Last Goodbyes

Tisknu se k chladnému kameni, ignoruju studený vítr, brečím. Moje oči jsou stále lesklejší, jakmile si vybavím tvůj obraz, každý zvuk, každou vůni. Nemůžu zapomenout na to, jak jsem tě ztratil, můj miláčku.

Nevím, jak dlouho už tady jsem, nevím, kdy odejdu, moje oblečení je nasáklé slzami, zplihlé a přilepené na sobě, od deště. Teď už neprší. Ale já stejně brečím.

Mám popletenou celou mysl, jsem zmatený, tisknu k sobě oči, stále si tě pamatuju. Chtěli jsme tu ještě být, ty a já, právě proto je to pro mě tak těžký opustit tě. Prostě nemůžu. Pamatuju si ten první lehký polibek, jak jsem tě konečně cítil u sebe. Ty svůdné pohledy, vždycky když jsme se na sebe dívali, ty kradmé doteky ve tmě, když jsme byli konečně sami, na tohle se nedá zapomenout.

Celý se třesu, stále ještě ležím. Jsem zlomený, uvnitř i navenek, necítím nic víc než bolest. Chtěl bych to ze sebe všechno vykřičet, jako jsi to vždycky dělal ty, ale nemůžu se nadechnout, můj hlas odešel, už nemůžu mluvit. Malinko se posunu a nadzvednu hlavu. Už nemám žádnou sílu, chvěju se strachy, čtu si to, co máš napsané na hrobě. Byl jsi tak mladý, tak nádherný. Tak živý. Život je nespravedlivý, hrozně nespravedlivý, proč nám ho lidé kradou, proč?! Spadnu na zem vedle kytek, které tu stále ještě leží, ale mě to nezajímá. Jediné o co mi jde, je o tvoji smrt. Znovu se přitisknu k zemi, přeju si, aby se tvoje teplá kůže zase dotýkala té mojí namísto chladného dechu. Doufám, že tu ještě jsi, že tu teď ležím na tvém místě, kde odpočíváš, moc tě potřebuju, nehorázně moc, žadoním, nejspíš umírám, nemůžu bez tebe přeci žít. Otevřu oči a dívám se na šedé nebe, hledám nějaké znamení, něco, co by mi dalo naději, naději, že tohle není konec. Potom že tě znovu uvidím, ale ne. Stále vidím jenom šero.

Pamatuju si hebkost tvých černých vlasů, pamatuju si, že každou noc jsme usínali vedle sebe a ráno se tak i probouzeli. Díval jsi se na mě a líbal mě po celém těle. Pamatuji si ten příjemný pocit, když jsi byl vedle mě, věděl jsem, že jsme spolu. Pamatuji si, jak jsem tě miloval. A také že ty jsi mě miloval stejně.

Na ničem už nezáleží, nic už pro mě nemá smysl. Zabořím prsty do země, lehký mráz mi jimi probíhá, ale já to necítím, už nikdy nic neucítím. Sebral jsi mi moje srdce a to zemřelo společně s tebou. Pamatuji si naše noční rozhovory, jak jsme se spolu smáli. Byli jsme jako jeden, jen ty a já. Přál bych si, abych si zase mohl s někým povídat, ale nikdo tu není. Nikdo, kdo by mě chápal, věděl, jak se teď cítím. Je to jakoby mi někdo vyrval srdce, už nemůžu dál žít. Cítím hroznou bolest. Zavřu oči, cítím jak mi z hrudi vytéká krev, cítím poslední vánek, poslední vzlyky, poslední výdech.

HLAVNÍ ZPRÁVA Z NOVIN

Německo truchlí:
Dnešního rána, Tom Kaulitz, 19, nalezen mrtvý na hrobu svého bratra. Bill Kaulitz, 19, zemřel minulý týden v nemocnici. Byl to šok, že dnes zemřel i jeho bratr, doktoři se shodují na tom, že to byla sebevražda.

Matka dvojčat je na pokraji zhroucení, neměla žádné podezření na to, co by mohl Tom udělat. „Rozloučil se se mnou, oni oba.“ Snažila se před námi skrývat slzy. „Miloval svého bratra, byli nerozluční. Zemřel, protože to nezvládl, zlomilo mu to srdce.“ Vzlyká a pokračuje. „Určitě jsou zase spolu, určitě je jim teď dobře.“
Smrt dvojčat naznačuje rozpad Tokio Hotel, jelikož zbyli jenom basista a bubeník, nevíme, co bude dál. Celá tahle německá skupina lámala rekordy i dívčí srdce. Proto nám jsou hlášeny i sebevraždy mladých děvčat, je to hrozná tragédie, celé Německo teď truchlí nad smrtí těchto mladých hvězd.

autor: Boukalka
betaread: Michelle M.