Zmatenost

autor: Andrejkaa

Paprsky slunce ho nemilosrdně štípaly do očí. Nuceně se zvedl, došoural se do koupelny. ,,Teda já vypadám,“ zkonstatoval svůj stav černovlasý chlapec. Musím se pořádně probudit. Prolétlo mu hlavou. Zalezl do sprchy.

******

Pomalu na něj dopadaly kapičky horké vody a on se začínal probouzet. Uslyšel klapnutí dveří. Neotáčel se, věděl, kdo to je. Jeho bratr. Ten, kterého má bezmezně rád. A zrovna včera si uvědomil, že ho nemá rád jako bratra, ale jako člověka, se kterým by chtěl prožít celý život.

Za chvíli ucítil bratrovy ruce kolem svého pasu.

,,Kam si mi odešel?“ posmutněl dredatý kluk.

,,Promiň,“ odpověděl. Otočil se k němu a setkal se s jeho pohledem. Podlomila se mu kolena nad tou záplavou čokolády. ,,Víš, Tome, já… přemýšlel jsem v noci …“ odmlčel se. Tom zbystřil. ,,…Nad námi. Myslím, že to není správné,“ Tom nasucho polkl.

,,Odkdy tebe zajímá, co je a není správné?“ Bill uslyšel zvláštní podtón jeho hlasu. ,,Bille, včera to bylo nádherný. Všechno bylo včera dokonalý. Proč to chceš teď zničit?“ Tom nechápal jednání svého brášky. Bill neodpovídal, vytrhl se ze sevření Toma a utíkal do svého pokoje. Tam se naplno poddal pláči. Jeho srdce bylo zmatené. On byl zmatený. Mám dát přednost rozumu, tomu, že to není správné. Nebo srdci, které touží být s jedinou osobou? S Tomem. Hlavou se mu honily otázky. Spousty otázek, na které nedokázal odpovědět.

Mezitím, kdy Bill prováděl boj s rozumem. Stál Tom jako přikovaný ve sprše. Celou dobu. Nehnul se. Snažil se pochopit bratra. Proč utekl? Proč tu se mnou nezůstal, abychom vše vyřešili. Spolu. Vždycky jsme byli na všechno dva. Nikdy ani jeden z nás neřešil problémy sám. Ten druhý mu vždy pomohl. Vylezl ze sprchy a osušil se. Mířil do svého pokoje, když však uslyšel pláč z bratrova pokoje, změnil směr a otevřel dveře. Bill seděl u okna na parapetu zachumlaný až pod uši v dece a plakal. Kvůli mně? Zeptal se sám sebe Tom. To by nechtěl! Bill se otočil. Setkal se s pohledem Toma. Zase. Vždy, když se do toho moře čokolády podívá, nemůže popadnout dech.

,,Včera…“ začal Tom, ,,myslel si opravdu vážně to, že mě máš rád?“ Bill zalapal po dechu.

,,To myslíš vážně? Ty mi nevěříš?“ Bill popotáhl.

,,Nevím, Bille, já už nic nevím.“ Tom se chystal odejít. Jako by do Billa v tu ránu uhodil blesk a on vybouchl jako časovaná bomba. Štvalo ho, že mu Tom nevěří v něčem tak důležitém jako je láska!

,,Cosi o sobě sakra myslíš?“ křičí Bill jak smyslu zbavený. Tom se něj nechápavě podívá. Když Bill hodlá být takový, budu se bránit!

,,Co já si myslím? Co já si myslím? To ty by ses měl nad sebou zamyslet! Ještě před chvílí si mi šeptal do ucha, jak mě máš rád. Byl jsi úplně normální, a teď…“ Tomovi se zlomil hlas. Bylo mu do breku. ,,Teď bys byl schopný vyčítat mi i to, že tě miluju.“

******

Bill

Tom odešel. Nevím kam. Mrzí mě, že jsem po něm vyjel. Bylo to ode mě podlé! Já, byl jsem zmatený. Celou tu dobu, co byl Tom v té sprše. Já jsem si uvědomoval jednu věc! Nemám ho rád. Ne, já ho totiž miluju. Jenže se děsím toho, že když na to přijdou, zavrhnou mě. Bože, jsem sobecký. Myslím jenom na sebe. Pořád dokola si musím přehrávat tu jeho větu. ,,Teď bys byl schopný vyčítat mi i to, že tě miluju.“ Ach jo, utápím se tu v sebelítosti. Zvednu se a jdu k Tomovi do pokoje. Hned jak vejdu, nasaji tu příjemnou vůni. Sednu si na postel. Svezu se očima po pokoji. Pohled mi padne přímo na fotku na jeho nočním stolku. Jsem tam já a on. Bill a Tom. Znovu ty zpropadené slzy. Nemám sílu se bránit. Nechávám je zmáčet mi můj obličej. Pomalu upadám zpět do té melancholie.

Tom

Nevydržel jsem venku. Stejně jsem byl jen na zahradě. Tady, přesně tady mi včera řekl, že mě má rád. Ne jako bratra. Už dlouho jsem cítil mezi námi něco zvláštního. Riskl jsem to. Včera jsem ho tady políbil, na téhle lavičce a on mi vše řekl. Byla to nádherná noc. Nechci zpět do té kruté reality. Mám hlad. Dojdu k ledničce a otevřu ji. Nic, jen voda. Aspoň to. Musím si jít lehnout. Odšourám se po schodech do mého pokoje. Otevřu dveře a zůstanu šokovaně stát. Na mé posteli leží černovlasé klubíčko, v ruce drží fotku mě a jeho, spí. Je tak sladký. Musím se usmát. Nejde být na něj naštvaný za to, že po mně vyjel. Byl zmatený, vím to, nemusí mi to ani říkat. Je to moje dvojče.

Bill

Ucítím, jak se zhoupla postel. Prudce vstanu a poplašeně těkám očima po pokoji. Oči mi spadnou na mého brášku, jak se držíc za nos válí na zemi. Hned mi dojde, co se stalo.

,,Ježiši, omlouvám se, lásko, to jsem nechtěl… Jsi v pořádku?“ Tom ke mně zvedne pohled.

,,Zopakuj to.“ Řekne.

,,Co?“ Nechápu.

,,To slovení..“

,,Lásko,“ zašeptám.

Vrhnu se mu okolo krku. Líbám ho po celém obličeji. Pusinkuji ho co nejjemněji, jako motýlí křídla, které mám po celém těle.

,,Miluju tě, slyšíš? M-I-L-U-JU!“ Hláskuju mu svoje vyznání.

,,Já tebe taky. Taky tě miluju.“ Řekne Tom a schová mě ve svém náručí. Nikdy, už nikdy z jeho náručí neuteču!

autor: Andrejkaa

betaread: Janule