Even in death

Bezduše se procházím prázdnými ulicemi. Setkáme se už tak brzy, moje lásko. Oni mi tě nevezmou, nikdy. Pořád tě vidím vedle sebe. Tvoje dlouhé černé vlasy, velké hnědé oči, které máš černě podbarvené. Pořád se ještě klepu, když pomyslím na tvou něžnost, tvoje hebké doteky na mé kůži.

Nikdo mi nemůže namluvit, že už jsi z tohohle světa odešel, můj miláčku. Vidím tvůj stín a vím, že se všichni pletou. Stále vidím, jak mě upřeně sleduješ.

Zatímco tu ležím vedle tebe, cítím tvou jemnou, voňavou kůži, překrásnou schránku tvého těla. A nikdo mi to nevymluví, můj broučku.

Stále vidím tvůj sladký úsměv, tvoje rty, které se dotýkají těch mých. Navždy tady s tebou zůstanu, nikdo mi nemůže tvrdit, že jsi odešel, lásko.

Oni nemají žádné důkazy pro to, abych jim věřil.

Chci tě znovu cítit vedle mě, cítit, jak mě s vášní líbáš.

Oni nemůžou. Protože stále cítím tvůj dech na mé kůži. Tvůj úsměv mě stále sleduje a sděluje mi ta krásná slůvka lásky. Navždy tady s tebou zůstanu, miláčku. Smrt naši lásku nerozdělí.

Miláčku, oni mi říkají, že jsem blázen, jestli jim nevěřím. Ale já jim dokážu, že se mýlí. Říkají, že jsem blázen, jestli tě miluju, ale nic, žádné hranice, pouta a ani překážky, mě nedokážou zastavit. Jenom naše láska přežije smrt.

Oni nevědí, že jsi mě, miláčku, neopustil.

Oni neslyší to, co mi každou noc říkáš.

Už tě nemohu milovat více.

Lidé umírají, ale opravdová láska neumírá.

autor: Boukalka
betaread: Michelle M.