Zoom into me 2/2

autor: Anile

BILL

Co to kruci dělám! Vybavuju se tu s Vlkodlakem, který mě chce s největší pravděpodobností zabít! Rychle jsem zavřel oči, když jsem viděl, jak zvedá ruku. Ucítil jsem ostrou bolest na rameni a instinktivně jsem si na to místo přitlačil ruku.

Otevřel jsem pomalu oči a podíval se na svoji ruku, kterou teď pokrývala vrstva krve. Zničehonic se mi spustily slzy.

Podíval jsem se znova do těch krásných čokoládových očí, do těch, co se tolik podobaly těm mým, a zároveň i Tomovým. Viděl jsem, jak to zvíře semknulo víčka prudce k sobě a převalilo se vedle mě na zem.

Nechápal jsem to, v tu chvíli jsem se lehce otočil na bok, abych viděl, proč to udělal. Když jsem uviděl, že má pořád zavřené oči, využil jsem příležitost.

Vyhoupl jsem se, i přes všechnu tu bolest do sedu, a rychle jsem se po zemi posouval směrem od něj.

TOM

Otevřel jsem oči. Pootočil jsem hlavu, abych na něj viděl, co dělá. Viděl jsem, jak na mě koulí ty svoje dokonalé oči, a posunuje se po zemi směrem ode mě.

Najednou jsem ucítil strašné křeče, které procházely celým mým tělem. Cítil jsem, jak se proměňuji. To se mi ještě nikdy nestalo, že bych se proměnil dřív než se svítáním.

Zvedl jsem hlavu, abych se podíval, jestli už jsem to zase já, měl jsem na sobě jen kalhoty, triko jsem viděl, jak se válí kousek ode mě na zemi.

Proměna byla dokončená. Vyhoupl jsem se do sedu, a podíval se na Billa. Teď bych chtěl vědět, co si myslí, vypadal utrápeně, pořád se mu nezastavovaly ty slané vodopády slz.

Koukal na mě s otevřenou pusou, nic neříkal. To mě štvalo. Pořád mi koukal upřeně do očí, a tisknul si ruku na ránu na rameni. Až teď jsem si to uvědomil, pořád mu to krvácelo.

BILL

Když jsem byl tak 5 metrů od něj, zastavil jsem se. Viděl jsem, jak mu mizí srst, drápy, tesáky.

To sand… to nemůže být pravda! Proměnil se zpátky v člověka, ne v ledajakého člověka… V TOMA! Koukal jsem na něj a on na mě.

Viděl jsem, jak si sedl. Tom… TOM… stalo se to, co jsem si nejvíc přál, znova ho vidět, mluvit s ním. Chtěl jsem promluvit, nešlo to, byl jsem jak němý.

TOM

Rychle jsem se párkrát otočil, abych našel svoje tričko.

Když jsem ho uviděl, zvedl jsem se, a došel pro něj. Zvedl jsem ho ze země a zamířil k Billovi.

Seděl tam jak hromádka neštěstí.

Když jsem k němu přišel, klekl jsem si a oddělal mu ruku z rány. Čekal jsem, že ucukne nebo rovnou uteče, nic z toho se ale nestalo.

Poskládal jsem tričko, a obvázal jsem mu ho kolem zakrvaveného ramene. Trošku usykl, když jsem mu to utahoval.

Beze slov jsem si ho vzal do náruče a odnášel ho k hrobce, abychom si tam mohli sednout. Překvapilo mě to, že mi omotal zdravou ruku kolem krku a zabořil mi hlavu do ramene.

BILL

Tom ke mně přišel a obvázal mi ránu svým tričkem. Bolelo to, ale nechtěl jsem to na sobě nechat moc znát.

Mezitím moje slzy zasychaly a já pořád pozoroval každý Tomův pohyb. Byl stále tak dokonalý jako před dvěma roky, když odešel.

Pořád měl krásně vypracované tělo, dokonalé oči. Tom mě vzal do náruče a já jsem mu instinktivně obmotal ruku kolem krku. Došli jsme až k malé hrobce, nebo co to bylo. Tom mě posadil na schody a sám si sedl vedle mě.

TOM

Došli jsme k hrobce a já ho posadil na schody a sedl si vedle něj. Teď jsme se na sebe jen mlčky koukali.

„Bille, víš já… promiň, já všechno ti vysvětlím.“ Prolomil jsem ticho.

„Tome… proč?“

„Já… víš, každý úplněk… když-“ začal jsem.

„Ne, tohle nemyslím.“ Podíval se na mě těma nejnádhernějšíma očima na světě.

„A co myslíš?“ nechápal jsem.

„Proč jsi odešel?“ řekl.

„Víš, já… když jsem šel jednou do lesa se projít, odreagovat se. Napadlo mě to… no však víš. To zvíře. Škráblo mě ošklivě na zádech. Ale pak uteklo. Pak jsem si myslel, že to bude v pohodě. Ale když jsem se poprvé proměnil… Došlo mi, že bych mohl někdy někomu ublížit, a to jsem nechtěl, proto jsem utekl… “ Dokončil jsem svoje vyprávění.

„Ale, to mi strašně ublížilo,“ navalily se mu do očí slzy.

„Já vím… strašně se ti omlouvám… ale j-já tě miluju!“ podíval jsem se na něj a pohladil jsem ho po tváři.

„Já tebe taky… Ale Tome?“‚

„Ano?“

„Co se se mnou teď stane? No však víš, po tom…?“ ukázal na svoje obvázané rameno.

Teď jsem si to konečně uvědomil… zničil jsem mu celý život! \

„J-já, no asi… víš, každý úplněk, no… Promiň, promiň, promiň, nikdy jsem nechtěl, aby se ti něco stalo! A myslel jsem si, že bych ti nikdy nedokázal ublížit… ale když je to ve mně, tak to neovládám. Každý úplněk jsem se zamykal tady uvnitř hrobky, ale dneska jsem se opozdil… a nestihl to… prom-“ umlčel mě Bill polibkem.

„Tomi, víš, to je dobrý, teď konečně budu moct být s tebou…“ řekl Bill, když jsme se od sebe odtrhli, a usmál se.

Pohladil jsem Billa po vlasech, Bill se na mě zase usmál a lehl si mi do klína.

„Tomi, vždycky jsem tě miloval, a vždycky budu,“ řekl předtím, než usnul.

„Já tebe taky,“ pohladil jsem ho po tváři a sledoval ho, jak usíná.

Teď jsem mohl přemýšlet o tom, co by se stalo, kdyby tam Bill nebyl. Asi bychom se nepotkali, ale já jsem měl plán.

Chtěl jsem se časem vrátit zpátky k rodině, k Billovi. Časem, až bych se vyrovnal s tím, co jsem.

Chtěl jsem se Billovi zase přiblížit, seznámit ho s tím, co jsem, když je úplněk, a taky jsem chtěl, aby se on zase přiblížil mně. Ale nechtěl jsem, aby se mi přiblížil natolik,

a já mu zničil život…

autor: Anile