autor: Anchy
Krátká povídka na „naše“ téma 🙂 Anchy je z Rumunska a tuhle povídku zveřejnila na THF v roce 2008.
… bavte se. Zuzu 🙂
Tom zavřel svůj laptop a hodil ho na postel, čas od času po něm vrhl znechucený pohled.
Měl si užívat odpočinkovou dovolenou po velmi náročném roce, a ty věci, které si právě přečetl, mu v ŽÁDNÉM případě nepomáhaly relaxovat…
Jak mohli lidé myslet na takové věci? Jako, okay, nebyl nerozumný. Vždycky říkal, že se mu líbí, když o něm lidé fantazírují. Byl veřejná osoba, takže samozřejmě, že nad ním lidé přemýšleli… sexuálně… ale tohle bylo až příliš.
Myslet na něj bylo povoleno, ale dávat tyto myšlenky na internet by mělo být zakázáno.
Samozřejmě, internet byl zdarma a Německo byla svobodná země, takže vyjadřovat svůj názor bylo naprosto legální, ale některé z těch věcí byly prostě špatné! Možná by měl svolat tiskovou konferenci a vyjádřit svůj názor na tuto záležitost.
Ale to by všechno jen zhoršilo. Lidé by věděli, že jsem to četl, a psali by toho ještě víc v naději, že si přečtu i to jejich…
Dveře do jeho pokoje se otevřely a dovnitř vešel Bill s kávou v ruce.
„Co tady děláš tak zavřený? Voda venku je prostě úžasná!“
Tom zabručel, viditelně rozčilený.
„Beru to, jako že nejsi ve své nejlepší náladě,“ povšimlo si jeho dvojče. Rozhlédl se po pokoji a spatřil Tomův laptop odhozený nedbale na posteli.
„Co jsi na tom počítači dělal?“
„Čtu jednu z těch jakjensetojmenuje. Znáš je, ne?“
„Jo, Tome, jasně. Zadávám ´jakjensetojmenuje´ do Googlu pokaždé, když jsem online,“ odpověděl Bill s protočením očí.
Tom znovu naštvaně zavrčel.
„Říká se tomu fanfiction nebo tak něco.“
„A to tě tak naštvalo?“ Zeptal se Bill pobaveně.
„Ty víš, o čem mluvím?“ Zeptal se jeho bratr překvapeně.
„Samozřejmě, že vím, o čem mluvíš. Čtu je po celou dobu. Někteří lidé mají takovou představivost… Měl by ses pokusit si jich taky pár přečíst. Počůráš se u toho smíchy.“
„Bille, nemyslím si, že chápeš vážnost celé té situace. Jsou tady desítky stránek s tisícovkami povídek skoro v každém evropském jazyce! Myslím, že jsem viděl dokonce i jednu v japonštině.“
Bill se poklidně napil své kávy.
„Tome, kdy jsi byl naposledy na internetu?“
Jeho bratr se ušklíbl.
„Mimo hledání porna.“ Upřesnil Bill.
„Ach… no, myslím, že už je to asi tak rok. Dvakrát týdně si zkontroluju mejl, ale to je asi tak všechno.“
„No, pak jsi, můj bratře, přišel o celý rok zábavy. A věř mi, že se toho za jeden rok může na internetu stát opravdu hodně.“
Otevřel laptop a podíval se na poslední stránku, kterou si Tom prohlížel. Pousmál se.
„Pořád absolutně nemám tušení, proč si myslí, že ty bys byl rád ten nahoře a já ten dole. Upřímně, ty věci, kterým lidé věří jen díky tomu, co řekneš.“
„David řekl, že můžu říkat cokoliv, co chci tak dlouho, dokud se toho příběhu budu držet!“
„Tak co máš teda za problém? Chováš se na veřejnosti, jako bys byl králík v říji, tak proč je to tak divné, že každá druhá povídka, kterou čteš, je o tom, jak někomu vyšukáváš mozek? Ať už mně, Georgovi, Gustavovi, Andreasovi…“
„Sakimu…“ Dodal Tom.
Bill pozvedl obočí a smutně vzdychl.
„Já nemám žádnou povídku se Sakim…“
Tom vypadal, že snad omdlí.
„To myslíš, kurva, vážně? Jsi smutný, protože nikdo nenapsal povídku o tobě a o Sakim?“
„No, lidé mají tendenci psát o mně hlubokomyslnější povídky, protože já jsem ´ten citlivý´. Tvoje jsou skoro všechny pwp.“
„Byl bys prosím tě tak laskavý a řekl mi, co je to pwp, ty oh tak ohromný znalče světa fikce?“
„Nesnáším, když jsi sarkastický. Je to porno bez dějové zápletky. V podstatě jen příběhy o šukání.“
„Proč by něco takového psali?!“
„Protože je to žhavé…“ Konstatoval Bill a znovu se napil kávy.
Ticho.
„A četl jsi někdy ty m-preg povídky?“ Zeptal se Tom a začal tak další kolo.
„Mhm, jo. Asi dvě nebo tři. A zase, každý strčí to dítě mně…“ Jeho dvojče vypadalo lehce otráveně.
„A to je jediný problém, který s tím máš?“
Přikývnutí.
„Absolutně žádné uvažování nad tím, jak může být dítě zplozeno dvěma muži?“
Další přikývnutí.
„Nemáš ani ten nejmenší problém se všemi těmi porodními bolestmi a zvracením a křečemi?“
Třetí přikývnutí.
„Ani trochu tě nezajímá celý ten problém ´KUDY SE, K ČERTU, TO DÍTĚ DOSTANE VEN?!´. A neopovažuj se znovu přikývnout!“
„No, a co chceš, abych udělal?“ zeptal se Bill klidně.
„Buď pobouřený! Nebo aspoň trošku naštvaný, JÁ NEVÍM! Trochu mě v tom podpoř!“
Bill potřásl hlavou ze strany na stranu.
„Nic takového neudělám.“
Tom byl neschopen slova.
„Řekněme, že na našich stránkách zveřejníme něco, kde napíšeme, že se nám nelíbí fanfiction, kterou o náš píšou. Opravdu si myslíš, že to lidé přestanou psát jen proto, že se nám to nelíbí? Nepíšou to proto, abychom to četli my, víš. Nikdo na celém světě by si nemyslel, že trávíme čas čtením o tom, jak spolu vzájemně šukáme, nebo se milujeme; nebo jak se vraždíme; nebo jak spolu otěhotníme… Tohle je něco, co fanoušci píšou pro ostatní fanoušky a je to způsob, jakým ukazují, že nás milují. A že mají pocit, že nás znají natolik dobře, aby o nás mohli psát dost dobré příběhy. Sakra, četl jsem jich několik, které mi pomohly si uvědomit, jak dobrý spisovatel ten určitý člověk je. Mnozí z nich do těch příběhů vkládají své vlastní problémy a obavy, a skutečně v nich vykřikují o pomoc. ´Tohle se mi stalo a tohle je můj způsob, jak se s tím vyrovnat.´ Raději tady budu mít fiktivní příběhy o tom, jak rodím, než skutečné příběhy o dívkách, které se zabily, protože otěhotněly a nemohly se o dítě postarat. Raději tady budu mít nějakou dívku, která fantazíruje o tom, jak s tebou šukám, než aby šla ven a dostala nějakou pohlavní nemoc od prvního kluka, na kterého se podívá, protože se na ni její stupidní přítel vykašlal.“
Tom souhlasně přikývl, protože věděl, že to, co Bill říká, je pravda. Ale přesto…
„Ale… chci říct… ty a Gustav a… umm… jak děláte… věci… to není…“
Bill se usmál a potřásl hlavou nad Tomovou nevinností.
„Neboj se; jakmile se vrátíme domů, promluvím si s naším vlastním Gustíkem.“ Zamířil ke dveřím a zahýbal přitom svými boky tím nejsvůdnějším pohybem, jaký dokázal. „Možná ho dokážu přesvědčit, aby tě nechal připojit se k dovádění…“ dodal, než opustil pokoj.
autor: Anchy
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Tak to bylo parádní Bill nad věci a vykolejený Tom.
Prijemna oddychovka. Dakujeme za preklad. Hahaha…a mozno to chlapci naozaj citaju 😉
Tak tohle byla rozhodně hezká odreagovačka! 🙂
A jo, Bill má v tomhle příběhu naprostou pravdu..spoustě lidí tyhle FF dokáží pomoci s jejich vlastními problémy a jak řekl Bill, je to mnohem lepší, než kdyby si ti lidé něco udělali ve skutečném životě. Mně tyhle FF taky hodně pomohly, ačkoli už je to pěknou řádku let zpátky. 😀
Moc děkuji za překlad! 🙂
:)) mňa vždy zaujímalo, či tušia niečo o fanfiction a či nejaké čítali, ale myslím si, že nie, určite na to nemajú čas. Bill velmi pekne popísal, prečo nemá problém keď o ňom píšu takéto príbehy ♥