autor: Bitter
Zdar děcka, jak se máte?! Na mě poslední dobou leze nějaká melancholická nálada, wenku furt leje tagže Bitterka sedí zawřená doma, čučí z wokna no a pag na mě leze takowá ta nálada co na nic nemyslíte, jen ciwíte před sebe a ze mě pak padaj takovýhle wěci jako je todle. No tak mě snad neukamenujete za to, že sem to poslala, jak říkám, je to jen takej zkrat, ale i tak by se to mohlo někomu líbit… no už mlčim, zas mooooc kecám, já wim…
Tag zatim papec :-*
Nikdy jsem nebyl na romantiku a vyznání lásky.
To spíš bráška.
Když se ale teď zadívám do těch nejkrásnějších očí, co na světě jsou, mám pocit, že mi srdce praskne návalem té lásky.
Jemně tě hladím po lících a opatrně sjedu až k bokům.
Díváš se těma nevinnýma očima,
chvěješ se vzrušením, ale taky trochu strachem.
Víš, jakej jsem byl, teď už nejsem.
Tobě bych nikdy neublížil, protože ty jsi to nejkrásnější,
nejněžnější a nejkřehčí, co jsem v životě měl, mám a mít budu.
Nikdy jsem nebyl na špitání nekonečné lásky,
to spíš bráška,
teď bych ta dvě slova šeptal pořád.
Slibuju, budu tě před vším chránit, jako teď kdy ležíš vedle mě v klubíčku,
tiskneš se ke mně, jako bych se měl nad ránem rozpustit.
Nemusíš se bát, jsem tady a neopustím tě… nikdy.
Nikdy jsem nebyl impulzivní a spontánní.
To spíš bráška.
Až jednou a teď tě prosím,
odpusť mi ty roky nejistoty,
nebyl jsem si jistý, zda to, co cítím já, je z tvé strany stejné.
Radši jsem se před světem ukryl do škatulky.
Byl jsem pravým opakem tebe.
Jen ty víš, jaký jsem doopravdy.
Jediným pohledem jsi dokázal tu škatulku rozdrtit a já ti za to děkuju…
Teprve teď vím, co je to žít a být šťastný.
Hlídám tvoje oči, každý záchvěv řas,
abych mohl být první, co uvidíš.
Miluju tu tvojí jemnost a porcelánovou krásu.
Každý rys ve tvé tváři je tak stejný jako můj a přece…
tak jiný…
Nikdy jsem si nemyslel, že najdu lásku, mýlil jsem se.
Celou dobu tady je, byla a bude.
Ty jsi to, pro co dýchám, bez tebe ne.
Nikdy jsem si nemyslel, že bych tohle mohl někomu říct,
dívat se mu do očí a myslet to vážně.
Teď vím, že tobě ano…
Teď vím, že tě miluju…
K zbláznění tě miluju.
První paprsky tě pošimrají na tváři a já okouzleně sleduju, jak otevíráš oči.
Zas a znova se topím v moři rozpuštěné čokolády a občas přestávám dýchat.
To, co v nich vidím, je to nejcennější, co mám.
Věř, že pro tenhle jediný pohled bych vraždil.
Pohladím tě a na tvářích se ti rozlije moře rubínu a ten jemný,
trochu stydlivý úsměv mě očaruje.
Miluju tě a vždycky budu… Ať se stane cokoliv,
vždycky tady budu, vedle tebe a budu tě chránit.
To si pamatuj… Bille.
autor: Bitter
betaread: Janule
To je nádherný♥. Takový ne jako povídka, spíš Tomiho zamyšlení nad sebou a Billem. A věta :"Nikde jsem si nemyslel"…"To spíš bráška" okouzlující:-. Krásný to bylo;-)
Bitter! To je jedním slovem nádherný! Úžasný, strašně moc se ti to povedlo!
vždyť je to krásný… upe užasný
ou to je překrásný♥
no tedaaaa, Bitter se nám dala na cestu romantické poezie, no já zírám 🙂 ani špetka morbidity… ale teda povedený to bylo, poněkud mi to přišlo jako slohovka ve stylu úvahy. mocky povedený :-*
Nádhera!!Úplně mě to rozněžnilo :* Povedená dokonalost 🙂
To byla vážně úžasná povídka… Teda, nevím, jestli se tomu dá říkat zrovna povídka – nemyslím to zle, ale tak, že to bylo spíš takové emotivní zaměření na Tomovy myšlenky… ♥ V depresích a melancholické náladě vznikají ty nejhezčí a nejprocítěnější povídky.. Smekám… 🙂
nádherný proud myšlenek. áá kdyby mi taky někdo řekl takové vyznání. Ale bez těch čokoládovejch očí 😀 No Bitter skvělá práce
Úžasně procítěný.. Nevím, co říct.. Prostě nádhera x)
To bylo krásny vyznání.