Ahoj twincesťáci. Jsem tady s další povídkou. Je vánoční. Dvojčátkům je tady 17.
TOM
Tak a je to tady. Tak moc jsem se nemohl tohohle dne dočkat. Konečně nastal. Miluju tohle období, kdy je rodina pohromadě, dává si dárky, peče se cukroví, poslouchají se koledy, zdobí se stromeček… kdy prostě můžete jen tak sedět v pokoji u krbu, kochat se pohledem na plápolající oheň a vychutnávat si tu vánoční pohodu tak, jako to teď dělám já. Sedím u nás doma v obývacím pokoji před krbem a sleduji, jak si oheň pohrává s kusy dřeva. Ale já to mám obohacené ještě tím, že tu nesedím sám. Vedle mě sedí pro mě nejdůležitější osoba na celém světě.
„Bille?“ Vyslovím jméno člověka, kterého tak moc miluji, který je mi vším. Podívám se na něj. Bill sebou lehce trhne, odvrátí pohled od tančících plamenů a upře na mě svá čokoládová kukadla.
Tak nějak cítím, že tyhle Vánoce budou opravdu nezapomenutelné…
13:35
Po obědě si zalezu do svýho pokoje. Bill je ještě dole s mamkou a Gordonem. Lehnu si na postel a znovu se pokouším zpracovat to, co jsem se od Billa dozvěděl. On mi opravdu chce dnes v noci dát sám sebe. Dokonce se nám to i hodí, protože mamka s Gordonem jdou potom večer k naší babičce, aby nebyla na svátky sama. Možná tam i přespí, ale každopádně tady budeme s Billem nějakou dobu sami… úplně sami. Bože tolikrát se mi o tom zdálo, tolikrát jsem o tom snil a dneska se to stane skutečností. Bill opravdu chce, sám mi to nabídl.
Z přemýšlení mě vytrhne zapípání mého mobilu. Kouknu se na display, píše mi Andy. No jo vlastně, já na to úplně zapomněl. Už mám půlhodinový zpoždění. Měl jsem k němu jít a strávit u něj odpoledne. Kéž bych nebyl takový sklerotik. Seběhnu dolů do kuchyně a vidím mamku a Billa, jak poklízejí nádobí po obědě. „Prosím tě, mami, psal mi Andy, jestli bych se u něj mohl teď stavit. Vrátím se do sedmi, jo?“
Rychle se zase vrátím do reality a s myšlenkou na Billův úsměv vyběhnu schody a skočím po mobilu, který se válí na mé posteli. Rychle Andymu odepíšu, že se už chystám, zaklapnu mobil a už letím ze svýho pokoje po schodech dolů do předsíně, kde visí na věšáku moje bunda. Oblíknu si ji. Ještě šálu, čepici, rukavice a můžu vyrazit. Všechno to na sebe naházím, vezmu klíče a už už chytám kliku od dveří a otevírám, když v tom mě v pohybu zarazí Bill, který dveře znovu zabouchne. Podívá se okolo, jestli nikdo v předsíni není, a pak se ke mně přiblíží.
18:06
BILL
Momentálně sedím v otevřeném okně ve svém pokoji. Je to úplně v přízemí domu. Vždycky se mi tady dobře přemýšlí. Už je dávno tma a já sleduju, jak se venku sněhové vločky třpytí ve svitu lamp a dopadají na zem, a jak krásně září ulice celá vyzdobená vánočními světýlky. Je to nádherný pohled. Po chvíli se však moje myšlenky začnou ubírat jistým směrem. Tak moc se nemůžu dočkat. Tak dlouho jsme s Tomem čekali, až to k tomu bude. Jsem mu vděčný, že počkal. Že na mě netlačil, i když jsem na něm mnohokrát viděl, že by chtěl zajít dál. Už zbývá jen pár hodin, než mamka s Gordonem půjdou navštívit babičku. Bože, jsem tak nervózní. Snad nic nepokazím. Tom je v tomhle zkušenější než já. Před tím, než jsme si uvědomili, co k sobě cítíme, měl pár holek. On už to zažil, dokonce mi o tom i párkrát vyprávěl. Ale zažil to s holkou. Co když s klukem se mu to líbit nebude? Mám nervy na dranc. Moje to bude poprvé a pro něj to bude poprvé v tom smyslu, že to bude s klukem… Pro oba to bude svým způsobem nové a určitě výjimečné. Zavřu oči a zasněně se usměju. Jsem opravdu šťastný.
„Áááááá!“
… … … … … … … …
Aniž bych si toho všiml, se v okně objeví něčí ruka. Uchopí mě za límec mikiny a v ten moment otevřu vyděšeně oči. Vykřiknu! Přede mnou stojí nějaký muž. Je celý zahalený, přes hlavu má kapucu a jeho obličej je zarostlý vousy. Celkově vypadá tak… zanedbaně a odpudivě. Pořád mě drží. Po chvíli se konečně trochu vzpamatuju. Pokusím se znovu zakřičet o pomoc, ale on mi přiloží druhou ruku na pusu. Z výkřiku o pomoc vyjde jenom pouhé zamumlání do té odporné ruky. Dívám se na něj vyděšenýma očima.
Z myšlenek na beznadějnou záchranu mě vytrhne dotek dvou silných paží na mých bocích. Ten chlap mě zvedne za země a hodí si mě na ramena. Panebože, POMOC!!! Rozejde se rychlým krokem od našeho domu někam pryč. Kam mě to nese???!! Mlátím ho do zad, do hlavy, škrábu… dělám všechno možný, abych se dostal z jeho sevření, ale ten hajzl mě drží sakra pevně! Po nějaké chvíli si v záchvatu paniky stihnu všimnout, že místo, kde se teď nacházíme, je výrazně méně osvětlené. Nacházíme se v jakési uličce. Tady jsem ještě nikdy nebyl. No, ani se nedivím proč. Vypadá to tady tak strašidelně. Ucítím zesílení stisku jeho rukou a rázem tvrdě dopadnu na zem… jau, moje hlava… ošklivě jsem se praštil. Celý tělo mě bolí. A ke všemu mi je šílená zima. Mám na sobě jenom kalhoty, přes triko mikinu a kolem krku šátek. Joooo, kdybych věděl, že mě unese z mýho okna nějakej magor, tak se asi líp oblíknu. Obdivuju sám sebe, že i v takovýhle situaci mě napadne taková věc. Ihned se proberu, když se ke mně skloní.
„Tak co, chlapečku? Dneska je výjimečný den. Jak ho spolu oslavíme?“ Zase se tak hnusně usměje a dlaní mi prohrábne vlasy a zmáčkne je u kořínků. JAU! Druhou rukou mi drží obě ruce na hrudi. Mám takový strach. Přes šálu zamumlám něco ve smyslu, ať mě nechá. Přejede mi rukou po tváři. Ten dotek je tak nechutnej. Úplně se otřesu. Tomi… Tomi, Tomi… pomoz mi! Tak moc bych si přál být s ním. Aby mě držel v náručí. Najednou cítím jeho ruku na mém bříšku. Hodím sebou, ale on mě drží tak pevně! Odvrátím pohled. Ne, tohle se mi vůbec nelíbí. Můj pohled teď zaregistruje kontejner na suť postavený kousek od nás. Pěkně špinavý kontejner. Fuj. Čím dál tím víc pociťuju chlad. Taky aby ne. Ležím ve sněhu, komu by nebyla zima. Cítím, jak mi vyhrnuje mikinu zároveň s tričkem nahoru. Sehne se blíž k mému bříšku a jazykem obkrouží pupík a přesune se na hvězdičku.
„Pomozte mi někdo!!!“ zakřičím, ale přes tu blbou šálu je to jenom divné a celkem tiché zamumlání. Najednou už necítím horký dech a jazyk na mém těle. Uleví se mi. Ale něco mi říká, že to zdaleka nekončí. Že mě jen tak nenechá jít si domů. Kéž bych se mýlil. Jeho ruce teď putují po mém krku. Dává mi tam mokré polibky. Je to tak hnusný! Nepřestávám se bránit, ale stejně se mi nedaří vykroutit z jeho sevření. Po chvíli toho nechá a do rukou chytne můj šátek. Sundá mi ho a nadzvedne moje ruce, které až do téhle doby držel. Sváže mi je ním. Znovu mě pohladí po tváři.
„Myslím, že bych věděl, jak dnešní výjimečný den oslavit.“ Kouknu se mu do očí. Zatímco v mých je plno slz, v jeho je vidět… ooooo ne! Ne! Touha! To se mi snad zdá. Usadí se mi na klíně. Vrtím se pod ním, co to jde, ale je mi to na nic. Tome, Tome, pomoz mi, bože, prosím pomoc! Pokouším se vysílat telepatické signály, i když mi je jasné, že ani tohle mě s největší pravděpodobností nezachrání. Jeho slizké ruce přejedou ještě jednou po mém odhaleném bříšku. Nekoukám se na to, nechci. Posouvají se níž a níž. Doslova vyjeknu a z očí se mi spustí další proudy slz, když mi jeho ruka zmáčkne rozkrok. Zmítám se pod ním, ale nemá to vůbec žádnou cenu. Rozepne mi knoflík a následně poklopec. Ne, to ne! Jenom tohle ne!
„Tak se na to podíváme, co říkáš?“ Z očí mi tečou proudy slz. Tak moc se bojím. Tam se mě smí dotýkat jenom on. Jenom můj Tom, nikdo jiný! Hned se vrhne na stahování mých kalhot. Stáhne mi je ke kolenům a rukou přejede po mém rozkroku. Zděšeně vyjeknu. Oční stíny musím mít už totálně rozmazané. „Pššššt… Budeš hodná kurvička?“ uchechtne se a znovu mi přejede dlaní přes rozkrok. Nemůžu se na to koukat, odvrátím pohled. Mám pocit, že tady snad umrznu, je mi neskutečná zima. Náhle jeho prsty ucítím na lemu boxerek. Neubráním se dalšímu vyjeknutí, když mi je surově stáhne až ke kolenům. Klepu se zimou a strachem. Nevím, co mi způsobuje husí kůži víc. Co se mnou chce dělat?!! Tak moc chci pryč. Tam se nesmí dotýkat. To může jenom Tom!!! Jakmile mi tahle myšlenka proletí hlavou, cítím jeho prsty, jak mi přejedou po celé mé délce. Je to tak odporný dotek. Uchopí můj penis do své ruky a párkrát zapohybuje. Pak se ke mně skloní. Cítím jeho dech u mého ucha. Zatřesu se. Znovu začne pohybovat rukou a funí mi při tom do ucha. Je to tak odporný. Neustále se kroutím v naději, že ho ze sebe setřesu. „Jsi tak sexy… mmmmmm,“ olízne mi ucho. „Hlavně takhle bezmocný.“
Najednou ze mě vstane a já se Cítím konečně volnější. Ne nadlouho. Chytne mě za límec mikiny a vytáhne mě ze země. Postavím se na nohy. On mě chytne za ruce a prudce se mnou praští o zeď domu.
„Mmmmm, jsi tak dokonalý, hezčí prdelku jsem ještě neviděl,“ pronese tím úchylným tónem. Hladí mojí dírku a já vřískám jak smyslů zbavený. Tohle ne! Jenom tohle ne! Prosím!! „Tak a teď hezky zakřič, děvko, bude tě to totiž bolet.“ Ne, co chce dělat?! Nejednou ucítím tlak na mé dírce. Bože, to tak bolí. Prostupuje do mě prstem. Párkrát zapohybuje dovnitř a pak přidá druhý. Obličej mám zkřivený bolestí a stékají mi po něm nové a nové slzy. Sem smí jenom Tom. „Tak jak se ti to líbí, hm? Neslyším tě křičet!“ Zatáhne mě za vlasy a zakloní mi hlavu dozadu. Drží mě tak a začne ve mně svými prsty pohybovat rychleji a tvrději. Pak je vyndá a nasliní. Poté je do mě znovu vrazí. Přidá další prst. „Uuumm!“ Mám pocit, že to nevydržím. Tak moc to bolí. „Jen křič, kurvičko,“ zasměje se. Stojím se zakloněnou hlavou dozadu a snáším tu bolest, kterou mi způsobuje. Nemá cenu se bránit, nepřemohl bych ho. Proti němu nemám šanci. Po nějaké době pohyb ustane. Vyndá ze mě prsty a prudce trhne rukou, kterou svírá mé vlasy. Stojí přede mnou a nechutně se usmívá. Mám šílený strach. Ať už to skončí…
18:4
SIMONE
Gordone, miláčku, zabalil jsi už ty dárky pro kluky? Tom za chvíli přijde, tak jenom, jestli je to už hotové,“ zeptám se ho.
19:05
Po dvaceti pěti minutách už netrpělivě sedím u prostřeného stolu spolu s Gordonem a vyčkávám, kdy uslyším klapnutí dveří, které mi oznámí Tomův příchod. Ne, ten kluk nemůže nikdy přijít včas. Zakroutím nad tím hlavou. Dojdu aspoň pro Billa.
„Neviděl jsi Billa?“
S pláčem se sesunu na podlahu. Za sebou uslyším Gordonův roztřesený hlas.
19:05
BILL
Hnusně se na mě podívá a ušklíbne se. Za vlasy mě táhne ke kontejneru. Zakopávám o svoje vlastní kalhoty, které mám spolu s boxerkami spadlé až ke kotníkům. Vykřiknu, když mě otočí zády k sobě a tvrdě mě na něj hodí.
„Ts ts ts, zlobivá kurvička,“ zamrouská. Kolenem mi nohy od sebe zase roztáhne. Slyším rozepínání zipu a následné spadnutí kalhot na zem. „Och to je zima. Musíme se hezky zahřát.“ Přejede mi rukou po zadečku. Kroutím se, ale nemá to cenu. Znovu stáhnu nohy k sobě. To ho naštve a chytne mě za vlasy. Zvrátí mi hlavu dozadu. „Tak ty nechceš poslouchat? Hezky mi tady podržíš, chlapečku!“ řekne a hrubě mi odstrčí nohy od sebe. Přejede mi prstem po vstupu. Pustí mi vlasy a otočí si moji tvář na sebe. Je tak odporný. Druhou rukou si sjede do klína a začne s ní pohybovat. Chci odvrátit pohled. Je mi z toho zle. On však moji tvář stiskne a natočí tak, abych se na to musel koukat. Ten stisk tak bolí. Začne u toho vydávat nechutné vzdechy. „Oh… oh.“ Po nějaké chvíli mi tvář pustí a přistoupí blíž ke mně. Ještě víc se roztřesu. Drží mě natisknutého na kontejneru. Otře se penisem o moji dírku… „Šťastné a veselé!“ zachechtá se a já rázem ucítím bolest, která prostupuje celým mým tělem.
19:15
TOM
Sakriš, mám čtvrthodinový zpoždění. Snad nebudou rodiče moc naštvaný. Mamka fakt chtěla, abych přišel do sedmi. To jsem zvoral. No, ale musím říct, že jsem si to u Andyho opravdu užil. Hráli jsme hry na playstationu a prostě jsme pařili. Bylo to super. Ale… já byl myšlenkama stejně pořád u dnešního večera. Jak já se těším, až Bill rozbalí ten dárek, co pro něj mám. A co teprve, až zůstaneme doma sami a já si bude smět rozbalit Billa. Bože… Tohle budou dokonalé Vánoce.
19:15
BILL
„Hmmm,“ zavrní, když do mě začne pronikat. Řvu, kroutím se, ale nic z toho nemá cenu. Tvrdě do mě přiráží a já doslova jezdím bříškem po kontejneru. Šíleně to bolí. Palčivá bolest prochází celým mým tělem. Oči se mi protáčejí nahoru, div že z nich není vidět jenom bělmo a ne obvyklá barva čokolády. „Jo oh, tak se mi to líbí,“ zavzdychá. Je mi na zvracení. Už tak moc chci konec nebo aspoň, abych to nevnímal. On dál přiráží jako smyslů zbavený. Je jak nějaký šukací stroj. Bože, to je bolest. Oči mám opuchlé, líčení celé rozmazané. Slzy dál stékají v proudech po mé tváři. „Tak jak se ti to líbí, ty kurvo? No? Ještě přitvrdíme, co říkáš?“
Po nějaké době se jeho dech začne zkracovat. To je aspoň znamení, že by to mohlo konečně skončit. „Oh… uh, uh.“ To sténání je tak nechutné. Je mi fakt na blití. Jsem na pokraji svých sil. Už se to nedá vydržet. Začnu upadat do vytoužených mdlob. Za pár minut ucítím, jak mi zadeček plní jeho sperma. Pak za mě vyjde, a když už to vypadá, že upadnu do stavu nevědomosti, chytne mě za vlasy a shodí na zem ke kontejneru.
19:35
TOM
Tohle se nemělo stát. Kde jenom může být? Sedím v Billově pokoji na jeho posteli a pláču. „Bille…“ zašeptám do ticha, které v místnosti panuje. Narušují ho jen moje vzlyky. „Lásko, kde jsi?“ ptám se s nadějí, že mi dá někdo odpověď. Rodiče volali na policii. Vylíčili situaci a policie po něm již pátrá. Někdo od nich k nám má brzy přijít a probrat s námi ještě nějaké věci ohledně Billova zmizení. Snad ho najdou, snad mu nic není a je v pořádku. Je to moje vina. Neměl jsem chodit za Andym. Měl jsem být tady. Nic takového by se nestalo, kdybych tu byl. Ne, nestalo, vím to! Jsem takový idiot! S hlasitými vzlyky si lehnu na Billovu postel a v rukou sevřu jeho polštář. Bille, prosím, vrať se mi! Lásko, vrať se! Takhle jsem si letošní Vánoce nepředstavoval…
19:35
BILL
Jsem tak… vysílený. Už… dost… už… nemůžu. Prosím, ať už mě nechá. Ležím ve sněhu téměř nahý. Je mi ukrutná zima, sníh šíleně studí a tělo mám celé rozbolavělé. V zadečku cítím jeho sperma, které mi vytéká na stehna. Vůbec bych se nedivil, kdybych i krvácel. Chytne mě za boky a surově mě otočí na záda. Je pořád nahý. Cítím se zneuctěný, pošpiněný. Zavřu oči, přetočím se na bok a snažím se nějak zakrýt. Po chvíli oči otevřu, když uslyším zapínání zipu. „Taky je ti taková zima?“ ušklíbne se. Vyděšeně na něj koukám. Sehne se ke mně a znovu mě prudce převalí na záda. Rázem v okolí, a hlavně na penisu cítím strašný chlad. Kopnul na mě várku sněhu. Zavřu oči, tak moc to studí! Mám pocit, že umrznu. „No vidíš, jak jsme si to krásně oslavili,“ zasměje se a skloní se ke mně, „ale všechno jednou končí,“ znovu ten úsměv. Koukám vyděšeně do jeho očí. Nevydržím to a rychle je zavřu. Najednou ucítím silný stisk okolo mého krku. Okamžitě otevřu oči. „TOME!“ Začnu sípat. On mě dusí! Proboha, on mě dusí! „P-po… mo-c!“ vydám ze sebe, ale přes tu šálu z toho vzejde zase jenom pouhé zamumlání. Kouknu se mu do očí. Pohrává v nich ten úšklebek, ta radost ubližovat. „Po… em… po…“
19:47
TOM
Hystericky se na Billově posteli rozbrečím. „Bille miluju tě, slyšíš??! Miluju tě! Kde jsi??!“
19:47
BILL
… … … … … … … … … … …
druhý den ráno 07:13
TOM
Leknutím sebou trhnu a probudím se. Samým vyčerpáním jsem usnul na Billově posteli. V rukou stále svírám jeho polštář. Přejedu po něm dlaní a zvednu si ho k obličeji. Přivoním k jeho vůni. Je stejná jako Bill. Jak já ji miluji. Jak miluji jeho. Do očí se mi zase derou slzy. Z přemýšlení mě vytrhne neznámý ženský hlas. Možná tu jsou ti od policie, třeba už něco zjistili! Rychle vstanu z postele. Položím polštářek na Billovu postel. Ještě jednou ho pohladím, otevřu dveře a přímo se rozběhnu do kuchyně, odkud vycházejí hlasy. Po chvíli se ale zastavím, protože uslyším něco, co mě zarazí. „Paní a pane Trümperovi. Je mi to velmi líto, ale je mou povinností vám oznámit, že dnes v hodinách ranních jsme nalezli tělo přibližně sedmnáctiletého chlapce. Doba smrti se odhaduje na včerejší večer přibližně okolo osmé, deváté hodiny. Neměl u sebe doklady, které by prokázaly jeho totožnost, a proto bychom potřebovali, abyste se dostavili kvůli identifikaci.“ V tu chvíli se mi všechno zhroutí. S pláčem vtrhnu do místnosti. „B-Bill je… mrtvý?“
další den ráno 6:30
Po identifikaci se potvrdilo, že jde skutečně o tělo mého bratra. Vše mi s ním odešlo. Nic mi zde nezůstalo. Celý svět se mi zhroutil. Prý byl zavražděn a předtím… znásilněn. Jeho vraha ještě nenašli. Do očí se mi nahrnou další slzy, když si představím, jak musel šíleně trpět a já mu nemohl pomoct. Proč zrovna on?! Sedím teď na jeho posteli a moje slzy smáčí jím provoněný polštář. V dlani svírám stříbrný prstýnek a ptám se sám sebe… „Jak budu žít dál?“
6:30
Televize-zprávy
„Přejeme vám všem příjemné prožití vánočních svátků.“
autor: beepinka
hej Chudak Bill….. tohle je moc bulim to jak harant….. proc ho nemohl nechat jit :'(
tak krásně to začalo a tak ošklivě to skončilo 🙁 povídka je krásně napsaná, ale je mi z ní nějak smutno
Ty jo, já čekala nějakou těžkou romantiku, když už jsou ty Vánoce a ještě ten název..úplně se mi chcě z toho brečet, takový horory hrozný. 🙁 Jinak povídka je dobrá, ale..smutná.
Proboha, to je tak smutný.. Chudák Bill 🙁 úžasná povídka, i když s takovým smutným koncem..
Ehm no nevvim no . Je mi Billa upřímně hodně líto ,myslela sem že to bude veselá povídka když už jsou ty vánoce a ne smnutná :/ .. Hmmm , no nevadí . Hezky ..
No teda holka ty mi dáváš 😀 Nechápu, proč ses tak strachovala, že by tě kdo podezíral z toho, že jsi psychopat =)) Podle mě je to dobrá povídka, i když ne nijak extra příjemná 😀 Ale jako, tak jak jsem ti na začátku psala, že mám strašnou potřebu smát se, tak na konci jsem brečela jak nevím co 😀 Jen by mě zajímalo, že tou představou Bushida trpěl i někdo jinej než já 😀 Rozhodně v psaní pokračuj a koukej napsat konečně nějakou vícedílku! 😀
Čekala jsem už podle názvu "Merry" že to nebude nic s happy-endem.. No.. co k tomu říct.. Je mi celkem líto Toma, chudák.. :/ .. pěkně napsané :), ale až takové bad-endy, nemusím..
Je to veľmi dobre napísané, ale je mi ľúto, že som neprestala čítať hneď ako ho uniesol. Dúfala som, že ho zachránia 🙁 nemám rada takéto konce nie nie.
Ach beepinko – to je tak šíleně smutné !!! Bože, je to hodně silné, život není jen o příjemných věcech a ty jsi tady dala tu krutou realitu. Moc smutné, chudinka Bill, to je strašné, co musel prožít, stejně tak Tom, že s tím bude muset do konce života žít a vyrovnávat se s tím…
Nádherné, silné, dokonalá povídka, i když šíleně smutná…
A beepi – píšeš krásně, takže příště bych prosila za nás za všechny něco s dobrým koncem – a ať si "to"(lásku) užijí oba a spolu 😉
Ne… to bylo tak smutný… Chudáček Bill, chudáček Tom… ten večer měl být jen a jen jejich. :'( Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit, že Billa ten chlap vážně zabil…
Tak to boli skutočne Vianoce na ho*no….chúďa Bill…a aj Tom..Id*ot starý….Kebyže existuje, tak by zomrel pekne škaredou smrťou!!
Nenenenenenene tohle se nikdy nemelo dostat k mym ocim … Nesnasim povidky se spatnym koncem a kdyz se v nich doctu jeste tohle???? To neni mozny, chtela sem to prestat cist uz jak ho odvlekl nekam k te popelnici, ale porad sem si rikala 'nekdo prijde a pomuze mu' a ono prdlacky…. No teda .. Pri cteni me bolelo na hrudi a bojovala sem se slzama … Jak si tohle mohla Billovi udelat??! chuditkovi.
Nadech, vydech …. Povidka je dobre napsana a mozna proto me to tak dostalo. Ale je to i poucny – nikdy nevime, kdy utece nejakej maniak a ublizi nam. Takze na sebe musime davat pozor.
No a mozna je i lepsi ze Billa zavrazdil .. Z tehle skusenosti byse dosti spatne vzpamatovaval-teda aspon beru to podle sebe, ja bych se s tim asi nikdy nesrovnala…
Moc vám všem děkuju za komentáře!Šíleně mě potěšily. Je mi jasné,že to nebylo nic pozitivního..Chtěla jsem prostě poukázat na to,že se dějou i špatné věci a né vždy skončí dobře. Svět je velmi kruté místo..
[6]: 😀 😀 dávám ti,jo..:D hah 😀 S tou vícedílkou uvidim,možná někdy jo..=)
[9]: děkuju moc Ilon =o) Dobře,pokusím se příště napsat něco s dobrým koncem..:Dkdyž jak já zjišťuji,tak mě jdou spíš ty smutné a špatné konce..ještě jsem vlastně nic s dobrym koncem nenapsala 🙂 Ale pokusim se,to slibuji! Tak snad příště:)
[12]:Jj,to máš pravdu,musíme na sebe prostě dávat pozor…nikdy nevíme,co se nám může stát. A jo..to jo..taky si myslím,že je to lepší..,protože já bych se s tim taky nejspíš nevyrovnala. Děkuju 🙂
Páni, hned jak jsem spatřila ten obrázek, říkám si, že to bude nějaký krásný romantický Vánoční příběh o tom, jak se kluci milují a něco takového…Ale TOHLE??? mě naprosto dostalo, tolik jsem se do toho začetla, že nemůžu ani popadnout dech a kapesníkem sotva stíhám utírat slzy…. 🙁 Krásně napsaný příběh a působí tak autenticky, že mi z toho pějížděl mráz po zádech…:-( Nemohla jsem tomu uvěřit jak to dopadlo..:-( pořád jsem si myslela, že to dopadne dobře a Tomi Billa najde a bude to dobré, ale ten chlap to zničil…:-(
Opravdu tak kvalitní jednodílka…:-) Moc se mi to líbilo, i když tam byl takový hoooooooooooodně smutný konec a díky nemu mám žaludek jako na vodě…:-(
No ale je to dobré jako takové varování na to, co se nám může stát…
No ale přeci jen doufám, že napíšeš další takovýhle skvost a už s dobrým koncem…:-)
Krááása..:-) I když jsem z toho smutná, ale opravdu píšeš hodně dobře…:-) Skvělé♥
[14]: Christine,chci ti neskutečně moc poděkovat za tvůj komentář. Komentář od tebe mě vždycky tam moc potěší. U Znamení mě šíleně potěšil ,tady…opravdu ti děkuju:)♥! Neskutečně si tvých slov vážim. Abych byla upřímná,chtěla jsem,aby jsi si tohle přečetla a napsala mi svůj názor,jakýkoliv. děkuju ti za to.:)!
Můžu říct,že mě u psaní téhle povídky mráz po zádech přejížděl taky. Bylo hodně silné to psát..
Pokusim se příště napsat něco pozitivního..nebo aspoň ..pozitivnějšího..:) Pokusim se,slibuji!:)
Děkuju,šíleně děkuju!:)