Bolí mě, že Tě miluju!

„Bille? Bille?“ Nic, jsem jako zkamenělý. „Bille, co se děje? Si hrozně zamyšlený. Bille?“ Tom se na mě snaží dovolat, já od něho stojím jen pár kroků, ale jsem tak soustředěný, že ho vůbec nevnímám. Tom je už nervózní. „Sakra Bille?!“

„Ehm… co… co se děje?“ vykoktám ze sebe, když konečně procitnu do reality.

„Stojíš tady jako smyslu zbavený. Vůbec nevím, co se s tebou děje, seš zamilovanej nebo co? „Sklopím oči, nemohu se na něho podívat, nemám odvahu zvednout bradu a říct mu pravdu. PRAVDU? Ano, pravdu, kterou by se neměl nikdy dozvědět. Pravdu, kvůli které nemohu celé noci spát. Pravdu, která mě hrozně trápí. Jaká??? Jsem zamilovaný, jenže ne jako každý normální kluk, já jsem zamilovaný do Toma, svého dvojčete. To mě hrozně bolí. Bojím se, že až se to dozví, odmítne mě, nebo ke mně bude cítit odpor. Nevím, co bych od něho mohl čekat. Možná by souhlasil, ale možná by se mi vysmál a poslal by mě někam, a už bychom nikdy nebyli jako dřív. Milující dvojčata, která na sebe nedají dopustit. Kéž by tu byl někdo, kdo by mi poradil, jenže není, jsem na tom úplně sám.

„Zamilovanej? No… já vlastně jsem.“ Tom na mě vykulil ty své krásně velké čokoládové oči, jako by nepochopil, co jsem právě řekl.

„Cože? Zamilovanej? A do koho? „Úplně jsem z jeho výrazu ztratil řeč. Co mu mám na to asi říct? „Do tebe, má lásko, do tebe!!!“, křičel jsem sám pro sebe. Kéž by mě slyšel a políbil mě. Dívám se na něho a nejradši bych ho přitiskl ke zdi a políbil ho na ty jeho krásně rudé, hladké rty.

Nemůžu, už to nevydržím!

„Do koho? No…; to teď není vůbec důležitý. Opravdu, nedělej si starosti.“ Tom sklopil hlavu, otočil se a chtěl odejít do svého pokoje. Jenže já chci, aby tu byl se mnou. Co jen mám ksakru udělat?! „Tome!“ odhodlal jsem se. Tom se vzápětí otočil na mě a čekal, co ze mne vypadne. Jenže já nevěděl, co říct.

„Lhal si mi?“ Nechápal jsem, o co mu jde.

„V čem bych ti měl lhát?“ Tom šel přímo ke mně a shodil mě na postel.

„Řekni mi, že jsi lhal. Řekni, že do nikoho zamilovaný nejsi.“

„Tome, co to má být? Já jsem zamilovaný, opravdu jsem.“ Tom se nade mě nahnul a zašeptal. „Řekni mi do koho, řekni mi pravdu.“ Oči se mi zalily slzami, přece mu nemohu říct pravdu, nemohu se mu přiznat.

„Já… já… nemůžu ti to říct, nejde to.“ Tomův výraz zesmutněl…

„Taky jsem zamilovaný.“ Vypadlo z něho na poslední chvíli.

„Cože?“ Co to má znamenat?! Přece ho teď nemůžu ztratit, to mi nemůže udělat. „Do koho?“

Tom si sedl na postel, pohladil mě po tváři a z ničeho nic mě políbil. Dlouze jsme se spolu líbali, dotýkali jsme se jazyky a hladili se ve vlasech. Po chvíli jsem se od Toma odtrhl.

„Tome, ty mě miluješ?“ Tom se na mne škodolibě usmál.

„Ano, Bille, moc tě miluju. Ty mě ne?“

„No víš… ten, do kterého jsem zamilovaný, jsi vlastně ty. Jen jsem nevěděl, jak tobě to říct a jak budeš reagovat, promiň.“ Tom mě znovu sladce políbil. Tenhle pocit jsem ještě nikdy nezažil, je tak krásný, nový, nepoznaný, ale hlavně velmi vzrušující. Svádí mě Toma poznat víc a víc, poznat každý kousíček jeho těla, mazlit se s ním až do svítání a milovat se až do skonání světa.

Z mého snění mě vyruší Tom ve chvíli, kdy mne položí na postel a sundá ze mě proužkované triko. „Tome, opravdu to chceš?“

„Hrozně moc, celé dny a noci na tebe myslím. Chci tě cítit všude, chci tě jen pro sebe, celého.“ Pořád jsme se líbali vášnivě, sladce, něžně, silně… ale hlavně krásně. Když jsem byl už skoro nahý, sundal jsem z Toma jeho dlouhé triko a po kousíčku i jeho široké kalhoty. Leželi jsme na sobě jen v boxerkách a stále se líbali. Nic nás nemohlo zastavit. Tom začal svou hlavou sjíždět níž. Líbal mě na krku, hrudi a dostal se až k podbřišku. Tiše jsem zasténal, když se dostal na mé citlivé místo. Dráždil ho pusou a rukou. Cítil jsem každý jeho dotyk. Kapky potu mi stékaly na polštář do doby, než jsem vyvrcholil. Tom na mě zvedl hlavu a usmál se. Když se dostal zpátky k mým rtům, opět je něžně políbil. Po chvilce jsem se od Toma lehce odtrhl a zeptal jsem se ho: „Můžu?“ Tom jen kývl na souhlas a já se pustil do práce. Uspokojoval jsem Toma pusou. Zatímco já mu to dělal, on zařezával nehty do prostěradla a sténal. Oba dva jsme měli tak zrychlený tep, jako by nám mělo každou chvíli puknout srdce rozkoší.

Když Tom vyvrcholil, vší silou jsem se vyškrábal k němu nahoru a lehnul si vedle něj. Oddechovali jsme a koukali do stropu.

„Bylo to úžasný, Bille, děkuju.“ Otočil jsem hlavu na Toma.

„Nápodobně, Tome. Jsem rád, že to takhle dopadlo a že tě mám.“

„Miluju tě.“

Potom jsme usnuli…