autor: Aduska
Ahoj, sem tady s další povídkou, která mě napadla, když sem se dívala na odložené případy, konkrétně díl Daniela (http://iserialy.sk/odlozene-pripady/2seria-odlozene-pripady/odlozene-pripady-3diel-daniela/ ) Snad se vám to bude líbit. Přeji hezké počtení
Vaše Aduska
Mladík s černými rasta copánky seděl v rohu nepřirozeně bílé místnosti a upíral své prázdné hnědé duhovky na neexistující postavu před sebou. Byl to jeho „Imaginární kamarád“ nebo spíš „Imaginární láska“. Pouze on viděl vysokou, štíhlou postavu mladíka, zahalenou v černém plášti, dlouhé havraní vlasy a tmavě hnědé oči, silně obtáhnuté tužkou na oči. Jasně, pár lidí vědělo, o koho jde, ale taky věděli, že jej vidět nemá. Miloval ho už jen proto, že on jediný nepůsobil tak světle jako místnost, i když jeho pleť by jí mohla konkurovat svou bledostí, miloval ho, protože byl něco jiného, byl vytržení z té nepěkné reality, do které se vracel jen zřídkakdy… Jinak by tu neseděl, no ne?
Bylo mu pouhých 20 let a jeho život se změnil před dvěma roky…
*-*
Mladík s dlouhými černými vlasy stál na rohu ulice a bavil se s místní „lehkou ženou“, jeho kamarádkou. Byla to pochybná čtvrť a pochybné existence. Černovlasý mladík ani netušil, že jej už celý týden téměř posvátně sleduje Tom, mladík s rasta copánky, oděn ve stylu hip hopu, a s nádhernýma hnědýma očima. Jenže Tom si myslel, že sleduje krásnou dívku…
Po čtrnácti dnech šetření peněz a sledování Billa, kterému v této čtvrti neřekli jinak než Candy, si chtěl koupit jeho služby, jenže co se dozvěděl, ho překvapilo i potěšilo. Bill nebyl jako ony, nebyl děvka, byl naprosto neposkvrněný.
„Takže ty tohle neděláš?“ zeptal se Tom a živě gestikuloval ruka a snažil se opsat kruhem celou čtvrť.
„Ne, vypadám snad tak?“ zeptal se šokovaně.
„Ne, já jen, že tě tady dost často vidím.“
„Aha,“ sklonil hlavu, styděl se za to, že nemá na byt v lepší čtvrti, ale cítil se tady tak anonymně.
„A…“ Tom s červenáním sklopil hlavu „…Nemůžu tě někam pozvat?“ Pln očekávání se na něj opět zadíval…
„Jo…“ Usmál se Bill. „…Bylo by to fajn… já jsem Candy…“ podal mu ruku a doufal, že nejde moc poznat, že je chlapec, protože tento sympatický mladík jistě nebyl na kluky.
„Tom,“ oslnivě se usmál a taky natáhnul ruku.
Další den už netrpělivě čekal u cukrárny snad půl hodiny před onou schůzkou. Byl nervózní, ruce se mu potily a těžce se mu dýchalo. Očima už deset minut vyhlížel svoje „cukrátko“.
Už ji viděl přicházet směrem od „pochybné čtvrti“, měla na sobě světle modré žabky, krátké šortky, košili, jejíž konce byly svázány vysoko nad pasem a v pupíku se pohyboval světle modrý pavouček. Byla jen lehce namalovaná a ve vlasech měla čelenku s malými modrými kvítky. Byla nádherná a Tomovi se až tajil dech, všude do svého okolí vyzařovala pozivní atmosféru, ale nikdo nevěděl, jak je ve skrytu duše ztrápená svým vlastním tajemstvím…
*-*
Bill alias Candy, mladý kluk, ano kluk, rodiče ho v patnácti letech vyhodili z domu, protože jim řekl, že je transsexuál. Všechno to bylo zjevné, Bill se maloval a nejednou ho maminka nebo otec načapali s vibrátorem, a ne vždy si na něm „pouze“ vybíjel svoji orální fixaci. Jednou ho mamka načapala ve svých šatech a blond paruce, jak flirtuje se sousedovic chlapcem. Ten den se všechno změnilo a rodiče už dál nemohli vydržet, že nemají bezchybného syna. Prostě ho nechali jen tak na ulici, jako by byl pes, o kterého se už dítě nechce starat.
V Magdeburgu si našel nějaký levný podnájem 1+1, plíseň se táhla snad po celém stropě a Bill často trpěl dýchacími potížemi, ale bylo tam aspoň teplo, pořád to bylo lepší, než mrznout s bezdomovci na ulici, což si zažil taky. Byly to temné časy, ale nikdy neklesl tak nízko, aby prodával své tělo na ulici jako jeho kamarádi.
Den, kdy potkal Toma, jeho život obrátil naruby. Nevěděl, co je na tom klukovi s černými rasta copánky tak zvláštní, ale zamiloval se do něj snad na první pohled a málem se rozplakal štěstím, když ho Tom pozval do cukrárny, a ještě k tomu mu při představování tak jemně stisknul ruku. Bylo tam tolik chemie!
Dvě hodiny před srazem už běhal po bytě a sháněl to nejlepší oblečení, kterého měl poskromnu. Jako obvykle přišel snad o deset minut později, ale Tom se nezlobil, už na něj čekal a zase se tak nádherně usmíval. Billovi se skoro až podlomily nohy.
*-*o měsíc později *-*
S Tomem to bylo tak úžasné. Nikdy nezapomene na to, co cítil, když ho poprvé chytil za ruku nebo když ho něžně políbil, ale nic víc, Billa stále sžíral jeho malý problém a obava, že ho Tom nebude chtít, když zjistí, že jeho krásné „cukrátko“ má penis. Byl do Toma smrtelně zamilován a konec jejich vztahu by znamenal konec jeho života. Tom je to jediné co na světě měl. To jediné, za co stálo žít. Tom byl z velmi bohaté a vlivné rodiny, Bill měl strach ho jen pozvat do bytu, aby se mu náhodou nevysmál, ale Tom se zachoval přímo báječně. Den po návštěvě nakoupil spoustu barev a spolu s Billem vymalovali jeho nudný a šedý byt na krásný, barevný a útulně vyhlížející byteček.
Tom se dnes měl k Billovi stavit jako obvykle. Bill už objednal pizzu, nachystal kofolu a do DVD přehrávače, který mu samozřejmě koupil Tom, nachystal nějaký ten horor, aby měl záminku se k Tomovi tulit. Dnes se ani nemaloval, neměli v plánu s Tomem někam vyrážet, a stejně ho měl nejraději nenamalovaného.
Tom přišel akorát načas, donesl láhev vína a CD, na kterém bylo napsáno „pro moje cukrátko“. Bill mu vlepil pusu na tvář a víno zanesl do lednice.
„Posaď se.“ Vyzval Toma Bill. Tom byl stále omámen Billovou krásou a měsíc bez sexu dělal své. Bill ho nevědomky rajcoval, ale on na něj nechtěl spěchat. Posadil se, Bill nalil oběma kofolu a začali v tichosti jíst pizzu, každý byl zahloubán do svých myšlenek, ale nepřišlo jim to blbé, nebylo to takové to trapné ticho, ale ticho prosycené láskou a křehkostí situace.
„Co jsi mi to donesl za cédéčko?“ zeptal se Bill.
„Tak si to pusť,“ krásně se na něj usmál Tom. Bill vstal a strčil CD do přehrávače, Tom se nějakou „náhodou“ ocitl za jeho zády a ruce mu obtočil kolem pasu. Bill zapnul první skladbu a z reproduktorů se ozývaly pomalé tóny nějakého ploužáku. Tom si ho otočil k sobě, ruce mu ovinul kolem pasu a sepjal je za zády, opřel své čelo o to jeho a pomalu se houpaly do rytmu písně. Tom sjel rukama k Billovu zadečku a jemně ho hladil. Bill znervózněl a rozklepal se.
„Co se děje? Dělám něco špatně?“ zeptal se Tom.
„Nic a zároveň všechno…“ Odmlčel se, podíval se mu do očí „…nemůžu… Chci ti něco říct, nic o mně nevíš. Jak můžeš říkat, že mě miluješ, když nevíš, kdo jsem? Podívej se pořádně… Ne srdcem, ale očima. Co vidíš?…“ Billovi tekly po tváři slzičky, už to dál nemohl v sobě dusit, muselo to všechno ven.
„Dívám se a vidím všechno, Candy, už od první chvíle, co jsem tě spatřil, vím, kdo jsi a vím, jak to máš těžké,“ pomalu sjížděl k lemu jeho tepláků a hladil ho těsně u lemu. „Miluju tě a vždycky budu, ať budeš kluk či děvče. Jen tak se nevzdám té lásky, se mnou se přetvařovat nemusíš.“ Tomovi taky tekly slzy, oba byli dojatí a Tom byl potěšen odhalením tajemství, které už neoficiálně věděl.
Bill ho začal jemně líbat a pomalu se pokládali na podlahu. Za zvuku pomalých tónů skladeb, které Tom donesl, se oddali jeden druhému a poprvé se spolu milovali, tak pomalu a tak něžně, že už to ani krásnější být nemohlo. Ráno se probudili v láskyplném objetí a slunce jim svítilo do tváří.
„Dobré ráno, lásko,“ usmál se Tom na své černovlasé sluníčko. Bill ho líbnul na hruď, na které spočívala jeho hlava, a zářivě se usmál. Najednou z něj vše opadlo a na celém světě byl jen on a Tom. Uvědomil si, jaký poklad v Tomovi má a šťastně se usmíval na celé kolo.
„Miláčku? Půjdeme na ples? Spolu?“ Tom často mluvil o školním plese, ale Bill se toho bál, nikdy neměl rád dav lidí, ale kvůli němu to snad překoná. Jen kývnul a opět si lehnul na jeho hruď. „Je to už tuto sobotu.“
„Ale já nemám co na sebe,“ zděsil se Bill.
„Ale neboj, broučku, něco vybereme nebo se nech překvapit, a já ti nějaké šaty vyberu.“ Bill mu věnoval něžný polibek, který mluvil za vše.
*-*sobota*-*
Tom nevěděl, jak se jeho otec dozvěděl o Candy, ale i kdyby Bill byl skutečně děvče, tak jeho otec by mu ho neschválil, protože byl zastánce toho, že kariera je vždy na prvním místě. Tom se ani nedivil, že ho jeho matka opustila, když mu bylo šest let.
Tom Billovi koupil krásné dlouhé plesové šaty, které obtahovaly jeho postavu. Už stepoval u Billova bytu.
Když Bill otevřel, Tom oněměl. Dlouhé černé vlasy měl smotané do drdolu ala baletka, pár pramenů mu splývalo okolo tváře v jemných vlnkách, jemné líčení a splývavé šaty tu krásu jen podtrhovaly.
„Ahoj.“ Něžně se usmál Bill a líbnul ho na čelo.
„Jsi krásný.“ Bill se začervenal a nesměle sklopil hlavu. Tom vzal jeho ruku do dlaní a připevnil mu na zápěstí rudou růži. Bill se opět tak nádherně usmál a vtáhnul Toma do bytu. Opřel Toma o zavřené dveře a zasypával jeho krk polibky. V tom někdo zaklepal. Tom poodstoupil ode dveří a Bill otevřel, do místnosti se vřítil postarší muž s pleškou.
„Tak s ní se taháš, jo? Okamžitě vypadni domů…“ začal pán křičet na Toma.
„Tomi, kdo to je?“ ozval se tiše Bill, Tom jako by ho nevnímal, jen se pohledem zavrtával do svého otce.
„Je to můj život, tak mě nech…“
„Možná je to tvůj život, ale s nějakou děvkou se tahat nebudeš…“ Bill se tiše rozplakal a Tom si toho všimnul.
„To jsi neměl…“ strčil Tom do svého otce, s kterým jeho čin ani nehnul, a vzápětí dostal Tom pěstí do obličeje. Oko mu začalo nebezpečně modrat a Bill v sobě našel poslední zbytečky cti a šel chránit svého milence. Bil Tomova otce hlava nehlava, ale takový křehký kluk proti takovému chlapovi nic nezmůže. Tomův otec zůstal omámeně stát s otevřenou pusou.
„Ty si kluk…“ Vylezlo z něj po chvíli „…Ty seš teplouš?“ podíval se na Toma, který jen pohledem rozmazaným od slz sledoval, jak mu kapičky krve tekoucí z nosu spadají na koberec.
„Podívej se na mě a řekni mi, že jsi s ním nešukal!“ zvedl Tomovi prudkým pohybem bradu, aby se mu donutil dívat do očí. „Mluv, ty spratku.“ Tom se slzami v očích zakroutil hlavou v milosrdné lži. Bill se na zemi ještě více rozplakal, a teď pro změnu začal bušit pěstmi do Toma, s tichými nadávkami se svezl na zem, sundal si ze zápěstí růži a hodil ji po Tomovi, kterého otec táhnul za loket ven z bytu. Tom se sehnul pro růži a oči se mu zalily slzami.
Otec Toma zavezl na ples a nechal ho tam i s myšlenkami na plačícího Billa. Všechny páry tančily na parketu a on se zaposlouchal do rytmu písně, u níž se s Billem poprvé milovali. Jeho hlava byla plná těch nejhezčích vzpomínek a jeho oči se opět plnily slzami. Prudce se zvedl od stolu a za nechápavých pohledů ostatních lidí vyběhl před budovu tělocvičny, v níž se ples konal. Nasadil rychlé tempo a běžel k Billovu bytu. Měl štěstí, že to bylo poměrně blízko.
Bill se s pláčem přesunul do postele a z nočního stolku vytáhnul zbraň, jež v této čtvrti byla nepsaným pravidlem. Na stoleček položil papír s třemi slovy.
„Miluju Tě, Bill“
Ani nedoufal, že by to tu našel. Přitisknul si hlaveň ke spánku a zhluboka dýchal.
Už jen kousek, říkal si Tom a běžel ze všech sil. Už zahlednul Billův byt a ještě zrychlil. Chtěl se mu za vše omluvit, vždyť on ví, že ho miluje. Prudce otevřel dveře a…
Bill zmáčknul spoušť a v posledním okamžiku uviděl otevírající se dveře, bohužel už nikdy nezjistil, kdo za nimi byl.
Tom stál nechybně ve dveřích, oči plné slz a jeho plesové sako bylo poseto kapičkami krve a hmoty, kterou snad ani nechtěl identifikovat nebo si prostě nechtěl přiznat, že jsou to kousky Billova mozku. Podíval se na růži pro Billa, již žmoulal od té chvíle, kdy ji po něm hodil. Opatrně natrhal její kvítky a posypal jimi Billovo bezvládné tělo. Plakal a hladil Billa po ruce, pořád doufal, že se nějakým zázrakem probere. Pohledem spočinul na stolečku, na kterém byl položen papírek s jednoduchým vzkazem. Po přečtení se téměř hystericky rozplakal a jeho vzlyky ho málem dusily. „Vždyť já tě taky miluju. Vrať se, Bille. Prosím,“ srdceryvně pronášel tichou prosbu pořád dokola a postupně zvyšoval svůj hlas.
Našli ho až ráno, jak spal u mrtvého těla, jehož se nechtěl pustit. Pořád plakal a pořád šeptal, jak jej miluje, ale Bill ho neslyšel. Odvedli ho až dva záchranáři, kteří mu dali injekci na uklidnění.
Tom se měsíc utápěl ve smutku, až ho jednou spatřil. Povídal si s ním celé hodiny a hladil jej po tváři. Co na tom, že nebyl skutečný? Tak skončil tady, v Berlínské psychiatrické léčebně. V noci se mu zdály noční můry o zakrvaveném saku, budil se s hysterickým pláčem, ale on byl u něj a konejšivě ho hladil.
Ano, někdy je to lepší než nic, lepší, než si připouštět, že tu nikdy nebude, tak jako dřív.
autor: Aduska
betaread: Janule
božee…to je upe překrásný..
plakám tu…:(:(
to je tak smutný =´((
jsi úžasná Adus…<**
Svým způsobem to byla nádherná povídka, úžasný, akorát .ten konec, to mě dostalo, úplně.. páni.
jinak ale skvělý 🙂
Tak tohle je ta tvoje povídka..
Svým způsobem jsem tušila, že to takhle nějak dopadne, už podle toho začátku. Jen jsme nevěděla, jestli Billa zabil, nebo se stalo něco jiného.
Ehm…jde mi mráz po zádech. Opravdu, cítím to! Bylo to tak zvláštní a krásné. Škoda jen, že něco podobného není napsané jako vícedílka…Protože tenhle styl povídek se mi moc líbí, víš, to s tou Tomovou psychikou…
Prostě…strašně by se mi líbilo, číst něco takového jako je takhle povídka dlouho, dlooooouho. Bylo to krásné. Doufám, že něco zase brzy napíšeš ;))
tak to bylo nádherný! Smutný a nádherně napsaný!!!
=o
To je naprosto dokonalý!! <3
Nádherné!!!!Normálně brečím!!
Krásný….strašně moc…mě to tu ruzplakalo….bože…vážně nádherný…..
Dokonalost je slabé slovo..tohle je..neuvěřitelné
Většina autorů a autorek se přibývajícími povídkami lepší čím dál víc. Musím se přiznat – já jsem nikdy moc neměla Adusciny povídky v lásce – ne snad proto, že by se mi nelíbily, ale přišly mi takové… nezáživné, stejné, jako ty ostatní. Tentokrát jsem si ani nepřečetla autora a od začátku do konce jsem ani nedýchala. Podle posledních pár odstavců jsem tušila, že tenhle skvost patří sadistické Ádi, ale když jsem pod povídkou uviděla Aduska, tak mi přeběhl mráz po zádech. 😉 Dokonalé…
Už dlouhou dobu mě nějaká jednodílka nezasáhla tolik, jako tahle. Jedinečná, smutná a nádherná. ♥
Holky… sem dojata… sem ani nevěřila, že se to bude někomu líbit… přiznam, že mě se to moc nelíbí xD díky moc 🙂
Adusko, byla to naprostá nádhera opravdu, neodolal jsem a musel jsem se na ten díl seriálu dokonce i kouknout. Bylo to opravdu nádherné, smekám před tebou :-*
[3]: sem ráda, že se to líbí i tobě… takove velikánce :)…
Myslím že už všechno bylo řečeno. Krása
Dneska jsem si slíbila že nebudu brečet…super…x((((
myslím,že už bylo na čase,abych na něco takového zase narazila…
já mám totiž typy těchto povídek šíleně ráda:*člověk z nich má prostě příjemný pocit a ještě si pobrečí.xD
úchvatné:)
[13]:
Šupity dupity, až tě něco zase napadne, sedej k počítači a napiš to pro nás ;))
pani to bylo naprosto dokonaly… Fakt jedna z nejlepsich povidek, jakou jsem kdy cetla
Nádherný!!! Neměla jsem dech, když jsem to četla. Odložený případy zbožňuju a tenhle díl jsem zrovna viděla!!!^^ Ale pustím si ho znovu! o_O Je to vážně krásný a nevím, co bych Ti k tomu měla říct. Strašně mi je líto toho, co Bill udělal, ale živě jsem si ho dokázala představit v šorktách, košili nad pasem, piercingem a čelenkou ve vlasech!<333 Nádherný a doufám, že zase napíšeš brzy něco tak skvělýho, jako bylo a je tohle!<333
wau úplne úžasné 🙂
pane bože. Já sem pro to aby se u takovýhle povídek psalo hned do úvodu upozornění že zásoba kapesníků je nutná. Já bych pak takové snad ani raději nečetla. Bylo to krásný, ale tohle mi dělat nemůžete. Jinak mě prostě jednoho krásnýho dne jebne
panebože, jak mám napsat koment, když nevidim, to bylo úžasný, ale panebože…tak hrozně smutný!
nejvíc hezký.. je škoda, že vždycky napíšeš něco, v čem má hlavní roli smrt..
Je to jako Deja vu…
Dnes bych to asi napsala trochu jinak… Ale je to pěkná povídka. Musím se pochválit 🙂 jo asi sem sobec, že čtu vlastní povídky a sama si je komentuju 😀 nejvíc jsem vděčná za každej komentář… Jé jak já bych ty časy zase vrátila 🙂 Chybí mi to tady, vy mi chybíte