Konečně

Slunečné ráno, Španělsko. Parta kluků sedí u své snídaně a povídají si.

„Hej, kluci, mně se dneska zdál fakt krutý sen,“ začne se Georg hlasitě smát. „Zdálo se mi, že se koupu v čokoládě a perfektně si to užívám, ale pak jsem najednou zjistil, že se topím. Začal jsem křičet, ale nikdo mi nechtěl pomoct. Měl jsem vážně strach.“ Georgovo vyprávění ve všech vyvolá záchvat smíchu, až se Gustav zakucká a Tom ho musí pořádně praštit do zad, aby zase popadl dech.

„To mně se zdál takový sen, že se vám ho až stydím vyprávět,“ přiznal Bill. To ale v klucích vzbudilo ještě větší zvědavost.

„No tak honem povídej,“ šťouchl do něj Tom.

„No ty raději mlč, hrál jsi v něm hlavní roli,“ přiznal Bill. Kluci na něj vyjeveně vykulí oči. Bill se ještě chvilku nechá přemlouvat, ale nakonec jim sen přece jen začne vyprávět.

„Tak dobře. Zdálo se mi, že je večer a strašně teplá noc. Já jsem stál u okna nahoře u sebe v pokoji a díval jsem se ven na moře. Pak jsem uslyšel zaklepání a dovnitř vešel Tom, přišel až úplně ke mně a zezadu mě obejmul. Nechápavě jsem se na něj otočil a zeptal se, co dělá, a on mě místo toho začal líbat.“ Bill se na chvíli odmlčel.

„No a co bylo dál?“ vydechl hladově Georg.

„Dál nic, pak jsem se s hrůzou probudil,“ smál se Bill a všichni následovali jeho příklad.

„No teda Tome, že bys měl chuť na svého vlastního bráchu?“ dělal si z něj srandu Gustav.

Tom se strojeně usmál a zatvářil se, jako že se mu z toho zvedá žaludek. V duchu ale trpěl. Popravdě řečeno, to, co Bill právě převyprávěl, si už v mysli přehrával tisíckrát. Představoval si, jak za ním zajde a políbí ho a jak se ho bude moct dotýkat na celém těle. Ze začátku si tyhle myšlenky zakazoval a snažil se své představy zahánět, ale šlo mu to velice těžko, takže se jim nakonec poddal. Párkrát ho už napadlo, že by se Billovi svěřil, ale nikdy nenašel odvahu. Bratr by se mu vysmál do obličeje a nakonec by ho i zavrhl a to Tom nechtěl. Bude lepší, když bude předstírat, že se nic neděje a třeba ho to časem přejde, ale čím víc o tom přemýšlel, tím víc si byl jistý, že se toho jen tak nezbaví. Kdyby to byla jen touha po jeho těle, Tom by si určitě našel náhradu, jenže on se do něj zamiloval. Všichni se znova začali smát dalšímu vtípku, který Georg udělal na Tomovu osobu, ale potom se už k Billovu snu nevraceli.

Ještě toho večera Tom ležel ve svém pokoji a znova myslel na Billa. Představoval si, jak za ním zajde a roztřeseným hlasem řekne: „Miluju tě.“ A Bill by se usmál a řekl: „Já tebe taky.“ Pak by se dlouze políbili. „Ach bože, Bille,“ povzdech si Tom nahlas.

„Ty jsi mě slyšel přicházet?“ zeptal se udivený Bill. Tom se v posteli posadil, tak se zasnil, že si ani nevšiml, že osoba, po které touží nejvíc, právě vkročila do místnosti.

„Jo,“ odpověděl vyhýbavě Tom.

„A proč tak vzdycháš? Něco jsem ti udělal?“ zeptal se Bill dotčeně.

„Ne, to je jedno,“ vymlouval se Tom. Bill došel až k němu a posadil se na postel, málem si přitom sedl na Toma. V pokoji byla naprostá tma, v jejich obličejích se odráželo jen světlo měsíce. „Potřebuješ něco, Bille?“ zeptal se Tom a snažil se od Billa odsunout, aby se ho nemusel dotýkat. Způsobovalo mu to nesmírné utrpení, být mu tak blízko a nemoci se ho dotknout opravdově.

„Ne, jen nemůžu spát, tak mě napadlo, že za tebou zajdu a pokecáme,“ pokrčil Bill rameny. „Ale jestli ti to vadí, tak půjdu,“ dodal a už se chtěl zvednout.

„Ne, zůstaň,“ odpověděl Tom spěšně. Nechtěl, aby odešel, chtěl ho mít u sebe.

Bill se tedy posadil zpátky, chvilku jen tak mlčeli. Potom si z ničeho nic Bill přilehl za Tomem. Tom ležel na zádech a Bill si lehl na bok vedle něho, takže na něj měl dobrý výhled. Tom naprosto ztuhnul, neodvážil se udělat ani jeden pohyb.

„Tome, není ti něco? Chováš se v poslední době nějak divně. Pořád se mi vyhýbáš. Dřív jsme si říkali úplně všechno, ale teď…“ Bill nedokončil větu.

„Ne, já jsem v pohodě,“ odpověděl Tom až přehnaně rychle.

„Určitě?“ zeptal se nevěřícně Bill.

„Kdybych ti to řekl, tak mi stejně neuvěříš,“ povzdechl si Tom, vstal z postele, postavil se k oknu a zahleděl se ven. Bill neváhal a okamžitě vstal taky. Postavil se za Toma tak těsně, že cítil jeho horký dech na svém krku.

„Třeba bych věřil,“ zašeptal Bill, až měl Tom husí kůži. Že by snad něco věděl? Nebo snad cítil to samé? napadalo Toma, ale vůbec nic neřekl. „Musím se ti s něčím svěřit,“ zašeptal znova Bill a přitiskl se na Toma ještě pevněji. „Dneska u snídaně jsem kecal. Nezdál se mi žádný sen, všechno jsem si to vymyslel.“

Tom strachy ani nedýchal, nemohl uvěřit tomu, co mu právě řekl.

„A proč jsi to udělal?“ zeptal se Tom jako by nic.

„Protože jsem chtěl vidět tvoji reakci,“ přiznal otevřeně Bill. „Protože si už delší dobu všímám, že se chováš jinak. A vím dobře proč a dnešní ráno mi to ještě potvrdilo,“ pokračoval.

„Nevím o čem mluvíš,“ řekl Tom, ale v duchu si nadával. Bylo mu jasné, že Bill cítí to samé, ale on pořád hraje, jako že o ničem neví. Ale co když ne. Co když to Bill z něho chce prostě jen dostat a vůbec ho nemiluje jako on.

„Nevíš?“ řekl Bill a z jeho hlasu bylo poznat zklamání. Odtáhl se od Toma a došel až ke dveřím. „Tome, vím přesně, co cítíš. Cítím úplně to samé, ale dobře, když si chceš hrát na to, že se nic neděje, udělám to taky.“ Naštvaně otevřel dveře a chtěl odejít.

„Počkej,“ zavolal Tom. Honem přešel až k Billovi, vtáhnul jej dovnitř, zavřel a opřel jej o dveře. „Bille…“ řekl roztřeseným hlasem a přitiskl se na něj. „Miluje tě,“ zašeptal mu do ucha. Billovi se při tom málem podlomila kolena. Lačně vyhledal Tomovy rty a začal je divoce líbat.

„Po tomhle toužím už strašně dlouho,“ přiznal Bill. Znova se začali divoce líbat. A Tom se konečně směl Billa dotýkat, ale tentokrát ne jako bratr, tentokrát se ho mohl dotýkat jako osoba, která ho miluje. „Tome, taky tě miluju…“ zašeptal Bill.

autor: Becs
betaread: Michelle M.