By your side 2.

autor: B-kay
betaread: Janule

Tak přesně takhle bych popsal začátek mé zkázy. Stačil k tomu jediný polibek… jeden jediný a já věděl, že jiné rty už nechci… jenom tvoje… A vlastně si ani dobře nepamatuju, jak se to stalo, ale doteď bych dokázal přesně popsat vůni tvého těla, které se naléhavě tisklo k tomu mému, a nádhernou hebkost tvých rtů, které se nesměle dotýkaly těch mých… sice jsi v mé mysli teď jenom špatnou vzpomínkou, pořád mám před sebou tvůj obličej. Do té doby ještě pořád hravý a pokaždé usměvavý. Tvá ofinka ti vždy skrývala jedno z tvých očí a já si tě pak dobíral a spolu jsme se tomu smáli… Teď jsou to všechno jenom vzpomínky… vzpomínky, na které chci rychle zapomenout… a ty jsi jednou z nich, Bille…

„A tohle má být jako co?“ prstem jsem ukázal na pár hnědých očí, které na mě zvláštním způsobem hleděli. David se nepatrně zachvěl a celý nervózní došel blíž. S nevraživostí v očích jsem hleděl z té osůbky na mého manažera, který jaksi neměl slov.
„T-tome, no tak tohle je,“ celý se chudák třásl a nevěděl co říct. Já rychle rozsvítil světla, tudíž se celá zkušebny ocitla v náhlém přívalu viditelnosti. Konečně jsem si mohl tu osobu pořádně prohlídnout. Nevím proč, ale byla zvláštní. Vůbec jsem nevěděl, zdali se dívám do očí holky nebo kluka, ale v ten moment jsem na to ani pořádně nemyslel. Ty oči… kdyby chtěly, spálily by mě na uhel… Byly silně olemovány černou tužkou a dokonale vystínovány černými stíny. Jeho nebo její vlasy, byly poměrně dlouhé a sahaly jí až někam pod ramena. Ta osoba měla opravdu zajímavý sestřih. A sem tam se tam našlo i několik bílých pramínků… opravdu zajímavý účes. Takovej nevšední… A zvláštnost tváře jenom podkreslily smyslně plné rty, které byly až podmanivě krásného tvaru… Tahle osoba mě opravdu dostala. A přitom jenom stála a dívala se mi hluboce do očí.

„Hmm, fakt mě nepoznáváš?“ ozvala se najednou ztichlým hlasem a mě jako nůž do srdce bodl osten zklamání. Nedokázal jsem uvěřit, že to něco… že to něco, byl opravdu on… I když, při lepším prohlédnutí jsem jeho kdysi jemné rysy dokázal rozeznat… ale jedno jsem věděl jistě, tohle už není moje dvojče! Je to jenom kluk, který mi neskutečně ublížil! A já s ním už nechci mít nic společnýho! I když byl teď neskutečně nádhernej…

„Takže tohle byl tvůj plán, Dave?“ zavrčel jsem na manažera, který nesměle sklonil hlavu a zkoumal Billovy botky na vysokým podpatku. Najednou se znovu zkušebnou rozlehl jeho hlas… Byl pořád tak krásný… a tak sexy…

„Byl to můj nápad. Volal jsem s Gustim a on mi řekl, že-“ tak tohle je vrchol!
„Gustav si na mě stěžoval?“ skočil jsem mu rychle do řeči a propaloval jsem jej znechuceným pohledem. Chtěl jsem, aby cítil, jak moc jím opovrhuji. Jeho řasy se krátce zatřepetaly a náhle pomalu přivřely.
„Nestěžoval, jenom mi říkal, že… to je jedno, prostě mi říkal, že máte problémy a nemáte zpěváka,“ vydechl tiše, a když mluvil, všiml jsem si, že se jeho rty tak nějak sladce krčí. Při každým slůvku vystrčil spodní ret malinko nahoru, a když živě gestikuloval, nakrčil i nos.

„Možná nemáme, ale my nějakýho najdem. Nemusíš se unavovat, Bille,“ řekl jsem ironicky a viděl jsem Davida, jak rezignovaně opouští zkušebnu. A chápal jsem jej. Tohle neměl dělat! Neměl se vracet! Akorát to vyvrcholí v ještě horší hádce… i když horší už to asi být nemůže…

Chtěl jsem také opustit prostor, kde se nacházely krom hudebních nástrojů také mikrofony, jenomže dotek jeho dlaně na mém rameni mě zastavil.
„Proč pleteš do práce naše soukromí? Já chci, Tome, jenom zpívat… chci, abych zase dostal kapelu na vrchol,“ řekl tiše a svou ruku zase odtáhnul.
„Aha, jasně. Takže my to bez tebe jako nezvládnem?“ vydechl jsem rozhořčeně a nasadil jsem si na hlavu kšiltku. Pak jsem rychle došel ke křeslu, kde jsem měl přehozenou mikinu, spěšně jsem ji na sebe navlíkl a chtěl jsem odejít.
„Ne, Tome, počkej! Já to tak nemyslel!“ vydechl rychle a zatarasil mi svým tělem dveře ven. Já jej však prudce odsunul a dál jsem pokračoval, ignorujíc jeho volání…

Skvělé… fakt dokonalé… tohle jsem nejvíc potřeboval. Nejenom že jsem dneska schytal už asi dvě facky, vůbec jsem nespal, a pak pohnojil zkoušku, ale ještě k tomu i tohle…

Bože, ale proč musí být pořád tak krásnej?!

Když jsem jej vyhodil, byl úplně jinej… ne takovej jako dnes. Dnes se jeho tvář neusmívá a působí spíš chladně a nepřístupně, ale kdybych chtěl, uměl bych se dostat přes bránu zatrpklosti… jenomže já prostě nechci.

Ještě před tím, než mě taxík odvezl do hotelu, jsem se stavil v pizzerce a nakoupil jsem si menší zásoby na večer. Neměl jsem na kluky náladu, a tak se mi vůbec nechtělo do hotelové jídelny. S taškama plnýma jídla jsem se dopajdal až k pokoji, a když jsem zjistil, že je otevřeno, málem mě šlehlo. Že by to byla Ema a chtěla si ten včerejšek zopakovat?! I když pochybuji, po těch dvou fackách… to by bylo ještě zajímavý…

autor: B-kay