autor: Blacky
betaread: Janule
betaread: Janule
Hééj, lidičky! Napsala jsem Nedokončený příběh podruhý, ale trošku, řekněme… depresivněji, smutněji a nechutněji… tyhle řádky mi moc přirostly k srdci… ani nevíte jak a proč… 🙁
Jinak, doporučuju si k tomu, jestli se rozhodnete číst, pustit písničku If I was your Vampire, nebo Evidence od Marilyna Mansona… vytvoří to atmosféru, která se k tomu hodí… přeju příjemný počtení (ze kterýho vám může vyrazit husí kůže 🙂 )…
Vaše Blacky…(takovej šííílenej úchyl :))
,,Nevím, kdy to vůbec začalo… prostě se mi ty krvavé šrámy na rukách líbily, přinášely klid a úlevu a žiletka se stala mou nejlepší kámoškou, nikoho jiného jsem vlastně vůbec neměl, nějakého opravdového přítele, těch pár lidí ve škole, ti se počítat nedají. Mými kamarády se jen nazývají, abych jim pomohl s učením a potom si ze mě jenom utahujou, že jsem holka a gay a tak dál a dál a dál… A moje dvojče? Moje slavné dvojčátko Tom? Tomu jsem ukradenej. Je pro mě víc než jen dvojče, bratr, je to moje láska, miluju ho, a on to ví… ale je mu to jedno, netuším, jestli ví o mém sebepoškozování, ale určitě si toho musel všimnout, nedělá ale nic, jsem mu prostě volnej jak ty jeho pyžama, co furt nosí.
Teda, kdybych já zjistil, že s moje dvojče podřezává a neskutečně trpí, tak bych něco udělal, cokoli, ale nenechal bych ho v tom samotné, jo, není pravda, že dvojčata podobně uvažují, to by se Tom totiž nechoval takhle… Všude sice říká, jak pozná, že mi něco je, jako tenkrát, když jsem byl v nemocnici s tím alergickým záchvatem, ale kecá, to, že jsem v nemocnici, mu zavolala máma. No, už jsem se zmiňoval, že jsme slavní? Stejně je to jedno, muzika mě baví, asi je to to, kvůli čemu tu ještě jsem… Vím, že přijde den, kdy se říznu trochu víc a bude po všem… Nikomu bych myslím nechyběl, mámě možná trochu, ale stejně má radši Toma. To co provede on, jako by se nestalo, zatímco když udělám totéž já, hned je oheň na střeše… A jestli bych chyběl Tomovi? To je otázka! Nechyběl, jenom mě ignoruje, možná by si na veřejnosti párkrát pobrečel, aby ho všichni litovali a dostal dalších pár holek. Mám já to ale děsnej život, teda, stěžovat si nemůžu, mám slávu, peníze, u nohou mi leží tisíce holek, ale já chci jen jeho… vzdal jsem to.
A to je právě ten důvod. Důvod proč bez žiletky nemůžu usnout. Jenom ona mi pomáhá, krev odplaví moje deprese, problémy, ale potom se to dvojnásobně vrátí… Vím, že kdyby se to veřejnost dověděla, zničil bych kapelu, a to já nechci. Sice už to mezi námi vře, ale muziku milujem všichni, ta nás spojuje. Ale chtěl bych, aby taky něco spojovalo mě a Toma… třeba láska, ale vím, že k tomu nedojde, ale proč o tom pořád píšu? Těchhle archů papíru, stejných jako je tento, mám v krabici pod postelí nespočet. Netuším, proč jsem tenhle příběh začal psát, píšu to samé pořád dokola, ale nikdy to nedokončím, nevydržím to a jdu do koupelny kde… no všichni víte co. Teče u toho krev a je to neskutečné utrpení v kombinaci se štěstím a uspokojením… ne, sex to není… Co myslíte, dokážu na tenhle papír dopsat celý můj příběh? Vím, že nejsem kdovíjaký spisovatel, ale z tohohle bych se vyzpovídat chtěl… aspoň papíru… no, ale víme jak to chodí – Chtít můžeš, ale… Ach jo, jsem beznadějnej případ… případ, kterej si nezaslouží nic jinýho než…“
Na papíře zůstal nedokončený příběh, kroky černovlasého mladíka opět vedly do koupelny…
Ze skříňky opatrně vyndal žiletku… ten předmět vykoupení… Jeho lásku, bez které nedokázal existovat… už ne… Jemně přitlačil její ostří proti své kůži… jako by ochutnával ten pocit, jako by to byl předkrm před hlavním chodem, který přišel vzápětí… přejel ostřím přes kůži, ještě jednou, a znova… neměl dost, pořád neměl dost, chtěl víc uspokojení, víc klidu… ta tekutina… nadevše ji miloval… spolu s ní odplouval stres, deprese, dávala naději, klid, byl klidný, když viděl, jak jeho krev odchází pryč, ztrácí se v nenávratnu… byl klidný… až moc klidný… a najednou tak prázdný… prázdný, jako když vypijete plechovku coly, tak se cítil, jako plechovka bez coly… rozplakal se… nad sebou samým, lítostí, láskou… nemohl dál… nemohl se dál nečinně dívat, jak ho bratr ničí… jak ho život ničí… jak se ničí sám… Proč se jen ničit? Proč se rovnou nezničit úplně? Udělat konec tomu trápení? A proč ne právě teď? Ne, nejde to… co bratr? Nejdřív zničí bratra… Spočítá mu to, všechny jeho hříchy… to on za všechno může! To on! Udělá z něj trosku! Udělá z něj blázna! Nesvéprávnýho blbce!… Ale jak? On to nedokáže… je příliš slabý… je to slaboch! Jen nicka! Taková nula! Umí jen brečet a řezat se! Nic neumí a nedokáže! Nikdy nic nedokázal! Vždyť miluje svého bratra… je nechutný a nemorální! Svět takovéhle lidi nechce… nemá je rád… nemůže je mít!
Popadl žiletku… plný agrese a nenávisti… zasekl ji zpoloviny do zápěstí a pokračoval dál po předloktí… už ani nevnímal bolest… bylo mu to jedno… cítil jen obrovskou lítost… sžírala ho zevnitř… nemohl se jí bránit… nemohl… jeho slzy se mísily z množstvím krve, která vytékala z jeho rány a dohromady tvořily směs čistého utrpení a nesmírné bolesti… vysílený padl na zem… lehce se usmál… a stejně bratra zničí! Až ho tu najde takhle ležet… bez krve… bez života… bude si to vyčítat… nadosmrti vyčítat… nikdy si to neodpustí… bude z něj troska! Tak to přeci Bill chtěl nebo ne?… Ne, nechtěl… on přeci nechtěl zemřít! Chtěl dopsat svůj příběh! Chtěl se bratrovi pomstít!… Vždyť se pomstí…. Pomstí, ale nebude moci být u toho… ,,Bill je vůl! Bill je idiot! Bill je jen nepraktický hnusný a nechutný blázen!“ zní mu v hlavě hlas jeho svědomí…,,Je to pitomec, který umírá!“… Nemá už sílu… nemá sílu žít, ale ještě mu zbyla… zbyla, aby se naposledy zvedl a krví na zrcadlo napsal: ,,Miluji tě“…
autor: Blacky
smutný……brečím…:-(:-(
Niky : tak breč, já brečela taky…..pamatuj: ,,Slzy jsou důsledkem toho, že cítíš.A kdo cítí, není špatný člověk…"
Achjo x( To bylo hodně smutné, ale na druhé straně – krásné. Ne, že by bylo sebepoškozovaní krásné, s tím naprosto, naprosto nesouhlasím. Ale je hezké, jak dokážeš dostat na papír svoje myšlenky, jak si Billa postavila do vlastních pocitů… Poslyš Blacky, každý z nás má problémy. My víme, žes tuhle povídku nenapsala jen tak, že prostě víš, o čem mluvíš… Ale takhle se problémy neřeší. Vážně ne 🙁
Ale ona to Blackuš řeší i jinak, ty svoje " problémy "……..Blackuš: Hezoulinká povídka, ale těch máš v dokumentech hafy :-)) pošleš taky toho upírka? já ten první díl nedočetla :-))))
Blacky:děkuji…upá mě a povídka dojala
*ta
to je smutný.. :'(
A teď si holky vemte, žhe ona toto píše v matice, v poslední lavici, poslouchá u toho Nightwish nebo Mansona, nebo co jí to tam hraje, u toho se blaženě usmívá a učitelku má v prdeli…..xDDD
Kééécááá! ve fyzice! a ten blaženej úsměv taky neni pravda…nebo je? já se nevidim…xDD
to ye moc pěkný..x)
nádherný… a ty songy k tomu fakt sedí… Moc se mi to líbilo, i když to bylo smutný…ach neopětovaná láska…:´(
Blacky: a jestlis ty problémy řešila takhle jako Bill….pár měsíců zpátky jsem do toho spadla taky, takže vím, o čem mluvím..kvůli někomu, kdo odmítal…….Njn…ale život se musí žít dál a třeba i ta povídka někomu pomůže…….
Blacky to je krásný
fakt nadhera…………..akorat by mě zajimalo jaka byla tomova reakce když ho našel
mám napsat verzi 3?? xDDD néé, sranda, mysím, že už toho má hoodně lidí plný zuby.:-)) ale stejně by to bylo vtipný, jedna povídka v několika vezích, to se mi líbí :-DD
Hele, Blacky, dáš sem někdy odkaz na svůj blog? Není tam sice twincest, ale je moooc úžasnej to bloček…holky, deme protestovat? ,,My chceme odkaz! My chceme odkaz!"
pokud to někoho zajímá……
ODKAAAZ!!! bitte bitte……*psí očka* 🙂
aduska: to mě taky…to muselo bejt strašný….chudinka=´(
Ahoj krasny ja tenhle pocit znam rezu se kazdy rano abych mela silu ubec jit do skoli sem blazen ale nic s tim nenadelam znicil me clovek kterej si rika muj tata a nikdy mu to neodpustim!! Asi us to vsechno vzdam ale ja vlastne nemam co….je to krasny…