V romantických filmech, u kterých jsme se vždycky spolu smáli, to však bylo jiné… Přesně si pamatuju ten moment, kdy se dvě hlavní postavy poprvé políbily. Jejich první milování bylo provázeno nekonečným líbáním a přímo přehnanými doteky… Mé milování bylo bez doteku… bez jedinýho polibku… tvrdé a rychlé…
Když už jsme tehdy nevydrželi to zkoumání tváří, vstal jsem jako první a došel jsem k oknu. Za chvilku jsem však ucítil, jak se postavil kousínek ode mě a jeho pohled mě doslova propaloval…
Semlelo se to všechno tak rychle… Najednou jsem se ocitnul na posteli a vlastní touha mě nutila strhávat ze sebe všechno oblečení… cítili jsme to oba dva a proto na něj neshazuji vinu. Já jsem také na vině!
Nezastavil jsem jej, když se na mě tehdy vrhnul a bez jedinýho slova tvrdě přitlačil svou pánev na tu mou…
Ráno pak vznikla ta naše slavná dohoda a zbytek už znáte…
Měl to být jen sex! O nic víc nemělo jít… jenomže my jsme se líbali, dokonce se mě i dotýkal a tohle v naší dohodě přeci nestálo…
Ale když to chce ukončit, já se pokusím zapomenout! Vždycky jsem byl v těchhle věcech silnej a nesložil mě nepovedený vztah! A ani tenhle mě nesloží… dokážu se bránit, i když mé srdce touží po pravém opaku… Musím to zvládnout, prostě musím!
Tom:
A mám to za sebou… Bill už to jistě ví a mě s ním nepoutá už jinej vztah, než ten bratrský.
A tak to i zůstat musí!
To, co se včera stalo, bylo nenormální… On byl nenormální… tak strašně krásnej a můj! Konečně si dokážu říct, že mi včera patřil! Miloval jsem se se svým bratrem, ale bylo to to nejúžasnější, co jsem kdy prožil. Teď je to však pryč…
Sklesle jsem sklonil pohled k botám, které jsem si ve spěchu nazouval a pak už jsem jenom popadl mikinu a rychle jsem vyběhl z pokoje. Nechtěl jsem jej potkat… nebo aspoň ne hned, ale osud je prostě svině a jen co jsem otevřel dveře, propelášil kolem mě. Ani se na mě nepodíval…
Měli jsme jít s Davidem na oběd, asi chtěl zas něco slavit…
Tyhle jeho oslavy mě už opravdu nebaví… kdysi mě to zajímalo, vždycky se tam motalo hodně holek, ale ty mě jaksi přestaly bavit a to ubohé flirtování taky.
Nevím proč, ale myslel jsem si, že když to s Billem skončím, budu mít čisté svědomí a bude mi líp… jenomže mi je ještě hůř.
Vůbec nemám náladu na nic a na nějakou zábavu už vůbec ne.
Chybí mi… strašně mi chybí…
Skoro celou noc mi spal v náručí a já se konečně cítil tak jinak, tak nějak klidněji… Věděl jsem, že je v bezpečí a dokonce u mě.
Vnímal jsem jeho tichej šepot, když usínal… jeho srdíčko, které tlouklo tak silně, že jsem myslel, že mu pukne… jeho klidnej dech, když konečně usnul a ještě více se ke mně přitulil…
Bylo to tak upřímné a nenucené. Dělal to automaticky a už ten fakt mě vyděsil. Řekl jsem mu, že tady pro něj nebudu, když se bude chtít někomu uložit v náručí a tiše usínat… ale já tam byl! Byl jsem u něj skoro do rána a nemohl jsem usnout. Zvažoval jsem všechny možnosti, všechny šance a přestupky a přišel jsem na to, že když to takhle půjde dál, bude pak horší to skončit!
A proto jsem to udělal právě dnes…
K autu jsem se doplazil poslední.
„No tak, Tome, malinko života do toho umírání,“ popohnal mě David a nastoupil si dopředu vedle Gea.
„No tak, Tome, malinko života do toho umírání,“ popohnal mě David a nastoupil si dopředu vedle Gea.
Já tedy došel k zadním dveřím, které mi vesele otevřel Gustav.
„Tak rychle nastup, už meškáme,“ popoháněl mě, ale já na něj vůbec neměl náladu. Vlastně jsem neměl náladu na nikoho. Opatrně jsem se podíval na Billa, kterej seděl vedle Gustava, avšak ten mě zarytě ignoroval.
„Tak rychle nastup, už meškáme,“ popoháněl mě, ale já na něj vůbec neměl náladu. Vlastně jsem neměl náladu na nikoho. Opatrně jsem se podíval na Billa, kterej seděl vedle Gustava, avšak ten mě zarytě ignoroval.
Tohle byl typickej Bill.
Vždy začít někoho ignorovat mu přišlo jako řešení… jenomže tady se už nedá řešit nic! Prostě jsme to přehnali oba dva. A když si myslí, že mu ignorance pomůže, tak prosím.
Mě však nepomohla… ještě ani jednou…
„Tak kluci, vyberte si co chcete. Dneska platím!“ řekl David se zářivým úsměvem, avšak já jaksi vůbec had neměl. Všichni tři byli tak spokojeni… vlastně bych byl i já, kdybych to nepokazil tím, že se budu milovat se svým bratrem…
Bill:
Nemůžu se na něj zlobit…
Řekl mi to na rovinu a nic po mě nechtěl. Já si to vybral sám, a tudíž i možnost trpět…
Zamiloval jsem se snad? Můžu o něm říct, že jej miluju?!
Láska… význam tohohle slova ještě pořád nechápu a nejspíš nikdy nepochopím. Sedíme naproti sobě, Géčka s Davem vesele drkotají, a přitom se spokojeně smějí, my však jen hledíme do svých talířů a nemáme ani tu odvahu jeden na druhého pohlédnout.
Takhle to dopadá… takhle to prostě v mém případě dopadnout muselo!
Nikdy se mi nic nepovedlo… ještě nikdy jsem neměl dokonalej vztah bez komplikací a asi ho njspíš ani mít nebudu. Takovej prostě jsem. Nedokážu si pomoct!
I když miluju, vždycky se něco spacká a pak už nemá smysl dál pokračovat… Jenomže Tom není jenom nějakou holkou! Tom je moje dvojče!
Měl jsem to brát v úvahu, že náš vztah nebude nikdy takový, jako ty ostatní. Ale nejspíš bych s tím dokázal bojovat jenom já.
Tomovi na mně nezáleželo a ta včerejší noc byla taková jenom proto, že nechtěl mít ošklivé svědomí za to, jak moc mi teď ublížil.
Ale už dost!!
Bille! Do té doby si dokázal přemýšlet nad tisíce věcma, tak proč teď myslíš jenom na tu, kterou mít nemůžeš?!
Sám sebe se můžu ptát, proč nechci tisíce těch uječených fanynek, které by se i pozabíjely za jednu noc se mnou. Mohl bych si vybírat, ale já nechci!
Já takovej prostě nejsem… Nechci žádnou z těch holek.
Chci být jenom v jediném náručí… a to se mi právě zdálo nejdál, jak jenom mohlo…
Už zase mě v očích pálí slzy. Jsem prostě asi jen další z Tomova dlouhýho seznámku a určitě nebudu poslední, i když jsem se u něj zdržel nejdéle. Vlastně bych měl být rád… vyhrál jsem nad všema těma holkama… Ale co jsem vyhrál? V posledním důsledku vlastně vyhrály ony, né já. Ony se na něj tak nenamotaly, a proto je to tak nebolelo… Jenomže mě to prostě bude chybět.Všechno…
Tom:
Už jsem to dýl nevydržel a opatrně jsem zvedl svůj pohled k jeho tváři… Bože… chtělo se mi brečet. Byl tak strašně krásnej… Málem jsem ztratil dech, když po jeho tváři stekla zbloudilá slza a smáčela ty nádherně jemné tváře, které jsem ještě včera líbal… A ty rty… ty byly taky mé…
Ve tváři mu hrála neskonalá bolest a zklamání. Nečekal to, ale to ani já…
Jedinej důvod, proč jsem to chtěl tak rychle ukončit byl ten, že jsem si uvědomil to, co doopravdy cítím!
S Billem nešlo jenom o sex! A vím to od té doby,co mě políbil… Začínal jsem si to uvědomovat pomalounku, ale úplně mi to došlo včera v noci, kdy ležel nahej v mém náručí a něžně mě líbal na břiše…
Tu mou počáteční divokost způsobil jenom neskutečně rychlej nástup citů, které mě kompletně sžíraly hezky dlouho a já nevěděl, co s nima. Proto jsem byl divokej a surovej… proto u mě neznal nic jinýho než bolest…
Ale teď už vím, co cítím… a děsí mě to čím dál tím víc, protože to nesmí být pravda!
Ale už jeho dnešní ráno toho bylo důkazem. Šel jsem se jenom obyčejně osprchovat, ale při vzpomínce na Billa jsem se v klidu neudržel… Poprvé v životě jsem při uspokojování viděl jeho tvář… jako bych cítil jeho doteky na mém vzrušení… všechno to bylo tak živé, až do doby, co se z mých úst vylinulo to prokleté slovo „Lásko“…
Jenom já sám vím, jak naléhavě jsem jej zašeptal…
Bylo to tak zvláštní… oslovit Billa láskou…
Ale když se na něj dívám a vidím, jak se snaží skrýt svůj pláč vím, že to oslovení mu patří!
A já se asi konečně poprvé zamiloval…
autor: B-kay
Huráááá!!! Tak mu to konečně docvaklo, volíkovi:) Ale že to trvalo, už jsem myslela, že mu to prostě nedojde… tak honem dááál…
áááá X) to je krása konečně si Tomi uvědomuje že bez Billa nemůže být XD
no toto trvalo xD
konečně sis to uvědomil….no ale teď si musíš Billíka získat zpátky….
ježišmarja to je debil xDD KONEČNĚ!!! vůl pitomý xDDDD jsi úpe pitomá víš to xD děláš to napínavé :-/ xD
Omg, to je sila :)nechápem ako dokážem takto prežívať toto… neskutočné, ale vedela som to bolo to jasné od začiatku, že tu nad písmenkami zblbnem. Nádherné…