15.3.2010 – brácha, neprovokuj mě!

autor: Áďa
Uff, no konečně je to tady. Vytáhnu mobil, abych zjistil, kolik je. Bezva. Půl pátý, koncert měl začít v šest, a on teprve před chvílí přijel poslední kamion s podiem. Nazlobeně protáhnu obličej a přejdu k oknu, kde zpoza záclony sleduju tísnící se fans. Ten kamion za to nemoh, je prostě počasí o hovnu, když napadne sníh, je to pak pro řidiče aut humáč, ale pro řidiče kamionů je to poprava. Doteď se vlastně divím, že jsme v tom počasí dokázali projet už půlku turné, aniž by se něco většího stalo, pokud teda nebudu počítat to, jak jsme zamrzli jen kousek před Finskem. A Tom jak byl z toho ještě vychechtanej, ne… Já myslel, že ho kopnu, bylo mi jasný, jak si na nás za tohle média smlsnou. Jako už jsem na to docela zvyklej, ale stejně ty jejich žvásty kolikrát dokážou nasrat, a hlavně ty český. Taková krásná země to je, fans je tu sice docela málo proti jiným zemím, ale na takovouhle pidirepubličku to docela jde, a hlavně uměj navodit atmosféru, která by se s přehledem mohla rovnat Oberhausenu nebo Paříži, co do síly a hlasitosti ječení, ale média tu mají o hovnu, furt nás mají za čtrnáctiletý písklata. Bože, když si vzpomenu, jak jsme tu ve Futuru vystupovali… Já ještě neměl za sebou mutování, pištěl jsem, jako bych si šlehnul helia… no stane se, holkám se to líbilo tehdy, tak snad se jim to bude líbit i dneska. Asi teda už kvetou z toho čekání na zimě, vůbec jim to nezávidím… No ale snad budou natolik rozumný, že pochopěj, že prostě když nachumelí, tak se ty kamiony holt někde šprajcnou, a my s tím nic neuděláme…
No bezva. Teď nám David řekl, že kluci nemůžu najít ňákou tyč, co spojuje rampy, po kterých pak při show chodíme, ale že oni ji určitě najdou, ať jsme v klidu. Géčka jen pokrčej rameny, Gustav si začne bušit do noťasu jako vždycky, Georg zbledne a vypískne, že jde na něj jeho tradiční předkoncertní průjem, Tom se mu chechtá jak šílenec a já právě vidím, jak před prostory Tesly jede sanitka. Paráda, někdo tam zkolaboval… No to bude úžasnej večer. Docela jsem se i těšil, minule si mě tohle stověžatý městečko docela i získalo, ale začíná to vypadat na solidní průšvih. Do toho si Scotty zrovna teď musel urvat, a teda sice na prdy od Georga jsem už dávno zvyklej, ale když to vypustí pes… Vrátím se od okna, seknu sebou na gauč a zabořím hlavu do polštáře.

„Ty dobytku! Smrdíš! Příště čekáš v Tourbuse!“ zanadávám, ale Scotty na mě vzápětí upře tak vážný kukuč, že prostě neodolám, přivolám ho k sobě a pohladím ho po bocích. „No jo, dyť víš, že si dělám srandu, beztak tě tohle prdění naučil Tom.“
Podrbu ještě druhou chlupatou kouli, aby jí to nebylo líto, a pak se zahledím do stropu, slyším přitom zvenčí kravál jako blázen, z toho, co jsem před chvílí viděl, si živě umím představit, že se fans snažej vysklít dveře, aby se dostali dovnitř. Nazlobeně zavrčím. Do tepla by je aspoň mohli pustit, i když doufám, že v hale bude tepleji jak na chodbách, byli jsme se tam mrknout odpoledne a byla tam klemra jak sviň, snad do tý doby zatopěj. Moc by si holky asi nepomohly, kdyby musely čekat vevnitř, ale aspoň by na ně nepadal ten bílej blivajz.
Znovu zavrčím a nakopnu opěradlo gauče, jako kdyby za to mohlo. Jestli přežijem dnešní večer ve zdraví, tak přežijem už všechno…

No super, tak už je za minutu devět, konečně se to celý dohrabalo k tomu, aby koncert začal. Suverénně nakráčím do vajíčka a docela se začínám těšit. Sekuriťáci, co viděli do haly, říkali, že lidí je podle nich o dost míň než před halou, že to asi hafo človíčků zabalilo a odešlo. No co naděláme, ale ti, co zůstali, mi svým ječením začínají vzbuzovat adrenalin. Jo, to je ono! Zakřičte si broučci, jak nejvíc můžete! Začínám se těšit!!!
Tak, kluci odehráli intro a mně se pomalu, jak se otvírá vajíčko a rozptyluje kouř, co mi do něj pro efekt pustili, naskytuje výhled do haly. No, nezdá se mi zas tak prázdná, ale asi je to tím, že je tam krom reflektorů tma jak v řiti. Začnu zpívat, jak jen nejlíp to dovedu a slyším, jak se ke mně okamžitě přidávají stovky hlasů. Jo, bude to dobrý, sice to vypadalo, že se koncertu nikdo asi nedočká, ale nakonec jsme se dočkali všichni a vypadá to na brutální jízdu!
Neodolám a dokud jsem ještě hezky vzadu, zadívám se na svý sexy dvojče. Mám naštěstí brýle, tak toho musim využít, dokud to půjde, za chvíli je budu muset sundat a už budu mít utrum… Bože, je to dokonalý pohled! Jak si tam stojí, já vidím proti světlům jeho dokonalou vymakanou figuru, a ještě mu z boku trčí obrys kytary. Vole… kdybych mohl, vrhnu se tam na něj a nehledě na publikum si to s ním pořádně natvrdo rozdám. Je tak rajcovní! Ale bohužel, jak se říká, napřed práce, potom zábava. A že to dnes v noci zábava bude! Začínám na to mít nehoráznou chuť. Ale napřed musím odvést dokonalý výkon tady na podiu…
Rozezpívám se naplno, konečně sundám brýle a už si musím s pohledama dávat bacha. Už si můžu dovolit maximálně k němu přijít a zpívat jako by jenom pro něj. A ten bastard to moc dobře ví! Vidím, jak se na mě sem tam ušklíbne, a ještě párkrát zavrtí tou svou prdelkou! Hajzl… moc dobře ví, co to se mnou dělá, a z pohledů mu čtu, jak se na večer taky těší. Ale pořád bude provokovat!!!
„Dostaneš po hubě,“ syknu na něj poté, co ho míjím a mikrofon dám do bezpečný vzdálenosti od rtů. „Takhle mě dráždit… Natrhnu ti prdel, až se z toho posereš, kotě.“
„To říkáš vždycky, a pak je to naopak,“ ušklíbne se ten prevít a já do něj nenápadně vrazím, načež začnu opět hlídat, kdy dohraje mezihra, abych mohl pokračovat ve zpěvu. Jen ať si mě nepřeje…
Snažím se, zpívám, komunikuju s holkama, ale najednou slyším, jak ječení mnohonásobně zesílilo. Otočím se… a hned vidím příčinu. A ne ledajakou! Tom drží v ruce svou flašku s vodou. Napřed si lokne, a pak… Roztouženě zalapu po dechu, když si vrazí lahev mezi nohy a pravidelným stiskáváním začne předstírat močení. Holky jsou z toho totálně odvařený, ale ony aspoň vidí přiblblý chcaní. Já v tom jeho pravidelným stiskávání a stříkancích vidím něco úplně jinýho. Místo flašky vidím svou vlastní chloubu, na pohybech jeho ruky a rytmickém stiskávání se nic nemění a místo vody vzduchem lítá moje sperma…
Zůstanu na to civět jak zhypnotizovaný a povede se mi zachytit jeho pohled. Je plný škodolibý radosti, když vidí, jak jsem jeho prací fascinován. Protože vím, že přesně tohle, ale podle scénáře mojí vize, mě dnes večer nemine…
Pohrdlivě se ušklíbnu a radši zase začnu do mikrofonu něco žvanit, aby už to nebylo podezřelý, a ten hajzlík se celou dobu tlemí jak totální cvok. Parchant… už aby mi to takhle dělal, a přesně jako s tou flaškou! Uraženě kolem něj projdu, přičemž mu zezadu úmyslně šlápnu na patu a radši se snažím nemyslet na svý hormony, který by si nejradši hyperaktivně říkaly o něco zcela jinýho, než je zpívání…
Zničeně zapadnu do backstage v momentu, kdy dozpívám poslední slova Für immer jetzt, a utahaně sebou hodím na gauč. Ten koncert se nakonec podle mýho vydařil víc než luxusně, ale solidně mě to ztahalo. Ne však natolik, abych zapomněl na jednu důležitou věc…
Jakmile vejde Tom, okamžitě ho odvleču do postranní místnůstky až úplně vzadu a zamknu za námi, načež ho nalisuju na zeď.
„Co to bylo?“ dýchnu mu svůj horký dech do obličeje a s potěšením zaznamenám, jak mu toužebně zasvítily oči. „Můžeš mi říct, co to bylo za provokace? No?“
A provokativně do něj drcnu svým klínem.
„Bylo to to, co sis zasloužil… štěně moje,“ uculí se a pevně zmáčkne můj zadek. Spokojeně vzdychnu a okamžitě se zmocním jeho rtů. Dravě, skoro až agresivně, tak, jak mi velí můj chtíč. A Tom se nebrání, spolupracuje přesně tak, jak je v daný moment třeba, aby mě ještě víc rozpálil.
„No tak,“ zachrčím, když ze sebe s menšími komplikacemi servu jeden ze svých pěti báječných kostýmů. „Neprotahuj to už…“ a začnu dobře mířenými doteky dlaní dráždit jeho penis.
„Copak?“ ušklíbne se. „Nepovídal jsi snad, že mi natrhneš prdel, až se z toho poseru?“
„Říkal… ale změnil jsem názor,“ zamrkám na něj a nasadím svůdný kukuč. „Tomííí… chci tě v sobě, moc…“
Začnu kypět vzteky, když přikývne, ale přesto všechno dělá pomalu, s ledovým klidem. Jako by měl milion času. Ať si ho třeba má, ale já ho nemám! Já už to chci, moc! Nevydržím a natlačím ho do křesla, nic pohodlnějšího tu není, a sám na něj dychtivě nasednu. Sice tu nemáme gel nebo cokoliv jinýho, ale já po něm toužím tak moc, že mě troška počáteční bolesti nezabije.
A taky že ne, netrvá dlouho a naše původně klidné a opatrné tempo se změní v jízdu života a smrti. Já se na něm nadzvedávám jako šílený, on přiráží jako smyslů zbavený. Ale vždycky se oba trefíme ve stejný moment, je prostě vidět, že jsme dvojčata se vším všudy.
Jenže nic netrvá věčně a i tenhle dokonalý proces se po chvíli začne blížit ke konci a když v sobě ucítím bráchovo sperma a sám zjistím, že mě mačká tak pravidelně a pořádně, jako mačkal tu flašku, skoro omdlím blahem. Ale moje vyvrcholení na sebe nenechá dlouho čekat a o pět minut později už tulíme svá zpocená těla k sobě a navzájem se konejšivě pusinkujeme.
Až když se dostatečně vzpamatujeme, tak se zase oblíkneme a jako by se nechumelilo, naklušem do backstage. Všichni se tam sice divěj, kam jsme se poděli, ale to je nemusí zajímat, a když jim to řeknu do očí, tak se skutečně zajímat přestanou a radši začnou řešit cestu na hotel.
Na pokoji, kde konečně máme zas jakýs takýs soukromí, se ještě osprchujeme a pak usneme ve vzájemným objetí. Oběma se nám tenhle život líbí a holt skončí ve chvíli, kdy si jeden z nás někoho najde. Ale já mám stejně pocit, že si nikoho hledat nebudu, protože bráška mi stačí bohatě a natáhnout si do baráku nějaký šílený fanouškovský třeštiprdlo, to jako fakt ne. A mám silný pocit, který mi vnucuje naše dvojčecí telepatie, že Tom je na tom dost podobně…
autor: Áďa
betaread: Janule

31 thoughts on “15.3.2010 – brácha, neprovokuj mě!

  1. Správně, Billíku, nikoho si nehledej. Hezky ti to s bráškou šlo. 🙂
    A ještě si neodpustím jednu věcnou. Pochybuju, že by z něj Tom tu černou koženou šprcku dostal tak rychle dolů, navíc ještě aniž by to nějak poškodil. Přeci jen to vypadalo dost upnutě. 😀

  2. Tééééda xDDD Ty si ale CZ fans vychvalovala tedy nás xD
    Já na tom koncíku pořád jen hledala Twincest… a Tomova flaška, neměla konkurenci xD Nás pokropil hmm xDDD
    Jinak tahle vidina je skvělá, možná by to tak i mohlo být xD
    Chvílemi jsem se musela smát xD To nešlo, hned u Scottyho xD Užasná ff! x)

  3. já jsem čekala kdy se tady něco podobného objeví. A nemá to chybu. Krásná představivost, třeba to tak vážně bylo 🙂   (Tomovou flaškou jsem dostala přímý zásah 😀 )

  4. Teda Áďo,já prostě absolutně nechápu,jak se ti podařilo Billa přimět k téhle zpovědi!!Musíte být spolu fakt dobří kamarádi,když se ti tak svěřil xD!!!

  5. Taky si myslim, že to bylo podobně. Zvlášť ty Billovo úsměvy na konclu by tomu teoreticky nasvědčovali 😉 xD

  6. 😀 😀 no jasně že sme za Tomovým chcaním rajecem měli hned hledat něco víc 😀 😀 pravda pravdoucí… že mě to nenapadlo hned… v té spoustě světel sem si nevšimla jak Billovi zářily oči, ale teď zpětně mi dochází že jo! 😀

  7. wooow, vy mě šokujete, tolik komentů jsem zdaleka nečekala!!
    no já původně v těch chlístancích taky neviděla nic jinýho, ale tak víte jak, on mi pak Bill poslal smsku, jak to bylo super, tak jsem neodolala a sepsala to 😀

  8. já moc jednodílovky nečtu… Ale tady mě upoutal hned název a teď jsem moc ráda, že jsem si to přečetla 🙂 pátý den od koncertu jsem se začala usmívat jak deBill xD fakt mě ta ff pobavila, já v Tomovo způsobu lití vody viděla správnou věc hned, jak to udělal 😀 a možná nás kluci malýma okýnkama opravdu pozorovali, možná (určitě) byli při koncertu oba nadržení a možná… pak v zákulisí…hmmm… 😀

  9. jooo, Tomovo "chcaní" bylo bezkonkurenční…xDD i když taky jsem tam neviděla to "chcaní", ale něco podobnýho jak tady Bill…xDDD
    úžasná ffka…beztak pravdivá…xDD

  10. jo, to "chcaní", to byl přesně Tom 😀 ale napadlo mě přesně to co Billa a tady mám dokonce pokráčko toho 😀 úžasná povdíka! 😀

  11. no já v tom každopádně neviděla chcaní.:D:D ale tak nebudu tady předvádět moje fantazie..:D

  12. Upe krásná povídka…mě bylo taky hned jasný, co se za tim Tomiho stříkání skrývá…xDxDxDxDxDxD…a taky se divím Billdovi, že tam na něj neskočil hned…xDxD

  13. tak z George tam nemůžu..prej de na něj jeho tradiční předkoncertní průjem…:D..úžasná povídka…:))

  14. ten bílej blivajz měl nejspíš být sníh že?? Mě totiž jako první napadlo něco trošku jinýho….:D:D:D

  15. no mě osobně na konclu napadlo jen chcaní,byla sem v moc velký extázi aby mi to myslelo:D asi nejsem tak nadržený tvor jak tady většina:-)…:D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics