autor: B-kay
Kdo vlastně jsi?
Tuhle otázku jsem slyšel z tvých úst již několikrát, tápal jsi v mých očích, zoufale ses snažil pochopit podstatu toho všeho, co se kolem nás dělo, prosil jsi mě, ale já ti nikdy neodpověděl.
Nebyl jsem zbabělý, prostě jsem ti na tuhle otázku odpovědět nechtěl, a víš proč?
Ta odpověď´ je v tobě. Žije v tobě od chvíle, co jsme se jako malá miminka poprvé spatřili. Rostla s námi po celý ten čas a já chci, aby sis ji uvědomil sám. Znáš ji, ale tím, že ji budeš slyšet z mých úst, nepochopíš všechnu tu souvislost. Má slova nikdy nedokážou vyjádřit to, kým jsem se díky tobě stal.
Vím, že bez tebe, bych byl úplně jiný člověk. Vím, že by byl i můj život od základů jiný a mnohdy i lehčí, ale já bych nedokázal žít bez těch komplikací, které jsi mi mnohdy způsobil. Bez tebe, bych nebyl ničím a i tím, kým jsem, jsem se stal jenom kvůli tvé osobě.
Tak proč tomu pořád nerozumíš, Bille?
Proč se mě ptáš na to, kdo jsem, když odpověď již dávno znáš, a možná dokonce lépe než já…
Jsem tvůj bratr:
Myslím, že ničím jiným bych ani začít nemohl. Je to to nejdůležitější a nejpevnější pouto, které nás pojí a nikdy nerozdělí. Nezáleží na tom, jak moc mě někdy umíš vytočit, nezáleží na tom, zdali jsem ti jako malý kluk po každé tvé lumpárně řekl, že už tě za brášku nechci. Byla to jenom slova. A jejich síla je v porovnání se sílou nás dvou jako celku, úplně nicotná. Tvé oči byly jediné, které mě hned po narození okouzlily víc než ty máminy. Vím, proč bylo mé první slovo Bill a to tvé zase Tom. Vím, proč jsem nikdy neměl nejlepšího přítele. Žádný z mých přátel se totiž nevyrovnal tobě…
Jsem tvá energie:
Moc dobře si pamatuju chvíli, kdy jsi mě označil tímhle přívlastkem. Nevím, co přesně se ti v ten den stalo, ale když jsem vešel do tvého pokoje a zavřel za sebou dveře, pohlédl jsi na mě, nečinně ležíc na posteli, a pohledem jsi mě přímo prosil, abych šel dál. Byl jsi unavený a zvláštně zesláblý, a ve chvíli, kdy jsem si k tobě přisedl, jsi dokázal udělat pouze jediné. Posadil ses mi na klín, omotal jsi své nohy kolem mých boků a stulil ses mi do veliké mikiny, kterou jsem měl na sobě. Bylo ti jedno, že ze mě vychází chlad, jelikož jsem se zrovna vrátil zvenku. Mé oblečení bylo přímo ledové a na tvém horkém těle muselo způsobovat přímo omrzliny.
Ale ty ses ani nepohnul. Zhluboka dýchajíc, ses ke mně tulil pořád víc a víc, a pak jsi zašeptal, že pokud existuje něco, co ti dokáže během několika vteřin dodat energii rovnou slunci, jsem to já.
Jsem tvá trpělivost:
Už jako malý chlapec jsi býval hodně netrpělivý. Nedokázal ses naučit hrát na žádný nástroj, protože ses po několika dnech bezdůvodně vzdal. Pokud ti někdy něco nešlo, vzdal ses toho bez jediného ohlédnutí. Podle mě jsi byl na sebe až příliš přísný, ale nikdy jsem ti to neřekl. Byl to jenom můj názor a nechtěl jsem, aby ses kvůli mně jakkoliv měnil. Byl jsi prostě takový a já to akceptoval.
Bylo zvláštní, že ses nikdy nedokázal pro nic nadchnout. Nikdy jsi netoužil znát tajemství nějakého nástroje, ale v mé blízkosti ses pokaždé stával mým obdivovatelem.
Pokaždé, když jsem hrál na kytaru a ty ses na mě s obdivem díval, téměř bez dechu a s radostí vepsanou v očích, bylo mi krásně. Přesně v těchhle chvílích jsem hrál jenom pro tebe a tys tam byl jenom pro mě a pro melodii, kterou jsem vytvářel.
Několikrát jsem si tě posadil na klín, vzal jsem tvé prsty do těch svých a pomalounku jsem brnkal do kytarových strun. Vydrželi jsme takhle hrát celé hodiny. Jenom já, ty a naše společná melodie, která náhle naplnila celičký pokoj. Tvá netrpělivost se pokaždé vytratila ve chvíli, kdy se naše prsty propletly a ty ses posadil do mého objetí…
Jsem tvé útočiště:
Jak jinak bych mohl nazvat místo, kde jsi pokaždé přestal plakat a trápit se.
Naše okolí a stejně tak i falešní přátelé, na nás po založení kapely automaticky zanevřeli a začali nás pomlouvat. Já jsem na jejich řeči kašlal, nikdy pro mě nebyli natolik důležité, abych jim věnoval delší pozornost. Tys byl ale jiný.
Byl si až příliš citlivý, ze začátku jsi plakal snad kvůli každé pomluvě nebo křivému obvinění. Kluci z okolí se ti smáli, protože jsi nevyhovoval jejich představám, a ty sis tehdy ještě nedokázal uvědomit, že stačí, když vyhovuješ představě těch, kteří tě mají skutečně rádi. A mé představě jsi vyhovoval snad od narození.
Tolikrát jsem tě uklidňoval ve svém objetí, šeptajíc právě tahle slova, až jsi jim nakonec začal věřit a přestal ztrácet čas přemýšlením nad nepodstatnými věcmi. Pokaždé, když jsi jenom na chvilinku zapochyboval o tom, zdali jsi nebo nejsi hodný tolikého obdivu, jsem si tě vzal do náruče a šimral jsem tě tak dlouho, dokud ses nezačal vesele smát a nezapomněls na všechno zlé, co s sebou sláva přináší…
Jsem tvůj obraz:
Samozřejmě ten ošklivější, protože si při pohledu do tvé tváře nedovedu představit, že se ti někdy vyrovnám. Tvou tvář jsem miloval. Byla holčičkovsky něžná, a nejkrásnější na ní bylo to, že patřila klukovi. Patřila tobě a já se nikdy nedokázal nabažit pohledu tvých hlubokých očí, stejně jako úsměvu, tvých panenkovsky krásných rtů.
Pamatuješ na ty chvilky, kdy jsme se postavili naproti sobě a předbíhali jsme se v tom, kdo najde na tom druhém více odlišností? Byly to krásné chvíle a myslím, že i díky nim se mi tvá tvář nořila do mysli pořád víc a víc…
Jsem tvé pokušení:
Bylo jenom otázkou času, kdy se to stane.
Nikdy jsem nerozuměl tomu, proč se to muselo stát zrovna nám, ale nikdy jsem toho nelitoval.
Netušili jsme, co se to s námi najednou děje. Všechno bylo úplně stejné, a přesto tolik jiné. Zakazovali jsme si jeden druhého. Setrvávali jsme v bezpečné vzdálenosti, vyhýbali jsme se jeden druhému v naději, že to prostě přejde, několik týdnů jsme dokonce nepřekročili práh pokoje toho druhého.
A pak, jsme jej překročili… dokonce společně a byl to právě můj práh dveří, který byl svědkem toho všeho.
Vrhli jsme se na sebe již na chodbě a v zápalu bezmocných polibků jsme zapadli do prvního pokoje, který byl nejblíže. Dodnes si pamatuju na to, jak dychtivě jsem se vpíjel do tvých úst. Nedokázal jsem uvěřit tomu, že to skutečně dělám. Zhluboka jsem vdechoval tvou vůni a objímal jsem tvůj jazyk tím svým tak dlouho, než jsme se museli kvůli potřebě dýchání od sebe odsunout. V té chvíli jsme si pohlédli do očí. Ty ses konečky prstů dotkl mých rtů, vzpurně jsi zavrtěl hlavou a řekl, ať na to rychle zapomenu, že to prostě není možné.
Nepřešel však ani den a my se líbali opět. A pak znovu a znovu…
Jsem tvá nerozvážnost:
Vždy jsi býval spontánní. Svůj život sis naplánoval do nejmenších detailů, a já se stal komplikací, se kterou jsi nepočítal. Nevědomky jsem zničil všechny tvé plány do budoucna. Když jsme byli mladší, plánovali jsme si, že se oženíme ve stejný den a nastěhujeme se do domků vedle sebe. Založíme si rodiny a budeme mít k sobě pořád tak blízko, jako tomu bylo i doteď. I naše děti by se měly tak rády jako my dva.
Zničil jsem tvé představy. Jako hurikán jsem vtrhl do všech tvých snů o budoucnosti a smazal jsem je z tvé paměti. Ve chvíli, kdy jsi ze mě se slzami v očích naléhavě svlékal tričko a nořil ses do mých rtů, jako by měl nastat konec světa, jsem si uvědomil jedinou věc. Zapomněls na své plány, zapomněls na to, jak rozumný jsi kdysi býval, a nechal ses unášet nerozvážností, která přerostla v něco mnohem hlubšího…
Jsem tvůj první:
Ve chvíli, kdy jsem pod sebou poprvé ucítil tvé nahé tělo, nedotčené, čisté a třesoucí se proti tomu mému, jsem si uvědomil, že to takhle zřejmě mělo být. Při pronikání do tvého těla jsem ti hleděl hluboce do očí a odmítal jsem se tvého omámeného pohledu vzdát. Bylo tak nádherné sledovat, že ti naše spojení přináší stejné potěšení jako mně. Byl jsem z toho všeho nervózní a klepal jsem se snad úplně všude, ale ty sis mě k sobě tulil pořád víc a víc a prosil, abych z tebe už nikdy nevyšel. Abych už nikdy neopustil tvé tělo, protože jedině se mnou jsi byl konečně úplný…
Jsem tvá vášeň:
Milovali jsme se jako dva blázni. Nedokázali jsme se toho pocitu nabažit. Milovali jsme se v mé posteli, ve tvé posteli, ve sprše, v kuchyni, na zemi v obýváku… první týdny jsme promilovali úplně celičké. Bylo to neuvěřitelné, ale stačil malinký podnět, a tys mě dokázal přímo prosit o to, abych si tě vzal. Abych tě už více nemučil a zmizel hluboko ve tvém těle, protože jedině tehdy jsme skutečně jedno tělo. Miloval jsi tu chvíli úplně stejně jako já a myslím, že ji miluješ doteď…
Jsem tvá láska:
Nic z toho všeho, co jsme spolu prožili, nebylo tak nádherné, jako chvíle, kdy jsme se vzájemně vyznali ze svých citů. Náš vztah se v tu chvíli automaticky změnil ze vztahu mileneckého na vztah partnerský. Už to nebylo jenom o polibcích, dotecích a milování. Zbláznil jsem se do tebe. Miloval jsem na tobě každou drobnost. Každý milimetr tvého těla se stal mým nádherným prokletím a já šílel radostí už jenom při pomyšlení na to, že to tys byl tím, kdo mě zkrotil. Donutils mě porozumět významu slova láska. Stal ses mým vším. Už jsi nebyl jenom mým bratrem a objektem mých tužeb. Byl jsi celým mým světem, všechno v něm se točilo jenom kolem tebe a oba jsme si společně prožitých chvilek náramně užívali. Naše milování se proměnila z divokých na dlouhá, láskyplná a zamilovaná. Po vyvrcholení jsme se vždy přitulili k tomu druhému a usnuli jsme v objetí.
Nikdy jsme se nechodili hned poté vysprchovat. Nechtěl jsem ze svého těla smýt tvé doteky a tvou vůni, a tys říkal totéž. Pokaždé ses krásně usmíval a mazlil ses se mnou jako malé kotě. Nikdy jsem nic tak křehounkého a láskyplného neviděl…
Jsem tvé štěstí, i tvé slzy:
Je to úplně přesné přirovnání. Vždy jsi byl velice hrdým klukem, jediné, co tě dokázalo rozplakat, jsem byl já. Byl jsem tvou slabostí a pokaždé, když se něco stalo, nebo jsem na tebe náhodou bezdůvodně křičel, ses rozplakal, a tím mě pomalounku ničil. Nikdy jsme se na sebe nedokázali déle zlobit a ani teď, když jsme milovali jeden druhého, to nebylo jiné.
Vždy jsem se ti chtěl omluvit, ale tys mě nikdy nenechal. Přitiskl ses ke mně a řekl jsi, že mé omluvy nepotřebuješ. Že pro tebe znamenám celičký tvůj svět a nepřežil bys, kdyby se to všechno kvůli pouhým malichernostem skončilo. Byl jsi tak nádherně plachý pokaždé, když jsem se s lítostí ve tváři sklonil k tvým rtům a hluboce je políbil. Usmíval ses do mých polibků i přesto, že ti po tváři stékaly slzy.
Prý to nebyly slzy, byl to jenom následek velikého štěstí, že mě máš a že jsme spolu…
Jsem tvůj Tom, a ty jsi důvodem, proč jsem takový, jaký jsem…
Kdo vlastně jsi?
Úplně zbytečná otázka…
Vlastně ani já sám nevím, proč jsem se tě na to tolikrát ptal a tvá reakce mě nikdy nepřekvapila. Pokaždé ses krátce zamyslel, poté ses mi zahleděl hluboce do očí a já věděl, že se z tvých úst odpovědi nedočkám. Možná jsem se chtěl jenom ujistit, že se vyznáš v mých pocitech, možná jsem chtěl jenom věřit, že všechno to, co cítím já, cítíš úplně stejně. A možná jsem jenom toužil zaslechnout tvůj hlas. Miloval jsem tvůj hlas. Dennodenně k nám promlouvalo snad milion lidí, a mně přesto rezonoval v paměti jedině tvůj hlas.
Jedině tvůj a ničí jiný… Stačilo jedno tvé slovo a mně se podlamovala kolena. Před celým světem jsem se prezentoval jako silný a sebevědomý kluk, kterého nic nemůže zaskočit, a tys to přesto dokázal. Myslel jsem, že se už nic krásnějšího než to, že spolu vystupujeme před tisíci lidmi, a užíváme si své slávy a svého úspěchu, stát nemůže. Myslel jsem, že mě v mém životě již nic nepřekvapí a že se pomalounku naučím žít ve svém stereotypu práce, povinností a občasného oddechu.
Mýlil jsem se…
Naštěstí jsem se tak moc mýlil…
Jsi můj bratr:
Mockrát jsem si představoval nás dva v mamčiným bříšku a tahle představa mě vždy malinko rozesmála. Určitě jsme se už tehdy hravě šťouchali a tys mě jistě vesele tahal za nos jako pokaždé, když jsme si spolu jako malí hráli. Je nádherné zjistit, že jsi tady byl vždy pro mě a já pro tebe.
Jako malá miminka jsme svět kolem nás ze začátku jistě moc nevnímali.
Pamatuješ, jak nám maminka říkala, že jsme nikdy neplakali z důvodu osamělosti? Nikdy jsme totiž nebyli osamělí. Spávali jsme v jedné postýlce, později jsme vyrůstali v jednom pokoji a teď?
Teď jsme na sebe vázání tím nejkrásnějším citem na světě a život bez toho druhého si již neumíme představit…
Jsi má energie:
Nevím, jak to děláš. Netuším, jaké kouzlo se ukrývá ve tvém nitru, ale působíš na mě jako letní slunce. Kdykoliv jsem byl unavený, vyčerpaný a už jsem nezvládal jít dál, stačilo, abys mě vzal do náruče a já zavřel oči a nechal se unášet pouze tvou blízkostí. Vždy jsem miloval teplo, které z tvého objetí vycházelo, stejně jako tvou vůni. Tulil jsem se k tobě jako raněné ptáče a tys se mnou zlehka pohupoval a láskyplně jsi mě líbal do vlasů. Cítil jsem se chráněn a v bezpečí. Věděl jsem, že dokud jsi byl u mě, nic ošklivého se stát nemohlo.
Ve tvém objetí se mé unavené tělo opět probouzelo k životu… já sám jsem začínal ve tvém objetí opět žít a vždy jsem měl veliké problémy s tím, opustit jej. Tváří jsem se opíral o tvůj klidně se zvedající hrudník, vdechoval jsem vůni tvého objetí a naslouchal tlukotu tvého srdce. Konečky prstů jsem hladil to místečko, odkud se tlukot tvého srdce odrážel k mým uším, a tys dělal totéž.
Mé srdce tlouklo jenom kvůli tobě, a to tvé jenom kvůli mně…
Jsi má trpělivost:
Jedna z mých horších vlastností bývala vždy netrpělivost.
Nešlo o to, že bych byl nešikovný a nedovedl bych se naučit hrát na nějaký hudební nástroj. Chyba byla někde jinde. Zřejmě ve mně a v tom, že jsem se dlouho neuměl pro nic nadchnout. Jakmile jsem v dlaních poprvé třímal housle, které jsem dostal od babičky k narozeninám, došlo mi, že to zřejmě nebude to pravé. Zkoušel jsem snad všechno. Klavír, trubku, jednou dokonce i bicí, ale tehdy jsi vyhlásil, že když hned nepřestanu s tím mlácením, ukradneš mi obě hůlky a utečeš s nima někam, kde tě už nikdy neuvidím. Prý ohrožuji vaše zdraví a i zdraví našich sousedů.
Smáli jsme se jako dva blázni, když jsme ty hůlky společně házeli do koše, a tys mi tehdy slíbil, že uděláš všechno pro to, abys mi pomohl najít něco, pro co se nadchnu a v čem budu výjimečný.
Večery jsme pak vždy trávili společně v objetí, hrajíc na tvou kytaru. No, popravdě jsi hrál jenom ty a já využíval těch chvilek na to, abych si mohl užívat tvé blízkosti a tvých bezprostředních doteků.
Často jsem k tobě nakláněl tvář, abych se mohl zadívat do té tvé. Byl jsi absolutně soustředěný, se zavřenýma očima jsi pomalounku vybrnkával nádhernou melodii, neuvědomujíc si, že už jsem s tebou delší dobu nespolupracoval. Nesnažil jsem se s tebou hrát, jenom jsem hladil tvé prsty a vnímal, jak krásné jsou. Tehdy jsem poprvé zatoužil stát se tvou kytarou…
Jsi mé útočiště:
A to se nikdy nezmění!
Vždy jsi tady byl pro mě a všechno ošklivé jsi prožíval se mnou. Mohl jsem se ti se vším svěřit, na všechno, co mě trápilo a kvůli čemu jsem byl nešťastný, jsi našel řešení a utěšovals mě tak dlouho, dokud jsem se opět neusmíval.
Jistě, měl jsi své metody. Stačila chvilka šimrání a tvé hravé prsty mě dokázaly rozesmát natolik, že jsem na žádné problémy již nemyslel. Spokojeně jsem se díval na tvůj veselý úsměv a v té chvíli mi přišlo všechno úplně malicherné. Přišel jsem směšný dokonce sám sobě, že jsem se kvůli takovým hloupostem vůbec trápil. Měl jsem přeci tebe a na ničem jiném nezáleželo…
Jsi můj obraz:
Jako jednovaječná dvojčata jsme byli úplně stejní.
Jako malým klukům nám přišlo nesmírně vtipné to, když jsme i vlastní mamku provokovali tím, že nás nedovedla rozeznat. I trička se jmény jsme si neustále měnili a řehnili jsme se na celý dvůr, když nás s úsměvem honila po zahradě, ve snaze dohonit nás. Jako děti jsme byli hezká kvítka, a když jeden něco provedl, klidně to mohl svalit na toho druhého, aniž by se mamka dozvěděla pravdu.
My jsme to však nikdy neudělali. Vždy jsme drželi za jeden provaz, a i když jsem něco zkazil nebo rozbil já, odnesl sis to se mnou, a pak jsi mě ještě utěšoval.
Neustále jsem ti říkal, že jsi byl tím nejlepším bráškou na světě a skutečně to byla pravda…
I po letech můžu říct, že jsem si lepšího bratra ani vysnít nemohl…
Jsi mé pokušení:
A pak to přišlo…
Náš vztah byl tak dokonalý a bez komplikací, až to bylo skutečně podezřelé. Jistě, mohli jsme právě my dva patřit mezi těch pár šťastlivců, které štěstí provází na každém kroku, ale zřejmě nám to nebylo souzené.
Nevím, co se změnilo. Přišlo to tak náhle a nečekaně, že nás to až vyděsilo. Přestali jsme spolu mluvit, přestali jsme se na sebe dívat, dokonce jsme se ani nezdržovali ve stejných pokojích. Mým tělem procházela husí kůže už jenom při pomyšlení na tebe. Nedokázal jsem se ti podívat do očí, nemohl jsem být s tebou v jedné místnosti, protože se mi z tvého hlasu a z tvé vůně motala hlava. Byl jsem rozhodnutý vyhýbat se ti tak dlouho, jak jen to bude potřebné, ale jenom několik hodin po mém rozhodnutí jsme se srazili na chodbě.
Byl jsem zamyšlený a vletěl jsem ti přímo do náruče. Sledoval jsem tvou kouzelnou tvář vyděšeným pohledem a nevědomky jsem tě prosil, abys mě pustil. Třásl jsem se proti tvému tělu, a čím více se tvá tvář přibližovala k té mé, tím víc se můj pohled měnil z vyděšeného na omámený. Přibližoval ses až příliš pomalu. Byl jsem to já, kdo dokončil tu zkázu. Bez rozmyslu jsem se přisál ke tvým rtům a málem jsem upadl, jakmile se naše jazyky propletly. Nevědomky jsi mě přirazil ke zdi a naléhavě ses vpíjel do mých rtů. Líbali jsme se jako šílení, poslepu jsme soupeřili se vzdáleností do tvého pokoje…
Po chvilce nás však to opojení přešlo a já si teprve za dveřmi tvého pokoje uvědomil, co se stalo.
Už nikdy se to nezopakuje!
Přesně tohle byl slib, který jsem porušil ještě v ten den, když jsi mě přišel políbit na dobrou noc a z polibku se stalo líbání. Už jsem ti nedovolil odejít, tys u mě zůstal a celou noc jsi mě pusinkoval a objímal…
Jsi má nerozvážnost:
Z kluka, který měl naplánovanou každou minutu svého života, se stal poblázněný blázínek, kterému již více nezáleželo na světě kolem něj.
Ve tvém náručí jsem zapomínal na všechno, o čem jsem snil, nebo co jsem si naplánoval. Každý tvůj polibek pálil a já se tetelil radostí už jenom při pomyšlení na to, co děláme. Večer jsem usínal ve tvém náručí doprovázen tvými hlubokými polibky, a byl si to ty, kdo mě každé ráno polibkem opět probouzel.
Mamka si nedokázala nevšimnout změny nás obou. Zatímco jsme se poslední dobou uzavírali do sebe, během jednoho dne jsme se dokázali proměnit ve dva blázínky. Zářili jsme a neustále jsme se usmívali. Svět byl náhle mnohem krásnější a nezáleželo na tom, zdali děláme to, co se smí, nebo ne…
Jsi můj první:
Naše první milování by se dalo přirovnat k zázraku…
Ke kouzelnému zázraku, abych to upřesnil. Byl večer jako každý jiný, leželi jsme v mé posteli a líbali se, a bez uvědomění si, kdy jsme se svlékli, jsem náhle ucítil, jak do mě něžně pronikáš. Bylo neuvěřitelné být s tebou jedno tělo… Tvořili jsme souhru dvou zamilovaných duší, pro které se stalo propojení nádherným vykoupením. Neustále ses mě ptal, zdali to bolí, a já nebyl schopný promluvit…
Lapal jsem po dechu a odevzdával jsem se ti pořád víc a víc. Nic krásnějšího jsem nikdy předtím nezažil. Byl jsi všude kolem mě, všude uvnitř mě a nade mnou. Láskyplně jsi mě líbal na má sténající ústa, a já si tehdy přál jenom jediné. Ať to nikdy neskončí.
A Tome, nebolelo mě to…
Jsi má láska:
Byl jsem toho pocitu tak plný.
Rozléhal se každým milimetrem mého těla a bylo jenom otázkou času, kdy bude chtít vyjít na povrch.
Po jednom z našich nejkrásnějších milování, jsme se do sebe nazí zamotali a já byl připraven. Pohlédl jsem ti do očí, zhluboka jsem se nadechl, ale mnohem dřív, než jsem vůbec stihl promluvit, jsi mě předběhl. S pohledem vnořeným do mých očí jsi mi vyznal lásku, a já tvé vyznání jenom bezmyšlenkovitě zopakoval.
Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem to byl já, kdo zkrotil tvou divokou povahu. Líbajíc mě, ses mi přiznával, že pro tebe všechny holky světa již dávno ztratily smysl. Žes našel smysl někde úplně jinde. Teprve od té chvíle byl náš do té doby nezávazný vztah skutečným vztahem.
Nemilovali jsme se jenom proto, že jsme po sobě zatoužili. Každý večer jsme se milovali proto, že jsme byli hladoví po lásce toho druhého a nedokázali jsme to jinak vyjádřit…
Jsi mé štěstí i mé slzy…
Jsi můj první a i jediný…
Jsi můj bratr, a přesto tě miluji…
Jsi Tom, a přesto jsi Billem…
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Nadherna jednodilka ^^
Snad prvni, kterou jsem cetla skoro bez dychani 🙂 krasne napsana 🙂
bože to je nádhera!takové něžné a plné citů :'3 celou dobu se usmívám a skoro brečím :))nádhera <3
Neuvěřitelně nádherné.. Jak to děláš, B-kay, že cokoliv, co napíšeš, je tak překrásné? Opravdu krása 🙂 ♥
Nádherně napsaná, musela jsem se usmívat jako blázínek..:-) Opravdu moc krásně napsané…:-) Smekám…:-) Tolik něžností v tom bylo a lásky, že se mi to opravdu hoodně líbilo…:-) Moc hezká povídka…:-)
prekrásne napísané…tak nádherne nežné a dojímavé ako to vieš len ty…♥
Ach můj bože, to je čistá nádhera ♥♥♥
Úplně cítím tu lásku a něhu, se kterou to Bill a Tom psali…
A ten poslední odstaveček, dokonale vyjádřeno ♥
Nemám slov…;),to je tak dokonale kouzelný,úžasně napsaný ..;)
Teda… na začátku jsem se zapomněla podívat, kdo je autorem povídky. Čím dál jsem četla, tím víc jsem si říkala, že je to prostě nádhera, že se musím podívat, od koho že to je… a teď na konci si říkám, proč jsem se divila, že je to tak hezký? Co jinýho taky čekat od někoho, jako je B-kay, že? 😉 Už se těším na pokračování Someone like you a na další jiné povídky 😉
Je v tom toľko nádherného citu, že som nemohla dýchať a v očiach mám slzy. Už som Ti to napísala u Teba a zase sa zopakujem: Je to snáď najkrajšia jednodielka akú som kedy čítala… Najnádhernejšie vyznanie. Pozerám na obrazovku a premýšľam ako Ti ešte dať vedieť… a znovu sa neopakovať… ale na toto neexistujú slová, ktoré by dostatočne vyjadrili ako sa mi to páči. Ako sa mi páči Tvoje písanie.
Já jednodílky většinou nečtu, protože mě málokdy zaujmou. Ale tohle, TOHLE mě neuvěřitelně okouzlilo. To je tak moc nádherný! <3 Opravdu nevím, jak to popsat.
"Tvé oči byly jediné, které mě hned po narození okouzlily víc než ty máminy" – tak to mě teda úplně dostalo, to je dokonalé <3 A celá ta povídka, tolik romatická… Ne, prostě ani nevim, co k tomu napsat 😀 zkrátka dokonalé =) Kdyby mi teď někdo řekl, že je to napsaný podle pravdy, klidně věřim 😀
Moc pekna a procitena jednodilka. Libila se mi jak stylove, tak i svou kompozici. Alternace Tomova a Billova uhlu pohledu na jejich vztah a hodnoty, ktere jim prinasi, byl moc zajimavy a efektni.
Opravdu moc hezke.
[11]:To "modro" mela byt modrozelena:-)
Moc se Ti to povedlo. Líbí se mi ten nápad:-).
!!!!! to je :OO XD <3
Nádhera,nemám slov.
Nádhera!♥
Celou povídku jsem přečetla pomalu jedním dechem. Na konci mi dokonce tekly slzy. Ale byly to slzy štěstí. Ta věta: "Jsi Tom a přesto jsi Billem…" mě naprosto odzbrojila!
B-Kay, miluju všechny Tvoje povídky a tady tahle je obzvláště kouzelná! kolik lásky a pocitů se dá vyjádřit v jedné jednodílce. Dokonce mi i dochází slova, protože nevím, jak bych měla popsat tenhle skvost! Opravdu mě tahle povídka učarovala a já se do ní zamilava!
Mockrát Ti za ni děkuji!♥
Nemám slov, prostě nádhera!
Móže byť, :-p