Zářivě jsem se usmál na blondýnku a přitiskl ji k sobě. „Co bys řekla na procházku?“ Zašeptal jsem jí do ucha a slyšel její zahihňání.
„Dobře.“ Vzal jsem ji za ruku a mířil si to ven. Za patnáct minut už jsme vcházeli do mého bytu. Zaklapl jsem dveře a vrhl se na ni. Přimáčkl jsem ji ke stěně a vášnivě políbil.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ Zeptala se mezi polibky.
„Na tom nezáleží.“ Líbal jsem ji na krku a přemístil se s ní do postele. Jen se usmála a dál to neřešila. Přejížděl jsem jazykem po jejím krku a cítil její teplou krev. Moje tesáky se okamžitě vysunuly a oči zčernaly. Ruce jsem jí držel za hlavou, aby se nemohla bránit. Ale ani tak by proti mně neměla šanci.
„Mmm.“ S velkým úsilím jsem zasunul tesáky a políbil ji na ústa. Sedla si na mě a svlékala ze mě oblečení. Opět jsme se převrátili a třeli o sebe svá nahá těla. Bez zeptání jsem do ní proniknul a přirazil.
„Ah. Ještě.“ Zaprosila. S dalším přírazem jsem vysunul své tesáky a s dalším se zakousl do jejího krku. Ucítil jsem horkou tekutinu na svém jazyku. Přirážel jsem a sál její krev.
„Áááá. Ne!“ Snažila se mě odstrčit, ale proti mým silným pažím neměla šanci. Jenže najednou jsem ucítil náraz a ocitnul jsem se na druhé straně místnosti. U postele stál Tom, hrbil se a vrčel na mě. Okamžitě jsem se postavil do útočné pozice a vrčel na něj taky, ač to muselo být vtipné, když jsme vzrušený a nahý.
„Běž!“ Nespouštěl ze mě oči. „Z dnešního večera si nic nebudeš pamatovat. Všechno je v pořádku.“ Zadíval se jí do očí a ovlivnil ji. Skvělý.
„Najdi si vlastní večeři.“ Oblíkl jsem si boxerky a kalhoty.
„V mým domě nikoho zabíjet nebudeš!“
„Fajn. Odstěhuju se.“ Pokrčil jsem rameny a nalil si whisky.
„Bille!“ Zavrčel na mě.
„Co je? Nemůžu za to, že ty si hraješ na mučedníka! Já nepopírám, kdo jsem. Možná bys měl zajít k psychiatrovi, jestli nemáš rozdvojenou osobnost. Zapírat svoji identitu, to je vážný.“
„Oh, tak promiň, že si nehodlám dělat večeři z nevinných lidí.“
„Tak jez jen zloduchy. Budeš za hrdinu.“ Posadil jsem se do křesla a napil se.
„Tohle není sranda!“ Zavrčel.
„No tak, smiř se s tím. Jsme upíři, lovíme lidi. Koloběh života. To jen ty děláš drahoty a seš na té zvířecí dietě.“ Poplácal jsem ho po rameni. „Já být tebou, tak se bojím, že se proti mně zvířátka spiknou. Určitě si o tom povídají.“ Usmál jsem se na něj. Popadl mě pod krkem a přitlačil na zeď.
„V mém domě žádné zabíjení, jasný?!“
„Ok. Ok. Slibuju.“ Pustil mě a odešel.
Asi hodinu jsem seděl v křesle, než jsem se dostatečně opil a vydal se za Tomem. Seděl ve svým pokoji na posteli a četl si.
„Hele, bráško, když jsi předtím bez zaklepání vtrhl do mýho pokoje, při něčem jsi mě vyrušil.“
„Teď rušíš ty mě.“ Přešel jsem k němu a vytrhl mu knížku. Přičemž si hned stoupl, ale zatlačil jsem ho znovu na postel.
„No tak, dokončíme to společně!“ Sedl jsem si na něj a přejel špičkou jazyka po jeho krku. Položil jsem ho a políbil, ale on se ani nehnul. „No tak trošku spolupracuj.“ Zhoupl jsem se na něm, ale on nereagoval. „Jak chceš, bráško.“ Roztrhl jsem jeho tričko a laskal jeho hruď. On jen ležel a čekal, než si pohraju. Rozepnul jsem jeho džíny a sesunul je k jeho kolenům i s boxerkama. Jedním rychlým pohybem jsem strhl kalhoty i ze sebe a otíral se svým klínem o ten jeho. Líbal jsem ho na krku a škrábal na břiše.
„No tak, nenech se pobízet.“ Zašeptal jsem. V tom mě chytil a už ležel na mně.
„Provokuješ! Abys na to nedoplatil, Bille.“ Zavrčel mi do ucha.
„Uvidíme.“ Přirazil jsem proti jeho klínu a vytáhl drápy. Prořízl jsem svou kůži na krku a nechal stékat kapičky krve dolů.
„No tak, bráško.“ Namočil jsem do krve prst a potřel s ní jeho ústa. Slyšel jsem jeho vrčení a cítil, jak jeho hruď vibruje. Znovu jsem se o něj otřel klínem, přičemž sám přirazil.
„No tak, vezmi si mě.“ Nenechal se pobízet dlouho a vyhledal můj vstup. Ihned do mě přirazil a zakousl se do mě. Sám jsem se přisunul blíž a přirážel svými boky proti jeho, přesně tak, jak jsem chtěl. Drtil moje ruce za hlavou v sevření a hltal moji krev. Zezačátku, teď si ji spíš vychutnával.
„Chci taky ochutnat tvojí krev.“ Jen zavrtěl hlavou a sál dál. Přirážel na moji prostatu, cítil jsem, že se blíží k vyvrcholení. Zatínal jsem svaly kolem jeho penisu, snažil jsem se, aby to bylo co nejlepší. Naposledy přirazil a udělal se, s tím se zakousl ještě víc do mého krku. Bolelo to, ale nechtěl jsem mu to překazit. Zavřel jsem oči a cítil, jak omdlívám. Vypil až moc mé krve, ale stálo to za to! Dostal jsem svýho bráchu, juhůů!
autor: Bína
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Neměli by být upíři mrtví? já se v tom totálně nevyznám ale krej už by mt neměli. 😀 Ale jinak ta povídka byla úžasná.. rpo mě jako upríského lajka je mi to šuma fuk 😀
ten konec mě dostal :DD on omdlévá a jen "juhůů šukal jsem s bráchou!" xDD super povídka 😀 🙂
No tak to je… wooow… :)) 😀 Zatraceně dobrý. Hmmmm… vampire twins, sexy. :)))
Mein gott to "juhůů" mě dostalo :DD Ale jinak je to skvělá jednodílovka 😀 Moc se mi líbí :))
Bylo to dokonalý, vůbec by nebylo špatné, kdyby bylo pokračování.
Nápad to byl fakt dobrý i ten konec byl parádní 😀
promin, ale přišlo mi to jako přes kopírak Bloody brothers….
vůbec se mi to nelíbilo. začátek byl jako z The Vampire Diaries a ten konec jen prostě rychle popdaná událos. teda spíš nepopsaná 😀 :/ tohle se nepovedlo
[6]: to ti jentak přijde,když to tak vemeš,všecky upírský povídky sou skoro stejný
„jez jen zloduchy. Budeš za hrdinu.“ 😀 takže toto bolo vtipné, ale ostatné… Chýbal mi tam cit, alebo vášeň. Možno tam boli ale nestihli sa dostať von. Alebo ja som ich nestihla cítiť. Možno by si to zaslúžilo rozpísať viac prípadne dopísať ešte jeden diel, kde by sa vysvetlilo aký majú vlastne vzťah. Alebo aký ho nemajú?…
Nikdy jsem nečetla ani neviděla nic s vampíry, upíry… jaký je mezi tím rozdíl nevím 😀 Přes naléhání ostatních jsem nečetla ani ten bestseller Svítání, takže vůbec netuším, jak to v tomhle žánru chodí, kdo je nesmrtelný a kdo ne 😀 Tak jsem byla zvědavá, jak si s tím moje fantazie pohraje. Pokud mám být upřímná – nestihla jsem si to ani pořádně představit, bylo to takové honem honem… u některých povídek je to fajn, ale tady bych to víc rozepsala. Stačili by dvě tři scény trošku do detailů, abych to mohla cíti, tu atmosféru. Asi bych přihodila nějaké vylíčení jejich pocitů, sem tam… jak si připadali v tu a v tu chvíli. Neboj se používat víc přídavných jmen a příslovců, hodně to povídku oživí. Já mám například při psaní neustále k dispozici Slovník synonym 😀 (ve Wordu je to Tezaurus). Ohromně se to hodí 😉
Ale abych jen nekritizovala – na druhou stranu to vůbec není špatné, je to sice trochu slabší v navození té atmosféry, ale to se spraví 😉 Jinak téma je to suprové! Jakožto naprostý neznalec "vampírismu" chválím originalitu, protože ve spojení s Billem a Tomem jsem ještě nic podobného nečetla 😉 V téhle povídce ale přece jenom bylo néco, co bych nazvala "moment překvapení", něco, co mě opravdu potěšilo a za co hodně chválím – a to předposlední odstavec, který vlastně odhaluje Billovu touhu po tom, co si celou dobu odpíral (místo toho radši "jedl zvířátka":D) Tam jsem si opravdu představila to pokušení. A to se mi z celé povídky líbilo nejvíc 😉 Mimo jiné byla místy i vtipná! Třeba "Najdi si vlastní večeři." :D:D:D
[6]: a mě to tak zase vubec nepřišlo..
líbila se mi tahle povídka, jen mi to přišlo urychlené a trochu hlášky z Upírských deníků, ale za to vtipné.. nachvíli jsme si představila Damona a Stefana jak si to spolu.. oh.. kdyby byl Stefan hezčí tak bych to dala ale tak:d…
Povedlo se ti to, i když zapracovat by se na tom mělo víc…:)
pardon nechci rejpat je to dobrý ale není to trochu ošlehlý z Vampire Diares? ..