Zoom into me 1/2

autor: Anile

TOM

Procházel jsem se po lese. Bylo 19. června, úplněk. Unaveně jsem se koukl na hodinky, 23:56. Za 4 minuty se to zase nastane. To co trvá už víc jak 2 roky.

Každý úplněk o půlnoci se ze mě stává … co to vlastně je?! Kruci, nesnáším se za to. Vždycky mi naroste odporná srst, drápy, tesáky… Moje tělo se 2x zvětší a já se přestávám ovládat. V tu chvíli mě ovládá to zvíře ve mně. Nemůžu to nijak ovlivnit, teda zatím jsem na nic nepřišel. Už to budou dva roky od toho dne, kdy mě to napadlo.

*Flashback *

Konečně si můžu orazit od těch všech stresů ve škole! Říkal jsem si naivně. Kam ale zalízt tak, aby mě nikdo nerušil a já mohl užívat to volno… hmm. Les! Jo, tam teď nikdo určitě nebude.

Je už pozdě, hodně pozdě. Ale to mi nezabrání tam jít…

Proč jsem tam kruci tehdy šel?!

Bylo krásně. Celou cestu do lesa jsem nad ničím nepřemýšlel. Prostě jsem si jen užíval svobodu. Najednou mě něco vyrušilo.

Ucítil jsem ostrou bolest v zádech, a pak jsem dopadl na zem. Rychle jsem se otočil, abych viděl, co mě srazilo k zemi. Ale bylo už pozdě, viděl jsem jen stín, který se mi vzdaloval. Uteklo to!

Ale to nic nezměnilo na tom, že jsem měl velký a hluboký škrábanec na zádech, ze kterého jsem pořád krvácel.

Doteď nevím, proč to uteklo a proč mě to nezabilo rovnou. Asi by to tak bylo lepší, nemusel bych se každý úplněk zamykat v jedné staré hrobce, kterou jsem tam objevil.

Asi dřív sloužila někomu, koho taky předtím napadlo to zvíře, bylo tam totiž všechno nachystané, řetězy, pouta, mříže. Prostě všechno tak, abych se, až se proměním, nedostal za žádnou cenu ven, a nikomu nemohl ublížit. Byl jsem rád, že mám alespoň tohle místo, kde vím, že nikomu nezkazím život, tak, jak ho někdo zkazil mně!

Znovu jsem se podíval na hodinky 23:59. „Kurva! Kurva! Kurva!“ To nemám šanci stihnout, byl jsem moc daleko od hrobky!

Za minutu půlnoc, já se proměním a… ne, to se nesmí stát, musím to stihnout. Rozběhl jsem se lesem k hrobce… Najednou mým tělem projela křeč, a já se svalil k zemi. V tu chvíli se mi zatmělo před očima, tak jako vždy před proměnou…

Většinou jsem si uvědomoval, co dělám, dokonce jsem to všechno vnímal, ale nemohl jsem to nijak ovlivnit.

BILL

Proč se to muselo stát zrovna mně? Zrovna jemu? Nesnáším za to celej svět. Přišel jsem o to nejdůležitější v mém životě.

Už je to dva roky a já se s tím pořád nedokážu smířit. Já ani nechci!! Proč odešel bez jediného slova?! Nechápu to.

Co jsem udělal? Věděl, že ho miluju, a já věděl, že on miloval mě. Teda doufám. A pak odešel zničehonic.

Každý den chodím sem. Do lesa, přemýšlet, nebo snad doufám, že tady někde najdu odpověď, proč odešel. Ale jedno vím jistě. Žije! A to je hlavní. Kdyby se mu totiž cokoliv stalo, já bych to poznal, je to moje dvojče, druhá půlka mě.

Šel jsem stále hlouběji do lesa. Najednou jsem se prudce zastavil. Viděl jsem asi 20 metrů před sebou někoho na zemi. Ležel tam a kroutil se jakoby v křečích.

Počkat, to nemůže být pravda! Já už mám vidiny! On se začal zvětšovat. Co to kurva je?! Skoro jsem nedýchal, když se ten někdo postavil.

Teď jsem si mohl prohlédnout to, že má na rukách drápy, a je celý porostlý srstí, a taky že ke mně stojí otočený zády, naštěstí.

Vypadá jak z těch hororů. Něco jako… vlkodlak?! Stál jsem tam jak přibitý, i když můj mozek posílal nohám signály, aby utíkaly, nereagovaly. Teď se vyplnilo to, v co jsem doufal, že se nestane, otočil se!

TOM

Chvilku jsem ještě ležel na zemi v křečích, a pak jsem cítil proměnu. Je to tady, bojím se, co udělá.

Bojím se toho, že půjde do města a začne tam zabíjet nevinné lidi. A to jen kvůli mé chybě.

Postavil se a otočil. Ne!! To ne!

Viděl jsem, jak přede mnou stojí nějaký… ne, ne nějaký! Stojí tam BILL!

M-můj bratr, co tady dělá! Už je to dlouho, co jsem ho neviděl. Trhalo mi to srdce, ale když jsem se poprvé probudil ráno po mé první proměně, zmizel jsem ze života celé své rodiny. Nechtěl jsem, aby věděli, co jsem zač.

Hnusil jsem se sám sobě. Teď mi bylo 20, před 5 roky mi Bill přiznal to, že mě miluje víc než jen svého bratra, své dvojče. A já k němu choval stejné city. Užíval jsem si ty krásné 3 roky potom. Pořád jsme byli spolu, nic nás nemohlo rozdělit. Až ten jeden den, když jsem si chtěl orazit, se to všechno zkazilo.

A já tady teď stál, a koukal do těch dokonalých čokoládových očí, které mi tolik chyběly. Viděl jsem v nich strach. A já jsem najednou cítil, jak se to zvíře rozběhlo a povalilo Billa k zemi. Teď jsem se na něj díval ještě z větší blízkosti. Byl pořád stejně dokonalý.

BILL

Nevím, co mám čekat. Vidím, jak se rozbíhá, a najednou ležím na zemi a na mně to zvíře.

Koukám mu zpříma do očí. To snad není možné? Má úplně stejné oči, jako měl Tom.

V tu chvíli ze mě všechen strach vyprchal, jako kdyby vůbec předtím nebyl. Nevím proč, ale najednou jsem se slyšel, jak říkám: „Tome?“ cítil jsem se teď jak blázen.

Na mně leží vlkodlak, a já na něj ještě mluvím.

Pozoroval jsem ho, co udělá. On jen natočil hlavu na stranu a zamrkal.

TOM

Pořád se na něj dívám. Ničí mě to, že by se stalo to, čeho se tolik obávám. To, že bych ho snad mohl zabít! Proč se ze mě stala tahle zrůda… proč?!

„Tome?“ Slyším, jak Bill promluvil. On mě poznal?! To není možné, vždyť vypadám jak… no musím to konečně přijmout – jak vlkodlak!

Cítil jsem, jak jsem natočil hlavu na stranu a zamrkal. V tu chvíli jsem měl jen jediné přání! Abych Billovi neublížil. Nikdy předtím jsem to zvíře v sobě nepotlačoval, když jsem se proměnil, nemusel jsem. Byl jsem vždy bezpečně zamčený a neměl jsem důvod. Teď ho mám. Neměl jsem jediné tušení, jak bych to mohl nějak potlačit, možná ovládat?… Nevím.

Přesto jsem to zkusil. Posílal jsem do mozku signály, abych zvednul ruku. Místo toho ale moje ruka vystřelila a viděl jsem, jak jsem udělal Billovi na rameni velký škrábanec, ze kterého teď vytékalo spousty krve. Ne, to ne! Kurva! Proč jsem to udělal?!

Teď jsem viděl Billa, jak si rychle druhou rukou překryl škrábanec. Spustily se mu slzy. Tohle mě ničilo! Vždycky jsem si říkal, že bych Billovi NIKDY nedokázal ublížit… Teď vím, že jsem se spletl.

Zatnul jsem všechny svaly v sobě, a svou veškerou sílu jsem použil na potlačení zvířete v sobě, abych mohl z Billa slézt. K mému překvapení to vyšlo!

Teď už jsem ležel na zádech na zemi vedle Billa.

autor: Anile