autor: Bitter
,,Bille… co… co se děje?“ Zamžourá na Billa David, kterého chlapec právě vytáhl ze sprchy.
,,Jde o ty papíry, co jsem měl za kapelu podepsat… já to četl a… je tam chyba.“
,,Chyba? Kde?“
,,No tady, hele…“ Už strkal Davidovi pod nos papír a nehtem kroužil na číslu.
,,A… co na tom není v pořádku?“
,,No ta aparatura stála nejmíň o třetinu míň…“ Vyjekne Bill nepřirozeně vysoko, ještě teď si totiž pamatoval, jak se zvukaři radovali, že sehnali jednu z nejlepších aparatur o třetinu míň, než stály normálně.
,,Vážně? Tak to se museli přeťuknout nebo něco takovýho. Dej mi to a já už se o to postarám.“
,,Tak jo. Čau.“ Podal papíry Davidovi a odešel. Hned jak zalezl do pokoje, vyndal pořadač s kopiemi všeho, co kdy podepsali. Moc toho nebylo…
Pomalu pročítal jednotlivé archy a pomalu, ale jistě nabýval na pocitu, že to asi překlep nebyl. Skoro všude něco bylo. Ještě nedávno by tomu nevěnoval pozornost, teď ale nabýval dojmu, že na nich někdo tuneluje…
Už podruhé za večer rozhodně zaklepal na Davida.
,,Co… zase ty? Ty ses rozhodl, že mi prostě překazíš pohodovej večer, co? Neříkej, že jsi našel další překlep,“ zaúpěl, když si všimnul papírů v Billových rukách. Jestli mu řekne, že někde chybí háček, picne ho mezi oči a udělá si z něj koberec před krb, kterej si speciálně kvůli němu pořídí.
,,Tak překlep jo? A co je tohle…“ Vrazil mu do ruky papíry a napochodoval do pokoje.
,,Tohle překlep není. Někdo si ulejvá prachy. Dyť se na to podívej.“ David pomalu projde všechny papíry.
,,To musí být nějaký omyl, vždyť nikdo z našeho týmu by nic takovýho neudělal…“
,,No, mně je to poměrně fuk, ale dej to do pořádku dřív, než na to přijde někdo jinej. Kdyby se to opakovalo, tak by se to muselo nahlásit. Dyť to sou samý velký cifry.“
,,Ty jsi to někomu říkal?“
,,Ne.“
,,Tak to ani neříkej. Já s tím něco udělám, jo?“
,,Tak jo.“ Rozloučí se a odejde. David ještě chvilku pročítá papíry, a pak vezme do ruky telefon a vytočí hned první číslo v seznamu.
,,Alexi… máme problém.“
,,Jakej?“
,,Bill přišel na ty prachy.“
,,Co? Jak na to moh přijít?! Copak jsem ti neříkal, že… No to je jedno, každopádně se ho musíme zbavit dřív, než začne žvanit.“
,,A co chceš jako dělat?“
,,To už nech na mně.“
„O.k. A mám zavolat Janovi, nebo mu to řekneš?“
,,Já mu to řeknu. Dave, seš si jistej, že to ten mrňavej buzík nikomu nevykecal?“
,,Sám mi to řek…“
,,Tak fajn, čau.“
O týden později
,,A nechceš jít na chvilku ke mně?“ Zeptá se Tom s nadějí Billa, když se po koncertě loučí před pokoji. Chtěl mu říct jednu důležitou věc. Už to v sobě dusil moc dlouho. Jenže Bill jeho plány zhatí jedinou větou.
,,Promiň, ale jsem fakt unavenej.“ Špitne a s bratrem se rozloučí. Tom zaleze do pokoje, ale okamžitě uslyší výkřik – Billův výkřik.
Rozběhne se za ním a srazí se s ním na chodbě. Bill mu přistane v náručí a celý se klepe.
,,Bille, co je?“ Bill jen ukáže na pokoj a je na něm vidět, že má jen málo k tomu, aby omdlel. Tom ho pustí a chce se jít podívat, co ho tak vyděsilo. Bill se ho pevně chytne a jde za ním.
V obýváku nic, ale jakmile nakoukne do ložnice, má co dělat, aby zděšeně nevykřikl.
Billovy věci jsou naprosto všude rozházený, je cítit benzin a na stěně je nápis jako by krví – Chcípneš.
Bill schová hlavu do Tomovy mikiny a nahlas se rozbrečí.
,,Tome, kdo to udělal? Já… já mám strach.“
,,Pojď.“ Tom ho rychle otočí a už ho vede o patro níž, kde mají pokoje bodyguardi. Zaťuká na jeden z pokojů.
,,Tome, něco není v pořádku?“ zeptá se brejlatý muž hned, jak otevře dveře a všimne si, že Bill doslova visí na Tomově rameni a třese se hrůzou.
,,Saki, jdi do Billova pokoje… My… my nevíme, kdo to udělal, ale… ale musíme pryč… okamžitě!“
,,Co? Co je v Billově pokoji?“
,,Já už tam nejdu…“ Špitne tiše Bill a ještě víc se přivine k Tomovu ramenu.
,,Kluci, jestli je to nějakej vtip…“ Zakleje, ale jde se podívat. Ve chvíli, kdy se vrací, už má u ucha mobil a s někým mluví. Zavěsí.
,,Jedeme. Kluci už si balí. Tome, ty si jdi taky zabalit, Bille, my si promluvíme.“
Tom poslechne a okamžitě se rozběhne si zabalit.
Saki vezme Billa k sobě do pokoje a vytáhne z tašky nějaké papíry, které položí před Billa.
,,Tohle přišlo vaší mámě a tohle chodí už asi tři dny tobě. Nechtěl jsem, abys to věděl…“ Bill mu dopisy vytrhne a začne číst. Když je uprostřed posledního, do pokoje se vrátí Tom.
,,Kdo to psal?“ Špitne Bill.
,,Nevíme. Našel jsem to většinou, když jsem kontroloval vaše pokoje. David nechtěl, aby ses vyděsil, podle něho to je jen nějaký antifanoušek, jenže včera přišlo tohle.“ Podá mu obálku a Bill z ní vysype pět nábojů.
,,A dneska ten pokoj…. tohle není antifanoušek… někdo tě chce zabít, Bille.“
,,Cože?!“ První, kdo byl schopný reagovat, byl Tom. Okamžitě chytil Billa do náručí, protože ten se sunul k zemi.
,,Proč?“ Špitne tiše těsně před tím, než omdlí.
…………..
Bill se okolo sebe rozhlídne.
,,Kde to jsem…?“
Nevidí nic, všude je černo. Najednou uslyší dívčí hlas.
,,Tam, kde máš být.“ Otočí se, ale nikoho nevidí.
,,Co… co se to děje? Kdo jsi?“
,,Za chvíli uvidíš…“ Billovi se najednou zableskne před očima a ocitne se v nemocniční chodbě.
Je tam máma, Tom a nějaký doktor. O něčem se baví a Tom se najednou rozběhne chodbou pryč a zastaví se až u velkého okna. Těsně vedle něj.
,,Tome… co se děje?“ Tom nereaguje, jen se dívá před sebe a tečou mu slzy.
,,Tome, tak co se děje?“ Nic. Bill se podívá směrem, co Tom. Dívá se do pokoje, ve kterém někdo leží. Pořádně se zadívá na osobu na lůžku a zalapá po dechu.
,,Co to má bejt?“ Chce na sebe Toma otočit, ale jeho ruka jím projde.
,,Co…“
,,Musíš se to nejdřív naučit… není to těžký.“
Bill se otočí a za sebou spatří černovlasou dívku.
,,Co se to děje…“ Špitne.
,,Ptej se spíš, co se stalo…“
,,Nebudu se ptát na nic! Já chci vědět, co se děje! Co je tohle sakra za vtip?“
,,S tebou bude hodně práce, ale co, už jsem si zvykla.“ Povzdychne si dívka a jde blíž k němu.
,,Já jsem Angela.“
,,A co? Řekneš mi, co se tady děje?!“
,,Fajn… takže dej mi ruku… já ti to ukážu… No neboj se.“ Dodá, když k ní Bill nedůvěřivě natahuje ruku. V poslední chvíli ale Bill ucukne.
,,Tome!“ Zakřičí mu těsně u ucha, ale Tom nereaguje. Jen se se slzami v očích dívá do pokoje.
Na sněhově bílém lůžku leží někdo, pro koho by zemřel, někdo, pro koho dýchá, někdo, koho miluje.
,,Bille…“ Špitne tiše.
,,Ale já jsem tady!“ To ale Tom neslyší. Vidí jen toho, jehož tělo leží na té posteli. Toho, který se podle doktorů už asi nikdy neprobere z komatu.
,,Bille, pojď. Ukážu ti, co se stalo… jen mi věř.“
,,Co se to děje…“
,,Jsi v komatu.“
,,Blbost. To bych tady nebyl.“
,,Ale ty tu nejsi. Ne opravdu.“
,,A co jsi zač ty? Taky seš v komatu nebo co?“
,,Já jsem mrtvá.“ Pokrčila rameny, jako kdyby mu sdělovala, že je venku hezky.
,,Já… já umřu?“
,,Ne, pokud uděláš, cos slíbil. Pak se probudíš a na všechno, co se teď děje, zapomeneš.“
,,Ale co jsem slíbil?“ Angela znovu natáhne ruku a Bill přijme. Ocitnou se na parkovišti.
Najednou mu před očima běží scéna, jak jeho a Toma odvádí Saki do auta.
Vidí sebe, jak se tiskne k Tomovi a vidí Tomův vyděšený pohled.
,,Dyť o tom nikdo nevěděl, tak jak nás našel?“
,,Bille, já nevím, zalezte do toho auta. Rychle!“ Najednou se ozval výstřel a Saki padl k zemi.
,,Né!“
,,Bille, do auta!“ Tom ho doslova shodil na zadní sedadlo a sedl si na sedadlo řidiče. Nastartoval, vyjet ale nestihl. Střelec rozstřelil gumu pneumatik a doběhl k autu. Otevřel dveře a u Tomova spánku se zaleskla zbraň.
,,Vylez.“
,,On ho zabije!“ Bill chtěl běžet za ním, ale Angela ho zadržela.
,,Nic se mu nestane. Viděl jsi ho přece v nemocnici, dneska, a tohle se stalo včera.“
,,Včera?“ Angela jen kývla a Bill se otočil zpátky. Viděl Toma, jak stojí přímo naproti tomu muži a viděl i sebe, jak se za ním schovává.
,,Zalezte do auta! Oba.“
,,Bille, tohle stačí. Teď uvidíš to, co se stalo dneska. Dneska ráno.“ Bill nebyl schopen slova. Modlil se, aby se vzbudil. Znovu se chytil Angeliny ruky a nechal se přenést do tmavé místnosti. Znova viděl sebe, ale i Toma. Seděli k sobě zády a měli ruce svázané za zády.
,,Mám strach…“
,,Nic nám neudělají… nedostali by výkupný… neboj…“
,,Tome, já…“ Pomalu otočil hlavu k Tomovi.
,,Já…“
,,Co?“
,,Než umřeme, chci, abys něco věděl…“
,,Ale my neumřem.“
,,Stejně to musím udělat. Tome, já…“ Nedopověděl. Do místnosti vtrhnul únosce. Chtěl popadnout Billa, ale Tom se vzepřel.
,,Nechte ho na pokoji!“
,,Drž hubu!“ Ohnal se po něm a Tom spadl na zem. Uhodil se do hlavy a omdlel.
,,Tome! Nesahej na mě! Jestli se mu něco stane, tak přísahám, že zabiju všechny, co tady jsou!! Tak pusť mě!“ Vztekal se Bill a cukal sebou, jak jen to šlo.
,,Ale ale… ty už neuděláš nikdy nic…“ Sundal si kuklu.
,,Co… D – ÁÁÁ“ Jeho poslední slovo utichlo v bolestném výkřiku, který doprovázely dva výstřely. Padl k zemi.
Únosce se konečně otočil a Bill se na něj mohl konečně podívat. Zalapal po dechu a do očí se mu nahrnuly slzy.
,,David…“ Špitl tiše a svezl se na zem.
,,Bille… Vím, že teď to bude těžký, ale musím ti ukázat ještě něco.“
,,Já už nechci…“
,,Řekl jsi teď něco, co způsobilo to, že jsi tady, ale není to jedinej důvod. Kdyby ano, umřel bys potom, cos splnil slib…“ Vzala Billa za ruku a oba se ocitli v jeho pokoji. Byla tma a byly slyšet jen hlasy. Zpod deky na posteli vycházelo tlumené světlo baterky. Okamžitě poznal, kde jsou. V jaké době. Bylo jim šest.
,,Tome, co je po smrti?“
,,Nevím… asi nic.“
,,Ale přece nemůžeš jen tak umřít… Třeba, když slíbíš, že se vrátíš…“
,,Třeba jo. Já fakt nevim.“
,,Tak já přísahám, že se vrátím a budu na tebe dávat pozor.“
,,Ale vždyť my umřem spolu…“
,,Fakt?“
,,Jo.“
,,Slibuješ?“
,,Slibuju.“ Najednou se všechno zase rozplynulo a on znova stál v nemocnici.
,,Běž do toho pokoje. Já se vrátím, až budeš mít jasno, jestli do toho jdeš.“
,,Do čeho?“
,,Slíbil jsi, že je zabiješ.“
,,Co?“
,,Jinak se nebudeš moct vrátit. Zavolej moje jméno, až budeš vědět.“ Najednou zmizela. Bill se jen nechápavě rozhlédl. Chtěl vzít za kliku. Nešlo to. Nadechl se a zavřel oči. Udělal dva kroky, a když oči otevřel, byl vevnitř.
Tom seděl na židli. Před chvilkou si vydupal alespoň pět minut, které mohl u Billa strávit.
Vzal Billovu ruku a jemně ji pohladil. Bill zůstal stát a sledoval dění před sebou.
,,Ahoj, bráško. Co tě to proboha napadlo, upadnout do komatu, co? To jsem ti nedovolil. Koukej se probrat, jinak se s tebou nebudu bavit. Je ti to jasný? A taky ti vyhodim všechny šminky. Úplně všechny a zamknu ti cinkrlátka. Tohle se nedělá… Ne mně. Víš, jakej mám strach? A navíc jsi mi něco nedořek. Musíš mně to říct. Slyšíš, musíš. Já ti taky musím něco říct. Chtěl jsem ti to říct tenkrát v hotelu, ale pak začlo to s těma dopisama, každej den jsme byli jinde a já se bál, že když ti to řeknu, tak… prostě jsem tě nechtěl ještě víc vyděsit. Ale až se probudíš, tak ti to řeknu. A je mi jedno, co na to řekneš ty. Musíš to vědět. Není fér, že jsem to tajil… Vždycky jsme si všechno říkali, takže se koukej probrat. Sice spíš teprve pár hodin, ale rekord ve spaní už jsi trhnul, tak koukej otevřít ty svý zmalovaný, krásný oči… Jinak umřu.“ Tom přestal mluvit a po tvářích se mu kutálely slzy. Bylo jich čím dál víc.
,,Nemůžu bez tebe bejt… slyšíš, nemůžu. Nesmíš mě tady nechat. Ani se to nezkoušej udělat. … Já udělám všechno, všechno, co bude potřeba, jen prosím neumři… nesmíš… neřek jsem ti, jak moc tě miluju…“
Složil hlavu na postel a tiskl se k Billově ruce. Brečel, jako ještě nikdy. Kdyby jen tušil, že Bill stojí za ním a že všechno slyšel, že i on se dusí pláčem a snaží se nekřičet. Otočil se, a aniž si to uvědomil, otevřel dveře.
,,Angelo! Já se chci vrátit! Slyšíš? Já chci zpátky!!“ Zhroutil se na kolena. ,,Chci zpátky…“
,,Vrátíš se.“ Ozval se nad ním chápavý hlas.
,,Ale jak? Jak ho mám sakra zabít?!“
,,Už jsi otevřel dveře.“
,,Co?“ Bill se otočil. Opravdu, dveře byly otevřené.
,,Jak…“
,,Nemysli na to. Jednej, jako bys žil. Nepřemýšlej nad tím, co děláš. Prostě to udělej. Mysli na místo, kde chceš být, budeš tam. Jen do minulosti se nedostaneš. Ty sám ne. V noci tě ti, co je máš zabít,“ uvidí. Ukázala směrem k pokoji.
,,On taky. Navíc vás spojuje něco, co ani smrt nezabije. Bratrství to není a to teď víš.“
,,Ale koho všeho mám zabít? Byl tam jen David a ty jsi říkala, že mě ti, které mám zabít, uvidí, kdo ještě?“
,,Přemýšlej… byl jsi tam ty, David a…“
,,Tom…“
,,Jestli je nezabiješ, nemůžeš se vrátit a navždy zůstaneš takhle.“
,,Nemůžu zabít Toma!“
,,V tom případě… zemřeš.“
…………..
Byla tma, jen z jeho pokoje vycházel pruh světla.
Bill nakoukl do dveří. Tom seděl u stolu a pročítal jeden z mnoha Billových notesů s písničkama.
Bill pomalu vešel do pokoje.
,,Tome…“ Nic. ,,Co mám dělat…?“ Povzdechl si a sedl si na postel a pozoroval ho. Tom dočetl stránku a sešit zavřel. Zhasl a odcházel. U dveří se naposled rozhlédl. Zarazil se, když si všiml postavy sedící na posteli. Zmateně zamrkal, ale byla tam pořád.
Bill si teprve teď uvědomil, že: V noci tě ti, co je máš zabít, uvidí. On taky. Spojuje vás něco, co ani smrt nezabije.
Vstal a Tom couvnul. Bill udělal ještě jeden krok dopředu a Tom narazil na stěnu za ním.
,,Tome, neboj se…“
,,Bi – Bille?“ Tom automaticky hledal vypínač, ale Bill ho zadržel.
,,Nesmíš rozsvítit…“ Než dořekl, místnost zalilo oslepující světlo. Tom se kolem sebe vystrašeně rozhlédl.
,,To přece… Bille?“ Už si začínal myslet, že se naprosto zbláznil, když se světlo opět zhaslo, zavřely se dveře a někdo mu přistál v náručí.
,,Bille? Co… co to…“
,,Já ti to vysvětlím, teď mě ale drž, prosím…“ Tom ho poslechl a přitiskl ho k sobě.
,,Co tady děláš, vždyť… vždyť jsi v komatu…“
,,To taky jsem. Já… já jsem… nevím, co jsem, jen vím, že jestli nesplním to, co jsem slíbil, tak umřu…“
,,Co? Já ničemu nerozumím…“
,,Tak rozsviť.“ Tom ho pustil a rozsvítil. Najednou byl v pokoji sám, jen notes, který četl, se najednou otevřel na straně s krátkou písničkou.
Tom se váhavě podíval na text – Wenn nichts mehr geht. Najednou se zase zhaslo a za ním stál Bill.
……………
Tom se zvednul z postele a podíval se z okna.
,,Takže mi chceš říct, že to všechno je Davidova zásluha?“ Bill jen kývl.
Tom si promnul spánky. Pořád ještě nechtěl věřit tomu, co se děje…
Bill se před dvěma hodinami zničehonic zjeví a řekne mu tak šílený věci, že si myslel, že se musel definitivně zbláznit. Jinak si to nedovedl vysvětlit.
,,Ty mi nevěříš, viď?“
,,Já nevím… vždyť já ani nevím, jestli se mi to nezdá.“
,,Ani nevíš, jak moc bych si přál, aby to byl sen.“
,,Třeba je…“
Bill se zvednul a došel až k Tomovi.
,,Potřebuju se tě na něco zeptat.“
,,Tak do toho…“ Vyzval ho Tom.
,,Miluješ mě… myslím opravdu, tak, jak jsi mi to říkal v tý nemocnici?“
,,Jak víš, co jsem říkal v nemocnici?“
,,Já tam byl…“ Tom jen sklopil oči a otočil se.
,,Proč se ptáš, když to víš?“
,,Chtěl jsi vědět, co jsem ti chtěl říct… předtím, jak mě střelili.“
,,A?“ Tom se na něj otočil.
,,V tý nemocnici jsi řekl všechno za mě…“
,,Bille…“
,,Mrzí mě to…“
,,Co tě mrzí?“
,,Že jsem ti to nedokázal říct dřív… třeba by se nic z toho nestalo.“ Zašeptal Bill a po jeho tvářích se začaly kutálet hořké slzy.
,,Třeba se to mělo stát…“ Špitl Tom a došel přímo k němu.
,,Třeba ano…“ Potvrdil Bill a váhavě se k Tomovi naklonil. Tem jen na vteřinku couvnul, ale pak, jakoby ho něco nakoplo nebo co se to stalo. Prudce chytil Billa za pas, přitáhl si ho a nedočkavě se vpil do jeho rtů.
………….
Bill se pomalu zvednul z postele a sundal ze sebe Tomovy ruce. Posbíral oblečení ze země, oblékl se a lehce Toma pohladil.
Do rána mu zbývaly ještě tři hodiny a on přesně věděl, co udělá…
Na vteřinku zavřel oči, a když je otevřel, byl v Davidově ložnici a David spal. Bill se jen nenávistně ušklíbl a nejradši by ho na místě zadusil polštářem, ale na druhou stranu chtěl, aby ho David viděl.
Vzal do ruky sklenici vody, kterou měl David na stolku, kdyby se probudil a měl žízeň, a vylil mu ji na hlavu. David se prudce probudil a vyděšeně vykřikl.
,,Co?! Ty?!“
,,Ano, já… slíbil jsem ti přece, že tě zabiju.“ Sykl mu Bill do ucha a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Najednou zmizel a David jen zmateně zamrkal.
,,Sakra, já mám halucinace…“ Povzdychl si, ale v tu chvíli se mu něco sevřelo kolem krku a nedovolovalo mu to dýchat. Jen bezmocně lapal po dechu a máchal rukama před sebe, jenže jen protínal vzduch….
Konečně se s posledním zachrčením David znovu svezl do postele a Bill ve stejný okamžik zmizel, aby se mohl objevit v nemocnici u lůžka, kde leželo jeho tělo.
,,Když se nebudu mít kam vrátit, nebudu muset zabít Toma…“
,,Co tím získáš? Uvízneš tady, nebudeš ani mrtvý, ani živý… navěky zatracený…“ Ozval se za ním Angelinin hlas.
,,Budu moct být s Tomem… i když jen v noci.“
,,Jednej, jak chceš..“
,,Tys to udělala taky, viď. Proto jsi tady… koho jsi měla zabít?“
,,Byli jsme s přítelem na motorce a já mu z legrace řekla, že jestli se mi něco stane, tak ho zabiju… Lidi by měli víc přemejšlet, než něco řeknou.“ Pousmála se.
,,Držím ti palce.“ Špitla a ve vteřině zmizela. Bill se jen pousmál, odpojil přívod kyslíku a vypnul kontrolní panel.
,,Odpusť… musím tě zabít.“ Špitl, naposledy se podíval na svoje tělo a zmizel. Znovu se objevil ve svém pokoji, Tom spal na jeho posteli, ale ne na dlouho. Během chvíle se otevřely dveře a dovnitř vpadla jeho máma, které před chvílí volali z nemocnice, že její mladší syn před chvílí zemřel… kdyby jen tušila, že stojí za ní a svou obětí zachránil toho staršího…
,,Tome… Tome, probuď se…“
,,Co? Co se děje?“ Zamžoural Tom a Simone se mu s pláčem vrhla kolem krku.
,,Volali z nemocnice… Bill před pár minutami umřel…“ Tom jen zmateně zamrkal a pohled mu padl na sešit, který se přetočil o pár stránek dál…
In die nacht…
Ne, Bill neumřel… je s ním… v noci…
autor: Bitter
betaread: Áďa
Och bože to bylo krásný a nakonec to dopadlo docela dobře:-). Sviňák David:D
tak to je naprosto dokonaly T-T omg, uzasny ^^ nadherny, smutny, stastny.. krasny <3
stráááášně smutný… škoda, že nemohli žít oba… ale jinak nááádhernýýý
panebože, já to nechápu, jak někdo může napsat takovou dokonalost…je to fakt nádherný, naprosto úžasný, dokonalý!!!!
Jak vidím ten název tak se to bojím přečíst…fajn zatnu zuby a jdeme na to
tak teď skoro nevidim na klávesnici…úžasný!!! Sice jsem v chorvatsku připojená jenom na chvíli, ale všechen čas sem obětovala na tuhle povídku… <3 krásný!!!
Ach! Jsem šťastná že jsem si to přečetla..Bitter! Já tu teď bulim jako želva:'-(( to bylo tak…já věděla proč toho Davida nesnáším!Fuj, slizoun jeden odpornej! Já miluju tvoje povídky Bitter, píšeš úplně úúúžasně
No tak teď zas prozměnu slzim já, jste úžasný! děkuju za komentáře:-* :-*
Když si wemu že už ta powídka byla w koši ptž se mi zdála taká diwná, tag sem ráda, že sem to nakonec napsala. Etě jednou děkuju:-* :-* :-* :-*
Je to opravdu krásný <3 David si to zasloužil a Bill a Tom navždy spolu In die Nacht xDD
hezký….moc hezký…
dostala jsem škytavku..:(..a to je z toho,že zase bulííím!!!:D:(((
Bitter,máš štěstí,že jsi to z toho koše vyndala..D..krásný to bylo:*
Ahoj… som nova adminka monca-th-4ever.blog.cz a chcela som sa ta spytat ci ostaneme este SB.. ak nie tak pisni na blog.. papa
inaq krasny pribeh… fakt.. nieco krasne..
bože!!!brečím!!! co na to víc říct? Na tohle nejde nic říct!Je to fakt krásný!Konec je taky krásnej, ale nějak nevím jestli sem s koncem spokojená…nedokážu si představit čekat jen na noc abych byla s Billem…ehm smíšené pocity, hodně smíšené pocity a je mi až zle…Bože, povídka co dokáže vyvolat takové pocity ve mě nemůže být nic jiného než jen dokonalá!A to že dokonalé věci neexistujou-ten kdo to vymyslel, ještě nečetl tuhle povídku 😉
A já myslela, že svoji nechuť k Davidovi překonám… asi ne.
jsem jedina kdo tu povidku vubec ale absolutne vubec nechape?XD
Bože… tak tohle bylo fakt nádherný! Už jsem si zvykla, že ty píšeš krásně, ale tohle…
vážně mě to dostalo!!! Nádhera!
to je krásný..chjo..brečím.. je to fakt nádherný..:'( opravdu nemám aslov..:'(
to je……..bože……to nejde………
Teda bráško… Ty jsi mi dala. Nejdřív jsem se v tom motala, pak jsem byla šokována a nakonec jsem se málem rozbrečela. ty jsi vážně sadistka, pořád bys zabíjela dvoojčátka xDD
Moc pěkný Bitteruško :-*
Krásně napsaný..procítěný…dokonalost
co ja viem je to strasne dlhe a ten zaciatok strasne nudny mozno ze je to velmi pekne ale ber to tak ze ked zaciatok nezaujme je to cele v …..
bože…….nádech…výdech… to byla dokonalost… víc na to nemůžu říct….
[22]: právě že už ten začátek mě upoutal, tak proto jsem si to musela okamžitě přečíst… rozhodně to nebylo nudný!!!!!!!!!
wuaa..3 roky me doprovazi twincest…ale takhle jednodilovka…omg nejvic…skoro jsem brecela fakt nejlepsi..krasne napsany..
a to uz nejsem takova twincestacka…
Tak to bylo úplně úžasné. Nedýchala jsem u toho – takové tajemné, neobvyklé, prostě nádherné… x)))