autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
„Tak, a tohle máš proto, že ses nedokázal ovládnout!“ křikne po mně vztekle Gustav, což je bubeník naší kapely a můj skoro nejlepší přítel. Jeho oči čiší zlostí a jeho tvář je celkově tak nějak napnuta.
„Gustav má pravdu, Tome,“ dloubne do mě přátelsky Georg, i když z jeho pohledu tolik hněvu nesrší. On mě prostě chápe.
„Já nic tak strašnýho neudělal,“ vydechl jsem nakonec a svým klidem jsem Gustava přiváděl k záchvatu zuřivosti.
„Tak tys nic neudělal?! Ty jsi úplně skvělej, Tome. Fakt dokonalej. Kvůli tobě jsme právě přišli už o třetí zpěvačku, protože ty jsi jak utrženej ze řetězu a nedokážeš se ani chvilku krotit. Proboha… Víš jakej teď budeš mít průšvih u Davida? Že kvůli tvým trapným románkům upadá celá naše kapela,“ vydechl zničeně a vztekle kopl do sedačky vedle. Ačkoliv jsem věděl, že nesmím, nedokázal jsem se neuchechtnout. Byl červenej jako rajče, celý sršel zlostí, a když se pořádně udeřil, zrudnul ještě víc a málem mě přizabil pohledem.
„Gustav má pravdu, Tome,“ dloubne do mě přátelsky Georg, i když z jeho pohledu tolik hněvu nesrší. On mě prostě chápe.
„Já nic tak strašnýho neudělal,“ vydechl jsem nakonec a svým klidem jsem Gustava přiváděl k záchvatu zuřivosti.
„Tak tys nic neudělal?! Ty jsi úplně skvělej, Tome. Fakt dokonalej. Kvůli tobě jsme právě přišli už o třetí zpěvačku, protože ty jsi jak utrženej ze řetězu a nedokážeš se ani chvilku krotit. Proboha… Víš jakej teď budeš mít průšvih u Davida? Že kvůli tvým trapným románkům upadá celá naše kapela,“ vydechl zničeně a vztekle kopl do sedačky vedle. Ačkoliv jsem věděl, že nesmím, nedokázal jsem se neuchechtnout. Byl červenej jako rajče, celý sršel zlostí, a když se pořádně udeřil, zrudnul ještě víc a málem mě přizabil pohledem.
„Tak tedy! Když nezměníš své chování, odejdu z kapely já, rozumíš?! Makáme tady jako fretky a proč? Aby ses ty vyspal s každou, kterou nám seženu a pak ji hezky poslal k vodě, že tě omrzela?! Kruci, máš ty vůbec srdce??!“ Gustav už nekřičel, on vysloveně ječel a bylo mu úplně jedno, že se v mých očích skrývá jenom nesnesitelná bolest… na to prostě nehleděl. Šlo mu jenom o to, aby prosperovala kapela. Ostatně tak jako všem… Možná jsem to tam opravdu kazil jenom já, ale nebyl jsem to já, kdo zkazil mě…
„Tome, takhle to opravdu nejde. Tvůj nápad najít zpěvačku se neosvědčil, nechtěl bys zavolat třeba-“ chudák Georg ani nestihl dopovědět a já jej hned umlčel svým znechuceným pohledem.
„Ne, to tedy nechtěl,“ vydechl jsem rychle a vztekle jsem svěsil hlavu mezi ramena. Bylo mi hrozně.
„Ne, to tedy nechtěl,“ vydechl jsem rychle a vztekle jsem svěsil hlavu mezi ramena. Bylo mi hrozně.
„Tak, za chvilku je tady David, ten si s tebou promluví, my zatím půjdeme vyřídit nějaké tiskovky a ten rozhovor z dneška prostě zrušíme,“ řekl rychle Gustav a pobídl Georga, aby jej následoval. Ten se na mě naposled smířlivě pousmál a pak zmizel za dveřma zkušebny.
…A já zase zůstal sám… Ostatně tak jako pokaždé. Já byl vlastně už odmala sám… I když jsem si myslel, že mám při sobě osobu, která mi jako jediná rozumí a je mi nejbližší, nehorázně jsem se pletl… protože právě tahle osoba úplně rozdrtila mé srdce a udělala ze mě jenom přelétavýho sukničkáře – jenom ty za to můžeš, Bille! Jenom ty! I když jsi mé dvojče, nenávidím tě! A to, cos mi udělal, ti nedokážu odpustit!
Já vlastně sám sebe nechápu, jak jsem ti mohl takhle naletět… Možná to byla tvá slova, která mě přesvědčila… nebo tvůj medovej hlas… nebo to prostě byla ta neskutečná síla a energie, která z tebe sálala na míle daleko a já se nedokázal ubránit… Myslel jsem, že to bude skutečný, a že mě nikdy nezklameš… ale tys udělal pravej opak. Nikdy to nedokážu dostat ze sebe… pořád to ve mně roste a má nenávist se prohlubuje… tak moc jsi mi ublížil… Bude to už skoro rok, co jsem tě z kapely po naší největší hádce vyhodil… Ano, já! Já to udělal, i když jsi byl frontmanem ty. Uhodil jsi mě a já ti to vrátil… ten den jsme si řekli, že už nikdy nechceme toho druhýho vidět, ale jenom jeden z nás to tehdy myslel vážně…
Tvé oči brečel, když jsi po mně křičel a tvé dlaně si opatrně mnuly bolestivé místo, kam tvrdě dopadla moje dlaň… přesně jako ta tvoje na mou tvář… Bylo to vlastně úplně poprvé, kdy jsme se skutečně uhodili, a až takhle pohádali… ale byla to tvoje chyba, Bille! I když sis to nechtěl přiznat, stejně byla! A já ti ji nedokážu odpustit… dokonce ani ten rok nepomohl zapomenout a staré vzpomínky ve mně pořád ještě žijí…
Najednou mě z přemýšlení vytrhl zvuk otvírajících se dveří a následně ustaraný hlas našeho manažera.
„Tome, proboha, co je to s tebou?“ vydechl a tiše se posadil do křesla naproti mně.
„Nic,“ odsekl jsem tiše a dál jsem si ladil struny na kytaře, kterou o mě málem Nataly rozbila, když jsem jí řekl, že to s ní nemá cenu. A pak odešla stejně tak, jako ty dvě před ní.
„Tome, já teď nenajdu náhradu… a nevím, co budeme dělat. Potřebujete přeci někoho, kdo bude zpívat… já na tebe nechci křičet, viděl jsem Gustava a myslím, že on se vykřičel dost. Ale stejně se musíš nad sebou zamyslet. Cos to vlastně udělal se svým životem?“ zeptal se tichým hlasem a milým pohledem zkoumal mou zklamanou tvář. Kdyby jen věděl…
„Tome, proboha, co je to s tebou?“ vydechl a tiše se posadil do křesla naproti mně.
„Nic,“ odsekl jsem tiše a dál jsem si ladil struny na kytaře, kterou o mě málem Nataly rozbila, když jsem jí řekl, že to s ní nemá cenu. A pak odešla stejně tak, jako ty dvě před ní.
„Tome, já teď nenajdu náhradu… a nevím, co budeme dělat. Potřebujete přeci někoho, kdo bude zpívat… já na tebe nechci křičet, viděl jsem Gustava a myslím, že on se vykřičel dost. Ale stejně se musíš nad sebou zamyslet. Cos to vlastně udělal se svým životem?“ zeptal se tichým hlasem a milým pohledem zkoumal mou zklamanou tvář. Kdyby jen věděl…
Kdyby jen tušil, že tvůrce mé smůly je osoba, ke které jsem k jako jediné cítil ten nejdokonalejší cit na světě a zároveň mě s ní spojovalo pouto dvojčat… jenomže tohle vím jenom já… jenom já a on!
Ještě dodnes si přesně pamatuju ten večer… Já si malinko vypil a dosti okatě jsem flirtoval na afterparty se zdejší proslulou svůdnicí. Vůbec jsem si neuvědomoval, že mě přitom vidíš, zjistil jsem to až tehdy, když jsem se došmodrchal do hotelovýho pokoje a našel jsem tě v posteli s ní…
Oba dva jsme tehdy byli opilí, dalo by se to pochopit, ale zatímco já se s ní jen líbal, ty ses ní miloval… Tohle bych ti odpustil, ale ne to, žes jí dal něco, co já jsem nikdy mít nemohl…
Tys jí dal sebe, zatímco u mě ses pořád vymlouval na strach…
Já vím, že za tebe jednal démon alkoholu a žárlivost, ale stejně… nedokážu ti to odpustit, Bille…
„Můj život a problémy jsou jen a jen moje věc! A když se budu chtít vyspat i s celým houfem fanynek, tak to udělám. Já jsem totiž dospělej, takže mi nemáte co poroučet,“ řekl jsem malinko ostře a vstal jsem.
„Tome, já tohle musel nějak řešit. Nedokážu se na tebe víc koukat, a proto jsem… já jsem…“ vydechl a nesměle ukázal na dveře, ve kterých tiše stále sklíčená postava a svůj pohled vrhala právě na nás…
Ale jediné, co jsem dokázal z té dálky vidět a ještě k tomu v přítmí zkušebny rozeznat, byly jen dlouhé černé vlasy, které byly malinko rozčepýřené, ale zajímavýho stylu.
„Zase nová zpěvačka?“ vydechl jsem smutně a pomalými kroky jsem se blížil k té osůbce…
autor: B-kay
Mrtě !!!!!!!:DJako dálej teda ..upenš boží …:)
dááále
nebude to Bill?? x)) mno nic no..xD tak dál…ať zjistim, kdo to je x))
dááál
Bill převlečenej za holku…xDDD dobře to je blbost co sem řekla…xDDD a povídka začíná slibně!!
ou billik? wow
Skwelej zašátek ;-))))) rozhodne budu číct dáál a dáál a dáál :d už aby tu byl další dílek -))
Dost zajímavý! Myslím, že ta "zpěvačka" bude Bill, ale stejně sem zvědavá, jak se to vyřeší…Drsné, to bych do Billa neřekla, že by byl nevěrnej…a úplně Toma chápu, dost se mi líbilo, že by mu to odpustil, kdyby se s ním nevymlouval na strach 🙂 RYchle dál, je to supr xD
Začiatok je pekný, táto poviedka má málo kapitol takže nebudem dlho trpieť 🙂
Chudák Tom ani se mu nedivim že vyvadi.