autor: Alexandra BreakThrough
Ahojky! Dávám Vám sem mojí první povídku. Původně byla napsaná, jako slohová práce ve škole. Potom jsem jí ale trošku upravila a šoupla sem. Snad se Vám bude líbit 😉 Díky Alex <3
Blížila se půlnoc, okna na sídlišti pomalu zhasínala, když vtom se ulicemi procházel mladý, černovlasý chlapec. Jeho oči byly bez radosti, za to ale plné smutku. Pomalými kroky došel k onomu místu. Do parku. Místo, kde to všechno začalo, pokračovalo, a i skončilo. Ale kdo ví. Chlapec si sednul na jednu z laviček a zavřel oči. Vzpomínky se mu opět hrnuly na mysl…
Byl první zářijový den. Den, kdy pro všechny končí prázdniny a začíná škola. Pro někoho to byl šťastný den, ale pro někoho ne. Mezi tyto lidi patřil i Bill. Černovlasý, vysoký kluk. Na první pohled velmi zšenštilý, ale když se člověk zadíval blíže, viděl, že je to nádherný kluk s čokoládovýma očima..
Jakmile se školou ozval řinčící zvonek oznamující konec hodiny, Bill vyletěl ze školy. Jeho cílem bylo jedno konkrétní místo. Jezírko v parku.
Došel tam a zjistil, že na jeho oblíbeném místě sedí i jiná osoba. Osoba jemu neznámá. Opatrně si sednul kousek od něho. Druhý chlapec se díval na vodní hladinu, jakmile však vedle sebe zpozoroval pohyb, zvednul svůj pohled na černovlasého kluka. V ten moment věděl, že to pro něj nebude jen obyčejný kluk. A taky že se nemýlil. Nesměle Billa pozdravil a postupně se s ním dával více a více do řeči. Bill se dozvěděl, že ten neznámý kluk se jmenuje Tom.
Dny ubíhaly a mezi Tomem a Billem se tvořil nádherný vztah. Málokdo by řekl, že se znají teprve pár dní.
Jednou se ti dva dohodli, že by si mohli udělat hezký společný večer a někam vyrazit. Dlouho je nic nenapadalo. Tak vyrazili tradičně do kina… A další kámen úrazu. Na jaký film měli jít? Tom miloval horory a Bill zase romantiku. Kompromisem pro ně byl film Twilight, neboli Stmívání. Všichni ho viděli, a byli z toho úplně na větvi. Aspoň ti dva nebudou pozadu, jak se říká. Měli sraz okolo půl 7 na náměstí. Tom už dávno seděl na lavičce a vyčkával Billa. Ten ale nikde. Když ale v dálce uviděl vysokou postavu s černými vlasy, usmál se. Došel pomalu k němu, pozdravil ho. Vzápětí se rozhlídl kolem. Po zjištění, že kolem nich není nikdo jiný než pár holubů hledajících něco k snědku, přiblížil s k Billovi a s úsměvem ho lehce políbil na jeho lehce promrzlé rty. Ano, mezi nima už nebyl jen čistě kamarádský vztah. S postupem času si ti dva totiž moc dobře uvědomili, že cítí k tomu druhému něco víc. A to víc byla láska. Čistá láska mezi dvěma chlapci, kteří nevěděli, co s nima bude zítra. Proto se snažili užít si každou možnou chvíli, kterou mohli býti spolu. Víte, v té době bylo zcela nepřístupné, aby dva chlapci nebo dívky měli mezi sebou vztah. Vztah, jehož hranice nekončí za hranicemi kamarádství. Lidé tyto vztahy odsuzovali, nedokázali to překousnout. Nepřáli těm lidem lásku, tu čistou lásku, která mezi nima byla. Proto i tito dva chlapci se snažili přede všema utajit jejich vztah. Nechtěli, aby je od sebe odloučili. Nechtěli být bez sebe. Bylo jim jedno, že se to prostě nesmí. Nebrali ohledy na ostatní. Milovali se. To bylo pro ně důležité. Jediné, co pro ně mělo smysl, byla jejich láska. To se jim bohužel vymstilo…
Jednou přišel Bill domů. Na tváři mu pohrával úsměv. Strávil totiž s dokonalé odpoledne s Tomem za městem u jednoho stromu. Strom, který symbolizoval právě je dva. Výrazy jeho rodičů ale způsobily, že Billův úsměv z tváře během vteřiny zmizel. Následovala rodinná debata nad tím, jak je možné, že jejich syn se dal dohromady s chlapcem. Bill věděl, že to znamená jediné. Jejich konec. Seděl jako tělo bez duše v kuchyni. Nevnímal rozhovor, který vedla jeho matka s otcem. Snažili se Billovi domluvit. Ale copak to šlo? Když jste věděli, že o jedinou osobu, kterou jste milovali, Vás chtějí připravit vaši rodiče?!
Bill nereagoval na kázání jeho matky. Nepřítomně sledoval náramek na jeho ruce. Dostal ho od Toma. Bylo na něm vyryté malé srdíčko, kde uvnitř něho bylo malinké písmenko T. Ze zamyšlení ho vytrhla až silná facka, přicházející od jeho otce. Bill se chytil za tvář a nevěřícně se na otce podíval. V jeho očích už neviděl to co obvykle. Teď tam viděl zlost a znechucení… Během toho večera dostal podobných facek a pohlavků ještě několik… Tom na tom byl podobně. Také seděl v kuchyni s jeho rodiči. Vládlo tam ale ticho. Ticho, které rušila jen projíždějící auta kolem jejich domu a občasné zabimbání hodin v obývacím pokoji. Tomova matka po několika minutách opustila kuchyň. Když se ale vrátila, v její ruce byl telefon. Koukla se na Toma, který očekával cokoliv jiného, než co vyšlo z úst jeho vlastní matky. ,,Běž si sbalit všechny věci. Jedeš pryč. Ve svém domě Tě už nechci!“ Tom nevěříc svým uším, se po pár okamžicích opravdu vydal do svého pokoje s úmyslem si sbalit. Hned potom se svezl po zdi a naplno se rozplakal. Nedokázal tomu prostě uvěřit… Přišel o něj…
Ze dnů se stávaly týdny. Z týdnů měsíce. Z měsíců roky. Celou tu dobu se neviděli, neměli o sobě jednu jedinou zprávu. Ani jeden se neodvážil s tím druhým spojit. A vlastně ani neměli možnost. Bill vůbec nevěděl, kde Tom je. Jediné, co věděl, že bydlí na druhé straně Německa u babičky. Billovi rodiče si změnili telefonní číslo, takže ani Tom nemohl Billovi zavolat. Jednou se odvážil napsat Billovi dopis. Dokonce ho i poslal. Adresu domu si totiž ještě pamatoval. Bill ale nikdy ten dopis neviděl. Jakmile totiž jeho rodiče viděli dopis ve schránce, bylo jim hned jasné, od koho je. Dopis skončil spálený v krbu, kde shořel, a nezbylo po něm nic víc, než trocha popelu…
Bill si utřel slzu stékající po jeho tváři. Dnes to byly přesně tři roky ode dne, kdy byli rozděleni. Tři roky trápení. Tři roky plné proplakaných nocí.
Bill se rozhlídl okolo jezírka. Byla už zima. Vstal a chtěl jít domů, pokud se tomu tak dalo říkat. Bill se tam už dlouho necítil jako doma. Něco mu ale v pohybu zabránilo. Naproti němu stála osoba, kterou si moc dobře pamatoval. Osoba, kterou tak dlouho neviděl. Osoba, kterou tolik miloval, a kvůli které se tak natrápil. Stál tam on. Tom. Bill nebyl schopný pohybu.
,,Tome…“ vyšlo z jeho promrzlých úst. Tom se jenom usmál. Byl nehorázně moc šťastný. Přitáhl si Billa k sobě a pevně ho obejmul. Tak dlouho po tom toužil. Těšil se, až ho bude moci zase obejmout. Teď měl ale svého Billa znova u sebe a od této chvíle mu ho už nikdo nevezme. Už nikdo. Bill byl stále v šoku. Nemohl uvěřit, že je opět s ním. Ale jednu věc věděl jistě – teď už bude šťastný. Spolu s Tomem. Z očí se mu hrnulo pár slz.
,,Lásko, už neplakej. Jsem tady, už budeme spolu. Jsme plnoletí, nikdo nás už nerozdělí…“ šeptal Tom Billovi do ouška. Bill jenom souhlasně kývnul. Stále zůstávajíc v jeho objetí, Toma po tak dlouhé době políbil. Jejich polibek byl procítěný a plný lásky. ,,Miluju Tě,“ šeptnul Tom.
,,Já tebe přece taky,“ pousmál se Bill a znova Toma políbil.
A zdali jejich láska vydržela? Kdo ví, ale jedno je jisté. Jejich láska byla pravá, čistá, opětovaná a vlastně nekonečná. Láska, která překonala jednu obrovskou překážku. A tak to přece má být…
autor: Alexandra BreakThrough
betaread: Janule
užasny…. sem tak rada že se zase našli 🙂
krásný a dojemný.. 🙂
moc hezký.
Náááááááádhera!
to je náádherný!! úžasný příběh, krása! 🙂
Wow! Tak tohle je vážně krásná práce! x) Jsem ráda, že se tahle povídka dostala sem, měla v sobě takové kouzlo a i když jsem o začátku trochu pochybovala, nakonec sem nelitovala… x))
*jsem
moc pěkný….
Tento příběh byl jako z pohádky! I ten konec. Jen mi trošku není jasné, co těch rodičům na oreintaci jejich dětí tak překáželo? V dnešním světě mít takové zabedněné názory… No nevím. Já bych své děti tímhle způsobem určitě neomezovala… Určitě piš dál, Alex 🙂
O, Alex, moc pěkná povídka! Příběhy se šťastnými konci mám ráda, každý by se měl dočkat svého štěstí. Pokud napíšeš další svoji povídku, vůbec se nebudu zlobit. Naopak si ji s radostí přečtu…
No jo..vto jsou ty starodávný móresy,že kluk a kluk spolu nemůžou chodit.. Tse.. Ještě že už je jiná doba 😉