Minulost nebo jen další výmysly? (2/3)

Opírám se čelem o studené sklo a dívám se dolů na moje chodidla. Nemám nic, o čem bych mohl přemýšlet, nic co bych mohl cítit. Nikdy jsem se necítil líp, než tak, jak sem se cítil minulou noc. Vážně mi to nepomohlo, stále se bojím. Stále si myslím, že jsem neschopný a cítím se opuštění. Jsem unavený, ale nechci spát, abych nepropásl šanci, moci usnout v jeho objetí, ale vím že se to nikdy nestane. Nechce to dopustit, nebo snad ano? Zavřel jsem oči a zaťal pěsti, které se opíraly o moje boky. Potřeboval jsem být v jeho objetí vážně naléhavě; chci cítit jeho rozžhavené tělo. Proč musí být život tak krutý?

Otevřel jsem oči a podíval se ven z okna, slunce zapadlo a měsíc zářil na černé obloze. Díval jsem se na měsíc a toužil po tom, být volný jako on. Mít schopnost být volný jako měsíc. Vím, že to co chci nikdy nebude pravda. Vzdychl jsem a přiložil ruce na sklo vedle mé hlavy; zatlačil jsem na ně a opíral se o ně. Studené sklo mě chladilo a já se začal klepat. Snažil jsem vrátit zpět mojí normální teplotu, ale nešlo to.

Chtěl bych aby už byl Tom zpátky, chtěl bych aby přestal spát s těma holkama a miloval mě, jak jen by byl schopen. Občas přemýšlím o tom, že by Tom pouze vyslovil tyhle slova a já bych byl šťastný, vrátil by mi úsměv, což nedokáže asi nic. Byl Tom vážně takový jak vypadal? Myslím, že se to nikdy nedozvím. Řekl mi už tolik věcí a potom to tak ani nemyslel. Nemiluje mě tak jako já jeho. Vždycky se zajímá jenom o to, jak si nejlíp v posteli užít a ne o lásku. Ale já vím, že někde hluboko v jeho srdci je místečko, kde by byl schopen, milovat mě.

Zavrtěl jsem hlavou a odvrátil se od okna. Znovu jsem se na něj položil a díval se do temnoty, v které byl náš pokoj. Znovu to nebylo nic oproti tomu, ležet a usínat s Tomem v posteli. Není to tu jako doma, doma jsem vždycky dobře usnul. Tyhle postele nebyly tak pohodlné, šel jsem spát rozlámaný a ráno jsem se tak probudil. Zhluboka jsem se nadechl a pomalinku vydechoval, jako bych se už nikdy nechtěl nadechnout.

Šel jsem blíž k mojí posteli, sedl si na její okraj, doufaje, že se trošku uklidním. Ale nestalo se tak. Jsem zase stejně naštvaný, cítím se otrávený a rovněž jako v pekle. Rozhlídl jsem se po místnosti a v těch stínech mi připadalo, že dnes v noci Tom skutečně leží na své posteli, ale věděl jsem, že je to jen moje představivost. Nebyl tu; je v jiném hotelovém pokoji a spí tam s nějakou děvkou, kterou ani nezná. Zvednu se a jdu do koupelny, nerozsvítím. Nechci se mít. Chci zůstat ve tmě, Tom tohle nikdy nezažije. Nechce, abych mu říkal o svých pocitech, jak sem nešťastný, nebo stále opakoval to, co on cítí se mnou. Musí se teď cítit opravdu dobře, když vojíždí nějakou hezkou blondýnu, která ho „miluje“ jenom kvůli tomu jak vypadá, kvůli jeho penězům.

Vzdychnu a zatáhnu závěs od sprchy, ta holka o sobě určitě neví. Zapnu horkou vodu a čekám dokud její teplota nebude akorát dostatečně horká, aby smyla všechen můj smutek, ale zas ne tolik, abych se spálil. S úsměvem se podívám na páru, která je okolo mě. Vím, že Tom se teď cítí úžasně, protože tohle dělá tak často. Abych byl smutný? Tím to není, chce aby byl smutný někdo jiný, ale kdo, jeho bejvalka? Ale která? Proč o něm musím pořád přemýšlet, vždyť on na mě nemyslí. Sundal jsem si tričko a pohodil ho bezzvučně na podlahu a byl už za všechno rád. Miluju ticho.

Z hlasitých zvuků mě bolí hlava, děkuju bohu za to, že už nekoncertujeme Nemyslím si, že bych mohl ještě chvilku slyšet ten jekot. Zívnu a svlíknu si džíny: rozepnu si pásek a pohodím ho také na zem. Dopadl na moje tričko, takže to ani moc velká rána nebyla. Sundám si ponožky a boxerky. Všechno to už je ze mě pryč. Sundám si všechny moje řetízky a prstýnky, jeden po druhém je položím na tričko. Vlezu do sprchy a vydechnu. Voda je už dobrá, miluju ten pocit teplé tekoucí vody.

Zavřu oči a dám si hlavu pod tekoucí proud vody, abych si namočil vlasy. Setřu si vodu z obličeje a podívám se na ruce, moje černé linky jsou rozmazaný, jako kdybych brečel. Umyju si to z rukou a nezajímám se o to černo na mým obličeji, to je to poslední co mě schovává před světem kolem mě, světem, kterému tolik nerozumím. Vodou si namočím i hrudník a všechno ostatní, barva mojí kůže je od Tomovy rozdílná. Jsme jeden jako druhý, ale žijeme spolu jako úplně dva rozdílní lidé.

Otočím se, abych si namočil i záda; mám zavřené oči a rukama si mnu promočené vlasy. Cítím, že slzy se už zase vracejí a já to už dlouho nevydržím, nikdo mě přeci nemůže slyšet. Začnu brečet, slzy tečou po mém obličeji stejně jako předtím voda. Schovám si obličej do dlaní, nechci aby ty slzy mizely. Sesunu se podél zdi, která je pod sprchou na dlaždičky a začnu vzlykat. Necítím nic jiného; jediný co vnímám jsou ty slzy, brekot… cítím jak voda vytéká ven, ale mě je to jedno.

Pořád brečím, nic na světě mě neutěší. Třísknu do zdi vedle mě a vykřičím ze sebe všechnu tu bolest, protože jsem si poranil ruku. Jak tohle jenom vysvětlím? ‚Oh sesypal jsem se a zmlátil sprcháč‘ sám pro sebe se usměju a skrze všechnu bolest udeřím do zdi znovu. Už nekřičím, brečím ještě víc než předtím. Asi bych už měl přestat; tohle přece nejsem já. Předkloním se a zapřu se o ruce; nechávám všechny moje slzy padat z mého obličeje a míchat s vodou. Moje černé vlasy mám nalepené na obličeji. Je to, jako bych se chtěl schovat. Zaclánějí slzy, můj promočený obličej kvůli andělům, který mi nepomáhají.

Neslyšel jsem, že se závěs od sprchy odsunul nebo zvuk toho, že by Tom vlezl do sprchy, aby mi pomohl. Cítil jsem, že něčí ruce mě objaly a donutily mě se mu zpříma podívat do očí. Opíral jsem se o něj, dokud jsme nepřepadli dozadu a nenarazili do opačného konce sprchy. Znovu jsem se o něj opřel a také ho objal. Začal jsem plakat do jeho trička, ale jemu to bylo jednu. Bylo mu jedno i to, že bych mu mohl poděkovat za to, že mi zachránil život. Posunul jsem mu ruce na záda a škubnul s jeho rameny, stáhl jsem ho dolů společně se mnou.

Oba jsme uklouzli na vodě a dopadli na dno vany. Nepřestal jsem brečet. Nic mě nedokáže zastavit. Ležím teď na něm a on se mě snaží ze sebe sundat dolů. Cítím že ten někdo mi odhrnuje vlasy z obličeje tak, že se mi může kouknout do tváře. Přestávám brečet a moje oči upřeně visí na Tomovi. Nedokázal cokoliv říct, ale dal mi ruku kolem pasu.

„Co je na lásce nemravný?“ nedokázal jsem nic říct, ale melaso jsem na jeho hruď, voda nás stále omývala. Bylo to jakoby jsme byli uprostřed bouřky a byli zavrhlí milenci, který přepadla bouřka a nikdo nám nerozumí. Jsme jako v transu, nevíme co se děje okolo nás, ale nikdy nebudeme znát pravdu o tom, co znamená láska, dokud nebudeme toužit umřít.

Pokouším se z Tome zvednout, ale on mě přitlačí zpátky na sebe. Naše obličeje jsou od sebe sotva pár centimetrů. Dívám se mu do očí a vidím, že je úplně střízlivý, přesně jako byl když odsud odcházel. Jeho tělo nebylo cítit kouřem, ani sexem, ani ničím jiným. Co se to děje? Tom mě nemiluje tak jak já jeho, nemůže. Tohle nedává smysl, je to rovnice, která nejde vypočítat a já to začínám poněkud neznatelně cítit. Tom se pokouší posadit a já se z něho zvedám, takže si nemůže sednout, ale namísto toho si stoupne. Postavím se a voda začne stékat po mých ramenech dolů na zem. Je to jako bych byl vodopád, který stojí v celé svojí kráse.

Tom se po mě natáhne, chytne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě blíž

„Nelži mi, proč jsi brečel?“

„Kvůli spoustě věcem, vážně spoustě, ale…. Bylo to… pro tebe…“ vylezu ze sprchy a nechám ho, ať přemýšlí o tom, co jsem tím myslel. Vezmu si osušku a osuším si vlasy, pohodím ho na podlahu v koupelně a odejdu k mojí posteli. Posunu peřinu a lehnu si do ní. Chci spát; chci navždycky zapomenout na to co se stalo. Vrátit se zpátky do minulost. Ale všechny tyhle přání se nesplní, nikdy.

Zavřu oči, abych mohl usnout, když najednou uslyším, jak se sprcha vypnula a cítím jak někdo vklouzl do postele vedle mě. Chci, aby odešel zpátky, ale přitulím se do jeho horkých rukou. Cítím mokré oblečení, které se dotýká mojí holé pokožky, ale nevadí mi to. Cítím jeho dech na mém krku, po kterém mi naskakuje husí kůže. Jeho ruka objala můj pas, jeho dlaň mě doslova popadla a jeho prsty se propletli s mými. Stiskl mojí dlaň a já udělal to samé, vím, že ví co jsem tím ve sprše myslel.

Nechci se hnout z mého místa, nechci, aby se teplo nebo láska mezi námi rozplynula. Chci si tohle udržet v mé paměti napořád, dokud konečně neumřu a moje duše se nedostane do pekla. Tom tře své prsty s mými a na mé rty se dere nepatrný úsměv. Klidně teď bych mohl umřít a umřel bych šťastný. Mohl bych umřít v potěšení, které jsem necítil už dlouho. Pomalu se otočím k Tomovu obličeji, usmívá se na mě, ale já ne.

„Je ti dobře Bille?“ přikývnu a natáhnu ruku, abych ho mohl pohladit po obličeji, položím mu svojí ruku na tvář.

„Miluju tě Tome.“

„Miluju tě Bille.“ Cítím, jak mi zesílilo srdce a poprvé v mém životě vím, že jsem konečně udělal něco dobře, dokázal jsem, aby mě někdo miloval. A nebo ne?

autor: Boukalka
betaread: Sajuš