Minulost nebo jen další výmysly? (3/3)

Cítím jak mi těžknou víčka, ale já nechci spát. Chci zůstat vzhůru a v klidu sledovat spícího Toma. Jeho překrásný obličej je ozářen měsíčním světlem a proto se musím usmívat. Natáhnu se k němu a dotknu se jeho hebké a bledé kůže. Je to, jakoby měl kůži anděla. On je anděl: anděl hříchu. Něžně ho pohladím po tváři a vidím, že se ze spánku usmívá. Cítím jak mě chytá okolo pasu a přivine k sobě blíž, ale pro mě je to stejně daleko na to, abych ho mohl jenom sledovat. Ruka mi po jeho obličeji sklouzla a putovala po celém jeho těle, dokud se nezastavila o džíny, ve kterých spal.

Jeho oblečení bylo ještě vlhké ze sprchy. Položím si ruku na jeho pas a stále upřeně zírám na mýho brášku. Jeho dredy zastiňují půlku obličeje a vypadá to, jako bych byl v nějakém obrazu. Nesměle se usměju a políbím ho na čelo, doufaje že se probudí. Rozrušeně otevře oči a zazívá. Usměje se a přitulí si mě blíž k sobě a chce zase usnout, ale já s ním jemně zatřesu „Tome ještě neusínej…“

Otočí se zpátky a podívá se na mě.

„Co to je Bille?“ něžně ho políbím na rty a otočím ho zpátky tak, že nemá šanci mě také políbit.

„Řekni mi to“ zašeptám mu. Vím, že mě slyšel, ale nic neřekl, jeho rty se nepohnuly. Chci vědět, jestli je schopném mě milovat stejně jako já jeho. Je člověk stejný jako já; cítí stejný věci jako já. Doufám. Cítím jak se mi do očí valí slzy, připraveny k tomu, aby tekly na polštář, pokud mi něco za chvilku neodpoví.

Nemůžu žít bez toho, abych nevěděl co ke mně cítí. Cítím jak jeho prsty jezdí po linii mého obličeje; tuším, že chce něco říct. Vždycky! Buď nějakou špatnou zprávu nebo dobrou. Pevně sevřu oči, jak jen to jde. Obávám se toho nejhoršího. ‚Miluju tě pouze jako bratra Bille.‘ Prakticky slyším, jak to říká. Po tváři mi sjede jedna slza, ale nedopadne. Tom jí setře a políbí mě na místo, kde zmizela. Ucuknu před jeho dotykem:

„Nechci ti ublížit, nikdy ani chtít nebudu.“

Vím že by nechtěl, ale stejně na mě tyhle slova působí pokrytecky. Nemyslím si, že ví, že mě doposud zraňoval, ale neřekl mi to. Doposud to neví, ale bude to vědět. Bude vědět, že mi ubližoval tím, že mě nenavštěvoval během noci. Nechce vědět, co opravdu leží v mém srdci, pokud mi nedokáže říct co doopravdy cítí. Vím že nesnáší, když se má někomu s něčím svěřovat, že nesnáší když jeho problémy jen tak někdo zná. Pousměju se nad tím a cítím jak se jeho prsty dotýkají mých rtů.

„Co cítíš Bille?“ neodpovídám; on ví co cítím. Úzkost, nervozitu, naději, strach, obavy a spoustu dalších věcí. Jak by to nemohl vědět, ale tohle je Tom, on myslí pouze tím co má mezi nohama a ne mozkem.

Mohl by být tak chytrý, pokud by přemýšlel nad tím co dělá. Vzdychnu,

„Co to je Bille?“

„Tak mi to řekni.“ zašeptám.

„Co ti mám říct?“ zastavil se mi dech, srdce přestalo tlouct, co mi má říct? Jak to jenom může říct? On ví co chci slyšet!

„Ty víš co.“

„Ne, nevím Bille. Nejsem ty, abych ti mohl číst myšlenky.“ Otevřu oči a zírám na něj, proč se ke mně chová jako největší kretén. Odstrčím se od něj; nechci být vedle něho. On to ví, jenom se bojí říct mi to do očí. Čeho se bojí? Řekl jsem mu pravdu, všechny lži v mém srdci, to nejsou lži, není to nic co by to dělalo lepší než jaké to je. To je vážně tak těžký, říct bratrovi co cítím? Zapomněl jsem, že s ním mluvím. Znovu vzdychnu a snažím se utéct před jeho objetím, ale on mě přitáhne zpátky k sobě, blíž než předtím.

„Jdi ode mě Tome.“

„Půjdu od tebe za chvilku, ale potom tě budu chtít držet. Proč seš zase nasranej? Já tady nejsem proto, aby sis se mnou hrál, nejsem tvoje hračka. Já jsem lidská bytost. Nemůžu ti číst myšlenky, tak co chceš vědět?“

!Ty to víš, ale to se tak moc bojíš mi to říct? Co je tak těžkýho na tom, říct svému vlastnímu tělu, svojí krve, co cítíš?“ Tom se na mě podíval jako bych byl blázen. Vážně mě nechtěl následovat.

„Jenom to chci vědět, to je celý Tome..“

„Jo, já vím, ale co sakra chceš vědět? To že jsem kluk, že někoho miluju, že někoho chci vojet, co? Vůbec mi to neulehčuješ.“

Zatřesu hlavou, vysmeknu se mu z objetí a vyskočím z postele. Stojím tu před ním, měsíční světlo mě obléká tak, že to vypadá jako bych byl anděl a měl okolo sebe nějakou auru. Znovu zatřesu hlavou a upřeně se na Toma podívám; vzhlíží ke mně, je naštvaný. Stoupne si a jde blíž ke mně, díváme se na sebe tváří v tvář.

„Proč jsi tak tvrdohlavý?“ Tom se začne smát,

„Já že jsem tvrdohlavý? To ty tady stojíš bez oblečení a ječíš na mě, ať ti řeknu něco, co nevím. A to všechno docela bezvýznamně, ale zřejmě to v tvým mozku dává nějaký smysl. Já nejsem Bill; Jsem Tom tak mě nech o tom přemýšlet, jako jednoho z nás, jedno z dvojčat.“ Neodpovídám, ale dál se upřeně dívám na Toma, udělal mi v hlavě pořádnej bordel. Cítím jak se mi chce zase brečet.

Tom už není naštvaný, ale do očí se mu také hrnou slzy,

„Bille.“ Řekl potichu moje jméno a šel blíž ke mně, ale já před ním couvnu. Nechci aby se mě dotýkal; nechci, aby se jeho jedovaté rty dotýkali mojí kůže. „Bille“ řekl ještě tišeji, ale nešeptal. Podívám se mu do očí a vypadá to, že se mu chce brečet. Chci ho utěšit, ale dme se ve mně zlost, mám na to právo. Teď je ten pravý čas zasáhnout, ale nechci to udělat ještě horší. On ví že udělal něco špatně, co mě zranilo. Couvám, až moje tělo narazí do zdi a já nemůžu utéci.

Tom ke mně přijde blíž,

„Nesahej na mě Tome.“ Tom to neudělá, ale jde ještě blíž, naše těla se dotýkají.

„Omlouvám se.“ Zašeptá a nalepí svoje tělo na to mé. Neodpovím, nechci to udělat. Chci ho ze sebe odstrčit a uhodit ho, vím však, že by to situaci moc nepomohlo. Obejmu ho. On moje ruce přirazí na zeď, nemůžu se bránit. Odvrátím mojí hlavu od Toma, nechci se mu dívat do očí, nechci se topit ve zklamání v jeho očích.

„Bille nebuď takový.“

„Jaký? Nechápu tě.“ Vyprsknu a vím, že on ví, že jsem na něj stále naštvaný.

„Bille.“ Řekne prosebně, ale já se na něj stále nekoukám.“Bille přestaň se chovat, jako bys byl o zasraný dva roky starší. Vím co chceš slyšet, ale možná že ti nechci odpovědět.“ Otočím se a podívám se na něj; věděl to, ale nechtěl mi to říct. „Ano Bille, vím, že po mě chceš, abych ti to řekl, ale nemůžu, protože bych se rozbrečel, nemůžu si vylejvat svoje srdce každýmu kdo chce něco vědět.“ Přitlačil na moje ruce a udělal krok dopředu. Sklopil oči k zemi, “ Nemůžu ti říct, že tě miluju Bille, protože to není pravda.“ Přestal a zhluboka se nadechl.

Zastavilo se mi srdce a cítím se jakobych nemohl dýchat, on mě nemiluje. Cítím, že mám v očích slzy a je mi jedno jestli to uvidí. Začínají téct po mém obličeji,

„Já tě Bille šíleně miluju, cítím, že je to něco víc než jen láska. Cítím, že když tě neuvidím, tak umřu, jestli neucítím tvoje ruce, budu mrtvý. Když na svých rtech neucítím ty tvoje, udusím se láskou, tohle je to, co k tobě cítím Bille. Umřu bez tebe, pokud nebudeš víc než můj bratr.“

Zůstal jsem na něj koukat, už se na mě díval a já viděl, že se nesměle usmívá. Nemůžu říct absolutně nic, co můžu říct, když řekl všechno co jsem chtěl říct já. Přistoupím k němu o krok blíž, ale zastavím, co když si se mnou jenom hraje? Co když to řekl jenom proto, aby to mezi námi bylo lepší, ale nemyslel to tak? Přistoupím ještě blíž, bojím se jak bude reagovat. Taky přistoupil.

Ruce natáhl pro mé a já ho nechal, ať mě za ně chytne. Na rozdíl od mých, byly teplé. Dal si je kolem svého pasu a svoje kolem mého. Stáli jsme tu beze slova, naše oči nám řekli všechno co jsme potřebovali vědět. Nakloním se blíž k jeho uchu,

„Vážně jsi to tak myslel?“ cítím, že přikyvuje,

„Samozřejmě Bille.“ Cítím se jako malá holka, ale navrátím se do původní polohy.

Konečně mě udělal šťastným, konečně mi přiznal to, co je v něm a to je pouze začátek. Tom přiložil své rty na mé a políbil mě a já mu se vší něžností polibek vrátil. Prolomili jsme mezi sebou zbývající mezírku a on mě pohladil po tváři. Nahnul jsem se k němu ještě blíž, jakoby mě podpíral, zavřu oči a cítím, jak se mě jeho kůže dotýká a že moje duše je konečně klidná. Všechna bolest, kterou jsem cítil pomalinku mizí, protože vím, že mě Tom skutečně miluje. Samota skončila a já konečně vidím světlo na konci tunelu, které tam na mě čeká s otevřenou náručí.

Usmívám se, když si tohle představuju, cítím že Tomovi rty se znovu dotýkají mých a v tento okamžik mi dává všechno co má. Když se ode mě odlepí, otevřu oči,

„Bille, pojď do postele.“ Přikývnu a jdu si zase lehnout, cítím jak mě Tomova ruka zastavila. Políbil mě zezadu na krk a hlavu si položil na moje rameno.

„Miluju svýho brášku víc než cokoliv v mým životě…“ usměju se a vlezu si společně s Tomem do postele. Neotočím se k němu čelem, ale on mě automaticky obejme a přitáhne si mě blíž k sobě. Jeho vášnivost se mi rozlévá do celého těla a já znovu zavírám oči. Naše duše se konečně našly, vím to. Nezáleží nám na ostatních. On je moje polovička a já ta jeho. Navždycky budeme spolu a všechno už bude v pořádku.

autor: Boukalka
betaread: Sajuš