pokračování
„Co sakra chceš, Bille?“ křikl rozzuřeně Tom a jedním máchnutím za sebou třískl dveřmi. „Co je to, do prdele, s tebou? A přestaň mi konečně říkat, že nic. Vím, že se něco děje. Pozoruju to na tobě už delší dobu. A to nemluvím o tom, že to cítím. Dusí mě to tady na hrudníku,“ poklepal si skrčenými prsty v místech, kde tlouklo jeho srdce. „Ale bohužel do té tvé zasrané hlavy nevidím,“ zabručel si spíš pro sebe, přecházel po místnosti a rukama si bezmocně zajel do vlasů. Hodil nebezpečným pohledem po Billovi, který seděl na ustlané posteli a bázlivým pohledem sledoval Tomovo počínání. „Oh, nehraj to na mě, ty malý bastarde,“ zastavil se těsně před ním. „Poznám, když se jedná o něco vážného. Už bys mi to dávno řekl. Ale tebe baví, že jsem šílený strachy. Že si se mnou můžeš hrát.“
Bill se v duchu usmál. Na obličeji tuto emoci však neprojevil. Bratr ho znal opravdu dobře. Do posledního detailu se trefil.
Tom se rezignovaně posadil na postel vedle Billa, uchopil jeho ruce do svých a složil je společně do svého klína.
„Tak co vlastně chceš?“ zeptal se Tom a nespouštěl oči z tváře před sebou.
Billovi se jemně zachvěly řasy a než odpověděl, zatajil dech.
„Tebe,“ špitnul tak potichu, že si Tom nebyl jistý, jestli se mu to jen nezdálo.
„Ale vždyť mě máš. Jsem tady,“ odpověděl a na tváři se mu rozprostřel nechápavý výraz. Kdyby k sobě ale měl být úplně upřímný, už v tenhle okamžik pochopil, že to Bill myslí trochu jinak. Nechce ho mít jako bratra. Nechce, aby jen kráčel po jeho boku. Chtěl, aby Tom byl pouze jeho, ne jen jako bratr. Chtěl, aby Tom byl jeho všechno.
Bill nehnul ani brvou. Neodpověděl, jen čekal, až si to Tom všechno srovná v hlavě.
„Bille, já si nejsem úplně jistý, co přesně po mně chceš,“ odvážil se promluvit po chvíli ohlušujícího ticha.
„Ale no tak, Tome. Tak nenápadný jsem zase nebyl. Myslím, že to moc dobře víš. Co myslíš, že znamenaly všechny ty pohledy? Všechny ty rádoby náhodné doteky. Nehraj si na hloupého. Všechno jsi mi to oplácel,“ řekl Bill s absolutní ztrátou trpělivosti. Tuhle past na Toma líčil už pěkně dlouho a chtěl, aby se věci daly do pohybu trochu rychleji. S velkou radostí zjistil, že Tom reaguje na všechno jeho nepatrné flirtování přesně tak, jak by měl. Tajně doufal, že to také bude on, kdo udělá první krok. Jenže podle Billova úsudku všechno trvalo až moc dlouho. Buď všechny ty signály Tom opravdu nepochopil, a nebo se rozhodl, že je bude ignorovat. A čím víc času uběhlo, tím víc byl Bill rozmrzelejší.
Tom pustil Billovy ruce a upřeným pohledem skenoval jeho tvář, nerozhodný, jak teď pokračovat. Nechtěl mu ublížit. Ale jak někoho odmítnout, aniž byste ho ranili? Zvlášť pokud se jedná o Billa. Tom si byl jistý, že kdyby mu teď řekl, že necítí to samé, nastala by jedna ze dvou možných situací. Bill by se zhroutil, začal plakat a vyhodil by Toma z pokoje. Druhá varianta by byla horší. Začal by se vztekat, rozbíjet věci, no a nakonec by Toma stejně vyhodil.
„Bille, já…“ začal Tom opatrně, ale než stihl říct něco dalšího, přisály se k němu hladové rty jeho bratra. Předtím, než se jejich těla střetla, zaslechl jen něco, co znělo jako: „Tak hrozně natvrdlý.“ Pak už vnímal jen to, jak se mu Bill dobývá do úst. Celý zkoprnělý nebyl schopný zareagovat vůbec nijak. Jen seděl a nechal svého malého brášku, aby si s ním dělal, co chce. Když mu konečně začal aspoň napůl pracovat mozek, udělal to, co pro něj bylo nejpřirozenější. Rozevřel rty a pustil Billův jazyk dovnitř. Bill bral tento vstřícný krok jako souhlas. Souhlas ke všemu, co měl v plánu svému staršímu bratrovi dělat. Plenil Tomova ústa, jazykem prozkoumával každý kousek toho příjemného tepla. S příjemným píchnutím někde okolo pupíku zjistil, že mu Tom polibky začíná oplácet. Třeli své jazyky proti sobě a Tom musel v duchu konstatovat, že piercing v jazyku je zatraceně sexy věc. Na krátký okamžik se od sebe odtáhli a Bill se zazubil na své zmatené dvojče.
„Tohle je ta nejšílenější věc, jakou jsme kdy dělali,“ zamumlal Tom, chytl Billa kolem pasu a vysadil si ho obkročmo na klín. Vpíjel se pohledem do Billových očí a snažil se v nich najít odpovědi na ohňostroj otázek, který mu vybuchoval v hlavě. Sjel pohledem k bratrovým zrůžovělým rtům. Přerývaně se nadechl a jen zlehka přejel Billovy rty těmi svými. Po zádech mu přitom přeběhla zimnice a usídlila se někde za jeho krkem. Rozhodl se, že odpovědi na otázky bude hledat později.
Krátkou chvilku jen seděli a sdíleli svůj dech. „Bille, víš, že bychom tímhle mohli spoustu věcí pokazit,“ zašeptal Tom chvějícím se hlasem. Než však Bill stihl vůbec zareagovat, přitáhl si jej Tom do hladového polibku. Vsál Billův jazyk do svých úst a ochutnával jeho úžasnou sladkost. Nevědomky chytl Billa za boky a začal jej třít proti svému klínu. Jeho tělo na to zareagovalo v podstatě vzápětí. Cítil, jak se penis v jeho kalhotách probírá k životu. Je tohle vůbec možné, problesklo Tomovi hlavou.
„Ach Tomi, ani nevíš, jak dlouho jsem na něco takového čekal,“ zasténal Bill do Tomových úst. „Víš, jak dlouho jsem čekal na to, než si to ta tvá zabedněná hlava uvědomí.“
„Co kdybys aspoň jednou zavřel tu svou klapačku,“ zavrčel Tom. Chytil Billa kolem pasu, jedním pohybem ho ze sebe sundal a postavil na nohy, aby ho vzápětí povalil zády na postel. „Svlíkni se,“ přikázal Tom.
„Cože?“ vytřeštil Bill oči v němém úžasu. S tak dobrým průběhem ani on nepočítal.
„Říkal jsi, žes na tohle čekal věčnost. Nechci tě nechat čekat už ani minutu,“ zazubil se Tom a po čtyřech vylezl nad bratrovo tělo. Bill měl pocit, jako by měl Vánoce a narozeniny v jeden jediný den.
„Takže teď fofrem. Když se do něčeho pustím, chci to dotáhnout do konce. Svlíkat,“ zopakoval Tom. Dál už nemusel Billa pobízet. Jeho ruce rychle přetáhly triko přes hlavu a hned se spustily dolů, aby rozeply knoflík na kalhotách. Všechno oblečení letělo na podlahu dřív, než si Tom vůbec stihl rozepnout pásek.
„Nemyslel jsem to s tou rychlostí tak doslovně,“ rozesmál se Tom a stáhl si svoje kalhoty, skopnul je dolů z postele. Za okamžik na nich přistálo i jeho triko. Tyčil se nad Billem jen v boxerkách a vychutnával si pohled na svého nahého, vzrušením se třesoucího bratra. Jak to že si nikdy nevšiml, jak je nádherný?
Zlehka se položil na jeho štíhlé tělo, rty tisknoucí na hladkou pokožku na Billově krku. Z Billova hrdla uniklo hrubé zasténání. Tom se vydal prozkoumat každý centimetr kůže. Přejížděl jazykem přes hrudník, na malý okamžik se zastavil na bratrových ztvrdlých bradavkách. Pak pokračoval přes břicho až na Billův podbřišek. Jeho penis ho bezděčně šťouchl ze spodu do brady. Naposledy se zahleděl do čokoládových očí, aby sebral odvahu opravdu překročit i tuhle hranici. Bill se snažil do toho pohledu vložit všechnu lásku, kterou k Tomovi cítil. Snažil se mu beze slov říct, že je všechno v pořádku. Že ať se stane cokoliv, bude pořád jeho malý bráška. Nedočkavostí zatnul ruce do prostěradla pod sebou. Hlasitě zasténal, když mu Tom zkusmo olízl špičku tvrdého přirození. Jen z jednoho malého doteku cítil extázi v každém nervu. Nedokázal si představit, co se stane, až ho Tom vezme do pusy celého. V tom ucítil, jak se mu o stehno otírá Tomova tvrdé erekce. Nebyl to sen. Opravdu se to dělo a Tom to prožíval stejně silně jako on sám.
Tom několikrát opatrně přejel jazykem po celé délce Billova penisu. Tohle všechno bylo tak neuvěřitelné. Ještě před půl hodinou vedl docela normální život, ve kterém neměl chuť vyšukat svému bratrovi mozek z hlavy. Nad tou myšlenkou se uchechtl.
„Něco k smíchu?“ zeptal se Bill ztěžka.
„Vůbec ne,“ zakroutil Tom hlavou a vsál celé bratrovo přirození do úst. Bill nad tím nečekaných manévrem zavzdychal a prohnul se na posteli jako luk. Tom stiskl rty kolem Billova mužství a několikrát po něm přejel nahoru a dolů.
„Tomi, děláš to fakt dobře. Ale jestli nepřestaneš, tak to všechno skončí velmi rychle,“ oddechoval Bill a rukama si překryl obličej. Následně se nadzvedl na loktech, aby měl na své dvojče dobrý výhled. „A já bych tě dnes opravdu chtěl cítit v sobě,“ zašeptal polohlasem a nevinně zatřepotal řasami. Tom nechal Billův penis vyklouznout ven a ztěžka polkl. Opravdu ho Bill nechá tohle udělat? Jak dobré by to mohlo být? Jedním kradmým pohledem sjel mezi jeho nohy a při té představě se mu sevřely všechny vnitřnosti. Bill na nic nečekal a poslepu hmátl do své kosmetické taštičky na nočním stolku, podávaje Tomovi malou tubičku. V tu chvíli však vycítil Tomovo zaváhání, a tak sjel rukou přes svůj klín až k místu, kde se pod boxerkami tlačila erekce jeho staršího bratra. Zlehka ho pohladil a Tom se se zasténáním opřel proti Billovým prstům.
„Bude se ti to líbit. Věř mi,“ uklidňoval ho. Tom jen krátce přikývl. Stáhl si své spodní prádlo, posadil se na paty a vzal si do dlaně malou tubičku.
„Mám to udělat já?“ zeptal se opatrně Bill. V tuhle chvíli nechtěl na Toma tlačit. Věděl, že je to pro něj poprvé, co se dotýká mužského těla.
„Co když to bude bolet?“ vyhrkl Tom, oči sklopené dolů.
„Oh, Tomi. Nebude to bolet. Já už jsem to dělal. Nemusíš se bát. Neublížíš mi,“ pohladil Bill Toma po stehně, dojatý jeho starostlivostí.
„Já myslel, co když to bude bolet mě?“ zachechtal se Tom. „Však víš. Podívej se, jak je velký. Přímo obrovský, pochybuju, že se do tebe celý vejde. Mohl bys mi ho rozmačkat.“
„Ty jeden namyšlený idiote. Zase tolik si nefandi. Máš jen docela standartní velikost,“ plácnul Toma přes ruku a s nevěřícným zakroucením hlavou si lehl zpátky do měkkých polštářů. Nemohl uvěřit tomu, jak je jeho bratr nafoukaný.
„Tak standartní, jo?“ zavrčel Tom hrubým hlasem, až se Billovi zježily vlasy vzadu na krku.
„Uvidíme, jak standartní bude pro tu tvoji malou prdelku,“ řekl výhružně Tom a začal si natírat penis lubrikantem. „Víš, chtěl jsem ti dát možnost si na tu velikost trochu zvyknout, ale když si takhle odvážný, asi tě prostě nelítostně ošukám.“
Billovi se v hrudi zadrhl dech nad nestydatostí jeho bratra. Na jednu stranu jej vzrušovalo každé Tomovo slovo, na druhou stranu však zaváhal, jestli Tom náhodou nemá pravdu. Co když je opravdu až příliš veliký. A on se do něj teď chystal vstoupit naprosto bez přípravy.
Než si v hlavě stihl srovnat myšlenky, ucítil, jak Tom tlačí penis proti jeho zadku. I přes počáteční odpor vsunul špičku dovnitř docela snadno.
„Kurva, nevěřím, že se tohle vážně chystáme udělat,“ zavrtěl Tom hlavou a pomalu zahýbal boky. I přes všechny výhružky byl velmi opatrný a nechtěl Billovi ublížit. Pomalými krátkými přírazy se zasouval do úzkého tepla. Zapřel si ruce po stranách bratrovy hlavy a sklonil se k hlubokému polibku. Když se jejich rty oddělily, spočinul pohledem na tváři svého dvojčete. Bill s každým drobným přírazem lehce přivíral oči v slastné grimase.
„Ani netušíš, jak neuvěřitelně teď vypadáš,“ vydechl obdivně Tom. „Nic takového jsem v životě neviděl.“ Bill prudce otevřel oči a spočinul zrakem na tváři nad sebou a cítil nový příval lásky. „Ale teď je na řadě to šukání,“ pokýval Tom hlavou s hraným vážným výrazem. Nečekaně a prudce přirazil do Billova útlého těla, tak daleko, jak mu to dovolilo. Bill měl pocit, že mu právě nad hlavou vybuchla obloha a všude se rozsypaly milióny hvězd.
„Oh bože, ano,“ bylo to jediné, co ze sebe dokázal dostat. Tom chytil jeho ruce a přišpendlil je Billovi nad hlavou. Provlékl své prsty s jeho v důvěrném gestu, jako by to byl Tom, který v tuhle chvíli potřebuje podržet. V pravidelném rytmu přirážel do Billova těla.
„Sakra, tak kurevsky úzký. Divím se, že se neudělám hned teď,“ prohlásil Tom jako v mdlobách a užíval si každé zhoupnutí. „Co to se mnou děláš?“ opřel si čelo o Billovo a se zavřenýma očima vydechoval horký vzduch proti jeho rtům. Bill se jen tetelil radostí. Omotal nohy přes Tomovy boky, aby měl ještě lepší přístup do jeho těla. Tom se zmohl jen na slabé zasténání. Bill se zmocnil Tomových úst a líbal ho, jako by to mělo být naposledy v jeho životě.
„Je mi to trapné,“ zaskučel Tom. „Ale ještě chvilku a udělám se,“ znovu a znovu přirážel krátkými pohyby. „Připadám si jako nezkušený puberťák.“
„To nevadí, Tomi. Udělej se. Udělej se do mě,“ zasténal Bill. Tomem projela nad jeho slovy vlna slasti, kterou jen tak tak zkrotil, aby nepřešla v orgasmus. Pustil Billovy ruce a sjel mezi jejich horká a zpocená těla. Uchopil bratrův penis a začal po něm přejíždět. Snažil se pohyb zkoordinovat s pohyby jeho vlastní pánve, ale byl tak vzrušený, že sotva vnímal, co se děje. Bez nějakého pravidelného uspořádání pumpoval nahoru a dolů tak, jak mu to jeho vlastní vzrušení dovolovalo.
„Ano, už jen chvilku,“ prohýbal se Bill ve slastné křeči, přirážeje do bratrovy horké dlaně. Své nehty zatínal do hladké kůže na bratrových rukou. Jen matně si uvědomoval, že mu tam nechává červené značky.
„Ošukej mě, Tomi,“ vykřikl Bill a byl to právě tento hlasitý projev, který Toma dostal přes okraj. Už se dál nedokázal ovládat a s hrdelním zavrčením prudce vyvrcholil do těla svého dvojčete. Tomův orgasmus byl spouštěčem Billova vyvrcholení. Stačilo, aby ještě dvakrát přirazil do Tomovy ruky a už smáčel své břicho teplou tekutinou. S prsty zatnutými do prostěradla pomalu uvolnil své prohnuté tělo a dopadl na matraci. Tom se ještě pár vteřin vydýchával, aniž by se pohnul. Pak opatrně vystoupil z Billa a lehl si vedle něj do vlhkých přikrývek. Chvilku jen leželi a vychutnávali si sílu celého okamžiku.
„Tak co, ty drzoune, spokojený? Dostal jsi, cos chtěl?“ zeptal se Tom a přiložil své rty k bratrovým.
„Ano, já vždycky dostanu, co chci,“ zazubil se Bill a prohloubil polibek.
„Billí, Billí zlato. No tak nasaď si taky tu santovskou čepici. Já i Tom ji už také máme,“ poskakovala Ria nadšeně u vánočního stromku. V rukou držela, podle Billa, nechutnou červenou věc.
„Ne, Rio. Díky. Myslím, že se bez toho obejdu,“ odsekl jí.
„Ale nebuď takový. Bude to legrace,“ přesvědčovala ho dál. Přistoupila k němu blíž a snažila se mu čepici nasadit i přes jeho protesty. Když už si myslela, že má vyhráno, Bill popadl čepici a prudce s ní mrskl do kouta.
„Řekl jsem, že tu tvou posranou čepici nechci,“ zařval na ni a s dupáním vyběhl po schodech. Za chvíli slyšeli, jak práskl dveřmi svého pokoje.
„Já, nechtěla jsem… Nevěděla jsem…“ nebyla schopná dokončit větu Ria.
„To nic,“ pousmál se na ni Tom. „Bill má teď nějaké špatné období. Nemyslím si, že by to mělo co dělat s tebou nebo tou čepicí,“ pohladil ji po ruce a vtáhl do krátkého objetí.
„Myslíš, že bych měla jít a omluvit se mu?“ zeptala se roztřeseným hlasem.
„Ne, nemyslím si, že je to nutné,“ zavrtěl hlavou Tom. „Nechám ho chvilku vychladnout a pak za ním zajdu. Navíc, to on by se měl omluvit tobě,“ pustil ji ze své náruče a opět si přisedl ke kuchyňskému stolu a pokračoval v pročítání emailů.
„Vždycky je na mě tak hodný. Takového jsem ho ještě nezažila,“ sedla si vedle něj a stáhla si svou vlastní čepici z hlavy.
„Jak jsem řekl, s tebou to nemá nic společného,“ zamumlal Tom a soustředil svou pozornost víc na obrazovku před sebou než na slova své přítelkyně.
„Snad máš pravdu. Byla by škoda, kdybychom se hádali. Jsou přece Vánoce,“ řekla Ria a rty se jí zvlnily do jemného úsměvu.
„Hmm,“ zabručel Tom, teď už absolutně nevnímající. Ria si povzdechla, hodila svou čepici na kožený gauč a sklonila se pro další vánoční ozdobu, kterou se chystala pověsit na už tak přeplněný stromeček.
„Bille?“ strčil Tom hlavu do dveří jeho pokoje, neobtěžuje se klepat.
„Neučili tě klepat?“ reagoval okamžitě Bill ostře. Ležel s hlavou zabořenou ve svých polštářích. Vedle něj se povaloval sešit, do kterého si zapisoval nápady na písničky. Tom letmo zahlédl velkou černou čmáranici. To nevěstilo nic dobrého.
„Co se to stalo tam dole? Byla to jen blbá čepice,“ vkročil Tom do místnosti a posadil se do nohou postele.
„Nešlo o tu posranou čepici,“ zamumlal Bill tak, že mu Tom sotva rozuměl.
„Neslyším tě, když máš zastrčenou hlavu,“ povzdechl si hlasitě a snažil se posbírat veškerou trpělivost, kterou měl k dispozici. Bill se někdy choval jako přerostlé dítě.
„Říkal jsem, že o tu zkurvenou čepici nešlo,“ vykřikl, když zvedl svou hlavu. Ve tváři celý zrudlý doutnajícím vztekem.
„Jo, to mi tak nějak došlo. Tak co se děje?“ zeptal se Tom a začal Billa jemně hladit po zadní straně nohy.
„Za to může ona. Štve mě,“ zabručel Bill, posadil se a přitáhnul si kolena k hrudi tak, aby na něj Tom nedosáhl. Pohupoval se dopředu a dozadu a snažil se tak aspoň trochu uklidnit.
„Proč tě štve? Nic tak hrozného přece neudělala,“ zkusil to Tom smířlivě a přisunul se k Billovi blíž. Jemně ho pohladil po líčku, ale Bill před tím dotekem opět ucukl.
„Nevím proč tady vůbec je. Vánoce jsou naše věc. Rodinná věc. Nemá tady vůbec co pohledávat,“ vztekal se dál Bill. I on si uvědomoval, jak nerozumně se chová, ale nemohl si pomoct.
„Je to moje holka. Tak nějak se očekává, že budeme trávit Vánoce spolu. A dovol mi, abych ti připomněl, žes to byl v prvé řadě ty, kdo ji pozval do našeho života,“ pronesl Tom trochu tvrdším tónem.
„Myslíš si, že to nevím? Je mi to, kurva, jasné, a to mě na tom štve ještě víc,“ rozhodil Bill rukama, div že nepraštil Toma do obličeje. Vylezl Tomovi na klín a nechal se konejšit jeho objetím. Jen takhle se cítil v bezpečí a milovaný.
„Já tě prosím, Bille, tak se na to vykašleme a já se s ní konečně rozejdu. Upustíme od toho tvého plánu a budeme zase spolu jen my dva. Bude to jako dřív. Žádná Ria už tě nebude štvát,“ pronesl prosebným tónem. Bill popuzeně vyskočil na nohy.
„Na to zapomeň, Tome. To nepřipadá v úvahu. Věnovali jsme tomu až moc času. Teď se na to nemůžeme vykašlat,“ zavrtěl odmítavě hlavou a zkřížil ruce přes hrudník.
„Že já idiot jsem vůbec doufal, že dostaneš rozum,“ svěsil Tom rezignovaně ramena. „V tom případě bys ale měl jít dolů a omluvit se jí. Protože se může stát, že se jednoho krásného dne sebere a odejde sama. Bůh ví, že si přeju, aby to udělala,“ dodal ještě, než se zvednul a pomalu odcházel z místnosti.
„Tomi, miluješ mě, že jo?“ zavolal za ním spěšně Bill. Nervózně si skousl spodní ret.
„Dělal bych tohle všechno, kdyby ne?“ usmál se smutně.
„Chtěl bych to slyšet,“ broukl Bill, laní oči zabořené do země. Když je zvedl, uviděl, jak ho bratr skenuje pohledem.
„Miluju tě,“ povzdechl si slabě. Billova ústa se roztáhla do širokého úsměvu.
„No?“ zvedl Tom obočí.
„Taky tě miluju.“
Byl to hrozný den. Pršelo, což bylo na L.A. dost neobvyklé, ale našlo se tu i pár takových dní. Už od rána se Billovi nic nedařilo. Opařil se horkou kávou, málem si zničil notebook, a aby toho nebylo málo, Tom byl celou minulou noc pryč. Šel na nějaký pitomý večírek pitomé Riiny kamarádky. A z nějakého nepochopitelného důvodu se nevrátil domů. Pravděpodobně zůstal u své přítelkyně, což ještě nikdy neudělal. Pokaždé si ji radši přivedl k nim domů, než aby nechal Billa samotného v prázdném domě. V zatraceně obrovském domě, pomyslel si a stulil se na židli v kuchyni. Přitáhl si nohy k sobě a smutně se zadíval z okna na šedou oblohu.
Kde sakra byl jeho zpropadený bratr? Nechal ho tady utápět se v depresi. Bill nikdy nebýval sám a nehodlal si na to ani zvykat. Takhle to dál nejde. Vzal do ruky telefon a upřeně se na něj zahleděl. Během noci totéž udělal tisíckrát, ale vždycky se mu podařilo na poslední chvíli stáhnout prst zpátky a Tomovo číslo nevytočit. Teď už toho ale měl dost. Nemínil čekat už ani vteřinu. Klikl na ikonku pro volání a přiložil si chladný přístroj k uchu. „Volaný účastník je dočasně nedostupný…“ ozvalo se prakticky vzápětí. Bill frustrovaně hodil mobil na kuchyňský stůl. Tohle už nebylo jen nezvyklé, tohle už bylo víc než divné.
V tom Billa napadlo něco, při čem se mu žaludek stáhl nervozitou. Co když se Tomovi něco stalo. Co když leží někde v nemocnici a tu jeho pitomou slepici ani nenapadne, aby mu zavolala. Vstal a na rozklepaných nohou přešel až do obývacího pokoje. Neměl by někam zavolat? Nebo něco udělat? Pak se ale zarazil. Bill byl Tomova kontaktní osoba v případě nehody. Kdyby se mu opravdu něco stalo, už by to věděl. A taky by to cítil, pokud stále mohl spoléhat na jejich bratrské pouto. Ne, v tomhle to určitě nebylo.
Co když je to něco mnohem horšího? Tedy horšího pro Billa. Co když se z Riy stalo něco víc než jen přítěž, kterou Tom musí snášet? Co když k ní začal něco cítit? Co když se do ní nedej bože zamiloval? Co když už mu Bill nestačil? Co když pro něj ženské tělo je přece jen lákavější než jeho. Bezděčně si přejel rukou po plochém hrudníku. A teď se Tom možná odstěhuje. Co když už nebude chtít mít Billa vedle sebe? V jeho hlavě se začal odvíjet milión scénářů. Před očima se můj promítal Tomův svatební den. Šťastně držel Riu za ruku a pronášel rozechvělé ano. V očích měl stejný výraz, jakým se doteď díval pouze na něj.
Ne, takhle to nesmí skončit, pomyslel si Bill. Tom měl pravdu. Celý jeho nápad byl šílený. Prostě tentokrát tak úplně nedostane, co chce. Důležité je, že Tom i nadále zůstane jeho. Ano, hned jak to bude možné, dovolí mu se s ní rozejít. Konec konců ho o to už tolikrát žádal. Bude rád, že to všechno skončí.
Když už měl Bill pocit, že je na pokraji nervového zhroucení, slyšel, jak vrzly dveře. Okamžitě vyskočil na nohy a rozběhl se do vstupní haly. Už, už otvíral pusu a chtěl na Toma vychrlit vše, co se mu posledních pár minut honilo hlavou, výraz v bratrově tváři jej však zarazil. Tomovy oči zářily tak, jak je Bill už neviděl řadu dní, jeho srdce vynechalo jeden úder.
„Bille,“ šeptl Tom a přitáhl si ho do medvědího objetí. Bill nechal ruce spuštěné podél těla a nepohnul ani brvou. Měl pocit, že se mu má za pár chvil zbořit celý svět. V tom starší bratr chytil Billovu tvář do svých dlaní a přitáhl si ho do krátkého, ale intenzivního polibku.
„Povedlo se to, ty blázne. Ono to opravdu vyšlo. Celý ten tvůj šílený, bláznivý plán vyšel,“ vyhrkl Tom s doširoka otevřenýma očima.
„Cože? Já nerozumím,“ zakoktal Bill a nechápavě hleděl na bratra. Tom se jen uchechtl a začal si prohledávat kapsy. Za okamžik se zarazil a podával Billovi malou fialovo-bílou věc. Bill zmateně natáhl ruku a stiskl v ruce kousek plastu.
„Vyšlo to,“ zašeptal Tom znovu.
„Vyšlo to,“ zopakoval po něm Bill a nevěřícně si připlácl ruku na pusu. „Je těhotná.“
Tom jen slabě přikývl, než se opět natáhl po Billově útlém těle. Na světě nebyla ani jediná věc, kterou by Billovi dokázal odepřít.
„Budeme mít miminko.“
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Wow, ten závěr!
Moc se mi to líbilo! Styl psaní, detaily, nečekaný zvrat…Doufám, že nás od tebe čeká brzy něco dalšího! :))
Skvěle napsáno….zápletka, příběh a ten popis!! Skvělé!! Jen bych potřebovala ještě pár řádků, aby se mi to dovysvětlilo a hlavně chci vědět, co bude dál….jako plán byl, že Tom udělá dítě, aby ho mohli vychovávat spolu?! Porodí, a pak se jí zbaví? Co asi za tím bude?! 😉😀 Tak to už zřejmě nezjistím, ale díky. Moc hezké.
Oh, no páááni!
Závěr byl tedy brilantní! Naprosto dech beroucí, nečekaný a pro mě osobně i šokující! Chvíli jsem to musela rozdýchávat a přemýšlet, co to vlastně znamená, protože díky mé žárlivé povaze jsem už viděla, že se Tom Billa nakonec přece jen chce zbavit a být s Riou a jejich miminkem.
Něco takového jsem skutečně nečekala. A já si celou dobu říkala, o co Billovi pořád jde. Proč tak strašně moc trvá na to, aby byl Bill s Riou, když se s ní přeci mohl dávno rozejít, měli by chvíli klid. Pořád mi to vrtalo hlavou hlavou, takže moc děkuji za to, žes mi to vysvětlení dala! Já bych to i bez toho závěru asi nějak akceptovala, protože Bill bývá v povídkách občas zvláštně roztomilé stvoření. Každopádně tenhle cílevědomý a tvrdohlavý Bill je opravdu něco. Spřádat takovýkle plán..teda pááni! Osobně bych ještě ráda nějaký dodatkový díl, protože mě celkem zajímá, jak se chce Bill po porodu Rii zbavit 😀 a nebo by mu stačila střídavá péče..? 😀 Ale i takhle se dokážu se závěrem povídky sžít. A upřímně mám teď povídky plnou hlavu!
Trošku škodolibě jsem se smála, když najednou začal Bill žárlit a začal ít strach o svůj vztah s Billem, ačkoli Tom byl celou dobu naprosto dokonalý. ♥ Na konci mi je vlastně Rii až líto, že ji Tom tak využíval, ale cožpak by on mohl svému bratříčkovi něco odepšít?
Opravdu skvělá zápletka, dokonalé sepsání a já Ti za to jedině děkuji! K povídce se rozhodně ještě nejednou vrátím, díky šokujícímu závěru mi v hlavě zůstane ještě pořádně dlouho a i když je to jen jednodílní povídka, rozhodně se zapsala mezi moje TOP.
Dokonalost! ♥♥♥
[2]:Pravděpodobně ji zabijou, strčí do igelitového pytle a zakopou v poušti. 😀 Ne, dělám si srandu. Otevřený konec jsem nechala schválně, aby jste si jej mohly doplnit dle fantazie. Nicméně po tom co jsem si přečetla vaše krásné komentáře jste mě holky docela inspirovaly a v hlavě se mi začal rodit nápad na pokračování. Uvidíme.
Chci Vám moc poděkovat za krásné komentáře, jsem moc ráda, že se povídka líbí.
A Mischulko teď už chápu proč se tak často stává, že ti některá autorka věnuje nějaký díl. Přečíst si pod povídkou komentář jako je tvůj opravdu zahřeje u srdce. Vidím, že si nad tím opravdu přemýšlela a pochopila ji přesně tak jak jsem to myslela i já. A to že je tohle moje první povídka po tak dlouhé době a ty jsi ji označila jako svou TOP je pro mě neuvěřitelné ocenění. Děkuju. Opravdu.
Tak takový závěr bych nečekala docela by bylo zajímavé jak to bude dál.
Wow… dejte mi den dva a já budu schopná ze sebe něco kloudného vypotit… tohle je… něco neuvěřitelného. V první části té dokonalosti jsem si vyplavila klávesnici, jak nezřízeně jsem si do ní naslintala (děkuju pěkně), já tyhle začátky mezi klukama naprosto a bez výjimky miluju. A vždycky jsem šťastná, když nic moc neřeší a jsou do toho na plno (dneska jsem namlsaná až až) a pak ta scéna s čepicí, sakra, že jsem to tušila, že ho to pomaličku ničí? Ale ono to vygradovalo v grandiózní finále, při kterém jsem málem sjela pod stůl. To jako fakt? Bill touží po miminku? A Ria jim má nevědomky dělat náhradní matku? A jak jsem zjistla z komentíku, tak zahrabávat v poušti se pravděpodobně nebude 😀 tak to jsem teda zvědavá, jak ji setřepou z kýty. Becs, tohle je luxusní. Jak jsem tak koukala, tak tvá vícedílka Be prepared to get it je snad volným pokračováním? Jen co sesbírám víc energie (potvora angína mě srazila :/) tohle si musím přečíst a pak teda dopíšu to rozepsané, co mám 😉 promiň, zlato, ale píšeš tak úžasně, že nejdřív čtení a pak psaní 😛
Uf….uf….wow!
.
.
.
.
.
*rozdychava* 😀
Tak tohle bylo zase neco. Uz prestavam pocitat, ktere TOP povidky jsem si od tebe precetla, protoze kazda je svym zpusobem jedinecna a proste vynikajici. Totalne jsem se zamilovala do tveho strhujici stylu psani, tvych dokonalych atmosfer a umeni vystihnout okamzik vsemi smysly… A tvych detailu:) A schopnosti udelat obycejneho jednotlivce v povidce velkou osobnosti (ta pestrost! Tady opet dvojcata zari kazde svoji jedinecnosti…)
Uprimne receno, hrozne jsi me potesila tim flshbackem (jak miluju prave vsechno to "poprve" mezi nimi…:) Na zacatku jsem si rikala "aaha, tak oni uz to o sobe vi, hm, tak uvidime…" a v druhe casti toto!:) Je to proste mile, neskutecne mile, romanticke (a ja romantiku rada), jak se poprve otukavaji i s tou nejistotou smim-nesmim-kam az muzu-bude to mit on stejne?…
Opet tenhle pribeh nepostradal vtipnost (nahlas jsem zarehtala nad scenou "Moc si nefandi," a celou si ji predstsvila, neslo se nesmat:DDD
Konec a miminko – tak jako jeste myslet a otevreny konec, to je mega! Otevrene konce jsou nejlepsi;D *ma v hlave uplne presnou predstavu, koho to dite asi bude a ze s Riou jsou tak trochu oba domluveni…ehm^^…:) Hreje me to u srdicka!
Pak jeste byh mela oobr poznamku, nebo spis otazku, k tomu, jak ses SAKRA dostala k tak dokonale detailnimu popisu vsech jejich nejvic nemravnych nemravnosti? Jak to proste vsechno tak duverne dovedes vystihnout? Me to neda a promin za otazku:D Ono totiz… pokud uz neco vlastniho nepises, tak zacni… tohle stoji za to, mas obrovsky dar, Becs….ach, rozplyvam se tady v pul treti rano, to je neco:D