„Co? Ne, jasně, že ne. Nevzdali jsme se ho. Teda… kluci se toho vzdát nechtěli,“ vydechnu a opřu se zády do kožené sedačky. Už mě ty hloupé otázky začínají pěkně vytáčet a to tady sedíme teprve pár minut.
„Aha, takže pokud chápu správně, ten rozpad, ústup byl z vaší strany?“ Protočím oči.
„Chápete správně, trochu jsem to posral,“ ušklíbnu se na ni. Mám rád, když jsou ze mě lidé, jako tahle blondýna, nesví. Sleduju, jak sebou trochu cukne. Čekal jsem, že sem pošlou někoho, kdo bude s lidmi jako já pracovat, mít nějaké zkušenosti, když mi oznámili, že se mnou budou chtít něco natočit. Tak trochu jsem možná čekal nějakého cvokaře a místo toho tady sedí tahle holka, amatérka s amatérskými otázkami, které celý svět už dávno slyšel. Nebo aspoň celé Německo.
„Umh, takže… takže to rozjelo vaši závislost?“ Otevřu krabičku Camelek, nosím ji vždycky ve vnitřní kapse téhle riflové vesty. Často se mi stává, že jen tak přijdu o cigarety, někdo mi je vezme, nebo se prostě vytratí. Ale vždycky, když ji mám tady, zůstávají na svém místě.
„Možná?“ Pokrčím rameny a cigaretu si konečně zapálím. Blondýna se nadechne, aby něco řekla, ale hned zase pusu zavře. Byli jsme domluveni, že během natáčení nebudu kouřit a tak dále. Podívám se na ni, mám takový pocit, že je chudinka trochu ztracená.
„Fajn, tak co chceš vědět, hm?“ podívám se na ni a dlouze si potáhnu z cigára.
„Za vaši závislost může rozpad-…“
„Ne. Nebyl to ten důvod, už možná ani přesně nevím, jestli jsem nějaký důvod měl. Bylo to naopak – to, co jsem dělal, mělo za následek náš rozpad, konec snažení.“
…
„Myslím, že bychom měli jet do Berlína!“ usmál se Bill a přilil si do džusu v plastovém kelímku trochu vodky. Seděli u dvojčat v pokoji jako každý víkend. Na stolku mezi postelemi se válel plný popelník a kelímky s pitím.
„Podle tebe by se nám tam zadařilo víc? Když to tady nevyšlo?“ zeptal se Georg. Na rozdíl od Billa pil pivo i Tom s Gustavem. Georg si Billa pořád dobíral, že to není pití pro chlapy, jako obvykle. Malé narážky na Billovu zženštělou osobnost tady byly poslední dobou skoro na denním pořádku.
„Idiot,“ zasmál se tomu Georg.
„To si odpusť.“ Tom už jako vždycky – těžko už posoudit, jestli čistě ze zvyku, z bratrské lásky nebo z toho, co se od něj očekává – musel bránit svého mladšího bratra před každým křivým slovem.
Opřel se o Tomovo rameno, vyfouknul kouř do stropu a spokojeně vydechl. Vždycky si tak nějak připadal dobře, když byl s bratrem. Nikdy se mu s ním nemohlo nic stát. Byla pravda, že toho někdy až příliš využíval, ne vždy nutně potřeboval tu ochranu, to bezpečí. Byl jeho jistota. S Tomem si mohl dovolit cokoliv. Vždycky platilo, že si hrál na velkého bráchu, a byl na Billovi mnohem víc závislý než Bill na něm. I když to byla pro Billa výhoda, občas ho štvalo, že si nemůže vždy dělat to, co chce on sám. Měli společné přátele, společné snad všechno. Když se stalo, že Bill odešel někam sám, nebylo to na dlouho. Tom si ho pokaždé nějakým způsobem našel, nebo mu psal, aby se vrátil domů. Jednoduše – být Tomovým mladším dvojčetem mělo být privilegium, které mu dávalo ochranu před celým světem, ale bralo mu volnost, podle Toma to byla volnost ublížit si.
„Bille, říkal jsi, že dopíšeš ten song. Jak pokračuješ?“ ozval se Gustav a napil se svého piva. Bill se otočil na Toma, podíval se na něj přes černou ofinu. Stačilo zlomek sekundy, aby Bill nemusel vydat ani hlásku. Věděl, že to bude dobrý. Jen si opřel hlavu o Tomovo rameno a dál věnoval svou pozornost cigaretám a vodce s džusem.
„Nakoupili jsme přece pití.“
„Já vím, ale musel jsem si koupit ty kalhoty. Pamatuješ? Líbily se ti,“ usmál se na Toma.
„Tak mě napadlo, že můžeme jít zase do klubu, co myslíš? My dva. Zatančit si, opít se… možná se trochu zkouřit,“ zasmál se. Odtáhl se od Tomova ramena a narovnal se.
–
„Tome! Tome, sakra, slyšíš to?“ zasmál se Bill a vyskočil ze sedačky v jejich boxu.
„Ale notak, pojď tancovat! Miluji tu písničku.“
„Asi máš pravdu, potřeboval bych si už trochu užít. Třeba si dnes někoho odvedu domů.“ Bill se k němu naklonil a podíval se mu do očí.
„Jediný koho si odvedeš domů, budu já,“ zamručel potichu a kousnul se jemně do spodního rtu. Toma příjemně zamrazilo a sledoval svého bratra, pomalu zamrkal, aby si jeho mozek, který se už snad i koupal v alkoholu a u toho dýchal cigaretový kouř, trochu zorientoval, pomalu si to přehrál znovu. Měl pocit, že teď by ho nejspíš měl správně odstrčit a vysmát se, vynadat mu za to, co dělá za blbosti. Ale držel, zůstal nehybně sedět a sledoval Billovy oči, jak si pomalu prohlídly jeho obličej.
„To si děláš prdel?“ začal se Bill smát. Tom konečně vydechl zadržený dech, když se odtáhl od jeho obličeje. „Kdyby ses viděl,“ řekl Bill stále ve smíchu. „Jdu na záchod.“ Vstal z jeho klína a upravil si kalhoty.
„Půjdu s tebou.“
„To nepůjdeš, Tome. Nechci, aby se tam na mě vrhnul můj vlastní bratr,“ zasmál se Bill a odešel na záchod.
„Idiot,“ protočil Tom oči a napil se piva
„Ahoj,“ ozvalo se za ním. V zrcadle viděl odraz černovlasého kluka, moc dobře ho znal. Byl to Willy. Bill povytáhl obočí a umyl si ruce, jenom něco zabroukl na odpověď a otočil se k němu čelem. „To je snad poprvé, co tě vidím bez Toma. Kde máš svou ochranku?“ Willy se k němu těsně přiblížil. Bill protočil panenky.
„Jsme dvojčata, jasně, že jsme pořád spolu. A běž ode mě dál, chceš, aby ti zase dal přes držku?“ Strčil do něj, ale vůbec ne tak, aby ho odstrčil. Posadil se na linku u umyvadel.
„Co ti můžu nabídnout, Bille?“
„Už jsem ti aspoň stokrát říkal, že nešukám,“ sykl na něj Bill, trochu se u toho usmál a kousnul se do rtu. Tvářil se na něj přesně tak jako před chvílí na Toma. Moc dobře věděl, jak to na kluky působí, a když to mělo účinek i na Toma, muselo to být super. Bill doopravdy nebyl gay, alespoň si to sám neuvědomoval, nebo mu to spíš bylo jedno. Nikdy kluka ani nepolíbil, jen rád využíval těch možností, které se mu naskytovaly, jelikož on se klukům líbil.
„Co to dělá? Už jsem pil dost alkoholu.“
„Není to nic tvrdého, ten alkohol jenom povzbudí účinek. Uvolní tě to a tak dále. Musíš si to sám vyzkoušet. A že jsi to ty, tak to máš zadarmo.“
„Přátelská sleva?“ zasmál se Bill.
„Šukací sleva. Protože vím, že mi jednou dáš.“
Bill si vyndal dva prášky a zasmál se. Slezl z linky a podíval se na sebe do zrcadla. Byl si jistý, že pokud to na něm Tom pozná, zabije je oba dva. Ale rád se bavil, nemohl přece za to, že je Tom tak hrozně opatrný. Navíc… bylo to jeho tělo, jeho život a představovalo to určité vzrušení, a to Bill miloval. Spolknul prášky a napil se vody z kohoutku.
…
„To byla asi má první zkušenost s něčím… větším? Nevím, jestli se to tak dá říct, oproti tomu, co se dělo později, to nebylo zdaleka nic.“ Dívám se na popelník nebo něco takového, co by měla být rozbitá flaška od piva, jak přetéká nedopalky a je kolem ní rozsypaný popel na kdysi možná bílém koberci.
„Byla to pro mě jen zábava, nic víc.“
„Ale zhouplo se to v něco víc. Přišlo to hned?“
„Hned?“ vydechnu „Jasně, že ne. Trvalo to asi dva roky do mé první tvrdé drogy. Tom už věděl o práškách, o tripech…“ zavrtím hlavou.
„Ale on nikdy nebral, jednou si se mnou dal tripa, ale to bylo tak všechno. Začal ale hodně pít, to my oba. Vyhodili mě ze školy a později i jeho, protože se mnou zůstával doma nebo někde venku, vždycky jsem věděl, jak ho zdržet od školy. Mysleli jsme, že z nás už nemá nic být. Že takhle to končí. Já na velkých dávkách prášků, nebo na tripu, on opilý.“ Ušklíbnu se a podívám se na ni.
„A pak…“
„Jo. Pak se to posralo úplně.“
…
Přejel si hřbetem zápěstí přes nos a trochu ho nakrčil. Trochu to zaštípalo, cítil, jak mu hořká chuť jde nosem a pomalu stéká do krku. Jako by si dal velké množství spreje do nosu proti rýmě, jen odpornější. Ale mělo to mít svůj účinek. Schoval srolovanou ruličku papíru i zbytek sáčku s pervitinem do šuplíku.
„Co to děláš?“ ozval se ode dveří Tom. Bill poznal, že je opilý, jak by nebyl. Byly snad čtyři ráno. To se Tom obvykle vracel domů, někdy později. Už nebyl na Billovi tak závislý, aspoň ne od doby, co začal takhle pít. Billovi to dávalo volnost, ale občas se mu zastesklo. Tak nějak mu bylo jasné, že je to jeho posedlostí prášky, zábavou, ale to teď pro něj bylo přednější.
„Tome, už se smiř, já s rodinou nešukám.“ Posadil se na postel a vyndal z tašky tabák a papírky. Začal si balit cigaretu. Od doby, co si kupoval prášky, neměl tolik peněz, aby si dovolil investovat do všeho. A nehodlal se snížit k tomu, aby za prášky s někým spal. Byla pravda, že občas, když byli s Willym na dobrém tripu, tak si spolu užili na záchodech nebo u Willyho doma, ale za prášky by to neudělal, pro zábavu to bylo něco jiného.
„Přestaň, sakra, kecat takové kraviny,“ sykl Tom otráveně a začal se svlíkat. Zůstal jen v boxerkách jako Bill a lehl si na postel. „Jako bych si nevšiml, že máš přes celé duhovky roztáhlé zorničky. Chceš dopadnout jako ty trosky? Vzpomeň si, ještě před dvěma rokama byly okay a teď jich polovina pochcípala.“
„Moc to hrotíš, bráško, taky neřeším, s kým kde šukáš a piješ.“ Bill vstal ze své postele a prohlédnul si Toma. Měl přivřené oči, trochu opuchlé rty, určitě byl zase s nějakou holkou, nad tím se musel ušklíbnout, na krku mu ještě zůstala šmouha od laciné rtěnky a na ramenou škrábance. Ale taky když sjel pohledem níž, mohl si prohlídnout jeho břicho, kde se, ne moc, ale přece rýsovalo pár svalů. Líbil se mu takhle, nebyl ani moc hubený, ani zbytečně svalnatý, tak akorát. Potichu nad tím zamručel a přiblížil se k posteli. „Nějak se mi vzdaluješ, bráško. Měl bych se ti trochu přiblížit.“ Obkročmo si klekl Tomovi nad klín a potáhnul si z cigarety. Podíval se mu do očí, které se okamžitě rozsvítily.
„Co to, sakra, děláš? Mě už tahleta tvoje hra nebaví, Bille.“
„Jakápak hra, Tomi?“ zasmál se Bill a típnul cigaretu. Položil dlaně na Tomovo břicho a posadil se mu na klín. Cítil, jak tam Tomovi zacukalo a pomalu se na něm zavrtěl. Vždycky Toma provokoval, dělalo mu radost ho trochu potrápit svou přitažlivostí a tělem. Ale teď chtěl zajít trochu dál, získat si zase svou pozornost, kterou začal poslední dobou pomalu ztrácet. Jemu samotnému nepřinášelo tolik vzrušení sedět mu na klíně, ale i tak cítit, že i v jeho boxerkách se něco děje. Ale to by tak měl jistě s každým klukem, dokonce i s Willym. Bill k tomu potřeboval drogu.
„Bille, okamžitě slez,“ zavrčel Tom, ale ani se nepohnul.
„Slez, nebo…? To jsi zapomněl dodat. Vždycky jsi mi dával možnosti na vybranou. Pamatuješ?“ Bill se mu díval do očí. Prohrábl si prsty černé vlasy, které mu už padaly níž, než na ramena a pomalu se v Tomově klíně bokama zhoupnul. Pootevřel rty a naopak přivřel oči. Sledoval, jak Tomův dech zrychluje, cítil, jak pod jeho zadkem tvrdne. Začal se postupně v jeho klíně pohybovat rychleji, neuniklo mu, jak Tom chvílemi cuknul bokama proti němu. Věděl moc dobře, jak ho chce, nejen věděl. Cítil.
„Okamžitě mě pusť,“ řekl Bill potichu a nakrčil obočí. Tom jako by ho ani neslyšel, vpíjel se pohledem do jeho očí a pohnul se boky proti jeho zadku i přes prádlo. Ze rtů mu vyšel tichý vzdech, po kterém Billovi cuklo v klíně. Polknul, což šlo těžce, Tomův stisk jako by pořád zesiloval a on skoro lapal po dechu. Měl klín přitisklý na Tomově břiše, zatímco ten se mu tím svým třel o zadek. Byl tvrdý tak, až ho to na zadku skoro bolelo, ale každý pohyb byl jakoby elektrizující. Svíral v prstech jeho krk a dobýval se pod jeho prádlo.
„Tak to, kurva, udělej, na co, sakra, čekáš?“ zalapal Bill po dechu a cukl boky. Nemusel Tomovi výzvu opakovat dvakrát. Aniž by ho pustil, oba vysvobodil ze sevření těsného prádla a rozhlédl se po pokoji. „Ne, chci to bez toho. A dělej, než si to rozmyslím, jasný?“ Tom se ušklíbnul. Billa okamžitě pustil, ale než se vzpamatoval a otevřel pusu, aby mu nějak drze mohl říct, o co to, sakra, jde, otočil ho k sobě zády. Bill dal automaticky nohy od sebe a zapřel se o zeď před sebou. Tiše zavrčel a přivřel oči, když Tom chytil jeho vlasy a zatáhl mu hlavu víc dozadu. Prohnul se v zádech.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ ozval se Bill. Ležel na Tomově posteli. Nahý, pořád ještě cítil, co v něm Tom napáchal.
„Nic ti do toho není.“ Tom se zvedl z postele. Aniž by se poohlédl po boxerkách, natáhl si kalhoty a tričko.
„Jasně, takhle to děláš těm kurvám? Ošukáš je a odejdeš?“ ušklíbnul se Bill, ale nemyslel to tak ublíženě, jak to vyznělo. Vlastně byl rád, že Tom odchází, měl jej plnou hlavu, navíc byl zvyklý, že se s Willym po sexu hned rozejdou a nechtěl si u Toma zvykat na něco jiného.
„Přesně tak. Musím být ke všem přece spravedlivý.“
„Kreténe.“ Bill protočil oči a posadil se, aby si mohl ubalit další cigaret, nechal Toma bez dalších připomínek odejít.
…
Blondýna na mě šokovaně zírá.
Ušklíbnu se.
„Jo, myslíš správně. Vlastě to tak úplně nemělo dopadnout, dělal jsem podobné věci často. Je pravda, že se jednou už nemohl udržet.“ Zapálím si cigaretu a podívám se z okna.
…
Seděl na posteli, byla noc. Pokoj byl skoro prázdný, jenom na zemi se povalovalo pár kusů oblečení. Věděl, že vedle v pokoji spí jeho bratr, mohl by si klidně zavolat o pomoc, třeba by mu pomohl. Měl strach, měl bolesti. Tak nesnesitelné bolesti a celé tělo se mu třáslo zimou. Bylo to tím otevřeným oknem? Možná jo. Opatrně vstal, na sobě jenom šedé tepláky a vydal se na cestu k oknu. Bylo od něj jenom dva kroky, ale i tak mu to přišlo jako nepřekonatelná dálka. A nohy se mu třepaly, najednou chlad v jeho těle vystřídalo horko a na spáncích se mu objevily maličké kapičky potu.
Pomalu zvedl roztřepanou ruku s flaškou. Ve vzduchu ji převrátil, pivo se z ní vylilo těsně vedle něj a pár kapek mu přistálo na čele. Zavrčel a hodil flaškou o Tomovu zeď. Čekal, že se rozbije, udělá hluk, všude budou střepy, ale flaška se jen tupě odrazila a dopadla na jeho postel.
Rozbrečel se. Velké slzy padaly na koberec pod ním, vzlyky se rozléhaly ven přes otevřené okno, odrážely se ode zdí a dopadaly zpátky k němu. Bolest v jeho těle neustupovala, připadala mu pořád horší.
–
„Tome?“ řekl potichu. Když konečně zaostřil, viděl Toma, jak sedí na židli před jeho postelí. Jeho postelí? Ne, ležel v Tomově posteli, teda nejspíš. Ještě u něj v pokoji nebyl, nikdy ho nepustil k sobě, co bydleli tady, ale když u sebe nebyl, musel to být Tomův pokoj.
„To je to tak zlé, že se na mě nemůžeš ani podívat?“ zašeptal a na chvíli zavřel těžké oči. Jeho hlas ho ale zase donutil je otevřít.
„Tak hrozné? Bille, je mi z tebe zle. Ne, opravdu se na tebe nemůžu ani podívat. Až si to vezmeš, budu rád, když to bude pokračovat jako doteď. Myslel jsem, že to máš aspoň pod kontrolou, ale vidím, že ne. Ale… už si to vezmi, mám ještě jednu věc, o které musíš vědět.“
Brzo ale Billovi došlo, že Tom opravdu pouze čeká, než si vezme dávku. Nepomohl mu se ani posadit, jen seděl před postelí na židli a trpělivě čekal, než bude po všem.
„Umh, za prvé, dlužíš mi prachy za tady tuhle sračku,“ začal. Bill se nemohl ubránit, aby neprotočil panenky. Opravdu? Pomohl mu za to, aby mu vracel peníze? Na to si asi Tom chvíli počká, neměl ani cent. „A za druhé. Chci, aby ses šel léčit. Je to podmínka mě i mámy, abys tady mohl zůstat. Nikdo tady nebude trpět tyhle sračky a to, jak ses teď předvedl, tomu moc nepřidalo. To léčení ti samozřejmě zaplatíme.“ Billovy oči jako by najednou ožily. Ale neožily pervitinem, co mu teď koloval žilami, ožily šokem.
„To nemůžeš, kurva, myslet vážně, Tome?!“ zakřičel a odhodil jehlu, kterou pořád držel, někam na konec pokoje. „Tohle nebudu ani poslouchat, je to můj život. Nedělám nic zlého, mám to pod kontrolou, a pokud chcete, abych vypadl, tak fajn!“ vstal z postele, „Já jdu!“ a šel ke dveřím, když si uvědomil, že Tom zamkl dveře. Zavrčel. „Ty zasraný zkurvysyne!“ otočil se k Tomovi. Vypadal klidně, nevzrušeně.
„Neurážej svou matku, ta ti za tohle nemůže.“
„Okamžitě mi dej ten klíč!“ zakřičel a střelil rukou k Tomovi, chtěl ho uhodit, ale jeho bratr byl rychlejší. Stiskl mu zápěstí a vytáhl jedno obočí vzhůru.
„Přece mě nebudeš bít. Seš tak slabý, že bys ublížil leda sobě.“
„Idiote!“ Snažil se vykroutit z jeho sevření a uhodit ho druhou rukou, tu ale Tom taky pevně chytil.
„Děláš si ze mě srandu? Dej mi ten klíč, nepůjdu se nikam léčit, takovou radost ti neudělám. Ani tobě, ani jí, ani nikomu jinému.“ Pokoušel se vyprostit z bratrova sevření, cukal rukama, nohama, aby se od něj odtáhl, aby ho pustil a mohl utéct.
„Moc plýtváš slovy,“ ušklíbl se Tom a stiskl mu víc zápěstí, trochu s jeho pažemi škubl směrem k sobě a Bill skončil na jeho klíně, sledoval jeho zmatený pohled, který se během chvilky změnil zpátky v rozzuřený, možná ještě víc než předtím. Sám nevěděl, čeho se snaží dosáhnout, chtěl ho udržet v pokoji, možná ho nechat trochu unavit – což momentálně pod vlivem drogy nebylo možné aspoň tak, aby si to sám Bill uvědomoval, musel by mít trpělivost dobrých několik hodin – a počkat, než bude ochotný si normálně promluvit.
„Co si sakra myslíš? Že ti zase dám? Se mnou už nic neděláš, Tome, nikdy jsi nedělal,“zavrčel a cuknul rukama, které se mu ve chvilce objevily za zády a Tom je držel pouze jednou rukou. Jeho klidný obličej se trochu změnil. Rty se lehce stiskly, obočí nakrčilo, oči zaplály.
„Přesně tak, seš jenom ubohý idiot, který ojel svýho sjetýho bratra, Tome,“ ušklíbl se Bill. Už se nesnažil bránit, oplácel Tomovi pohled do očí. Ani jeden skoro nemrkl. Nadechl se, aby pronesl další poznámku na Toma, ale ten zesílil stisk jeho zápěstí a posunul si Billa po stehnech blíž k sobě. Z Billa vyšlo jenom tiché zavrčení. Oba cítili, jak se tomu druhému zvedá hrudník, jak mu buší srdce. Bill se naklonil dolů k Tomovu obličeji, nasucho polknul a pootevřel rty. Chvíli ho jenom sledoval. „Tak co? Kurva, cítím zase, jak mě chceš,“ řekl potichu a naklonil se ještě blíž k němu.“Necháš se tak lehce vyprovokovat, tak to sakra udělej.“ Bill zamrkal a otevřel oči. Tom ho odhodil dolů na tvrdou zem. Nakrčil obočí. „Co to zase kurva dě-,“ zastavil se v půlce věty, Tom vstal ze židle a rozepnul si kalhoty, které okamžitě sletěly k jeho kotníkům. Jako by Billovým tělem projelo něco, co se zastavilo v jeho kalhotách. Jeho bratr tam před ním stál nahý, nakrčil trochu obočí. Nechtěl, aby Tom poznal, jak ho už potřebuje, jak ho chce. Chtěl ještě bojovat jako minule, chtěl jej ještě provokovat, aby byl pak tvrdší. Už věděl, že se Tom dá rychle přesvědčit, svést, dokonce snad rychleji než předtím, to se mu líbilo. Ale taky věděl, že ho bude mnohem víc chtít, až se začne bránit.
„To nemyslíš vážně,“ ušklíbnul se Bill. „Tome, nikdy se nepolepšíš, měl by ses naučit poznat legraci.“
„A ty bys měl už sakra zmlknout,“ sykl Tom a chytil Billa za vlasy, za které ho postavil před něj na kolena. Klekl si před něj a pomalu si ho prohlídnul. Bill naklonil trochu hlavu a cynicky se na něj podíval. „Co hodláš dělat? Zase mě chvíli šukat a pak vypadnout na týden? Strčit mě do cvokárny a dělat, jako bych umřel? Za to mi ten sex nestojí.“
„A mně nestojí za ty kecy.“
„Seš vážně takový idiot.“
Odmlčím se. Je to jako bych se tam vrátil, do té doby, do toho, co se všechno stalo. Pamatuji si to až moc dobře, a to jsem už pomalu začínal myslet, že jsem zapomněl.
„A jak to pokračovalo s vaším bratrem? Rozpadl se váš vztah po té… poslední události?“ podívá se na mě. Vydechnu a podívám se do rohu místnosti, zavrtím hlavou. Jako bych na něj už skoro zapomněl a teď se musím probírat v té hloupé minulosti. Plné jeho. Plné Toma. Asi bych to nahlas nepřiznal, ale tak hrozně mi chybí.
„S Tomem…“ zavrtím hlavou „náš vztah nebyl moc dobrý. Myslím, že ještě asi jednou nebo dvakrát jsme měli sex, vždycky se to nějak zvrtlo, ale potom prostě… zmizel. Máma věděla, kde je, moc dobře. Ale nikdo mi nic neřekl.“ Nakrčím obočí a polknu. Pamatuji si moc dobře ten vztek, takovou bezmoc. Tom prostě odešel a nechal mě tam. Byl jsem už úplně sám, ty trosky, které jsem denně vídával, nic neznamenaly. Jen on. A byl pryč.
„Ne. Ne, nikdy. Už jsem ho neviděl. Odešel jsem z domu sem, s mámou se vídám jednou za čas. Chodím k ní většinou pro prachy. S tím svým mají teď malou holčičku“ nakrčím obočí „drží ji ode mě dál.“
„Takže vy a rodina… to je vše? Všimla jsem si, že tady nebydlíte sám.“ Ušklíbnu se.
„Jo, je to tady jenom banda feťáků a trosek jako já.“
…
„Nerozumím jim, o co jde?“
„Vidíš toho kluka? Je několik let drogově závislý, je to ten německý pořad, jak dělají s takovými lidmi rozhovory.“ Muž se napil piva z lahve a dál sledoval televizi. Chlapec v televizi zrovna mluvil o svých posledních dnech, jak momentálně žije. Moc to nevnímal, víc ho zajímal on, nemohl z něj spustit oči. Jako by se mu každou chvíli svíralo srdce, bolelo to… ten pohled.
„Holky jsou na tohle snad ještě hodně malé,“ zasmála se, „a my budeme snad dost dobří rodiče na to, aby se jim něco podobného stalo, nemyslíš?“
„Já jen… znám toho kluka. Je to někdo z mojí minulosti, když jsem ještě žil v Německu.“
„Nějaký starý známý?“ zamrkala brunetka a podívala se lehce zděšeně na svého muže. Zamrzelo ji, že snad nějaký kamarád jejího manžela dopadl takhle. Konejšivě ho pohladila po tváři.
„Starý známý. Dá se to tak říct.“ Brunetka zavrtěla hlavou a políbila ho na tvář. Natáhla se pro ovladač a televizi vypla.
„To mě mrzí. Můžu tě nějak rozveselit?“ usmála se.
„Mh, myslím, že by se určitě něco našlo.“ Pohladil ženu po stehně a rukou pomalu vyjel výš. Zasmála se.
„Tome!“
autor: Sch-Rei
Docela zajímavý pohled na to, jak by asi kluci dopadli, kdyby se jim nepodařilo proslavit se. No, s takovýmhle frontmanem ani není divu. Když se o nic nesnaží, tak ani nemůže ničeho dosáhnout. Stejně by ho koncerty jenom zdržovaly od mejdanů…
Sice je na houby, že Tom Billa opustil, ale není se čemu divit, nic jiného mu nezbývalo. Bill se nechtěl léčit, nechtěl se sebou nic dělat, tak proč zůstavat a dívat se, jak jde ke dnu? Dřív nebo později by ho do těch sra*ek zatáhnul taky…
Díky za hodně povedenou povídku
Z toho jde úplně mráz po zádech. Jsem strašně ráda, že ve skutečnosti to tak není.
Děkuji za povídku.
Moc se mi to líbilo 🙂 Hodně silná povídka, děkuju za ní.
Dosť depresívna, ale zároveň aj realistická poviedka. Takto skončí až príliš veľké množstvo ľudí.
Trošku ma síce mrzí, že Tom Billa opustil, ale dá sa to pochopiť – Bill sa proste liečiť nechcel, nemal záujem o svojho brata, rodinu, o nič, proste len fet…A Tom sa už proste nedokázal pozerať na to, ako sa ničí a vedieť, že mu nedokáže pomôcť.
Ešte viac ma však mrzí to, ako Bill skončil, teda hlavne to, ako sa správal k Tomovi a v podstate ho od seba sám odohnal. Ale môže si za to sám.
A aj keď by som možno inokedy dúfala v šťastný koniec, kde by sa Bill spamätal a chalani by boli spolu (aj keď len ako bratia), tak tu to nejde. Toto sa fakt ani nedalo zakončiť inak, aj keď predstava Toma so ženou a minimálne dvoma deťmi je vážne na twc divná 😀
Ďakujem za poviedku.
Ten konec byl vážně strašně smutný. Je mi to všechno strašně líto, ale když člověk od nikoho pomoc nechce, tak se s tím vážně nic dělat nedá 🙁 Zajímalo by mě, co se asi Tomovi honilo hlavou, když viděl Billa po takové době v televizi. Já na jeho místě bych to asi nevydržela a ještě jednou se mu pokusila pomoct. A taky mě mrzí, že své ženě neřekl pravdu…
Krásné ale smutné.