autor: Lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Tom)
Bolelo to. Hodně mě to bolelo. Když Billa uhodila, začal jsem jí nenávidět. Mlátila ho proto, že je zamilovaný. Tak to ale přeci chtěla. Neustále mu říkala, ať si někoho najde. Ať není sám. A teď? Když si našel svou lásku. Když našel mě! Tak ho uhodí. Nadává mu a mě to tak bolelo. Neustále jsem si opakoval, že je to má matka. Že jí nemůžu nic udělat. Nemůžu jí poslat do háje nebo jí to prostě za Billa vrátit.
Nevrátíme se. Doma je pro nás tam, kde čeká ten druhý. Kde se milujeme a kde jsme spolu. Ví o nás. Komu to řekne? Nenávidí nás? Hnusíme se jí? Je mi to vlastně jedno. Nejdůležitější ze všeho je pro mě Bill. Můj bráška. Moje láska.
Seděl jsem v obýváku na gauči a pozoroval hodiny. Bylo už půl jedenácté v noci a Bill byl stále venku. Seděl před domem na dece a díval se na hvězdy. Stoupl jsem si k oknu, odhrnul jsem záclony a chvíli se na něj jen díval. Otočil se na mě a naznačil mi, ať jdu k němu. Sebral jsem ze židle svou obří mikinu a vyšel jsem ven. Posadil jsem se vedle něj a mikinu jsem mu hodil okolo ramen. Děkovně se usmál a hlavu si opřel o moje rameno.
,,Přemýšlel jsem.“ Pronesl po chvíli a propletly prsty na ruce s těmi mými.
,,O čem?“
,,O nás. Co bude a tak..“
,,Aha… A na co jsi přišel?“ Zeptal jsem se zvědavě. Bráška ke mně zvedl pohled.
,,Víš, Tomi… Co kdybychom odjeli někam pryč? Třeba za hranice… Rakousko, Francie… Prostě pryč.“
,,Víš, Tomi… Co kdybychom odjeli někam pryč? Třeba za hranice… Rakousko, Francie… Prostě pryč.“
,,Ale Billy, to by znamenalo zřeknout se…“
,,Slávy? Hudby? Rodiny?“
,,Ano.“ Vydechl jsem.
,,Tomi… Co je sláva nebo hudba v porovnání s tebou? A kdo je vlastně moje rodina? Máma? Promiň, Tomi, ale… Nenávidí nás. Nikdy to nebude jako dřív. Ty víš, že mě ani tebe neuhodila dobrých deset let a když nás tu viděla… Nemá o nás zájem. A táta? Vykašlal se na nás. Má novou ženu a za pár měsíců budeme mít nevlastního sourozence, kterého já ani nechci vidět. To ty jsi moje rodina. Moje všechno. S tebou mi nic nechybí.“
Možná se to nezdá, ale tak trochu mě dojal. Cítil jsem se šťastný a potřebný.
,,Billy, já… Jsi si jistý?“
,,Jsem. A přísahám ti, že jsem si nikdy ničím nebyl jistější než tím, co ti teď říkám. Sbalíme věci a zítra ráno odjedeme někam do háje. Pronajmeme si byt nebo si ho klidně koupíme. Peněz máme dost. Můžeme se celej život jenom flákat a být spolu. Jsme dospělí a nic nás tu nedrží.“ Bill mluvil tiše, ale horlivě. V jeho hlase mi neunikla naděje. Cítil jsem, že i on je šťastný. Byl to nádherný pocit.
Políbil jsem ho na pootevřené rty a on mě stáhnul na sebe. Položil se a já na něj. Mikinu jsem mu shodil z ramen a vysvlékl jsem mu triko. Neměl jsem strach. Byla tma. Nebylo vidět na krok. Neviděl jsem pořádně ani brášku. Jen jeho žhnoucí oči a ty mi jasně říkaly, že teď je ten pravý čas přestat se bát. A já to udělal. Kousek jsem si od Billa odsedl a zvedl jsem se. Svlékl jsem si triko, kalhoty a nakonec i boxerky. Bill mě tiše pozoroval a nevinně se skousával spodní ret. Nadechl jsem se a vytáhl jsem na nohy i jeho. I jemu jsem pomohl z oblečení. On pochopil, co se chystám udělat. Objal mě a dlaněmi mě hladil po zádech. Snažil se mě uklidnit a dařilo se mu to. Byl jsem uvolněný a připravený. Stáhl jsem ho zpátky na deku a klekl si zády k němu. Jeho dlaně se usídlily na mém bříšku a jeho hlas se ozval těsně u mého ucha. ,,Můžu?“
Souhlasně jsem vydechl.
Byl opravdu moc opatrný. Pronikal do mě pomalu a neustále se snažil tišit svůj dech, aby mu neunikl žádný můj protest. Já jen tiše čekal a uvědomoval jsem si, že to není zas tak hrozné. Naopak. Je to i celkem příjemné. Chvíli čekal a líbal můj krk. Vzrušoval mě tím. Ten pocit, který mě naplňoval… Bylo to něco nepopsatelného. Když jsem měl dojem, že čeká příliš dlouho, nepatrně jsem proti němu pohnul svou pánví. Zalapal po dechu a nehty zaryl do mých ramenou. Sklonil jsem hlavu a ucítil jsem Billův první znatelný pohyb. Slastně mi funěl do ucha a jeho dlaně sjely k mým bokům. Zavřel jsem oči a všechno si perfektně užíval. Bráška sténal jako nikdy. Líbilo se mu to a bolest, kterou mi způsoboval, jsem dokázal potlačit. Nevnímal jsem ji. Vnímal jsem jen Billa. Svou lásku a střed vesmíru. Trhnul sebou a o něco zrychlil. Bolest pomalu narůstala a já sykl, když poprvé tvrdě přirazil.
,,Vydrž jen moment… Chviličku.“ Zašeptal bráška a já se snažil. Bylo to čím dál tím těžší, protože přestal brát jakékoli ohledy. Chápal jsem ho a nechal jsem ho být. Celý se roztřásl a já jen spokojeně zakňučel, když se do mě udělal.
,,Vydrž jen moment… Chviličku.“ Zašeptal bráška a já se snažil. Bylo to čím dál tím těžší, protože přestal brát jakékoli ohledy. Chápal jsem ho a nechal jsem ho být. Celý se roztřásl a já jen spokojeně zakňučel, když se do mě udělal.
Čekal jsem, že si lehne a usne, ale on na mě stále myslel. Otočil si mě k sobě a donutil mě posadit se. Klekl si mezi má stehna a bez jakéhokoli varování mě vzal do úst. Prsty jsem mu zašil do jemných vlasů a zaklonil jsem hlavu. Miloval jsem ho a trochu jsem se mu divil. Poprvé to bylo dost silné i pro mě a byl jsem potom nehorázně unavené a neschopný. A on mě perfektně uspokojoval. Cítil, že už to dlouho nevydržím. Byl rychlý a přesný. Věděl, jak to mám rád.
Leželi jsme vedle sebe nazí a spokojení. Oba jsme zírali na nebe a Bill tiskl mou dlaň. Bylo mi nádherně. Kdybychom nemuseli, zůstali bychom tady až do rána. Zvedl jsem se a posbíral jsem své i Billovy věci. Bill vzal deku a oba jsme se vrátili dovnitř. Věci jsme nechali pod schody a zapadli jsme do postele.
………
Ráno mě zastihlo až neslušně brzo. Otevřel jsem oči a spatřil jsem Billův obličej jen několik milimetrů od svého. Byl už oblečený a usmíval se.
,,Dobré ráno lásko.“ Pozdravil a roztáhl závěsy. Pak přešel zpátky ke mně.
,,Dobrý?“ Zeptal se a kývnul hlavou směrem k mému ctěnému pozadí, které kryla jen část peřiny.
,,Dobrý?“ Zeptal se a kývnul hlavou směrem k mému ctěnému pozadí, které kryla jen část peřiny.
,,Snad jo.“ Kývnul jsem. Bill se posadil ke mně.
,,Sbalil jsem ti všechny věci, uklidil jsem… Už stačí jenom odjet.“
,,Sbalil jsem ti všechny věci, uklidil jsem… Už stačí jenom odjet.“
Pousmál jsem se a dvěma prsty jsem lehce nadzvedl jeho skloněnou hlavu.
,,Rozmyslel sis to dobře?“
,,Rozmyslel sis to dobře?“
,,Není co si rozmýšlet. Já jsem rozhodnutý.“
,,Ztratíš všechno. Doma máš všechny věci…“
,,Koupíme nové. A neztratím vůbec nic.“ Zakroutil hlavou. ,,Tomi… Ty nechceš pryč?“ Zeptal se podezíravě.
,,Samozřejmě, že ano. Jen mám strach, abys nelitoval.“
,,Nikdy.“ Zašeptal a vstal. Ukázal na svou stranu postele, kde mě čekalo čisté oblečení a odešel.
Já s ním chci odjet. Někam hodně daleko. Jsem připravený se všeho vzdát jen kvůli němu. A také to udělám. Pojedeme daleko. Někam, kde nás nezají. Kde na nás rychle zapomenou a nechají nás žít.
Oblékl jsem se a šel jsem dolů. Nasnídal jsem se a narazil na brášku v koupelně. Seděl na vaně a plakal. Posadil jsem se vedle něj a objal jsem ho kolem ramen.
,,Pojedeme?“ Bráška jen kývnul a setřel si slzy. Odnesl jsem všechny tašky do auta a vrátil jsem se ještě pro Billa.
,,Pojedeme?“ Bráška jen kývnul a setřel si slzy. Odnesl jsem všechny tašky do auta a vrátil jsem se ještě pro Billa.
,,Co s klíči?“ Zeptal se a podal mi je.
,,Pod rohožku. Andy o tom ví.“ Kývnul jsem a zamkl jsem.
,,Pod rohožku. Andy o tom ví.“ Kývnul jsem a zamkl jsem.
,,Máme všechno?“ Otočil se ještě Bill. ,,Mám tebe… Co mi chybí?“
Bill se zavrtal do sedačky a tiše se díval před sebe. Chvíli jsem ho pozoroval a pak jsem nastartoval. Bill se pousmál a připoutal se. Vycouval jsem na silnici a jel jsem někam… Ani nevím.
,,Kam to bude?“ Otočil jsem se na brášku.
,,Kamkoli, ale hlavně daleko.“ Odpověděl a začal z kapsy dolovat zvonící mobil. ,,Máma.“ Šeptl, ale úsměv z jeho tváře nemizel. V klidu hovor přijal.
,,Kam to bude?“ Otočil jsem se na brášku.
,,Kamkoli, ale hlavně daleko.“ Odpověděl a začal z kapsy dolovat zvonící mobil. ,,Máma.“ Šeptl, ale úsměv z jeho tváře nemizel. V klidu hovor přijal.
,,No to je dost, Bille! Kde jste?“ Bill si držel mobil v úctyhodné vzdálenosti od ucha a já zřetelně slyšel mámin hlas. Bill se na mě podíval a pak se vrátil zpátky k rozčílenému máminu hlasu. Letmo se dotkl mé ruky a rty se přitiskl k mé tváři. Dál jsem dával pozor na cestu před sebou a jen po očku jsem sledoval Billův spokojený výraz.
,,Jedeme domů…“
Nečekal, jestli se mu dostane odpovědi. Ukončil hovor a spokojeně vydechl.
Ano. Jedeme si najít domov.
KONEC
autor: Lostmickey
To je nádhernej konec!!!tahle povídka se mi moc líbila!!skládám poklonu:-)
Pojedou asi hodně daleko, pokud budou hledat něco, kde je vážně neznají 😀 Vidím to tak na Chile nebo Peru… prostě Jižní Amerika. Jinak už se proslavili snad všude…
Byl to pěkný příběh 🙂 Doufám, že brzy napíšeš další – už se na něj těším 😉
krááááasne ♥ lepší koniec už ani nemohol byť 🙂
booožeeeee
to je tak krásný!!!!
naprosto úžasný!!!!!! takový krásný koneeec 🙂
*in love*
och nadherny já necu konec:(:(:(
nadhernee krasnee milujem taketo konce …
ahh,skvělá povídka:-) myslím,že by bylo co psát v druhé řadě,myslím tím "nový život dvojčat" ;)) jo,to by bylo fajn…doufam ze druhou radu napises,myslim,ze by bylo hodne ctenaru:-))
Děkuji, děkuji, děkuji….O druhý řadě jsem přemýšlela, ale s těma čtenářema nevim 😀 Zas tak moc dobrý to nebylo a co kdyby náhooodou byla druhá řada ještě horší?? 😀
A ještě jednou děkuji všem, že jste to četli 😉
úžasná povídka,fakt úžasnááááááá
no mohla by být i druhá řada,ale i takhle je to perfektní
nádherně píšeš
mé oblíbené povídky jsou Forever Yours,Časoprostor 1 a 2 a potom jěště Blbej Hip-Hoper,Autoškola,Muj zlobivý model,Živelná pohroma 1 a 2 a ostatní z tohohle blogu(jednodílové například Varováni:Sex…..a Bill má rád neskuiq) alebo jěšte puzzle,anebo kdo si rád hraje zlobí dvakrát tolik-to je halúúúúúúz.Normálně jak to čtu se až ušťávam pod stolem a chlámu se až tak,že se až za bricho popadám
tohle byla skvělá povídka!!! Druhý řady se rozhodně neboj…bude skvělá jako ta první! A rozhodně bude mít spoustu čtenářů!! A když ne tak mě rozhodně….
moc moc moc pěkné a já bych byla happy, kdybys napsala další řadu:)
opravdu nádherná povídka a stejně nádherný konec… dokonalost!!!
kráááááásny koniec…celá poviedka sa mi veľmi páčila….tiež verím a dúfam v druhú radu….však ju pre nás napíšeš????…bitteeeeeeee=)
hej tak to byl kráááásnej konec…..bude další řada???
to je fakt užasny….upe mě to dojalo
krásnej konec, úžasná povídka, fakt nádherná:)
Nádhera…!U toho posledního dílku sem fakt pěkně brečela..dostalo mě to…to "Jedme domů.."..Nádhera…chtělo by to i druhou řadu..!
Náááádhera!!!! x) Já ci druhou řaduuuu x) Umíš strašně dobře psát, kže jsou ty tvoje povídky strašně návykový xD A tahle byla obzvlášť podařená x) Ale ten konec byl suprovej… takej šťastnej a zároveň smutnej… prostě nááádhera x)
Jééééé…….toe krásný…x))
uaaaaaaaaaaaaaaaaa naaaaaaaaaaaadherneeeee ja sa tu pototoooo
Chtělo by to pokračování,moc hezky napsané.
Príbeh je napísaný krásne. Koniec je úžasný. Ale ak sa Bill bude naďalej správať ako šlapka, dlho im to nevydrží.Ja som mu tie úlety nezabudla, ale som rada, že Tom áno. Snáď sa poučil.