Osudová chyba

Dva zamilovaní kráčeli přes most, pod nímž se s hukotem valily vlny řeky.

„Mám tě rád,“ řekl. „Dokážu ti to, čím jen budeš chtít. Poruč, abych skočil z mostu a skočím.“

Bill odpověděl: „O ne, to nikdy nebudu po tobě chtít, bojím se.“
„Čeho?“

„Bojím se, že bys to opravdu udělal.“

Osmnáct. Zítra mi je osmnáct. Ale ne jenom mně. I mému bratrovi, mojí lásce, které patří
celé moje srdce. Miluju ho a on mě.. alespoň doufám, že to tak je.

3

2

1

0, špunty lítají kolem, všichni se radují a vyhledávají mě a Toma, aby nám jako první mohli pogratulovat a popřát hodně štěstí a lásky. Ale to já nepotřebuju. Vše, co potřebuju, mám, štěstí, lásku, oporu i bratra. Mám Toma a to je moje všechno.
Když si jen vzpomenu na ty časy, když jsme si po večerech tajně prohlíželi fotku toho druhého. Dnes jsme spolu. Už asi necelý rok a můžu říct, že ty začátky byly hodně složité a bolestné, jak pro mě, tak pro Toma. Všechno nám skvěle klapalo, až doteď.

Seděl jsem u stolu, snídal a četl noviny, co bulvár o mě zase zajímavého vymyslel, když mi zazvonil mobil.

„Ahoj lásko!!“ ozvalo se. Skrčil jsem naštvaně obočí, co to je zase za přiblblou fans? Tak mi může říkat jedině Tom. „Tady Marta, no víš, promiň, že volám až teď po takové době, jen jsem ti chtěla říct, že ses na té párty fakt snažil, až moc… čekám dítě.“ Píp píp.
CO? Těhotná?! Čeká dítě??!! JÁ budu mít dítě? To není možné!! To jsem nechtěl! Už je to dlouho, půl roku, co byla ta párty. Nebylo to dlouho, co jsme byli s Tomem spolu. To volá až teď? Tohle jsem nechtěl. Byla to nehoda, byl jsem opilý a byl děsně naštvaný na Toma. Bavil se s holkou, tou, co po něm neustále jela a on to věděl . Dělal to tehdy natruc, už ani nevím za co, a já se za to opile vyspal s ní. Teda, to jsem zjistil až ráno. Tom ale o ničem neví. Seděl
jsem s pusou dokořán v kuchyni a přemýšlel. Co budu sakra dělat??!!..

„Co tak civíš lásko? Uletěly ti včely ?!“ řekl Tom, který mě opravdu vylekal.
„N-ne, nic se n-neděje… vše v pohodě. Já- musím jít nahoru, promiň.“ Vylezl jsem do pokoje a zamkl za sebou a posadil se na postel. Jak dlouho jsem v mém pokoji nebyl? Od doby, kdy udržujeme s Tomem zakázaný vztah, přespávám u něj. Rozhlídl jsem se. Nic se nezměnilo. Ale to je jedno, nepřišel jsem okukovat svůj pokoj. Vytáhnu z kapsy mobil a vytočím poslední přijaté číslo. „Marti ahoj.. ne nezavěšuj, musím s tebou mluvit!!“

„Co chceš? Udělal sis dítě, tím to pro tebe skončilo, ne?“

„Marto, to jsem nechtěl, celá ta noc byla omyl. Moc dobře jsi to věděla, že s tebou nechci nic mít. Jen jsi využila toho že jsem nebyl při smyslech. Proč?“ Zlomil se mu hlas… věděl, že to neuchová v tajnosti a že se nedokáže k Tomovi chovat jako dřív. „Co po mě chceš?“

„Nic, jen jsem chtěla, abys to věděl. A je mi jedno, co jsem ti tím způsobila, je to tvoje vina, měl jsi říct, ano, mohli jsme být spolu a vše mohlo být OK. Jen abys věděl, nechávám si to. A
už mi nevolej, nechci s tebou mít nic společného.“

Ne to ne! To nemůžu zvládnout.
Proč mi to udělala? Co Tom? Budu tátou.
Z přemýšlení mě vytrhne klepání. „Dále.“

„Co se děje, Bille?“

„Nic!“ řeknu možná až příliš nahlas a protivně.

„Jak myslíš.“ Otočí se a zmizí z mého pokoje.
Poslední dobou spolu moc nevycházíme. Sakra, všechno se hroutí!!

Seděl jsem tam asi pět minut a myslel na to, jak se s Tomem udobřit. V tom někdo vtrhl do pokoje. Tom.

„To–,“ nestihl jsem ani doříct jméno toho milovaného člověka, který se na mě vrhnul a začal mě líbat. Jeho jazyk drsně pronikal do mých úst a pomalu mě odnášel na mojí pohovku. Byl jsem jako v tranzu a nějak jsem ani nebyl schopen mu to oplácet. Najednou jsem začal mít úplně vztek, proč není trochu romantik? Jako by pochopil na co myslím najednou zpomalil, jeho jazyk se začal proplétat vzájemně s mým a pomalu si ulehával i se mnou v náruči na mojí postel. Kdy jsme se naposledy milovali na mojí posteli v mém pokoji? Vlastně ani nevím… a taky jsem si uvědomil, že jsme nezamkli, snad nás mamka nebude hledat. Jeho laskání se zvyšovalo, klouzal rukama po celám mém těle a začal mi sundávat tričko. Mezi jeho slůvky miluju tě, mi začínal rozepínat pásek a cítil jsem na svém krku jak se mu zrychluje dech. Vlastně i mě… přestával jsem vnímat přítomnost a poddával se silnému a pořád ještě narůstajícímu vzrušení. V hlavě mi však nedalo pokoj…

Jsem táta, budu mít dítě! Ve svých osmnácti letech ze mě bude táta, budu muset platit alimenty… bude to kus mého já, podvedl jsem Toma… člověka, kterého milujuuuuuuuuuu!!

„Tome, dost!!“ Tom ode mě leknutím odskočil a nevěřícně se na mě díval..

„Co ti zase je?“ řekl trochu méně vlídněji, než jsem čekal; byl hodně vzrušený, ani se mu
vlastně nedivím…

„Tome, musím ti něco říct. Já prostě nemůžu…“ mám slzy na krajíčku… nezvládnu mu to říct sakra!!

„Co zase nemůžeš ??!!“ Tom už byl opravdu rozčilený..

„No… Tome, pamatuješ si na Martu… taková tlustší holka, docela sympatická.“

„Jo, ta co po tobě pořád jela? Jo, pamatuju si, no a co? Ona mě nezajímá!“ skočil mi nedočkavě do řeči.

„Jak byla tehdy ta párty, ty ses tam bavil s tou blondýnou, strašně mě to štvalo a opil jsem se.. a ráno se probudil v její posteli.“ Tomovi začaly vylézat oči z důlku a tak jsem rychle pokračoval. „Ona mi volala u té snídaně, čekám sní dítě…“ Hlas se mi zlomil a já se naplno
rozbrečel. „Promiň,“ řekl jsem jen a sklopil hlavu, abych se nemusel dívat do těch jeho zklamaných očí.
„To nemyslíš vážně, že ne?!! Bille, řekni mi, že to není pravda, prosím!!“ začal se mnou třást a dožadoval se odpovědi.

„Je, bohužel.“

„Bille… já jsem tě miloval, já, který jsem měl každou noc několik holek, o kterém se psalo jako o největším rebelovi, jsem tě MILOVAL, nechal jsem toho jenom kvůli tobě a ty mi uděláš tohle? Bille, jak si mohl? Já tě nikdy nepodvedl!! Vždycky jsem tě miloval z celého srdce… Je konec, Bille, tohle se neodpouští… já, “ přes slzy už mu ani nebylo rozumět. Tom pláče, můj velký brácha pláče, poprvé… co jsme to sakra udělal? Začal křičet. „Bille, nenávidím tě!! Zmiz z mého života a nechci tě už nikdy vidět, slyšíš??? N-I-K-D-Y!!“ řekl jen a s bouchnutím dveří a slzami ve tváři odešel… to bylo naposledy, co jsem ho viděl, svět se mi zhroutil. Polovina mého srdce umřela… potkal jsem ho až tam, kam jsem chodil každý den a vzpomínal na to, jak to bylo krásné a jak vlastní blbostí a chybou jsem ztratil nejmilovanějšího člověka.

Uplynuly dva roky. Ti dva přecházeli opět přes týž most.

„Pamatuješ si ještě, že jsme před dvěma lety šli přes tento most? Vzpomínáš si o čem jsme mluvili?“ řekl Tom klidným hlasem a hleděl mi do mých uslzených očí.

„Vzpomínám,“ odpověděl jsem jen. „Avšak ani dnes to nebudu po tobě chtít, bojím se.“ „Čeho?“
„Bojím se, že bys to neudělal…“

Neodpověděl. Pohlédl mi do očí a odešel. Jak odcházel, uvědomil jsem si, co měl na ruce. Prstýnek, zlatý prstýnek… má ženu.. je to konec.. už není pro co žít…
Vystoupil jsem na betonový plot mostu a podíval se do rozvodněné řeky… a skočil jsem… tím ukončím své trápení… skočil.
A jak padal volným pádem dolů, zapípala mu SMS , která se i automticky otevřela:Marta… Bille, to dítě není tvoje, byla to jenom pomsta. M

autor: Barush
betaread: Michelle M.