Byl to celkem normální den

Ahoj, tohle je moje první povídka, taak bych prosila (asi tak jako všichni xD) nějaký komentáře..x) No..nevím jestli je úplně dobrá, ale tak snažila jsem se a snad se vám bude líbit!;-)

Byl to celkem normální den. Zase to samé dokola. Byli jsme na turné po Evropě… Miluju tyhle turné! Je to většinou legrace a večerní koncerty tomu dodají tu nejkrásnější korunku na světě!

Jenže zrovna dnes jsme jeli docela velkou dálku do Ostravy, do České republiky. Vždycky jsme měli co dělat, ale dnes byla prostě hrozná nuda! Už jsem se nemohl dočkat, až budeme na místě. Georg koukal z okna a počítal ubíhající stromy, Gustav si četl noviny a Tom ležel na posteli a přemýšlel. Já ležel naproti a pozoroval jsem ho. Tolik mě zajímalo, na co asi myslí… Nevypadal vůbec znuděně, tak jako my ostatní. Jako by byl v jiném světě.

Nemohl jsem to vydržet a tak jsem se ho zeptal: ,,Tome?“ …Nevím jestli to jen dělal, nebo mě vážně nevnímal, ale nehnul ani brvou.

,,Tomeee!?“ zakřičel jsem hlasitěji.

,,Em…co? co je?“ probral se konečně.

,,Na co myslíš?“

,,Ale na nic…proč?“ Poněkud obvyklá odpověď, ale nepřekvapilo mě to.

,,Jen tak… pojď něco dělat, hrozně se nudím!“ Prosil jsem. Ale on zase koukal nepřítomně do stropu a ve tváři měl zamyšlený výraz. A mě to prostě žralo! Ale nechal jsem to být..

Asi hodinu potom jsme konečně dorazili na místo. Všichni čtyři jsme se vyplazili znaveně z tourbusu a došli do hotelu. Hned, jak jsem zabouchnul dveře od pokoje, zapnul jsem si televizi a lehl si na postel. Nějak na mě lehla únava a tak jsem usnul. Probudilo mě až jakési bouchání. Chvíli mi trvalo, než mi došlo že to jsou dveře a že to bouchá Tom, kterej ještě k tomu křičí něco jako jestli už sem hotovej.

,,Co? Proč?“ zeptal jsem se nechápavě a unaveně se protáhl.

,,No to si děláš srandu, ne? A můžeš laskavě otevřít ty dveře, když s tebou mluvim?!“ trochu mě zarazilo, proč na mě tak řve, ale pak mi došlo, že je vlastně ještě za dveřma a já jsem mu ani neotevřel. Zvednul jsem se teda a líně se doplazil ke dveřím.

,,Hele jako… ty fakt nejseš vůbec nachystanej, jo?“ zeptal se mě ještě jednou a nevěřícně pozvedl obočí.

,,No a proč bych měl? Usnul jsem a…no…to snad…NEE!!! Já jsem zaspal! Ááá kurva! Kde mám žehličku? a tričko? a tužku? božee!!!“ zazmatkoval jsem, když mi došlo, že celou tu dobu, co jsem spal, uběhlo už tolik hodin a za dvě hodiny máme koncert!

,,No tak bejt tebou, tak si pohnu, protože tak za 15 minut pro nás přijede auto.“

Ehm… slyšel jsem dobře? Za 15 minut? Ne, že by to byla tak dlouhá doba – to je vlastně na nachystání hrozně málo, ale… proč teda Tom přišel, když ještě nejedeme? Vždycky jsme se viděli až u auta.

,,Tak co tady teda děláš, když auto přijede až za čtvrt hodiny?“

,,No… víš… já jsem ti… totiž… prostě jsem už neměl co dělat, tak jsem šel za tebou,“ řekl celkem nejistě. Lhal. Vím to, poznám když lže. Určitě se nešel jenom podívat.

,,Ale neřikej, tak co jsi mi chtěl?“

,,Fakt… nic,“ usmál se. Nebýt tak pozdě, tak to z něj ještě dlouhou dobu tahám, ale nebyl čas!

Za 15 minut vážně přijelo auto a já jsem to překvapivě stihnul.Celou tu dobu si mě Tom tak nějak zvláštně prohlížel. Ten jeho pohled mě doslova propaloval. Byl takový zvláštní a mě se líbil. Na chvíli mě přepadla taková myšlenka… ale raději jsem na to hned zapomněl.

Za chvíli jsme dorazili až k hale. ,,Hoši,vystupovat!“ zvolal na nás řidič. Když jsem se zvedl a Tom šel za mnou, ucítil jsem najednou, jak jeho ruka lehce zavadila o můj zadek! No… řekl jsem si, že je to jenom náhoda… ale něco mě stejně nutilo o Tomovi přemýšlet.

Asi tak o hodinu později už jsme měli jít na scénu. Ach, zase ten křik fanynek, ta atmosféra… někdy si myslím, že to je snad jenom sen. Všechna ta sláva, hysterie… nedá se to popsat slovy. Konečně už jsem slyšel první tóny Tomovy kytary. A jsem na řadě! ….

Koncert jsme odehráli úžasně! Dodalo mi to zase tolik energie a síly… Při posledním songu jsem si všiml jednoho transparentu. Bylo na něm jasnou červenou barvou napsáno ,,TWINCEST 4EVER!!!“ Vůbec jsem tomu nápisu nerozuměl, nikdy jsem to slovo neslyšel! Ale něčím mě zaujalo… nevím proč, ani čím… Přišlo mi takové zvláštní a trochu i legrační… No, song jsme dohráli, naposledy se uklonili a koncert byl za námi.

,,Uběhlo to jako voda, co?“ prohodil Tom, když se utíral do už tak zpoceného ručníku. Jako by mi četl myšlenky.

,,Jo, byl skvělej,“ souhlasil jsem.

,,Em… Bille? Mohl by ses pak u mě na pokoji v hotelu stavit? Musím ti něco říct. Je to důležitý!“ Důležitý? Co by mohlo bejt tak důležitý, že mi to nemůže říct teď?

,,Jo, jasně..stavim se,“ usmál jsem se na něj.

Hned jak jsem se vrátili zase zpátky do hotelu, zelezl jsem do koupelny, osprchoval jsem se a začal se upravovat. Chvíli jsem si připadal divně, vždyť mi chce jen něco říct… No, sebral jsem se a šel.

Zaklepal jsem a dveře se hned otevřely. Jako by už věděl, že tam jsem. Byl jsem celkem nervózní z toho, co mi řekne..

,,Tak co jsi teda chtěl?“

,,No… víš… pojď sem!“ a šel směrem k notebooku, který měl položený na posteli. Sedl jsem si teda a podíval se na monitor. Chvíli jsem měl pocit, že se mi to jen zdá, potom zase, že asi dostanu infarkt, ale ten vystřídal pocit, který se nějak nedal popsat… na té obrazovce byla fotomontáž mě a Toma, jak spolu stojíme ve sprše a Tom mě zezadu drží … tam dole!

Nahoře nad fotkou byl úplně ten stejný název, který jsem viděl při koncertě na tom transparentu: TWINCEST 4EVER!!! Připadal jsem si, jako naprostej debil, protože se mi to vážně líbilo!

..jak jsem si to tak prohlížel… úplně jsem zapomněl, že tam je vlastně taky Tom. Najednou jsem zpozoroval, jak mě zezadu začíná objímat. Nebránil jsem se. Cítil jsem na krku jeho zrychlený dech. Otočil jsem se a začal ho líbat. Tom byl překvapený, že takhle spolupracuji a začal si víc věřit. Pomalu mi začal sundávat tričko a já zase to jeho. Připadal jsem si jako totální blázen… ale nechtěl jsem ani na vteřinu přestat! Přitahoval mě víc a víc. Jeho sladké rty se otíraly o ty mé a naše jazyky spolu divoce tancovaly. Potom přestal a svalil mě na postel. Obsypával mě polibky a postupoval níž a níž. Pomalu mi rozepínal pásek u kalhot a začal je sundávat. Za chvíli jsem byl úplně nahý. Tom se zastavil. Tázavě a nejistě se na mě podíval. Neváhal jsem ani minutu a kývl jsem na souhlas. Vzal mě opatrně do pusy a začal pohybovat. Za chvíli jsem ucítil vlnu horkosti a udělal jsem se. Tom se na mě usmál, začal se se mnou zase líbat.

Bylo to něco neuvěřitelného. Říkal jsem si, jestli se mi to náhodou jenom nezdá… Nechtěl jsem, abych byl jediný, kdo z toho něco má a tak jsem se převalil tak, že jsem ležel na něm. Chvíli jsem si hrál s jeho dredy a přitom si značkoval jeho krásné tělo. Pak jsem se dostal až dolů, kde jsem mu stáhnul kalhoty a pomalu mu začal olizovat špičku jeho přirození.

Z Toma vycházely nejrůznější zvuky. Pak jsem už zapojil celá ústa a začal se pohybovat v rytmu. Za chvíli už byl hotovej a já jsem to poslušně všechno spolykal. Lehl jsem si vedle něj a oba jsme vyčerpaně dýchali. Tom se na mě podíval tak, jako se na mě snad nikdo nikdy nepodíval. Ten pohled byl tak nádherný, že se mi málem zastavil dech. Byl plný lásky.

Až teď jsem si to uvědomil. Uvědomil jsem si, že ten pocit, když se na mě Tom díval a já na něj, nebyl prostě jen bratrský, ale přece jen něco víc…

Pak mi řekl: ,,Víš,už dlouho k tobě cítím něco víc než k bratrovi a zjistil jsem, že…tě miluju!“

,,Taky tě miluju,“ řekl jsem a znovu se k němu přitulil.

Tohle byl ten nejkrásnější okamžik a den, který jsem kdy prožil! A vím, že tohle nikdy neskončí. Patříme k sobě a tak to už navždy zůstane! Ale………..PŠŠŠŠT! 😉

autor: BlackFairy
betaread: Janule