Na okno dopadaly těžké dešťové kapky. Stále jsem měl před očima jeho dokonalou tvář, jeho plné rty, které bych chtěl tak moc líbat. Jeho jemné, hubené tělo, kterého bych se chtěl dotýkat. Ale nemůžu. Je to zakázané a zvrhlé. Když jsme ještě nebyli slavní, lidé na mně pokřikovali, že jsem gay, ale já věděl, že nejsem teplý. Ale teď…., nikdy se mi nelíbil žádný kluk, ale před čtyřmi měsíci se všechno změnilo. Nemohl jsem se dívat na Toma jako na bratra. Nemohl jsem a stále nemohu. Já stále vím, že nejsem gay, tak proč se mi líbí Tom?
Jen výkyv dospívání? Ne, to vím, že ne. Na zamlžené okno jsem rukou nakreslil srdíčko a doprostřed T. T, jako Tom. T, jako touha, touha, která mě nutí abych políbil svého bratra. Lehnul jsem si na postel a jen tak jsem koukal na strop.
Najednou celý pokoj ozářilo modré světlo a poté následoval ohlušující hrom. Miluju bouřku, když jsme byli malí, tak za mnou Tom vždycky přišel, hrozně se jí bál a já ji naopak miloval.
Bojím se, že Tom něco tuší. Všimnul si, jak se na něj dívám. Jak se chovám jinak, když je v jeho přítomnosti nějaká dívka.
Najednou někdo zaklepal na dveře: „Dále.“ Pronesl jsem. Ve dveřích se objevil Tom: „Můžu?“ zeptal se. „Jo, jasně.“ Přikývl jsem.
Sednul si ke mě na postel. Místnost protkal další blesk. Tom se znenadání ke mě přitiskl, tak jak to dělával, když jsme byli malí. Tom netuší, co mi tím způsobuje. Posunu se trošku na posteli, aby si tam mohl lehnout i Tom. Nikdo nic neříká. Při každém dalším zablesknutí se ke mě Tom víc přitiskne. Je tak roztomilý. „Pořád se tolik bojíš bouřky?“ zeptám se ho. „J-jo.“ Vydá ze sebe Tom.
Uplynou další minuty, bouřka stále nekončí, jakoby ještě víc zesilovala. Občas je slyšet, jak projede nějaké auto, jinak pouze hromy a ticho, úplné ticho. „To bude dobrý.“ Řeknu a pohladím Toma po tváři, ani si neuvědomuju, co to dělám. Tom se na mně nejdřív zvláštně podívá, ale potom opět zaryje pohled do zdi pokoje.
Musím si dávat pozor. Tom se nikdy nesmí dozvědět o mých citech k němu. Nikdy. Nenáviděl by mně. Nechci přijít o bratra. Jednou to přejde, ..určitě.. a já se zase budu moci na bratra normálně podívat.
„Co to je?“ zeptá se Tom a ze země zvedne kousek papíru. Než stačím cokoliv říct, otevře ho. Jeho oči rychle přeletí, těch pár řádků. Šokovaně se na mně podívá, ve mě jakoby se snad zastavila krev. Jeho pohled spočine na okně, kde je stále to srdíčko. „B-Bi-l-lle.“ Vykoktá ze sebe. Rychle se zvedne z postele. Nedokážu se mu podívat do očí. Slyším pouhé zabouchnutí dveří.
Omámeně ležím na posteli. Nemůžu uvěřit tomu, co se právě stalo. Tom, …už všechno ví, měl jsem si dávat větší pozor. Je tohle konec? Konec mezi mnou a Tomem? Zavrhne mě navždycky? Nebude mě chtít už nikdy vidět? Štítí se mě? Nenávidí mě? V mé hlavě proudí tísíce hnusných myšlenek. V břiše mě svírá pocit nervozity.
Ale musím za Tomem. Musím. Zvednu se z postele a vydám se do jeho pokoje. Zaklepu. Ozve se Tomovo dále a já vejdu. Sedí u okna a nepřítomně z něj hledí na ulici.
„Já, Tome, to co jsi viděl u mě, to..“ „Bille.“ Zašeptá a lesknou se mu oči: „Tohle nejde, pochop to, jsme bratři a já, já nejsem gay. A ty, Bille, určitě taky ne. Je to jenom nějaký zkrat. Zapoměň, prosím.“ Řekne mi potichu s pohledem stále upřeným někam ven.
„Já, pokusím se.“ Řeknu a odejdu z jeho pokoje. Tom má pravdu, musí to být nějaký zkrat. Pokusím se zapomenout, najdu si přítelkyni. Všechno bude jako dřív, ale vím, že to nebude, tak lehké, ale já to dokážu. Dokážu to, protože to chce Tom!
autor: Andsy
betaread: Janule
zase nějaká čurákovina
Nádherný akorát ne moc štastný konec!!!
gikanka : víš co bych ti udělala? URAZILA BYCH TI PRSTY! protože takhle urážet SQĚLOU POWÍDKU se nesluší!! dobře!! ZKUS SI NAPSAT TY POVÍDKU a můžeme porovnat,čí psaní je ČURÁKOVINA!! je to nádherná POVÍDKA JE MOOOOCIQY KRÁSNÁ TAK DRŽ HUBU )
sry za sproostost ale fukt když mě něco vytočí tak pořádně
[3]: chapeme xD
Taková netradiční povídka,zajímavě dopadla..Fakt originál,taková tady snad ještě není…Moc hezký, chválím