autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Bolest…neskutečná bolest hlavy donutila Toma konečně otevřít své hnědé oči, ve kterých byla ještě pořád vepsaná ta neskutečná bolest. S tichým povzdechem malinko naklonil tvář, aby vlastně zjistil, kde je. Nevzpomínal si, že by včera sedal do auta, a už vůbec ne – v něčí přítomnosti!
„To ne,“ vydechl zhrozeně a tipoval, že se včera slil do němoty a pak se vyspal s první, kterou cestou potkal. Dokonce se i bál podívat, kdo to v jeho náručí spokojeně spinká. Jak tohle vysvětlí Billovi?! Vždyť on jej nechtěl podvést… jenom to malinko přehnal s pitím…
„To ne,“ vydechl zhrozeně a tipoval, že se včera slil do němoty a pak se vyspal s první, kterou cestou potkal. Dokonce se i bál podívat, kdo to v jeho náručí spokojeně spinká. Jak tohle vysvětlí Billovi?! Vždyť on jej nechtěl podvést… jenom to malinko přehnal s pitím…
Najednou jej však do nosu udeřila známá vůně skořice a vanilky. Teď už věděl, kdo spí v jeho náručí. Stačilo jenom malinko sklonit pohled a jeho oči by zpozorovaly vrcholek černé hřívy, která byla spokojeně rozvalena na Tomově bříšku. Jemným pohybem přejel Billovi po hebké tváři a poté mu pohled padl na hodinky. Bylo přesně půl páté. Na něj až žalostně brzy. Jindy by se ještě dlouho rozvaloval v posteli. Ale teď tady byla jiná situace… Nevěděl, co má dělat. Ráno jej šéf určitě vyhodí, táta mu prodá byt a on skončí na ulici. A kdo by se zabýval ubohým žebrákem, který skončí na ulici?! Určitě ani Bill ne. Možná že o něj zas přijde… Možná, že jej uvidí zas až za dvanáct let. A možná že už vůbec…
Už nemohl dál! Chtěl to mít co nejdříve za sebou.
„Bille?“ zašeptal jemně a něžně zatřásl se spícím tělíčkem.
„Hmm?“ ozval se ospale a opatrně se protáhnul. Na jeho uvolněné tváři se zračil jemný úsměv a hned, jak se narovnal, hladově Toma políbil.
„Už jsi v pořádku?“ pípl tiše svou otázku a ustaraně sledoval skelný odlesk Tomových očí. Ten však rázně zakroutil hlavou.
„Ne, nejsem,“ vydechl tiše a nedokázal se na něj dál dívat. Ty oči… tak moc doufaly a čekaly… a on je teď jedinou větou zahubí. „A ani ty nebudeš, Bille, jestli se mnou zůstaneš,“ řekl tiše a poté se na něj znovu podíval. V Billových očích hrála náhlá bolest, smíšená se strachem. Nechtěl o něj přijít.
„Tomuhle nerozumím,“ vydechl sklíčeně a nechápavě hleděl Tomovi do tváře.
„Bille?“ zašeptal jemně a něžně zatřásl se spícím tělíčkem.
„Hmm?“ ozval se ospale a opatrně se protáhnul. Na jeho uvolněné tváři se zračil jemný úsměv a hned, jak se narovnal, hladově Toma políbil.
„Už jsi v pořádku?“ pípl tiše svou otázku a ustaraně sledoval skelný odlesk Tomových očí. Ten však rázně zakroutil hlavou.
„Ne, nejsem,“ vydechl tiše a nedokázal se na něj dál dívat. Ty oči… tak moc doufaly a čekaly… a on je teď jedinou větou zahubí. „A ani ty nebudeš, Bille, jestli se mnou zůstaneš,“ řekl tiše a poté se na něj znovu podíval. V Billových očích hrála náhlá bolest, smíšená se strachem. Nechtěl o něj přijít.
„Tomuhle nerozumím,“ vydechl sklíčeně a nechápavě hleděl Tomovi do tváře.
„Bille, podívej. J-já jsem právě padnul až na samé dno. Přišel jsem o všechno. Vlastní táta mě chce vyhodit na ulici, šéf mě taky zítra vyrazí a ty mi stejně za dva dny odjíždíš. J-já už nechci trpět,“ jedna jediná slza si vytvořila cestu z jeho nádherných očí a pomalounku mu stékala po zdrcené tváři. Jenom jedna jediná totiž měla dovoleno opustit jeho slzné kanálky -víc ne! Už se naplakal dost! Už přeci vytrpěl hodně! Nechtěl po nikom nic. Chtěl si jenom spokojeně žít a konečně bez problémů prožívat každý den.
„T-ty chceš,abych odešel?“ zeptal se Bill a s tichým vzlykem se posadil Tomovi na klín. Tom bolestně přivřel víčka a rychle sklonil svou tvář. Asi nebyl tak silný, jak si o sobě myslel. Nedokázal udržet pláč. Nechtěl jej opustit… nechtěl o něj přijít, a už vůbec nechtěl, aby odešel. Ale jinou možnost nemá. Kdyby zůstal, potopil by se s ním a zničil by si život. Zbytečně…
„Ano, chci. Chci…-“ na chvilku se odmlčel, přes nával slz nedokázal chudáček ani dýchat, ne ještě mluvit. „Chci, abys… aby sis sbalil své věci a ještě dneska odletěl zpátky do Magdeburgu. Věř mi… t-takhle to bude lepší,“ jeho hlas byl poznačen pláčem a velkou bolestí. Jak dlouho jim budou ještě rodiče ubližovat?! Co komu udělal, aby skončil na ulici. A prej otec… vyhodil jej jako nějakou zbytečnou věc. A jemu jistě zcela jedno, že nemá kde bydlet… tak tohle byl jeho milující táta, kterého celé své dětství ctil a respektoval jej. V jeho očích se však teď změnil jenom na odporného ubožáka. Nic víc totiž pro Toma neznamenal. Jediné, za co mu byl vděčný, byla jenom jedna věc – a to ta, že dokázal zplodit tak skvělého človíčka, jakým byl právě Bill.
Bill se v jeho životě zjevil jako poslední světlo naděje a alespoň několik dnů mohl cítit, co to znamená, být skutečně šťastný a zamilovaný.
„Jak tohle vůbec můžeš říct?! Copak ty to necítíš?! Já bez tebe nedokážu žít, Tome,“ vzlykl Bill sklíčeně a prudce si k sobě nadzvedl Tomovu tvář. „Řekni, že mě nemiluješ… tak mi řekni, že ti je jedno, jestli odejdu, nebo zůstanu,“ řekl a intenzita jeho jemného hlásku se zvýšila s nabírajícím se zoufalstvím. Tom uplakanýma očima sledoval každý milimetr Billovy tváře a nedokázal odpovědět. Hlasivky mu jaksi vypověděly službu. Stejně jako celé jeho tělo… jediný orgán, který ještě pracoval a zvládal z posledních sil, bylo jeho umučené a ubolené srdíčko, které rozhodlo dříve, než si to vlastně stihl promyslet.
„Jak tohle vůbec můžeš říct?! Copak ty to necítíš?! Já bez tebe nedokážu žít, Tome,“ vzlykl Bill sklíčeně a prudce si k sobě nadzvedl Tomovu tvář. „Řekni, že mě nemiluješ… tak mi řekni, že ti je jedno, jestli odejdu, nebo zůstanu,“ řekl a intenzita jeho jemného hlásku se zvýšila s nabírajícím se zoufalstvím. Tom uplakanýma očima sledoval každý milimetr Billovy tváře a nedokázal odpovědět. Hlasivky mu jaksi vypověděly službu. Stejně jako celé jeho tělo… jediný orgán, který ještě pracoval a zvládal z posledních sil, bylo jeho umučené a ubolené srdíčko, které rozhodlo dříve, než si to vlastně stihl promyslet.
Jeho dlaně si k sobě prudce přirazily Billovo třesoucí se tělíčko a jeho rty hladově vyhledaly ty bratrovy. Oba dva plakali… ani jeden neměl v očích tu nádhernou jiskru zaláskování a štěstí. Ale přesto se divoce líbat nepřestávali. Tom se Billovi zoufale omlouval, špital mu slůvka proseb, ať to nedělá ještě těžším, a aby raději odešel, že to stejně nemá budoucnost. Jenomže Bill byl prostě od narození tvrdá hlavička a tak se nenechal Tomem jenom tak odbýt…
„Neodháněj mě od sebe,“ naléhavý výdech se vydral Billovi ze rtů právě ve chvíli, kdy do něj Tom začal bezmocně pronikat. Ani se nedokázali svléknout, kalhoty měli dole jenom po kolena… tohle milování bylo náhlé, rychlé, ale přesto smyslné a přetékalo emocemi. Tom si chtěl zapamatovat každičký záhyb Billova těla… chtěl ještě naposled slyšet Billovo sténání… vidět výraz jeho tváře, když se do něj vnořil i se svými trablemi a všechny potíže se najednou rozplynuly… chtěl si zapamatovat přesnou příchuť Billových rtů…
„Neodháněj mě od sebe,“ naléhavý výdech se vydral Billovi ze rtů právě ve chvíli, kdy do něj Tom začal bezmocně pronikat. Ani se nedokázali svléknout, kalhoty měli dole jenom po kolena… tohle milování bylo náhlé, rychlé, ale přesto smyslné a přetékalo emocemi. Tom si chtěl zapamatovat každičký záhyb Billova těla… chtěl ještě naposled slyšet Billovo sténání… vidět výraz jeho tváře, když se do něj vnořil i se svými trablemi a všechny potíže se najednou rozplynuly… chtěl si zapamatovat přesnou příchuť Billových rtů…
Bylo to tak jiné… Tom nebyl jediný, kdo potřeboval cítit zoufalou blízkost. Dokonce sám Bill ze sebe musel shodit triko, aby se jej mohl Tom volně dotýkat. Potřeboval jej… tak moc jej potřeboval… Milovali se až do rána… snad desetkrát… oba dva byli nepohodlným autem malinko doodíraní, ale to jim bylo v tu chvíli jedno.
Jenomže s ránem přišel také nový den…
Den, který snad raději ani nikdy neměl přijít…
Den, který dvojčátka měl od sebe znovu oddělit.
„Ano, já vím… to se stává… tak tedy sbohem,“ ukončený telefonát také nepřispěl k Tomově lepší náladě. Přesně jak mu napovídalo jeho vnitřní já, dostal padáka. Tak teď už byl úplně na mizině. A ještě k tomu se i hnusně pohádal s Billem a teď tady jenom stěží dokázal sledovat jeho uplakanou tvář a sklíčené tělo, které pomalu balilo všechny věci zpátky do kufrů. Nemusel toho ani moc balit, protože se tady nestihl ani zabydlet.
Den, který snad raději ani nikdy neměl přijít…
Den, který dvojčátka měl od sebe znovu oddělit.
„Ano, já vím… to se stává… tak tedy sbohem,“ ukončený telefonát také nepřispěl k Tomově lepší náladě. Přesně jak mu napovídalo jeho vnitřní já, dostal padáka. Tak teď už byl úplně na mizině. A ještě k tomu se i hnusně pohádal s Billem a teď tady jenom stěží dokázal sledovat jeho uplakanou tvář a sklíčené tělo, které pomalu balilo všechny věci zpátky do kufrů. Nemusel toho ani moc balit, protože se tady nestihl ani zabydlet.
Se slzami v očích si šel dát všechny své kufry dolů do auta. Tom se zatím pomalounku procházel po svém bytě… jenomže jak dlouho bude ještě jeho?! Stejně mu jej táta brzy vezme a prodá jej. Takhle to bude lepší. Bill je něco neskonale krásného a neměl by žít s takovýmhle chudákem, jakým byl Tom. Nakonec se svezl na zem vedle svého největšího nepřítele -Thomase a s třesoucíma se rukama vytáhnul drobné morčátko z klece a mile se na něj zahleděl.
„V-víš, že nejsi až tak hnusnej?!“ vzlykl a sledoval jeho malinká korálková očka. Když se rozhlídl kolem sebe, přišlo mu všechno najednou tak prázdné… Bill tomu dodával tu energii… tu jistotu… to světlo…
„V-víš, že nejsi až tak hnusnej?!“ vzlykl a sledoval jeho malinká korálková očka. Když se rozhlídl kolem sebe, přišlo mu všechno najednou tak prázdné… Bill tomu dodával tu energii… tu jistotu… to světlo…
Teď se tady však zase pomalounku usídlovala tma.
„Nikam nejedu,“ ozval se rozhodný hlásek ode dveří, až se Tom malinko polekal. Opatrně vrátil Thomase zpátky a vstal. „Teď na mě klidně křič, ale já nikam nepojedu! Já tě tady nenechám, i kdybys mi řekl, že mě nenávidíš! Protože já jsem do tebe blázen,“ Billova slůvka sem tam zanikla v jemném pláči, ale jeho oči Tomovi dopověděly nevyřčené. „Táta tenhle byt neprodá! A já se zpátky nevrátím! Skončím s modelingem a zaplatím tátovy dluhy. Udělám všechno, jenom mě prosím tě nenuť odejít… I kdybychom měli žít spolu pod mostem, tak zůstávám,“ řekl nakonec rozhodně a přitom nepatrně zavrtěl vyžehlenými vlásky.
„Bille-já-… nevím co mám říct,“ řekl Tom tiše a pomalými krůčky došel až úplně k modýlkovi, který jej pobláznil od první chvíle.
„Co takhle – miluju tě?“ pípl Bill tiše a smutně našpulil pusinku jako malé miminko.
„Miluju tě – je slabý výraz pro to, co k tobě cítím,“ řekl nakonec a na jeho tváři se konečně zračil náznak úsměvu. Bill už nečekal ani chvilinku a skočil mu kolem krku, aby mohl jeho rty drtit těmi svými…
„Bille-já-… nevím co mám říct,“ řekl Tom tiše a pomalými krůčky došel až úplně k modýlkovi, který jej pobláznil od první chvíle.
„Co takhle – miluju tě?“ pípl Bill tiše a smutně našpulil pusinku jako malé miminko.
„Miluju tě – je slabý výraz pro to, co k tobě cítím,“ řekl nakonec a na jeho tváři se konečně zračil náznak úsměvu. Bill už nečekal ani chvilinku a skočil mu kolem krku, aby mohl jeho rty drtit těmi svými…
A kdo říkal, že dobré konce jsou jenom v pohádkách?! To je tedy hezká hloupost! Dobré konce se dějí těm, kteří si to zaslouží a kteří milují… protože láska je ta nejdůležitější věc na světě. Bez ní by nebylo nic. Ani láska těchhle dvou bratrů, ani pohledy všech zamilovaných lidí…
Jorgen si své trable nakonec musel vyřešit sám, protože Bill nedovolil, aby jej Tomovi vzal a raději jej rychle přepsal na sebe. Tom s Billem si vzali ještě jednoho pejska – z útulku, protože chtěl Bill dokázat, že i život chudobných lidí či zvířátek, může být naplněn, když má kolem sebe lidi, kteří jej mají rádi. Ale malinko to nedomysleli, protože se jim zanedlouho po celém bytě povalovalo pět malých štěňátek xD. Jejich život byl konečně klidný a dokonce měli práci oba dva…
Simone se už smířila s tím, že Bill od ní nadobro odešel, jenom ji trápilo, že jí ani neřekl kam. Až když si jednou koupila ve městě časopis a na titulce uviděla svého synka – jakožto známého modela vedle dredatého kluka, konečně jíto došlo…
Jejich děti dosáhli daleko více než oni dva dohromady. A jenom proto, že jejich láska nikdy nevyhasla…
Jejich děti dosáhli daleko více než oni dva dohromady. A jenom proto, že jejich láska nikdy nevyhasla…
Konec
A jak už to tak bývá i k téhle povídce bych chtěla říct něco na závěr:). Dlouho jsem přemýšlela nad novou povídkou a prostě mě z ničeho nic napadlo právě tohle. Ani jsem nedoufala, že by se to mohlo takhle zalíbit:). Chtěla jsem napsat tak pár dílků a nakonec koukejte – 43.dílek:)
Možná mě inspiroval ten nádherný vztah dvojčátek… nebo prostě jenom oni dva…
Ale tak či tak vím, že je mezi nima nádherný pouto a já jej prostě chtěla vnést do povídky:). Tak doufám, že se mi aspoň celkem povedlo:)
Mocki děkuju za všechny nádherné komentáře a doufám, že se vám budou líbit i ostatní mé povídky:), které píšu nebo ještě napíšu.
Stejně vám děkuju, protože největší múzou pro mě jste byli hlavně vy a vaše nadšení pro tuhle povídku:)
Možná mě inspiroval ten nádherný vztah dvojčátek… nebo prostě jenom oni dva…
Ale tak či tak vím, že je mezi nima nádherný pouto a já jej prostě chtěla vnést do povídky:). Tak doufám, že se mi aspoň celkem povedlo:)
Mocki děkuju za všechny nádherné komentáře a doufám, že se vám budou líbit i ostatní mé povídky:), které píšu nebo ještě napíšu.
Stejně vám děkuju, protože největší múzou pro mě jste byli hlavně vy a vaše nadšení pro tuhle povídku:)
Ještě jednou děkuju:-*
autor: B-kay
nádherný nádherný nádhery…docela skoda ze je konec .-))) ale je to nádhernej konec..opravdu .)))
Koneeeeec ? :'( achjooo..jak já tu povídku milovala.. no co..du číst od znova xD.. ne dělám si legraci..ale stejně si to časem přečtu znova… B-Kay máš talent!! tahle se ti fakt povedla ! x))
to je škoda! TUHLE POVÍDKU BYCH dokázala číst celý život…a to nepřeháním!! =) Při ní jsem se smála…i brečela 🙂 opravdu! Je to prostě tak úžasně kouzelně napsaný,že to v člověku probudí ty emoce:) Tohle neumí každý…to musí mít člověk v sobě;-) a ty to máš. Určitě piš dál,protože to počtení je opravdu zážitek! A v člověku to dokáže něco zanechat:) To je na tom to strašně krásný! Neuvěřitelně si toho cením,že můžu číst povídky někoho takovýho jako jsi ty=o) Právě dneska mám takovou trochu životní depku (to se stává…ale asi před půl hodinou mi bylo fakt mizerně=(… ) Popravdě když sem spatřila nadpis: Můj zlobivej model 43. (konec)…po tváři mi stekla slza. ani nevím proč,ale byla sem v takový divný náladě a tahle povídka mě celou dobu strašně inspirovala…čerpala jsem z ní takovou energii…dávala mi naději,protože momentálně nejsem zrovna nejšťastnější. Tak mě prostě strašně rozesmutnělo,že moje jedna z mála radostí opustí a skončí…Bála sem si to vůbec přečíst,aby sem neměla tu depku ještě větší…ale prostě mi to nedalo no:)
A teď nakonec,jsem tak neskonale vděčná svojí zvědavosti,že jsem ji poslechla přečetla si to. Dýchlo to na mě ten nekonečnej optimismus a krásnej pocit,že pokud na světě umřela veškerá láska, ta twinsátek zůstane na věky=) Je to nejspíš dost naivní názor,ale já radši pořád žiju ve snách,protože realita stojí za hovno…aspoň pro mě.
Koukám,že už jsem se pěkně rozepslala =D Ale tahle povídka mě dostala víc než která koliv jiná tak proč si pořádně nevylít srdíčko nakonci,že? =)
Děkuji ti,že jsi dokázala vzplodit něco tak nádherného,tak okouzlující pocit jsem z povídky ještě v životě neměla!
Smekám před tebou:)
děkuju
krásná povídka:)
♥ kráááásaaaa♥
To je škoda že už je konec:(…….Tuhle povídku sem si strašně moc oblíbila……vždycky když sem objevila další díl tak sem byla uplně šťastná……prostě tahle povídka má něco v sobě….něco co neumím vysvětlit , ale je to strašně krásný, poutavý….a moc krásně si vystihla ten jejich vztah….moc se mi to líbí….děkuju že sem si tohle mohla přečíst…
Tvoje povídky mám strašně ráda…četla jsem všechny a jsem odhodlana čist i dalši….u tvých povídek mám pocit, že se to doopravdy děje. To jak dokážeš věci vypsat tak skvěle do detailů mě ohromuje. Tvoje povídky můžu číst po sté a vždycky když jeden druhého opouští se dokážu rozbrrečet, nebo v některých okamžicích mám husí kůži. Nemůžu uvěřit, že někdo má tak obrovskou fantazii a dokáže napsat něco takového. Nevím jestli čerpáš ze zkušeností, nebo máš opravdu tak velkou fantazii, ale v každém případě se před tebou klaním za to jak mi dokáže jedinný díl tvojí povídky zpříjemnit den. Bill s Tomem jsou velkou inspirací pro každého z nás a to nemyslím jen ve psaní povídek. Jsem ráda e ty toho dokážžeš tak skvěle využít. Ještě jednou ti tedy dějuju za to, že jsi se rozhodla psát a vyšly z toho tak nádherné a skutečné povídky jako třeba autoškola, horké dlaně kytaristy nebo tahle. Takže…přeju ti hodně štěstí a nápadů při psaní dalších povídek.x))
prepadla ma nostalgia…knoiec…koniec prázdnin , koniec tejto kráásnej poviedky …všetko , čo mám rada končí . Chcem ti poďakovať , za tak krásnu poviedku a určite neprestávaj písať .
to mě úplně rozplakalo!:'(… bože já s tu povídku zamilovala.. ani nevíš jaký jsem měla strach.. no ještě že zůstaly spolu… uff…. mno nádhera…. fakt mě to rozbračalo:'(….
Tomíí je kwaasna modelka!!! 😀 jinak upa super povídka ale co ted budu císt?? todel byla upa nej ff co sem cetla jsi zlato :-*
Toto bylo naprosto krásná povídka…..takova smutna……….prostě užasna
UFFF….
kvôli tomuto príbehu som sa skoro pohádala s mamou… lebo si niečo robila na PC a keď som sa pozrela že 43. diel a KONIEC, tak som ju odtiaľto vyhodila… a nemala šancu…=)))
ale k veci…..
tento príbeh má všetky kladné vlastnosti… NAJlepší, NAJkrajší, NAJzamilovanelší…. :D:D:D
ale má aj jeden zápor… a to, že má len 43. dielov ! x((
Aj keď, 43 je dosť… lenže pre mňa, závisláčku na tomto príbehu je to málo..:D Najhlavnejšie je to, že skončil dobre… nádherne… úžasne… <3 Lepšie by to ani byť nemohlo… a najviac sa mi páčilo, ako Simone kúpila ten časopis a na titulke obidvaja… Rozmýšľala som aká to mohla byť foto…:D
B-Kay, máš jednoducho talent… <3333
vôbecv som nečakala že to skončí….čakala som ešte veľa krásnych a smutných okamihov….lásku dvojičiek ktorá bude bojovať s rodičmi a zlou Monikou….sle to by bolo asi ešte nadlho….táto poviedka je krásna….možno je to tým že som zamilovaná a všetko sa mi zdá tak nádherné a plné lásky ale naozaj z toho vyžarovala neha celého sveta…nááááááááááádhera….=)
Nádherná povídka,i zakončení.Jsem ráda,že to tak dobře dopadlo:)))
tak to je opravdu krásnej konec 🙂
TO SI ZE MĚ DĚLÁŠ SRANDU,BO COOOO??JÁ JEŠTĚ NECHCI…NECHCI KONEEEC…I KDYŽ SI MĚ NESMÍRNĚ POTĚŠILA,ŽE TOHLE SKONČILO VELICE,VELIIICE DOBŘE..PODLE TOHO,JAK JE TO ZAKONČENÉ SE DÁ USUZOVAT,ŽE SPOLU ŽILY ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI…A TO JE MOC DOBŘE…ASPOŇ TO MĚ HŘEJE U SRDCE…KDYŽ SE MUSÍM ROZLOUČIT S TAK BÁJEČNOU POVÍDKOU.OOOH A TOMÍŠKO BUDE TAKY MODEL??TAK TOE MOC SLAĎOUČKÝ….SENZACE…..BUDE SE MI ALE PO TÉHLE POVÍDCE TAK STRAŠNĚ MOOOC STÝSKAT!!
MNO JO,TAK TI ASPOŇ B-KAY MOC MOC DĚKUJU….ZA CHVÍLE PLNÉ TWC LOVE…
konec?? :-(( skoda ale byla to nadherna povidka :-))
ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
*umřetá*
áááááááááááááááááááááááááááááááááááááá
*pořád umřetá*
ááá už žijééééééééé!!…uf…umírám
*umřetáááá*
tohle by se mělo zfilmovat
Jedna z najkrajsich poviedok co som kedy citala….
tohle by chtělo pokráčko! Rozhodně!!!! Naprosto dokonalá povídka!!!
Zapsala ses u mne jako patrně nejlepší autorka. Fascinuje mne tvoje neomrzitelné schéma, kdy se ti dva setkají po dlouhé době, překonají problémy a zamilují se do sebe…dokážeš fantasticky nastínit veškeré psychologické aspekty děje, vynalézt vzrušující zápletky a napsat nádherný příběh velmi blízký možné realitě, všechno se to vlastně může stát. Doufám, že tvýh povídek bude ještě hodně, protože je skutečné potěšení je číst.
Jeeejda tak to bylo vazne mocililinko hezky napsane a celkove moc povedene!!! celou povidku jsme doslova hltala!!!! uzasne ! 😉 :-* ':-*
píšu to u každý tvý povídky, ale holt je to jednou pravda, tak se budu opakovat:)) Jseš nejlepší, B-Kay:)
krááása nadhera dokonalost sama..!!! máš užasnou fantazii upřímně závidím….
Náááádherný jako všechny tvoje ffky =)
Tato povídka je něco úžasnýho a procítěnýho..vnesla jsi do té povídky opravdu city obou dvojčátek..chtěla bych umět psát jako ty!!!
Ďakujem aj za túto nádhernú poviedku, aj za ten krásny koniec. Už som sa bála, že to skončí zle, ale vyriešila si to úplne úžasne 🙂
Krásně to skončilo tahle povídka byla o lásce ,zoufalstvy a citech.