Please let me go

autor: Billy

Ahojky:) Takže, tahle povídka je už nějaký ten rok stará. Není přímo moje. Napsala ji moje kamarádka, kterou jsem přemlouvala, ať ji zveřejní. No nakonec mi teda přenechala tu poctu a já jsem si ji poupravila podle mých představ. Doufám, že se vám bude líbit. B.:):*

Cítil, jak mu její hlava pomalu spadla na rameno. Usmál se do tmy, a co nejopatrněji ji vzal do náruče. Pomalu s jejím bezvládným, spícím tělíčkem stoupal do schodů. Položil ji do baldachýnu růžových polštářů na její posteli a přehodil přes Claudii peřinu. Ještě chvíli se na ni díval a přemýšlel, jestli na to někdy myslí. Jestli myslí na něj. Na Klause. Na muže, který jim oběma kdysi tolik ubližoval. Nešlo se před ním uchránit, ze začátku se zdál být fajn.

*flashback*

„Tome, Klaus za chvíli přijde!“ Oznámila mi máma z kuchyně.

„Jasně, super.“ Vstanu z pohovky a vydám se za ní. „Chceš s něčím pomoct, než odejdeš?“

„Ne, to je dobrý. Dávej pozor na Claudii, ještě spí, tak ji pak zkontrolujte a buď hodný, ano? Jinak vás nebude mít kdo hlídat, když jdeme s Gordonem pryč, ještě nejsi plnoletý a mám o vás strach.“ Řekla mi s láskyplným pohledem.

Ozval se zvonek a já zajásal. S Klausem jsem si vždycky dobře pokecal. Běžel jsem otevřít dveře, málem shodil vázu, ale nějak mě to netrápilo.

*Konec flashbacku*

Opět ho zaplavila ta známá vlna strachu. Klid, Tome, říkal si sám pro sebe, je přece ve vězení, už nikdy se nevrátí. Opět se uklidnil, dal spícímu děvčátku pusu na čelo a tiše odešel z pokoje. Sešel schody a cestou vytáhl z knihovny nějakou knihu. Bylo mu jedno jakou, hlavně potřeboval přijít na jiné myšlenky. Otevřel ji na nějaké straně a začetl se do obsahu knihy, který mu vůbec nedával smysl. Po pár minutách se rozezvonil zvonek. Tom zaklel a doufal, že návštěvník nevzbudí jeho spící sestřičku ve druhém patře. Rychle vstal a šel otevřít pro případ, že by tu abstraktní osobu za dveřmi napadlo zazvonit podruhé. Bylo kolem sedmi večer. Byla neděle. Který debil chodí o víkendu v čas večeře na neohlášenou návštěvu? Pomalu se natáhl po klice a otevřel dveře. Hned v ten moment litoval, že se prvně nepodíval kukátkem na dveřích.

„Chyběl jsem ti, Tommy?“ Zeptal se Klaus a protáhl se dovnitř.

„Ale j-jak… máš být ve vězení, nebo ne?“ Zakoktával se Tom a nevěděl, co má dělat. V celém domě byl jen on a malá Claudie, které bylo jen deset let. Rodiče byli v práci (na noční) a Bill na vysoké.

„Svoje čtyři roky už jsem si odseděl, zlato.“ Řekl Klaus, přistoupil k Tomovi a jemnými prsty ho pohladil po pravé tváři. Tom ucukl.

„Ale no tak, zlato, přece bys mi nevzdoroval.“

Chytil Tomův obličej do dlaní a pomalu ho políbil….

*flashback*

„Neboj, Tommy, než se maminka s tatínkem vrátí, budeme hotoví.“

Tom se opět zachvěl a zafňukal.

„Klid, bude se ti to líbit…“ Zašeptal mu Klaus do ucha, skousl mu ušní lalůček, políbil ho tvrdě na ústa a celým tělem na něj nalehl.

*konec flashbacku*

Tomovi se všechny vzpomínky nahrnuly zpět do hlavy a prudce Klause od sebe odstrčil. Klaus se na něj podíval s plameny v očích. V tom Tom ucítil na pravém líci prudkou štiplavou bolest.

Odněkud uslyšeli, jak se někdo prudce nadechl. Oba naráz nasměrovali svůj pohled ke schodům, kde se u zábradlí krčila malá holčička v bílé noční košilce s dlouhými, krásnými blond vlasy, zpod kterých k nim shlížely dvě velké, hnědé oči plné slz. Klaus ještě pohlédl na Toma a šeptl… „Zítra se vrátím.“ A s těmito slovy na rtech odešel stále otevřenými dveřmi do chladného večera.

Tom jen stěží dokázal potlačit vzpomínky na včerejší večer a pomyšlení na to, jestli se Klaus dneska opravdu vrátí. Claudii už zavezl do školy. Teď už jen čekal. Třásl se v křesle a doufal, že nepřijde, že se mu po cestě něco stalo. Když v tom uslyšel zvonek. Klaus zvonil stejně jako před lety. Stejná melodie. Tom se strachem vyrazil ke dveřím. Když v tom ho napadlo, že může prostě jen dělat, že není doma. Ale Claudie byla ve škole. Mohl by ublížit jí. S odhodláním v očích Tom otevřel dveře. Bože, zase ten ksicht se stejným nechutným úsměvem. Tomovi se podlomila kolena strachem. Věděl, že Klaus je silnější než on. Po všech stránkách.

„Ahoj, Tomy. Těšil ses na mě?“ Řekl sametovým hlasem a opět se kolem něj prosoukal do domu. Svalil se na pohovku a čekal, až přijde i Tom. Pokynul mu, aby se k němu připojil. Když viděl, že se k tomu moc nemá, řekl:

„Příjdeš, nebo tě sem mám dotáhnout násilím jako kdysi?“ Tom jen stěží potlačil staré vzpomínky a pomalu si přisedl ke Klausovi. Ten si ho k sobě okamžitě přitáhl blíž. Tom se zachvěl. „Chytrý kluk.“ Řekl Klaus a chtěl políbit Toma na tvář, jenže se mu vysmekl. Silou Toma strh opět na sedačku a nalehl na něj. Začal mu dávat malé pusinky po obličeji a laskat mu rty. Po chvíli se z Toma nadzdvihl a roztrhl mu triko. Prohlédl si Tomovo vypracované tělo a spokojeně zamručel. Začal mu hruď zasypávat polibky.

*flashback*

„Uvolni se, Tome.“ Šeptl Klaus a bojoval s tím nejsložitějším páskem, který Tom našel u sebe ve skříni. Po chvíli se mu podařilo pásek rozepnout a ten společně s Tomovými a jeho kalhotami letěl někam neurčitě do kouta. Chytil Toma za zadek a lehce ho zmáčkl. Tom plakal. Klaus mu starostlivě setřel slzu a povzbudivě se na něj usmál. Pomalu Toma přetočil na břicho…

*konec flashbacku*

Tom brečel, hlavu zaraženou do polštáře. Klaus mezitím zkoumal každý centimetr jeho krku.

Najednou se Tom prohnul v páteři a zaskučel bolestí, když do něj Klaus bez jakékoliv přípravy, či varování vnikl. Byl to přesně ten nesnesitelný pocit jako kdysi.

„Uvolni se, Tommy, zlatíčko, jinak tě to bude bolet.“ Zašeptal mu zadýchaný Klaus do ucha a pokračoval.

„Už jen tvá přítomnost mě bolí.“ Řekl Tom a vyčerpaně dopadl do polštáře na pohovce. Všechno už mu bylo jedno.

Druhého dne se návštěva opakovala.

Třetího tak též.

Tom věděl, že dřív nebo později to bude muset udělat. Ale nechtěl. Neměl rád policisty. Když už natahoval ruku po svojem mobilu, ozvala se opět ta stejná melodie ode dveří. Tom věděl, že tentokrát už to nezvládne. Zabíjely jej už jen ty vzpomínky na věci, které se udály před třemi lety. Pomalu a nejistě vyrazil ke dveřím. Otevřel je a při pohledu na ten patolízalský úsměv se opět zachvěl. Klaus ho pohladil po tváři a za boky si Toma přitáhl ke svým rtům. Tom se od něj odtrhl. Klaus se na něj podíval s otazníkem v očích a opět si ho přitáhl k sobě. Tentokrát o trochu razantněji. Tom ho vší silou od sebe odstrčil a trošku před ním couvl. Na tváři mu přistála facka. Couval, až se zády dotýkal zdi. Toho Klaus využil a přitiskl Toma na zeď tak, že se nemohl hýbat. Začal ho líbat a rukou se mu už dobýval do kalhot. Když v tom Klause od Toma někdo silou odtrhl. Tom nevěřil vlastním očím. Ta postava, která právě vší silou držela Klausovu paži, to… to byl jeho bratr, jeho dvojče. Bill se napřáhl a se vší silou Klausovi vrazil, podlomily se mu kolena a spadl do kleku.

Tom s Billem neváhali ani chvíli a „přišpendlili“ Klause k podlaze tak, že se nemohl téměř ani pohnout. Bill už vytahoval z kapsy mobil a vytočil 911. Z mobilu se ozval vlídný ženský hlas. Žena je po chvíli přepojila na policii, ta přijela do deseti minut a nejspíš zkontaktovala i Tomovy a Billovy rodiče, protože ti přijeli chvíli po policejních autech. Při všem tom zmatku co v domě nastal, si nikdo ani nevšiml, že se Bill s Tomem celou dobu drželi za ruce. Simone a Gordon něco vyřešili s policií a poté odjeli vyzvednout dceru Claudii do školy. Když odjeli, dům se vyprázdnil úplně a zůstala tam jen dvojčata. Bill si sedl do křesla a stáhl si Toma na klín. Cítil, jak se Tom chvěje.

„Pššt, klid, lásko. Už je pryč. Už ti nikdo neublíží.“ Šeptl Bill Tomovi a jemně se rty otřel o jeho ouško. Objal Toma a přitiskl si ho co nejblíž k hrudi. Tom se začal uklidňovat a už se ani netřásl. Po chvíli se otočil k Billovi a vyžádal si polibek na rty. Jejich jazyky se líně hladily a proplétaly. U Billa se Tom vždy cítil v bezpečí. Opřel si hlavu o Billovo rameno a po chvíli usnul.

Bill se ráno probudil stále ve stejné pozici, v jaké včera usnul – vsedě v křesle s Tomem na klíně. První, co ho napadlo, bylo, jak neskutečně je Tom roztomilý, když spí. Hned po té následovala myšlenka, co si asi museli myslet Simone a Gordon, když je tady včera našli…

Ale tohle chtěl řešit až později. Teď si bude užívat toho, že má Toma tak blízko u sebe. Zlehka Toma políbil na temeno hlavy, usmál se a opět upadl do spokojeného spánku.

autor: Billy