Bouřlivá bouřka (2/2)

Tom si jednou rukou chytil Billovu tvář a přitáhl ho k sobě blíž, tak aby mu mohl věnoval plný, vroucný polibek. Ruce položené na kmeni se od stromu odlepily, ale zůstaly spojené propletenými prsty. Po chvíli se od sebe zadýchaně odtáhli. Tom si, se stále zavřenýma očima, oblíznul rty. ,,To bylo…“ zašeptal Bill a položil si své a Tomovy propletené ruce na místo, kde zběsile bilo jeho srdce. Tom otevřel oči. ,,Já…“ začal, ale přerušil ho prudký uder hromu, až oba nadskočili. Následně se na jejich rozpálená těla spustil prudký liják. Než se nadáli, nebyla na nich nitka suchá. ,,Co teď?“ zakřičel Bill, ale Tom ho přes silné skučení větru sotva slyšel. Viděl jen bratrovu siluetu, která se pod náporem deště a větru celá třásla. „Poběž!“ zavolal Tom a už s sebou táhnul bratra za ruku mezi stromy. Každou chvíli potemnělé nebe ozářil jasný záblesk a ozvalo se mohutné burácení hromu. Bill, ve strachu z bouřky, tiskl bratrovu ruku ještě silněji než před tím. „A kam běžíme?“ zakřičel, zakrývajíc si volnou rukou obličej před větvemi, čnějícími z nižších jehličnanů. „Já nevím… ale zpátky do vesnice už je to moc daleko,“ odpověděl Tom, vlastně stejně spíš jen sám pro sebe, protože bratr ho přes zvuk deště, dopadajícího na koruny stromů a všude kolem nich, neměl možnost slyšet.Běželi, co jim síly stačili. Prašná cesta se jim pod nohama měnila v koryto plné bahna, které se jim nepříjemně lepilo na boty, jež pod tím nánosem těžkly a bylo čím dál těžší je zvedat.

,,To nemá cenu, Tome! Já… u-už nemů-žu,“ popadal dech Bill. Tom, který cítil, že bratr zpomalil, se otočil a postavil se naproti Billovi. ,,To nemá cenu!“ snažil se Bil překřičet ten humbuk kolem a rozhodil rukama. ,,A co chceš dělat?“ řekl stejně hlasitě, ne-li víc, Tom. ,,Tak… tak si někoho stopneme,“ navrhnul Bill, rozhlížejíc se po zablácené cestě. ,,Kdo by nás asi tak naložil uprostřed lesa?? Králík?“ ušklíbnul se Tom na bratra. ,,Co mobil?“ nevzdával to Bill. ,,Posluž si, ale nečekej, že je tu signál,“ řekl Tom a v tu chvíli nebe proťal blesk. ,,Musíme pryč!“ vyhrknul Bill
„A nebyl tu někde blízko seník?“ zamyslel se Bill, když si vzpomněl na malé dřevěné stavení, kam si chodívali jako malí s bratrem hrát. „Jo, před deseti rokama.“ „No tak… co můžeme ztratit?“ přemlouval Toma Bill a tentokrát to byl on, kdo vedl bratra lesem. „Bille, přece nemůžeš čekat, že to tu bude stát věčně… a navíc, víš jistě kam jdeme?“ „Podívej,“ zastavil Bill tak, že do něj bratr jen o fous nevrazil a ukázal na zchátrale vypadající boudu, schovávající se mezi stromy. ,,T-Tak na o čekáme?“ zaradoval se Tom a rozběhl se ke stavení. Trhnutím otevřel dveře, div je nevyrval ze zrezivělých pantů a zase je zavřel, když byli oba bezpečně uvnitř. Teprve teď se mohli chlapci rozhlédnout kolem sebe. Střechou kupodivu ani za těch deset let neprotékalo, vlastně… vypadala téměř stejně jako před lety. Byla to velká místnost, naplněná senem, s prkennou podlahou a jediným velkým oknem vedoucím na jih. V místnosti však bylo teplo a sucho. Když se Tom rozhlédl, uviděl na protější straně, která nebyla tak zasypaná senem, skříň. Rozhodně k ní vykročil a otevřel ji. Nahnul se dovnitř a vytáhl tlustou, tmavě zelenou larisu.

„No, vida, pořád tu je,“ zasmál se Tom.

„Ať tě ani nenapadne to ke mně přiblížit! Víš, kolik se v tom muselo za ty léta usídlit hmyzu?!“ vyjekl zoufalým tónem Bill.

„Ale prosím tě… vždyť to vyklepu,“ řekl chlácholivě Tom a také tak udělal. Bohužel tím však Billovi, sedícímu před ním, na jedné z otepí slámy, způsobil těžký záchvat kašle.

„Seš normální?! Klepej to přímo na mě!“ ječel Bill, stále s rukou před ústy, snažíc se vykašlat oblak prachu, co na něj Tom před okamžikem vytřepal.

„Tak promiň. Pojď si sednout… ať mi tam nezmrzneš,“ dodal s úsměvem Tom, zatím co rozkládal deku na podlahu, pokrytou vrstvou sena. Bill se chvíli nerozhodně díval z deky na seno a bratra… ovšem seno ho nepříjemně píchalo. Vstal tedy a posadil se vedle bratra na deku. Venku hlasitě hvízdal vítr, narážeje do seníku.

,,Bez hlasu pláče, bez nehtů štípá, bez nohou skáče, bez pysků pípá,“ šeptl Bill přes drkotající zuby.

Tom se zasmál. ,,Vítr,“ prohlásil. ,,Jak neočekávané. Přesně takovou jsi mi dal naposled. Ale Bille, vážně teď nemám náladu vymýšlet hádanky.“

,,Vždycky jsme si je tady dávali,“ zavzpomínal Bill.

,,Ano, to máš pravdu. Chtěl bych to vrátit,“ řekl Tom a shlédnul na krčícího se bratra, který si rukama objímal pokrčená kolena a horkým dechem se bezúspěšně snažil zahřát ruce. ,,Je ti zima?“ zeptal se Tom měkce.

„No… dalo by se říct,“ zasmál se Bill a přitáhl si kolena ještě více k tělu.

„Měl by sis to sundat,“ nahnul se k třesoucímu se bratrovi Tom a chytil jej za lem vodou nasáklého trička. Bill ochotně zvedl ruce a nechal se od bratra vysvléknout. Sotva odhodil tričko na stoh slámy, stojící opodál, vztáhnul ruce k Billovu opasku. Ten se na něj překvapeně podíval, ale nevydal ani hlásku. „No snad si to nechceš nechat?“ ušklíbl se Tom, zatímco bratrovi rozepínal poklopec.
Bill se viditelně třásl, ale jen on sám věděl, že to už nemá za vinu navlhlé oblečení. Bratrovy doteky v něm vyvolávaly pocity, kterých se bál a které se vědomě snažil potlačit. Přesto se však neubránil záchvěvům slabin a mírnému zaklánění hlavy. Tom ho dostal šikovně za kalhot, poté se zvedl a pověsil je na dveře skříně. Bill, který si uvědomil bratrovu nepřítomnost, otevřel oči a zmateně zamrkal. ,,Ten poslední kus oblečení na tobě raději nechám,“ ušklíbnul se Tom, který přesně věděl, na co bratr myslí a rozhodl se toho využít. Posadil se zpátky na deku a nenuceně prohodil. ,,Taky je mi docela zima,“ načež se mu v očích nebezpečně zablesklo.

„Tak by sis to měl taky sundat,“ ukázal Bill prstem na Tomovo mokré oblečení a až dětsky nevinně na něj zamrkal.

Tom sice čekal, že by mohl bratr převzít iniciativu, ale přesto ze sebe jedním pohybem stáhl promočené triko. Poté se zbavil i kalhot a hodil přes sebe a bratra deku, na které až doposud seděli. „Takhle nám bude tepleji,“ mrkl na Billa a přisunul se k němu blíž. „Tolik vzpomínek, co tohle místo vyvolává…“ řekl tiše a položil si hlavu na bratrovo rameno.
Bill si zase opřel hlavu o tu jeho a začal ho mírně hladit po vlasech. ,,Hmm,“ zabručel souhlasně. Oba se nechali unášet tokem vlastních myšlenek, které je zavedly do dob jejich mládí. Do dob, kdy jim svět připadal moc malý, kdy byli bezstarostní a toužili zařadit se do světa dospělých, odpoutat se od těch povinností… už KONEČNĚ vylétnout z rodného hnízda. Za ,,mlada“ zde byli pořád. Zatímco nechali matku napospas té ,,sedmihlavné sani“ neboli babičce, utíkali přímo do těchto končin. Vázaly se k nim vzpomínky, pocity a dojmy neposkvrněného mládí. Poté se začali věnovat kapele a na toto místo zapomněli. Teď tu však byli zase. Plní dojmu a vzpomínek.

,,Bille,“ zašeptal Tom a položil svou teplou dlaň na Billovo stehno. Bill se na bratra se zvednutým obočím podíval. Podíval se zase tím svým naivním pohledem štěněte, které ztratilo cestu domů a zoufale hledá pomoc. A Tom se rozhodl mu ji poskytnout… Pomalu se k němu sklonil a otřel se svým nosem o jeho. Bill se jen nesměle pousmál a zavřel oči. Tom ho druhou rukou objal kolem pasu a něžně políbil. Bill ani nevěděl, na co se má soustředit dřív, jestli na bratrův jazyk, který se vášnivě proplétal s tím jeho, nebo na jeho horkou dlaň, která se pomalu posouvala po stehně výš a výš. Zastavila se, až když dorazila k lemu jeho boxerek. Připadal si jako v nebi, ačkoliv byl stále svázán nervozitou a ostychem, pomalu se pod bratrovými dotyky zbavoval všech zábran.
Sám nevěděl, co se to s ním děje, ale bratr jako by ho zbavoval strachu. S každým polibkem, který věnoval jeho třesoucím se rtům, jako by slíbával kus nervozity, kus myšlenek, které mu našeptávaly, jestli to není špatné. Konečně se odhodlal a následoval bratrova vzoru. Přitáhl si jeho hlavu blíž a zatímco si jednu ruku položil na jeho ramena, druhou mu jemně hnětl bok. Nevnímal už nic… nevnímal ani, že ho Tom pomalu pokládá na deku a lehá si na něj. Ani Tom si nedovedl představit, co dělá, ale bratrova křehkost v něm probouzela ochranitelské, ale zároveň i vzrušující pocity. Nevěděli, jestli je to, co dělají, správné, ale v tuto chvíli jim to bylo jedno. V tuto chvíli nemysleli na nic a na nikoho… jen na sebe. Tom nenasytně líbal bratrovy rty a pomalu na něj doléhal celou svou vahou. Bill se neubránil vzrušenému vydechnutí, když se Tom přesunul polibky na jeho krk a něžně mu zoubky skousával sametovou kůži. Vzápětí se Tom sesunul z jeho těla a lehl si k němu na bok, přičemž nepřestával zasypávat bratrův krk polibky. Zvedl jednu ruku a něžně ho prsty hladil po bříšku. Bill se zavřenýma očima vstřebával bratrovy doteky, které se pro něj staly středem vesmíru. Třásl se po celém těle už jen z té nepatrné blízkosti. Bylo to něco nového, něco zakázaného a naprosto… vzrušujícího?? Ano, asi ano. Když se však Tom dostal k lemu jeho boxerek, Bill jeho ruku rázně zarazil a za stálého líbaní se překulil na něj. Prsty mu zajížděl do vlasů… a vzrušeně oddychoval, zatímco Toma doslova slisoval do podlahy a lehl si mezi jeho nohy, aby mohl být jeho rozpálenému tělu ještě blíž… Nevědomky začal pohybovat pánví a Toma tak přiváděl téměř do extáze. „Bille…“ zaúpěl Tom a ještě více nadzvedl boky, čímž způsobil další vlnu slasti nejen sobě, ale i vydrážděnému bratrovi. Tom se pod bratrovými dobře mířenými doteky prohýbal slastí. Vzrušení mu prostupovalo od konečků prstů, přes rychle se zdvihající hrudník až do spánku, kde mu z rozrušení začala pulzovat žíla. Ani se nenadál a byl zbaven i toho posledního kousku oblečení, které ještě měl. Zvedajíc hlavu se podíval na bratra, který se pomalu, ale jistě skláněl k jeho klínu.
Tolik ho vzrušoval… a to si vždycky myslel, že Bill musí být v posteli učiněné neviňátko. Sotva na svém vzrušení ucítil Billovy jemné prsty, položil se zpátky na deku a tiše zasténal. Zatímco Bill držel v dlani bratrův značně vztyčený penis, pokrýval jeho bříško jemnými polibky. Ani Billa počínaní jeho samotného nenechávalo chladným. Pocit, že to on bratrovi způsobuje tu slast, kterou právě teď prožívá, v něm vyvolával neuvěřitelný příval chtíče. Jeho chlouba už taky nabyla značných rozměru a umocňoval ho ještě bratrův sténající hlas, který tiše šeptal jeho jméno. V Tomově těle se zatím dělo něco podivného, něco nepopsatelného. Cítil mravenčení všude v těle. Hejno motýlů se prohánělo jeho útrobami a otíralo svá sametová křídla o stěny jeho podbřišku. Chvěl se a potil po celém těle. Ruce dosud zatnuté v pěst, zamotal do bratrových vlasů, které si prolétal mezi prsty. Billův jazyk zatím rejdil po celém jeho těle. Jeho ruce cítil všude. Věděl, že za chvíli už bude na pokraji sil, pokud se tak nestalo už nyní. Cítil se unavený a ospalý. Bill s ním prováděl divy. „Bille, prosím…“ zasténal Tom, když cítil, že Billovy polibky se přesunuly přes podbřišek až ke kořeni jeho penisu. Vzápětí jazykem pomalu přejel po celé jeho délce. Tom se slastně prohnul v zádech a zvrátil hlavu dozadu. Něžně hladil bratra ve vlasech, ačkoliv měl nutkání si jeho hlavu prudce přirazit do klína, ale věděl, že k němu si to nemůže dovolit, proto jen roztáhl nohy od sebe, jak to jen šlo, a vyčkával. Z bratrova jemného laskání na špičce jeho vzrušení měl doslova mžitky před očima. A potom se to stalo. Bill ho, se rty staženými do písmene O, celého pohltil. Toma náhlá slast donutila hlasitě zasténat Billovo jméno. Jeho mladší bráška si počínal opravdu mistrně. Asi to máme v rodině, pomyslel si Tom, ale to už se blížil k slastnému a konečnému vrcholu. „Bille!“ vykřikl Tom naposledy a konečně pocítil úlevu. Ani si neuvědomil, že měl Billa předem varovat, ale tomu to očividně nevadilo, jelikož ležel mezi bratrovýma nohama a se zavřenýma očima tiše polykal. „Billí…“ vydechl Tom a natáhl k bratrovi ruce. Bill se nechal od Toma ochotně obejmout a hladil ho po zádech, zatímco mu bratr ztěžka oddechoval do vlasů…
Jen co znovu nabral dech, opět spojil jejich rty ve vášnivém polibku. Šikovně si bratra přetočil pod sebe a rukou se mu začal dobývat pod prádlo, kde už bylo taky značně těsno. „Tomi, já…“ zaúpěl Bill. „Pšššt… teď sem na řadě já,“ zašeptal bratrovi do ouška a se vší něžností ho políbil na spánek. Jednou rukou se opíral o loket a druhou bloudil Billovi pod spodním prádlem. „Tomi…“ sténal nepřetržitě Bill a chtivě nadzvedával pánev od země. Tom, jakoby ho tišil, ho neustále líbal do vlasů, na krk a špičku nosíku. Po té si sedl a opatrně Billovi stáhl jeho trenky. Sjel rukou od jeho hrudi, po bříško a až k napjatému rozkroku. Opatrně vzal jeho penis do ruky a párkrát jí zapohyboval tam a zpátky, načež se sklonil a konečně ho vzal do úst. Bill měl pocit, že tak silné vzrušení nemůže vydržet. Zarýval bratrovi nehty do ramen a sténal jeho jméno. Nevědomky přitom nadzvedával boky a přirážel tak bratrovi do úst. Srdce mu bilo, div mu nevyskočilo z hrudi. Potřeboval Toma. Potřeboval ho úplně, chtěl ho cítit v sobě. „Tome…“ zvedl hlavu a něžně zatahal bratra za jeden z vodou zmáčených dredů. „Tome, pojď sem,“ vydechl a natáhl k bratrovi ruce stejně jako před chvílí Tom k němu. „Chci tě, Tome…“ šeptal přerývaně a tiskl si Toma ke svému tělu, jak jen to bylo možné. „Moc tě chci…“ opakoval stále a líbal Toma na krku. Pomalu se pokládal a přitom bratra táhl s sebou. Neustále líbal jeho rty a vzrušeně sténal. „Bille, tohle… já…“ Tom nemohl souvisle mluvit, cítil jen Billovy ruce, kterého hladily a laskaly po celém těle. „Tome, prosím… já chci,“ vydal ze sebe mezi vzdechy a omotal bratrovi nohy kolem pasu, aby se do něj Tom snáz dostal. Tom byl příliš vydrážděn na to, aby dokázal racionálně uvažovat a vlastně ani nechtěl. Nechtěl přemýšlet nad následky. Ne v tuhle chvíli. Opírajíc se o lokty, jednou rukou sáhl mezi jejich horká těla a nasměroval svůj penis k bratrově zadečku. Mírně přitlačil a pronikl tak do něj špičkou svého vzrušení. Bill zasténal náhlou tupou bolestí, ale nehodlal už couvnout. Zatnul zuby a položil své ruce kolem Tomových ramen. Tom nechtěl na Billa spěchat, ale přesto se nemohl ubránit vlnám slasti, které mu přinášel i jen sebemenší pohyb uvnitř Billa. Začal mírně pohybovat pánví a jednou rukou pevně tiskl bratrovy boky. „Víc,“ zmohl se Bill na táhlý sten, aby brášku povzbudil ve vášnivějších pohybech. Ačkoliv stále nemohl říct, že mu bratrovo počínání působí rozkoš, bolest ho pomalu přecházela a tak se mohl soustředit pouze na Tomovy polibky a jeho vzrušený dech. Tom se trochu nadzvedl a opřel se o jednu paži, aby tu druhou mohl vzápětí položit Billovi do klína. Pevně sevřel dlaň a začal s ní pohybovat ve stejném tempu, jako on přirážel. Cítil, že už dlouho nevydrží. Nechtěl ale připravit o vyvrcholení ani svého brášku, proto zrychlil i pohyb své ruky. Jeho počínání nezůstalo bez zásluhy. Brzy se místností ozval Billův úlevný sten a Tom na své ruce ucítil hustou teplou tekutinu. Ten se přestal ovládat a nenasytně přirážel na bratrovu pánev. Po pár sekundách i on ucítil to známé mravenčení ve varlatech a naposledy zasténal Billovo jméno. Vyčerpaně padl vedle svého třesoucího se bratra a zasypával jeho obličej polibky. „Miluju tě, moc tě miluju…“ opakoval tiše a nechal Billa, aby se mu schoulil do náruče. Ještě dlouho se navzájem laskali a objímali, než se jejich dech opět vrátil do normálu.

Unaveně leželi vedle sebe a poslouchali kapky, teď už jemného deštíku, bubnujícího na střechu seníku. ,,To bylo…“ začal Bill. ,,Nádherné,“ doplnil ho Tom a šťastně se na něj zadíval. ,,Horoskop říkal, že o prázdninách potkám pravou lásku,“ zapředl Bill spokojeně. ,,Tys… tys to dělal jen kvůli horoskopu?“ zeptal se Tom přiškrceně. ,,Ale jdi ty hlupáčku, samozřejmě že ne,“ konejšil ho bráška. ,,Dělal jsem to,“ řekl a políbil ho na čelo, ,,protože,“ políbil ho na líčka, ,,tě miluji,“ a věnoval mu jeden dlouhý polibek. ,,A já tebe,“ usmál se Tom. Ještě chvíli takhle leželi v opojném objetí, načež se Bill zvedl a vyhlédnul z okna.

„Přestalo pršet,“ usmál se něžně na Toma.

,,Půjdeme?“ Tom se jen beze slova zvedl a začal se, stejně jako Bill, oblékat. Když opouštěli seník, melancholicky se po něm ohlédli. ,,Měl jsi pravdu,“ podotknul Tom ,,Tenhle seník už zažil věcí.“ Poté vzal Billa kolem ramen a společně se vydali na cestu k domovu. Po dešti se vzduch zvlhčil a jim se šlo v přírodě jako Evě a Adamovi v ráji. A oni v ráji byli.

,,Počkej!“ vytrhl se Bill Tomovi, když procházeli kolem ,,jejich“ buku, a rozběhl se ke stromu. Tom ho nechápavě následoval. Bill vytáhnul z pukliny na kmeni schovaný střep a kolem názvu ´Bill a Tom navždy´ vyryl srdíčko. Odstoupil k Tomovi a prohlížel si svou práci.

,,Navždy?“ zeptal se Bill.

,,Stoprocentně,“ odvětil Tom a společně vycházeli z lesa vstříc novým zítřkům.

(A/N : a té staré ježibabě, která na ně čeká u domu s hrdlem plným nadávek )

autor: Angelus, Monica
betaread: Michelle M.