(N/A je to psaný ve spěchu, promiňte za chyby, doufám, že jsem na nic nezapomněla:D jo, kdo by chtěl poslat písničku „Zhorí všetko, čo mám“ od skupiny Desmod, napište do komentářů!!!)
Milý Bille!
promiň! Tento dopis se mi nepíše lehko… srdce mi puká, když si představím, jak se budeš cítit, až dočteš tyto řádky. Ani mně není lehko, ale věř, že kdybych zůstal, bylo by to horší. Miluji tě víc, než by se dalo snést. Jsi můj světlý bod v temném světě… jsi světlo, které nezhasne… ale já se toho vzdávám… budu tonout v temnotě. Jsem pošetilý, vím. Ale od doby, co je to mezi námi ,,jiné“, žijeme ve strachu. Rozhodl jsem se radši to ukončit. Jsem zbabělec, je mi zle sám ze sebe, ale nemohu jinak. Bojím se. Bojím se, jak by se lidé tvářili. Jak by se tvářili kluci… David, nepochopili by to… také proto odjíždím. Možná to bude kruté, ale doufám, že na tebe jako na svého milence zapomenu. Odjíždím daleko, tam, kde Ty nebudeš, neboť kdybys mi byl na blízku, podlehl bych a všechny mé předsevzetí by byly ztraceny…
Věřím, že zapomenu na lásku, kterou k tobě cítím… A i když mi to trhá srdce, doufám, že i ty zapomeneš….
Zapomeneme a až se znovu setkáme, setkáme se jen jako bratři. Musíme! S bolestí v srdci a láskou… Tom!
Věřím, že zapomenu na lásku, kterou k tobě cítím… A i když mi to trhá srdce, doufám, že i ty zapomeneš….
Zapomeneme a až se znovu setkáme, setkáme se jen jako bratři. Musíme! S bolestí v srdci a láskou… Tom!
Mám tvoj list,
vraj musíš ísť
Zhorí všetko čo mám
ak odídeš…
Ano, všechno mu shořelo. Jeho sny, touhy… jeho srdce vzplálo v pochodeň a zbyl z něj jen popel. Roztřesenými prsty držel dopis. Dopis od něj… od Toma. Seděl v křesle u okna… z přehrávače zněla teskná melodie. Už zase plakal. Plakal od doby, co ho opustila nejmilovanější osoba… jeho život… jeho láska… jeho všechno… Tom… Už zas… už Rok!!!
Nič len tma
obklopí ma
zhorí všetko čo mám
a ty to vieš….
Věděl to! Věděl, jak mu to ublíží a přesto odešel! zbaběle utekl před citem… před bratrem… před… ním! Nezajímal se o jeho pocity… nezajímal se, jak Billovi ublíží… a on mu ublížil… Bill cítil bolest a nenáviděl za ni bratra… tak moc ho nenáviděl… protože ho miloval…
Chcel som nájsť
zachranný pás,
ktorý udrží nás
už nemám síl
tak pýtam sa,
či vieš, že já
niesom ten, kto to v nás zapálil…
Ano, chtěl to zachránit, pokoušel se ho najít… bezúspěšně. Telefon si změnil a Tomovu nynější adresu neznal… A Billovi už docházely síly… vzdal to před čtvrt rokem. Už nemohl. Dolehlo to na něj plnou měrou, dokud byla naděje… přežíval… ale teď?… každou noc brečel do polštáře. Kdyby uměl tento kus látky mluvit, vypověděl by všechnu bolest, která se v Billovi za poslední rok nahromadila… srdce už měl dávno z kamene. Na bolest už si dávno zvyknul… byl prázdný…
Už len púsť
dám prst na spúšť
zhorí všetko čo mám
ak odídeš…
Jedním prstem přejel po hladké hlavni pistole… bylo to vysvobození. Tom odešel, a s ním odešel i Bill… Nežil. Byl jen tělesná schránka bez života… bez citu… emocí… bez jiskry, kterou měl… Jen s bolestí, která ho pálila… sužovala… zabíjela…
Dosť už slz
tak zostať zkús
zhorí všetko čo mám
a ty to vieš
Ano, dost už slz! Čekal příliš dlouho. Jeho bratr byl bláhový, když si myslel, že by mohli zapomenout. Zapomenout na ten cit. Ten neskutečně velký cit, který by jim všichni mohli závidět. Jen kdyby se Tom nebál. Bill se z okna podíval do tmy ulice…
Chcel som nájst
zachranný pás
ktorý udrží nás
už nemám síl
tak pýtam sa
či vieš, že ja
niesom ten, kto to v nás zapálil…
Odhodil na zem deku, kterou byl přikrytý a přešel k oknu. Podíval se na nebe, poseté hvězdami… Připadaly mu jiné než obvykle. Snad víc svítily? Věděly, co se chystá udělat? Pousmál se… na jeho tváři to však působilo jako hrozivý škleb… Otevřel okno a nadechl se svěžího letního vzduchu… nechal vítr, aby si hrál s jeho havraními vlasy. Hlavou mu prolétly vzpomínky na Toma… na polibky, na jeho doteky, které i po tom roce cítil na své horké kůži… na milování… ,,Miluju tě, Tome, navždy…“ šeptl.
Naposled…
Zmáčkl spoušť…
Cítim chlad
posledný krát
zhorí všetko čo mám
ak odídeš
nič len tma
obklopí ma
zhorí všetko čo mám
a ty to vieš…
Zemřel… už neslyšel silné bouchnutí dveří v přízemí… už neslyšel rychlé kroky po schodech… neslyšel volání svého milovaného… Neviděl, že ho Tom chytá za ruku, prosí ho, ať se vrátí a pláče… už ne. Nič len tma, obklopí ma… Ano tma a nic jiného…
Chcel som nájsť
zachranný pás
ktorý udrží nás
už nemám síl
tak pýtam sa
či vieš, že já
nejsom ten, kto to v nás zapálil…
„Bráško, odpusť mi! Opět se setkáme, vím to. Hvězdy dnes přece byly jiné… byly naše!“
autor: Angelus
betaread: Janule
a to je Desmod nie Desmond
twe.. když si k tomu pustíte tu písničku, tak upe.. Uáá
ježiš, to je strašně smutný 🙁 ale krásně napsaný
To je tak smutný!!!!!!!!
prosim,mohla bys mi nejak poslat tu pisnicku????Treba pres icq..358-914-922…Dekuju moc
pls pošli mi jí