autor: Áďa
Ahojík všichni, tak jsem tady s další jednorázovou. Jenom vás teda hned zezačátku musím varovat: nevolejte na mě psychiatry, nevolejte na Billa v téhle povídce Greenpeace a berte celý tenhle příběh s lehkou nadsázkou. Tahle povídka totiž vznikla z rozvernosti, kdy mě napadla zcela absurdní kravina, tzn. tenhle příběh, a ten vznikl ve chvíli, kdy jsem četla, jak twinsátka milujou hlavně svoje psy. Trošku mě k tomu nakopla i písnička Hunde… no a výsledek je tady 🙂
„Ano, je to pravda,“ přesvědčuju snad už potisícáté zvědavou reportérku, co na mně může oči nechat.“ Na světě jsou pro mě tři nejdůležitější věci. Můj bratr, moje rodina a moji psi. Psy jsem vždycky miloval, nemusí nic dělat a každý se s nima mazlí. Měl jsem je rád vždycky, ale teď, co jsme s Tomem vegetariáni, tak je to ještě úžasnější pocit! No samozřejmě pak následuje v oblíbenosti můj lak na vlasy, lak na nehty a stíny na oči, to je vám snad jasný,“ zamrkám na ni svýma pečlivě namalovanýma očima. „No a samozřejmě naši fanoušci! Já vím, že teď jsme pořád ve spěchu, ale slibuju, že vám to všecko vynahradíme!“
„Yeah!“ přidá se ke mně Tom. „Opravdu, slibujem, jen teď trošku nestíháme, máme docela nabitý program, a to tak, že když se podívám do svýho diáře, tak si v klidu a bez stresu budu moct napustit vanu až tak za dva týdny, a Georg si neumyje hlavu dřív jak za týdny tři. To víte, prostě je toho na nás teď docela dost, ale fakt to s přicházejícím turné rozjedem!“
Okamžitě bratrovi mikrofon vytrhnu z ruky. Jeho řeč byla už moc dlouhá, mluvím tady hlavně já! Géčka radši taktně mlčí a jenom přikyvujou, a já, jak chňapnu po mikrofonu, omylem svými dlouhými nehty Toma škrábnu. Ale nemrzí mě to. Ano, hluboko uvnitř ano. Hluboko uvnitř, v jedné droboučké místnůstce mého srdce, kam však pouštím jenom sebe a své představy. Představy, které jsem jednou jen tak nenápadně naznačil a Tom je zcela odsoudil. Naštěstí pro náš bratrský vztah si nestihl uvědomit, že já ty náznaky lásky a zamilovanosti mezi námi dvěma myslel vážně. Od té doby jsem se od něj stáhnul. Držím si od něj odstup a jsem vůči němu chladnější a arogantnější. Vidím na něm, že ho to štve, ale copak mám na vybranou? Kdybych zůstal takový jako předtím, tak bych mu musel přiznat, že ty různé fanouškovské blogy o twincestu miluju a tajně doufám, že ty montáže jednoho hezkýho dne budou reálné. Ale on mi už dost jasně dal najevo, že s ničím takovým nemám počítat. Proto jsem vůči němu takový jízlivý a řekl bych, že občas i maličko zlý… Vlastně se dá říct, že díky tomuhle jeho nevědomému opovržení mnou, jsem většinu textů do Humanoida napsal právě o něm, ač všude tvrdím, že to je o dívce bez citů. Ale ve skutečnosti je to jenom o tom, jak mě můj drahý bratříček ničí…
„Bille, vnímal jste mě?“
„Co? Cože?“ trhnu sebou.
Reportérka se jenom rádoby vtipně a soucitně pousměje.
„Ptala jsem se vás, jestli vás k vašemu vegetariánskému způsobu života přivedli právě vaši psi nebo něco jiného.“
„Omlouvám se,“ zamrkám na ni svými dlouhými řasami a vidím, jak ta kráva okamžitě roztaje. „Ano, mě osobně k tomu přivedli hlavně moji psi. Ale Tomovi to chvíli trvalo a než se maso úplně odnaučil jíst, vyjídal našim psům masové konzervy,“ ušklíbnu se a vrhnu po bratrovi výsměšný pohled.
Ještě nějakou chvíli se rozhovor pohybuje v podobným duchu, a já už u toho skoro usínám. Vědět, že to bude takovýhle vopruz, tak se hodím marod. Většina rozhovorů aspoň mívá jakýs takýs smysl, ale tohle bylo o prdu. To jsem se zdaleka nemusel tak šlechtit, mohl jsem si místo pečlivýho číra ty delší vlasy stáhnout do culíku a obličej místo líčení přejet pleťovkou a vyšlo by to nastejno, ta ženská ze mě bude hotová ještě tak tejden dva minimálně. No jo, co s tím jeden nadělá… Ještěže pak jedeme domů a ne na nějakej hotel. Turné vypukne za pár dnů a já si chci to poslední volno ještě užít doma a v klidu, a nikde po hotelích, na to pak budu mít zas přinejmenším celý rok. Jsem natolik zabraný v myšlenkách, že když se proberu, je už celá tahle trapárna u konce. Ufff, díky bohu… S falešně sladkým úsměvem se rozloučím s reportérkou, kamerami i hrstkou vpuštěných diváků, a už si to mířím dlouhými rychlými kroky k autu.
„Scotty!“ vyjeknu nadšeně hned, jak vylezu z auta. Toma okázale ignoruju, tak jako celou cestu, a okamžitě se začnu se svým miláčkem mazlit. Ten má takovou radost, že jsme doma! Tak jako ostatní, ale Scotty mi ji dává najevo nejvíc. Aby taky ne, pokud nejsme na cestách, tak to jsem já, kdo ho rozmazluje ze všech nejvíc, jsem to já, ke komu může do postele a jsem to já, kdo si ho zamiloval už od doby, kdy jsme si ho vyzvedli z útulku. Neříkám, že ostatní naše psy nemám rád, taky je miluju, ale Scotty je prostě můj miláček, který hraje prim. V jeho radosti nevidím žádnou přetvářku, žádnou umělou masku, a ani já se před ním nemusím jakkoliv přetvařovat a usmívat se strojenými naučenými úsměvy. Se svým hafíkem prostě můžu být sám sebou…
Po chvíli zaznamenám, že Tom stojí za mnou a upřeně mě pozoruje, drbajíc naši malou jezevčici.
„Bille?“
„Co je, jdeš se mi zas tlemit?“ zadívám se mu vyzývavě do očí. Zatváří se dost posmutněle.
„Bráško, proč jsi takový? Proč jsi na mě zlý? Už asi měsíc seš nabroušený jak břitva, pořád na mě jen štěkáš. Co jsem ti udělal?“
„Co jsi mi udělal?“ ušklíbnu se pohrdlivě. „Jen jsem ti jednou večer řekl, jakou mají ty holky krásně bujnou fantazii, když vymyslely twincest, dodal jsem, že by to náhodou mohlo být zajímavý… a tys mě dojebal, že kdybych si to myslel, tak jsem podle tebe zvrácený čuně a retard, to je celý.“
„No počkej, to seš na mě tak hnusnej jen kvůli tomuhle? Vždyť je to pravda!“
Ačkoliv jsem měl původně nachystanou další jízlivou odpověď, jeho slova mě zasáhla jako nůž. Aniž bych to stihl jakkoliv zamaskovat, cítil jsem, jak mi je do breku.
„Jasně, je to pravda… Máš recht, jako vždycky. Ty seš ten starší chytřejší a já jsem ten mladej blbej, viď?“
„Ale… Bille, snad jsi to tehdy nemyslel vážně?“
„A proč ne?“ vyjeknu. „Sám moc dobře víš, jak k sobě máme blízko. Vždycky jsme jeden do druhého dávali naděje, vždycky jsme si slibovali, jak spolu budem celý život! Podívej, je nám už dvacet a každý jsme furt sám! Jo, dobře, něčím se to liší, zatímco já potají doufám, že si toho třeba všimneš, tak ty si každou noc vodíš na pokoj ty zmalovaný kurvy a pelešíš se tam s nima! Dobře, to chápu, když prostě máš tu potřebu… Ale v srdci k těm děvkám nic necejtíš!“
To už nevydržím, zvednu se a položím mu ruce na ramena.
„Tomi, prosím, pochop to… my dva k sobě patříme, doplňujem se! Jsme jako jin a jang, každý jsme tak jiný, a přece tak stejný! My dva spolu… prostě musíme být, nikdo z nás si nedokáže najít lepšího partnera, než toho druhého, já to vím! Tak Tomi… já vím, že je to trestný, ale dalo by se to utajit… prosím, dej tomu aspoň šanci!“
Zamrkám, ale není mi to k ničemu, slzy si stejně našly cestu na moje umně nalíčené řasy a linky. Propletu prsty vzadu na Tomově krku a jemně se svou tváří otřu o tu jeho a opatrně mu na ni začnu sázet droboučké polibky, šeptajíc přitom, jak ho miluju. On mě však od sebe odstrčí.
„Nejsi normální,“ zavrčí a pohrdavě se na mě podívá. „Seš zvrácený prase, co by se mělo jít léčit.“
To už byla poslední kapka, poslední zásah do mého už tak rozbolavělého srdíčka. Aniž bych mu řekl jediné slovo, hvízdnu na Scottyho a se slzami uteču do svého pokoje, kde sebou praštím o postel. Chvíli se otřásám vzlyky, ale pak ucítím něco teplého a konejšivého ve chvíli, kdy mi Scotty strčí čumák do obličeje a začne mě chlácholivě oblizovat.
„Scotty, ty moje zlatíčko,“ šeptnu a obejmu ho kolem huňatého krku. „Aspoň, že ty mě máš rád, když už ne nikdo jiný na tomhle světě…“
Nechám se od svého milovaného zvířete konejšit, dokud se aspoň trošku neuklidním. Pak si na postel sednu, zády se opřu o zeď a Scotty poté, co dlaní plácnu do peřin, automaticky vyskočí na postel a spokojeně se mi stulí u nohou. Když vidím tu jeho bezstarostnost, znovu na mě padá depka. Bože, já bych tolik chtěl být psem… Nemají žádné jiné starosti než chňapání blech ve svým kožichu, očůrávání plotů a házení výmluvných pohledů, kdykoliv chtějí pomazlit. Pohledů, kterým téměř nikdo neodolá. Tolik bych takový pohled chtěl umět, abych ho někdy mohl použít na Toma. Ale copak to jde? I kdybych ho uměl? V hlavě pořád slyším ta jeho pohrdlivá slova, kterýma mě srazil na dno. Ale já ho pořád miluju! A budu až do skonání světa!
Setřu si slzy a v myšlenkách se upnu k bráškovi, když přes chodbu slyším šumění sprchy. Živě si dokážu představit jeho tělo s vytrénovanými svaly, jak na něj dopadají proudy vody, jak se leskne tisíci droboučkých kapiček, zatímco všechno kolem halí houstnoucí pára…
Zanadávám, když ucítím známý tlak ve svých kalhotách. Sklopím k nim pohled a spatřím vybouleninu, která se mi tam takhle po večerech, kdy na Toma myslím, objevuje dost často. Ach jo. Zase si od toho budu muset pomoct sám…
Hmátnu na noční stolek pro foťák a netrvá mi dlouho, než najdu fotku Toma, kde se dívá tak svůdně, tak vyzývavě… Můj penis o to víc ztvrdne a já ho konečně osvobodím ze zajetí upnutých džínů a boxerek. Uchopím ho do dlaně a začnu ho automatickými pohyby uspokojovat, když už tu není nikdo jiný, kdo by to udělal, pokud možno ten někdo, kdo si právě užívá v koupelně horkou sprchu. Přitom pozoruju Tomův výraz na fotce a po chvíli začne moje pohyby rukou doprovázet tiché vzdychání. Scotty mě zvědavě pozoruje a já ještě víc zrychlím. Nebude trvat dlouho a…
… a moje sperma vystříkne do mojí dlaně. Jen tak tak strhnu foťák, aby byl v bezpečí, a pak už jenom pozoruju tu teploučkou nadílku, která mi stéká po ruce, po penisu, po varlatech, snad všude. Bože Tome… proč tomu alespoň nedáš šanci?
Smutně upadnu do zasněného slzavého tranzu, když vtom mě najednou probere nové teplo. Zmateně zamrkám… a vidím Scottyho hlavu, jak je nebezpečně blízko mýho rozkroku. Čenichá svým vlhkým čumákem, a pak najednou začne zbytky spermatu slízávat.
„Scotty, fuj! Ty čuně!“ okřiknu ho, ale on si nedá říct. Se zájmem oblizuje moje intimní partie… a já ke svému úžasu zjišťuju, že se mi to docela i líbí! Neovládnu se a tiše zavzdychám. Scotty na chvilku přestane a zadívá se na mě, pak ale začne jazykem v mým rozkroku bloudit znovu! Asi mu to chutná, jinak by ho to tolik nezajímalo. Ten pocit mě nutí zavřít oči a položit dlaň mezi jeho uši a probírat se mu srstí, zatímco on dokončí svoji práci a se spokojeným zafuněním si z mýho klína udělá pro tu svou velikou kebuli polštář. Jenom se hlavou opírám o zeď a zhluboka dýchám…
… když najednou cvaknou dveře. Prudce sebou trhnu, tak jako Scotty, a zmateně civím na Toma, který stojí mezi dveřmi, celý nahý, jenom má kolem pasu ručník. Kůži má ještě trošku zčervenalou od horký vody, kouká na mě jako magor, zatímco můj obličej nabírá čím dál tím sytější červeň. Uvědomuju si, jak to asi pro něj mohlo vypadat, přijít, vidět mě nahatýho, jak držím foťák s jeho fotkou, a s psí hlavou v klíně, na prostěradle ještě k tomu všemu byly vidět výmluvné kapky. Chvíli na sebe jen tak zíráme, a mně už se na jazyk dere něco dost ošklivého, čím bych ho počastoval, místo toho ale sklopím hlavu.
„Nemusíš na nic čekat… Můžeš zavolat na nejbližší psychiatrii. Aspoň ode mě budeš mít konečně klid, když už jsem takový prase, co sní o vlastním bráchovi a nakonec mě ještě najdeš v posteli s vlastním psem…“
Po těchhle slovech, tichých, ale dobře slyšitelných, se Tom konečně pohne. Zavře dveře a dojde až k posteli. Natisknu se ještě víc ke zdi, bojím se jeho reakce, která určitě nebude pozitivní. On si však místo toho sedne těsně vedle mě… a k mýmu nezměrnýmu úžasu mi položí ruku na rameno! Nejistě se mu podívám do očí, přičemž jsem pořád červenější jak rajče, a radši pohled odvrátím. V jeho výrazu se vůbec nevyznám…
„Promiň, že jsem sem takhle vpadl,“ promluvil tiše. „Jenom jsem… o tom všem, co jsi mi na zahradě řekl, přemýšlel. Přemýšlel jsem a zjistil jsem, že… že máš naprostou pravdu,“ špitne tiše a tentokrát je to on, kdo začne červenat a klopit oči. „Měl jsi pravdu, ve všem, cos mi tam řekl… a já místo toho, abych tě pochopil, tak jsem ti akorát ublížil.“
Posmutněle začne hladit Scottyho po huňaté kůži na krku, já tam ale ruku podvědomě dám taky a najednou se navzájem dotkneme. Ten dotyk je jak zásah elektriky. Napřed oba ucukneme, ale pak se na sebe podíváme. Začnu se utápět v jeho čokoládových hlubokých očích, které teď zračí tolik nejistoty a smutku…
„Tomi, myslel jsi tohle, co jsi teď řekl… vážně?“ špitnu nejistě.
„Myslel,“ přikývne. „Ale už je asi pozdě na veškerý omluvy-„
„Bože, Tomi!“ vydechnu šťastně a padnu mu kolem krku. Při jeho slovech mi spadl ze srdce neuvěřitelně těžký balvan a v mém bříšku se roztančily tisíce pestrobarevných maličkatých motýlků. „Tomi… tolik tě miluju… bál jsem se, že tě po dnešku nadobro ztratím i jako svý dvojče…“
„Já si to v jednu chvíli taky myslel,“ přizná tiše a svými dlaněmi mě začne hladit po zádech. „Myslel jsem, že se při pohledu na tebe nezbavím odporu, ale… ale měl jsi pravdu. Jsme jako jin a jang. Miluju tě, Billí.“
Na okamžik se od něj odtáhnu… a pak se naše rty spojí v polibku. Napřed se o sebe jenom tak něžně otírají, ale pak se k sobě jemně přimknou a instinktivně se pootevřou, abychom k sobě mohli vpustit naše jazyky, které po opatrném seznámení se, rozehrajou nefalšovaný hříšný tanec. Jen u toho slastně vrním a přivírám oči. Bože, po tomhle jsem toužil už tak dlouho… Tak dlouho jsem tímhle polibkem žil jen ve svém srdci… a teď zjišťuju, že ani moje nejbujnější představy se ani z poloviny neblížily realitě…
„Bille?“ osloví mě jemně Tom. Pro samé zamyšlení jsem si ani nevšimnul, že jsme se od sebe oddělili kvůli nedostatku kyslíku v plicích. „Co kdybychom si společně napustili vanu? Když už…. Když už tě Scotty tak krásně oslintal, tak abych si tě hezky vykoupal a…“
„A co bude pak?“ zašeptám v tajuplném očekávání, když mě po krátkém přikývnutí Tom vezme do náručí a odnáší do koupelny.
„Pak ti vynahradím veškerý křivdy a urážky, kterými jsem tě původně za tenhle nápad častoval,“ usměje se záhadně moje dvojče ve chvíli, kdy začne koupelnu halit neproniknutelná hustá pára linoucí se z kohoutku, napouštějícím vanu, kde bude ta nejkrásnější koupel v mém životě…
autor: Áďa
betaread: Janule
teda Áďo……xDDD žádnej sadismus….šťastnej konec (no o tom využívání psů se raději nezmiňuju xD) krásný, slečno….
( omdlela )
Dobré už jsem se probrala..já se picnu!! Ty vole, ty vole..Áďo mám z tebe dost xDD
Ale je to úžasný, úžasný ale ta zoofilie..:D:D
Áďo, klid, neházej sebou tak, jen na tebe zavoláme milé pány v bílých pláštích s véélikou sítí! :))) Ale ne, bylo to v absolutním pořádku, popravdě jsem čekala…… Ále, co budu povídat… Raději nic… 🙂 Každý pejsek potřebuje mít uklizeno, zřejmě nemá rád, když je jeho páníček nějak… pocákaný nebo zašpiněný, tak se o něj prostě postará. 🙂 Jsem ráda, že to dobře dopadlo a že si Tom utřídil v hlavě to, co doopravdy cítí.
[3]: jo ty milé hodné pány by Áďa potřebovala!!! Ale není se čeho bát…možná jí i navštívíme…xDDD
Taky si čekala, že se Bill tim psem vyspí? Já jo. Teda aspoň potom co nás Áďa tak varovala….x)
Sauriel, nojo, nerada to přiznávám, ale já čekala poněkud tvrdší… akt. 😀 Ale nebudume tu polemizovat, nebo jí ještě navnadíme a v příští povídce by to už onen pejsek nemusel přežít ve fyzickém zdraví… Sauriel, klidně můžeme Áďu navštívit a vybít si všechnu zlost na tom jejím králíkovi… Pěkně mu to spočítáme za Scootyho.
JJ takže až na tu malou zoofilii jak se zmi'novala Lea :D:D užasný ae bez scotyho by to nebylo ono 😀
[5]: jojojojojojojo…….králík za Scootyho utrpeníííí!!!! Vydej ho dobrovolně Áďo!!! xD
[5]: tak nic už je to dobrýýýý…Áďa potrestala sama sebe…pořezala se o vázu…xDDD
[8]: Jéje 😀 To musel chtít sám bůh! Když už jsme o něm minule vedly debatu… Nojo, asi jí přeci jen někdo potrestal. I když teoreticky by měl potrestat spíše mě, protože to já si představovala raději nechtějte vědět co, když jsem viděl jméno Áďa a název Hunde…
Jinak, Áďo, máš ode mě mail.
tak heleďte, vy dvě, na Simmonku mi ani nesáhnete, jinak zjistíte, jaké to je, když začnu útočit nehty a svými hlasivkami, a garantuju vám, že byste to ani jedna nepřežila!!! a zas taková mrcha nejsem, abych nechala Scottyho znásilnit šíleným páníčkem!
jste na mě zlý. nemluvim s váma a tohle byla moje poslední povídka, abyste věděly!
To slibuješ nebo vyhrožuješ? :)))))))
[12]: vyber si 🙂 někomu se uleví, někomu možná ne… ale za to, jak jsou ty dvě na mě zlý, tak je to tady, prostě trucuju a ende! 😛
Tady je někdo citlivej na svýha ušáčka, jo? 😀 Sauriel, našly jsme její slabé místo! 🙂 No, teď si nejsem jistá, jestli to mám brát vážně… 😀 Hele, ale zase, v tom mailu jsem o tobě psala v superlativech, tak si zvaž, jestli se mnou mluvíš… 😀 A s tím, že je to poslední povídka sis doufám dělala srandu. Protože pak tvůj ušáček vážně pocítí, zač je toho loket! 🙂
[11]: konečně je útrum sadismu na blogu…xDDD
[9]: heh taky sem si představovala růůůůzný věci…….a mimochodem du ti napsat mail….takže jestli se tam nechceš potkat s trhlým andílkem tak zdrhej z mailu…xDD
Trošku jsi mě vyděsila tím úvodním proslovem, takže jsem nejprve z bezpečnostních důvodů jen tak očima přeletěla řádky, jestli se tam někde neskrývá nějaké to řezací náčiní. Ale na druhou stranu jsem tak nějak předpokládala, že když se v ději objeví pejsci, nebudeš tam hrdiny snad nějak mučit. 🙂 A nemýlila jsem se 🙂
[15]: Hej, nedobírej si tolik tu chudinku Áďu, třeba je hodně ješitná… Já už radši zařadila zpátečku… 😀
jéé, to je dokonalý 😀 to je dobrý, jak Tomovi vůbec nevadí, že Billa oslintal Scotty 😀 ale ta povídka je dokonalá a skončial to kráásně! 🙂
uf, toto teda bolo 😀 pekný koniec 😀
tak to jsem ráda, že se vám to líbilo, a skutečně to sadistický nebylo, tak doufám, že si toho náležitě vážíte!!! 🙂
a vy dvě, to se ještě uvidí, Simonku si do pusy nikdo brát nebude! jinak se taky může stát, že napíšu jednorázovku, kde TH ochranka "omylem" jisté dvě osoby rozcupuje na miniaturní kousíčky, které vystřelí na Mars a zařídí, aby to vypadalo jako nehoda!!!!
[17]: neboj….ona je v hlouby duše hodná a ví, že si děti potřebujou hrát…i když na účet jiný osoby…xD
[21]: a děti potřebují občas jednu pěkně lísknout!!! 😀
[21]: No nevím nevím, ten její monolog o rozcupovaných nejmenovaných osobách nebyl příliš mírumilovný……
[22]: Ušáčkové si taky občas zaslouží pořádne za ty ušiska zatahat, nemyslíš?
[24]: moje ne! mě si klidně zabijte, když chcete mít o moje povídky míň, ale mýho králíčka a psa se ani nedotknete!!!
[23]: neboooj ta jim neublíží…x)
ja teda myslím, že ujov v bielych plášťoch treba zavolať na viacerých, jak tak sledujem vašu debatu 😀
[27]: Myslíš někoho konkrétně…? 😀
[28]: račej nebuem menovať 😀 lebo síce nemám domáceho miláčika, ktorého by ste mohli týrať, ale za to mám iné veci, čiže mlčím 😀
[29]: no já ti radim mlčet….protože by se andílek mohl naštvat….a to si nepřej vidět….andílek se totiž přátelí s ďábly a upíry!
[30]: šááák ja ništ 😀 ja len konštatujem 😀 ešče to tak, diabli a upíri, už nič iné mi neska nechýba 😀
[31]: no přesně….radši ticho, abych nemusela svoje přátele budit….oni to nemaj moc rádi a pak sou ještě zlejší…
No, ukončeme to. Nikoho nemíním týrat nebo mučit, pokud mi k tomu sám nedá důvod. A tady Áďa si koleduje o to, že chytnu milú Simonku a podobně jako Michael Jackson se svým dítětem, budu stát v otevřeným okně nebezpečně nakloněná se zajícem v drápech… Někdo přeci musí pomstít Billa z "Prosím… ne" a Scottyho z "Hunde" 🙂
[27]: mluvíš mi z duše xDDD
[33]: kdybychom byli na FB tak dám LÍBÍ SE MI……budu na tom balkoně stát s tebou….každá budem ušáčka držet za jedno ucho a budem pokřikovat, že dokud Áďa neukončí svou povídku happyendem tak tam budem stát s ušáčkem….
[34]: na tebe taky pošlu svoje kámoše..xDDDD
[33]: no tak tá pomsta je rozumná, len nwm prečo by si to mal odniesť chudák zajačik. čo on môže zato jakú má majiteľku? 😀
[33]: tak ale tímhle sis to u mě definitivně zavařila!
[36]: Bojim, bojim xDDD
[39]: no to boj!!! xD
Do prčic, Áďo a já si to chtěla právěže vyžehlit… No nic, nepovedlo se.
[37]: ne, ale on jí v těch sadismech pomáhá!!! Já viděla jak jí to šeptá do ucha a ona to pak píše!!! Za všechno může zajačik…xDDD
[39]: Tak než přijdou tak půjdu uklidnit pejska do skříně, aby taky nevisel s balkonu xD
[43]: ty máš pejska??? Neboooj oni ho vyčmuchaj…xD
[44]: mám pejska ikdyž spíš připomíná vykrmený tele
Né, nevyčmuchají, já je podplatím xD
Sauriel, prosím tě, strč si někam ty svoje mystický kámoše. Mimochodem, odepsala jsem ti vopravdu "dlouhej" mail.
[42]: čiže hlavný aktér je zajačik? jak v Carcoolke? tak ptm, robte jak myslíte 😀
Ta Áďa s námi fakt nemluví…
[41]: uvidí se, jestli se ti to ještě někdy povede 🙂
[46]: hele nech mi moje mystický kámoše….z andílka nikdo strach nemá tak si musim pomoct jinak..xDDD
[47]: ano hlavní aktér je zajačik!!!!
[45]: no jo telátko….to si dáme k večeři…cože je to za rasu? xDDD
Samantho, neběželo to náhodou dneska ráno na Markíze? Ta prej cool Karkulka 😀 Teda ne, že bych se na to dívala, způsobuje mi to dávící reflex. 😀
Áďo, noták… Házím psí (králičí) pohled… a zahanbeně hrabu prstíkem…
Já ti dám k večeři! Ikdyž jesti máš ráda chleba se sádlem tak si přijdeš na své x))
Rasa je anglický kokršpanil xD
[52]: ty sou hnusný (na chuť) a tučný…ty nejim…xDDDD kámoši si ale pochutnaj..xDDDD
Hej, nechte toho… Našim mazlíčkům se musí, chudinkám, teď zdát hrůzostrašné noční můry.
[51]: jojo, bežalo 😀 náhodou, ja mám také "rozprávky" rada 😀
[53]: Budu ho bránit vlastním tělem xDD
[54]: hele já mám 6 psů a vypadaj spokojeně….nic je netrápí..až na tu hluchotu a slepotu…xDDD
[56]: vždyť seš určo hubenější než on…xDDDD
[57]: To by ses divila jak je Leunka vypasená xDD
[58]: nekecej…xDDDD
Tyjo, přečetla jsem si to dobře??? Teda Áďo, ty válíš:-D Já už v přesvědčení, že jim v tvým podání zdechne minimálně jeden pes a ty takhle… Tyjo, měníš se nám, holka:-D
Jinak je to ale úžasný, dobrej nápad, prostě jsi jednička a budeš xD Vidím, že sadismus jde do pr****:-D
[60]: neboj, jen dočasně 🙂
Peťushka: no dobře (po hodně dlouhém mozkovém dloubání a hloubání), dávám ti poslední šanci!
[61]: No si myslím, že si zachováš své staré já:-D
[61]: Jé, teď se mi rozsvítily očka jak pyromanovi, kterému vzplane před očima dům! 🙂 Já myslím, že si tu šanci zasloužím, přeci mě nemůžeš odepsat v tak mladém věku, chápeš, ještě mám všechno přes sebou… 😀
proboha taková diskuze u jedný zvrhlý povídky… xD no Áďo musím říct, že jsem i přes tvoje varování byla mile překvapená… chudák Scotty… xD a teď se bude zanedbávat protože Toma konečně praštilo a uvědomil si že se k sobě oni dva hodí xD
Aďo to bylo něco… sem hrdá že nosím tvé jméno, teda pokud seš taky Adéla xD Naprosto dokonale zvrhly… xD docela vtipná přestava xD
[65]: jééé, nerada tě zklamu, ale tohle je jen krycí pseudonym, který vznikl zkomoleninou mé zdrobněliny, jmenuju se jinak 😀
tak to bylo perfektní 😀
Jakože dooooooost dobrý….směju se ještě teď 😀