autor: Bogey
Ahoj^^ snad se vám jednodílovka jménem Liebeschmerzen, neboli Bolesti lásky, bude líbit :). Možná je to tragický název, ale psal ji člověk, kteří věří na neviditelné skřítky a lásku až za hrob. Při psaní jsem poslouchala a pomáhala mi písnička:
Takže snad se vám to bude líbit B.
Cítíte ten chlad? Ten vítr, co se objevil v jinak bezvětrném dnu? Puklo srdce. Puklo srdce bolestí, nad ztracenou láskou. Ale i puklé srdce se dá vyléčit. Dá se zalepit náplastí s nápisem naděje.
Spadlo zelené jablko. Ještě nebyl jeho čas, ale chladný vítr ho shodil. Spadlo přímo pod okno, ještě včera se usmívajícímu chlapci s decentním líčením a havraními vlasy, dnes mu decentní líčení stékalo po tvářích. Skřítkové se na to nemohli dívat, vždy je těšil chlapcův zářivý usměv, pohladil je na srdci a zašel dál. Láska je ale mocná čarodějka, a o to více láska zhrzená, s tou si neporadí ani ten nejstarší skřítek. Úsměv dvěma chlapcům může dát jen světlovlasý Osud a rudovláska Naděje. A proto je skřítci povolali na ten nejtěžší úkol světa, vyléčit zlomená srdce.
„Láska? Co to vlastně je ta láska?“
V chlapcových očích byla vidět zoufalost a spoustu nezodpovězených otázek.
„Slovo o pěti písmenech, které vám ukáže nejkrásnější divy světa. Objevuješ díky ní neobjevené. Dělá lidi nejšťastnějšími, dělá je spokojenými, úspěšnými. Nechá je snít ideály o tom, že zvládne všechno. Ale svět je závistivý. Nepřeje nikomu štěstí. Nesnese lásku. Když láska začne prohrávat, tento nekonečným boj se všemi špatnosti světa. Bolí to. A proto se, Bille, už nemůžeš smát. Proto ti přijde, že tě nikdo nemá rád. Že jsi jenom malá nicka. Ale láska se nevzdává. Pokud je to ta pravá, ta od srdce, tak ta se bude snažit vyhrát i desítky let. A pokud to není ta opravdová, nestojí za tvé slzy.“
Neznámý hlas v chlapcově mysli odpovídá na nevyřčené otázky. Způsobí tím to, že na chvíli přestanou porcelánový obličej máčet slzy.
Byla ta naše opravdová? Jestli ano, tak proč odešel? Proč mě nechal o samotě? Proč už mi nešeptá slova o věčné lásce? Proč, když nikdy nechtěl, abych byl nešťastný, mě tu nechal? Proč odešel a neřekl kam? Proč už mu na mně nezáleží?
Na ty to otázky si musel Bill odpovědět sám anebo počkat, až mu odpoví Tom. Nikdo jiný mu odpovědět nemohl.
„Vždyť já mu dal tolik lásky, dal jsem mu to nejcennější, co jsem měl, své srdce. Dal jsem mu ho darem, a už ho nelze vzít zpět. Na to je už pozdě. Můj život není bez něj životem, je to jen přežívání, které nemá cenu. Jak se dá žít bez kyslíku, jak se dá žít bez světla, jak se dá žít bez vody, jak se dá žít bez lásky? Vždyť toto všechno můj Tom byl. Nedá se žít bez kyslíku a vody, stejně tak, jako já nedokážu žít bez Toma. Byl moje světlo na konci tunelu, rozsvítil mi každý den. Byl moje láska, moje všechno. A jak se dá žít s ničím? Co jsem komu udělal, že mám žít bez tebe? Lásko? Slyšíš mě někde? Vždyť já ani nevím, kde jsi. Jestli se ti náhodou něco nestalo. Nevím, s kým jsi. A žárlím na všechny, s kterými jsi, vždyť sám víš, že já žárlil i na tvého psa, když byl s tebou venku a já u toho nebyl.
Chtěl jsem tě jen pro sebe. A to je moje cena za hřích, který jsem spáchal? Za to, že jsem tě miloval až příliš? Promiň, nikdo mi neřekl, že tě nesmím milovat víc než sebe. Nevěděl jsem, že když začnu milovat, že spáchám hřích. Je pozdě. Je pozdě na všechno. Když já bez tebe, Tome, neumím žít, a ani se to nechci učit. Nenuť mě se to učit. Prosím, jen mě nenuť učit se taková muka. Vždyť to by bolelo daleko víc, než pomyšlení na to, že někde jsi a že se směješ, i když ne na mě. Stačilo by mi k životu vědět, že ty jsi šťastný, co je mi po mém štěstí, když ty šťastný nejsi. Když ty jsi pro mě víc než já. Protože ty jsi celý ve mně. V mém srdci, v mé duši, v mých žilách. A proto potřebuji, abys byl šťastný, víš. A možná to zní jako fráze, ale já tu frázi myslím smrtelně vážně. Budu tě milovat do konce života a je jedno, jestli ten život bude trvat ještě 5 minut nebo 50 let. Jednou jsem tě začal milovat a je to napořád. Napořád!“
Bill vedl jednotný monolog, možná to právě vyprávěl plyšákovi, ke kterému se tulil, nikdo nevěděl, ke komu se tulil. Byl to jeho malý plyšový Tom. Vždyť Tom byl všude, kam se Bill podíval. Na stole bylo vyryté srdíčko a v něm B+T. Peřiny voněly tou nejkrásnější vůní světa, voněly po Tomovi. V koupelně měl Bill Tomovu speciální kúru na jeho vlasy, aby přespávání nemuselo nic bránit. Počítač, foťák a mobil byly plné fotek spícího Toma, smějícího se Toma, Toma zakrývajícího si obličej, usmívajícího Toma, Toma schovávajícího se za polštář, Toma ve všech podobách. Tisíckrát a ještě jednou tisíckrát stejný milovaný Tom. Už je to 6 hodin. 6 hodin od té doby, co mu chlapec s mírně odstátýma ušima a černými rasty napsal smsku, že musí být konec. Ať se neptá proč, že to tak bude lepší. Černovlasý chlapec už čtvrt dne pláče a neví, co dál.
„Proč můj princ sesedl z bílého koně? Proč láska nemůže trvat roky, když si to dva lidé slíbí? Proč se sliby neplní?
Proč říkáš, že mě miluješ, když pak ode mě odejdeš? Proč to neřekneš hned na začátku? Nedal bych ti své srdce. Nevěnoval bych ti své zamilované úsměvy. Nevěnoval bych ti sebe. Ale ty jsi mi lhal! Jsi snad lhář z lásky? Sbíráš snad jen bolest lásky? Všechno bych ti odpustil. Nestálo by to ani moc. Stačil by jeden polibek. Polibek z lásky. Můžu to vůbec očekávat, když ani netuším, zda mě miluješ. Miluješ mě? Řekni mi, miluješ mě?!“
V okamžik, kdy se rojily bolavé otázky hlavou, ozval se zvonek. Osudný zvonek? Možná i Osud se rozhodl mluvit do Tomovy hlavy. Možná už se taky nemohl koukat na nevinné, téměř dětské slzy. Čeká za dveřmi bolest či radost? Bill nevěděl. Zvonek se ozval znovu naléhavěji. A tak Bill šel. Šel vstříc svému osudu. S Nadějí po boku. S nadějí, která mu dodávala sílu do dalších kroků, udržovala ho na nohou. Snažila se mu dát to, co mu vzali ti, co nenávidí lásku. Ti, co ji ničí, ti, kteří se živí bolestí lásky.
Ty dveře se otevíraly snad nejpomaleji za celou dobu, co existují. Možná to Billovi připadalo, protože se pořád chtěl držet Naděje, nechtěl ji pustit a podívat se pravdě do očí. Co kdyby tam stála jenom pouhá sousedka, že jí zmizela kočka. Neunesl by to. Asi by se psychicky zhroutil. Počítal do tří, možná desetkrát do tří, a pak jeho konečně putoval od bosých nohou do těch nejkrásnějších očí, co znal. Nejkrásněji hnědé oči, ve kterých byl vidět smutek.
„Omlouvám se,“ ozvalo se odněkud zpod očí. Bill nemohl mluvit. Myslel, že se mu to všechno jen zdá, že před ním stojí sousedka hledající kočku. A on má halucinace. Vidí Toma a slyší jeho hlas. Chvíli bylo ticho, takové to ticho, které slyšíval několik set let Tutanchamon. Mučivé, unavující, propalující ticho. Ale ticho je od toho, aby se prolomilo.
„To… mi?“ Bill se musel zeptat. Musel vědět, na čem je. Asi by nezvládl být ještě chvíli v té nic neříkající situaci.
„Billi, lásko, já… já prosím, odpusť mi to. Zkratoval mi mozek. Myslel jsem, že se beze mě budeš mít lépe. Myslel jsem, že tvému okolí jen škodím. Přišel jsem do tvého života a celý ti ho obrátil naruby. Ztratil si spoustu přátel, protože mě neměli rádi. A já viděl, jak tě to trápí. Nechtěl jsem, aby ses kvůli mně trápil. Abys kvůli mně ztrácel přátele. Škodím celému světu, jen tím, že něco jako já existuje. Nechtěl jsem, abych škodil i tobě, protože ty jsi nejdůležitější na světě. Nejdůležitější na celé planetě. Jsi střed zeměkoule, jsi střed vesmíru. Kolem tebe se točí můj svět. Ale jsem zasraný, zkurvený sobec. Tak šíleně to bolelo, to pomyšlení na to, že už mi nikdy nenapíšeš smsku, že tvůj nejzářivější úsměv bude patřit jiným. A proto jsem tady, nedokážu to. Nedokážu bez tebe žít. Miluju tě, Bille. Čistě a upřímně z celého srdce. A nenávidím se ještě víc, když vidím na tvém obličeji slzy, protože tobě nesluší…“
Tomovi se zlomil hlas. Nemohl dál. Bill stál před ním a po tvářích měl rozmazanou tužku na oči. Ten pohled na plačícího Billa Toma bolel daleko víc než to, že by ho mohl ztratit. Ten pocit, že Bill brečel kvůli němu. Tak strašně litoval toho, že kvůli němu plakal. Bill neměl trpět. Bill ne. Jediný špatný je tu Tom. Aspoň Tom si to tak myslel. Na jeho tvář přiletěla facka.
„Ty, ty… Tomáši můj, to máš za to, že si o sobě myslíš takové věci, jako že pro mě nejsi dost dobrý. Ty jsi to nejlepší, co mě na světě mohlo potkat. Já se o tebe pomalu bojím, že mi tě někdo ukradne, a ty si myslíš, že nejsi moc dobrý. Jsi můj hlupáček. Hlupáček můj nejhlupáčkovatější, víš. Bez tebe bych to nezvládl, nevydržel bych být bez tebe. Jsi moje všechno. Slyšíš? Všechno! A co, že mě kvůli tobě opustili přátelé, asi nebyli praví, když mi nepřáli lásku. Tu nejkrásnější lásku, kterou mi můžeš dát jen ty. I kdybych měl zůstat sám jen s tebou, nevadilo by mi to. Protože ty jsi nejlepší na světě, nejlepší pro mě!“
Billův obličej se postupem slov měnil. Ze slz se stával čím dál větší usměv, až Bill nasadil úsměv, který patří jenom Tomovi. Úsměv, zamilovaný a oddaný. Miloval ho víc než všechno. Nezlobil se na Toma. Byl rád, že je u něj, a že se mu to nezdá. Ale slíbil si, že mu to odpustí jen za polibek, na který neustále čekal. Chlapec s rasty plakal dojetím, dojetím nad tím, že ho jeho láska, jeho jediná láska, nevyhodila, že budou spolu. Že spolu zvládnou všechno. Jít i proti celému světu. Políbil ho. Chtěl mu vylíbat duši, aby mu dokázal, jak šíleně moc ho miluje.
Studený větřík ustal. A jedno jablíčko na stromě se začalo červenat. To nad tou láskou, co panuje, tam, kde bydlí Bill. Chlapec s havraními vlasy.
A proto, dávejte si pozor na lásku. Važte si jí. Ne pokaždé vás zachrání skřítek. A tak milujte jen napořád a doopravdy. Jinak to totiž vůbec nemá cenu…^^
autor: Bogey
betaread: Janule
Tohle byl opravdu zajímavý kousek v twincestní sbírce a musím podotknout, že kousek velice povedený =)
Povídka byla moc krásná, něžná a křehká jako samá láska, kterou se skřítci rozhodli zachránit…
"Počítač, foťák a mobil byly plné fotek spícího Toma, smějícího se Toma, Toma zakrývajícího si obličej, usmívajícího Toma, Toma schovávajícího se za polštář, Toma ve všech podobách. Tisíckrát a ještě jednou tisíckrát stejný milovaný Tom…"
To bylo prostě úžasné =)♥
Moc se ti to povedlo ♥♥♥
Tahle povídka byla dokonalá, i mě rozbrečela a ještě ten song k tomu. S koncem musim souhlasit, milovat napořád a doopravdy. ♥ Tahle povídka se mi fakt hrozně moc líbila. Písničku jsem si poslechla poprvý až při čtení povídky i když jsem na písničku narazila nedávno. Nevim proč jsem si jí neposlechla asi jsem koukala na jiný videa a na tohle jsem neměla náladu. Každopádně schrnu to trochu.. jednodílka dokonalá, rozhodně jí nečtu naposledy. Písnička hrozně pěkná a z toho co jsem rozuměla (moje ruština nepatří mezi ty nejlepší) má i pěknej text. 🙂
nadrerne 😀 fakt vydarene ……. a ta pesnicka hned som si ju oblubila :D…..prave sa ju snazim stiahnut zatial bez uspechu lebu ju nikde nemaju hajzli 😀 …..ale ked ju pocuvam stale sa mi prehrava veta: Tisíckrát a ještě jednou tisíckrát stejný milovaný Tom…..krasne:D
nevies mi helpnut a poradit mi kde by som mohla zohnat tu piesen ????? dakujem
[3]: Stáhni si ji přímo z Youtube, já si tak stahuju skoro všechno, protože plno muziky, co poslouchám jinde neseženu =)
hezke, takove nezne a mile x)
Já vždycky věděla, že jsi ve psaní povídek dobrá, ale tohle je prostě BOMBA!!! Krásný, fakt moc, písničku jsem si pustit nemohla (asi jsem i ráda, páč bych jinak bulela jak krokodýl), protože tady ten internet je pomalej, ale myslím, že jí znám od tebe 🙂
Jéé a teď mi jí tu pouštíš, víš o tom? 😀