Lonely day

autor: Anett483
betaread: Helushka

*****

Chodí po ztemnělých ulicích…sám.
Cítí nesnesitelnou bolest v srdci a snaží se s ní bojovat… sám.

Lidé se snaží co nejrychleji dostat do svých obydlí, aby se schovali před sychravým počasím. On ne… Právě naopak… Vystavuje svou tvář silnému větru a dešti, který bičuje jeho utrápenou tvář. Bojí se… Hrozně se bojí. Čeho? Snad budoucnosti a nebo snad přítomnosti? Každý den se cítí víc a víc osamělý. Proč? Nechce svoji bolest vykřičet do světa. Bojí se, že by snad někdo zjistil, že tu silnou bolest si způsobuje sám. Tu děsivou bolest, která mu svírá hrdlo. Proč? Ptá se sám sebe. Nezná odpověď, i když by ji chtěl vědět. Vráží do lidí, míjí pouliční lampy, které se právě teď rozsvěcují. Připadá si jako zrůda, nechutná zrůda. V hlavě mu běhá jedna myšlenka za druhou, avšak ani jedna nedospěje ke konci…
Jde domů… Domů za svoji láskou, které důvěryhodně namluvil, že má práci ve studiu a vrátí se večer.
Proč mu to vlastně dělá? Proč ho podvádí? Nic mu v jejich vztahu přece nechybí… Oba jsou spokojeni. Zase ta bolest… Tak strašně ho bolí, že nezná důvod svého chování. Doma má nejúžasnější osobu pod sluncem a on si ji neváží. Radši si potají chodí užívat s dívkami.
Déšť neustává, právě naopak… Déšť sílí a vítr ohýbá stromy… Dávno mu smyl z oblečení stopy rudé rtěnky jeho milenky…

Srdce mu začne být rychleji. Přichází domů a už z dálky vidí tlumené světlo, které vychází z kuchyně. Zastaví se u branky domu a nahlíží do okna. Srdce mu bije ještě rychleji, jakoby mu mělo za chvíli vyskočit z hrudi. Cítí se osamělý… Proč? Má přece svoji lásku, která na něj netrpělivě čeká, čeká až se mu vrhne do náruče a vášnivě ho políbí… Už jen z toho pocitu má strach… Bojí se osoby, kterou miluje, bojí se její reakce… Když jí řekne pravdu, zůstane osamělý… Stále se dívá do okna, kde se za chvíli pohne záclona a objeví se černá hříva, která netrpělivě pozoruje nepříznivé počasí a čeká na svého milence. Jakmile jej uvidí stát před brankou, rozzáří se…

Tom přešel od branky ke dveřím a hned uslyšel šramocení v zámku a následně byl vtáhnut domů. Bill z něj rychle sundával promočené oblečení a snažil se ho zahřát, byl úplně promrzlý. Ani jeho ruce ho nezahřívaly. Smutně se posadil do kuchyně, kde na něj už čekala nádherná večeře. Bill mu mezitím donesl domácí oblečení a ještě teplou mikinu. Tom se jen zničeně díval na Billa, který zářil štěstím, a kdykoliv mohl, se k Tomovi nahnul a políbil ho na jeho promrzlé rty, které pomalu dostávaly přirozenou barvu.

Prudce vydechl…“Bille, musím ti něco říct…“ Teď nebo nikdy! křičel v duchu Tom… Nemůže ho podvádět, musí mu říct pravdu. Ale jaká je vlastně pravda? Podvádí osobu, kterou miluje… Proč? Sám neví…
„Teď ne lásko… Musíme se najíst, nebo nám ta večeře vystydne…“

„Musím ti něco říct,“ řekl Tom, když spolu seděli před krbem, ve kterém dohořívaly poslední kousky dřeva.
„Taky ti něco musím říct, Tome…“ otočil se Bill k Tomovi. „Hrozně tě miluju…“ pousmál se a začal Toma líbat….

***
Zničeně leží vedle své lásky a pozoruje, jak spí… Je tak nevinný, tak jemný, tak krásný… Řeknu mu to. Třeba zítra… slibuje si Tom a hladí Billa po vlasech načež se Bill k němu víc přitulí… Kolik už bylo takových dní, kdy si říkal, že mu řekne pravdu? Kolik? Už ani neví… Bože, Tome, jsi tak strašně zbabělý! křičí sám na sebe v duchu.

S jistotou ví, že zítra nastane další osamělý den a jeho láska se ani zítra nedozví pravdu… Nedozví se ji nikdy…

autor: Anett483